Funkční období prezidenta Miloše Zemana skončilo. Při té příležitosti vynášela satirická skupina Sametové posvícení z Hradu Zemanu – tradiční Moranu s tváří exprezidenta.
Na Hradčanském náměstí se ve středu vítalo jaro. Tedy alespoň to politické. S koncem Miloše Zemana ve funkci prezidenta republiky přišli jeho odpůrci oslavit konec „dvacetileté politické zimy“ a přivítat novou sezónu úřadu Petra Pavla s nadějí, že jeho funkční období bude radostnější, veselejší a reprezentativnější.
Aby za vládou končícího prezidenta udělala definitivní tečku, po vzoru lidových tradic připravila satirická skupina Sametové posvícení akci Vynášení Zemany – už druhé metaforické Morany, kterou lidé házeli v plamenech do Vltavy. Oproti vynášení Kikiny (Václava Klause) v komornější, ale stále veselé atmosféře.
Před sochu Tomáše Garrigua Masaryka krátce před začátkem akce zavítalo několik desítek lidí, s půl šestou odpoledne už jich mohlo být okolo stovky. Přes sychravé a deštivé počasí se sešli děti, mladí lidé, senioři a všichni, kteří chtěli vyjádřit podporu nastupujícímu Petru Pavlovi a ostrý nesouhlas v podstatě se vším, co Miloš Zeman za svůj úřad stihl udělat.
Vyhazujeme buranství, aroganci i Ovčáčka
„Vítáme vás na dnešním vynášení Zemany, konce zimy a příchodu nového jara,“ zahájila jedna z organizátorek svou řeč. Společně se Zemanou – sochou v podobě exprezidentovy busty, upevněnou nad popelníkem s červenými trenýrkami – měli lidé do „popelníčku“ házet všechno, co má společně se Zemanem skončit. Po krátkém úvodu už nastoupili dva hosté – písničkář Jaroslav Hutka a filozof Václav Němec.
Po dvou politických písních, adresovaných Hradu, a krátkém Němcově projevu o „temné historii plné rejů lapků a vlastizrádců“, už se průvod za doprovodu bubeníků a Zemanou v čele vypravil na Karlův most.
„Připomeňme si, co s Moranou dneska vynášíme. Vynášíme sociálně-patologické chování, lživost, mstivost, vulgaritu a aroganci. Nelíbí se nám nadměrná konzumace alkoholu v pracovní době, absence normální lidské komunikace a slušnosti, nedostatek empatie, pohrdání lidmi a papalášství,“ říkala jedna z organizátorek ještě před odstartováním průvodu, zatímco zvuk bubnů odděloval jednotlivé položky dlouhého seznamu.
Přítomní měli v plánu do řeky hodit také „buranství“, „pohrdání vším hodnotným a kultivovaným“ nebo bývalého mluvčího kanceláře prezidenta Jiřího Ovčáčka. Přes Nerudovu ulici a Malostranské náměstí se všichni vypravili dolů ke Karlovu mostu. Jejich kroky doprovázel zpěv tradiční písně k vynášení Morany, hřmění bubnů i prosté skandování slova „hej“.
Nepřízeň počasí přítomné nezastavila. Důležité pro ně bylo právě to, že na Hrad přichází „nové jaro“. „Posledních dvacet let bylo na Hradě zlo a pod Zemanou byla opravdu krutá zima. Musela jsem sem přijít, abych za ní udělala tlustou čáru,“ řekla jedna ze zúčastněných. Co ale konkrétně vyslala s Moranou do Vltavy, neprozradila. Zúčastněné děti mimo jiné zajímalo spíš to, že tradiční Morana je na rozdíl od Zemany proutěná.
Na Karlově mostě čekala Hana Malaníková, vedoucí Katedry autorské tvorby a pedagogiky na DAMU, v kostýmu kněžny Libuše. Ta měla učinit poslední omluvné zaříkání a poslat Moranu (Zemanu), respektive její popel, do „německých vod“ i se vším výše vypsaným, s čím si ji lidé spojovali. Když Morana vzplála, lidé se rozutekli zpět do svých domovů, případně nedaleké kavárny, kde (teď už v teple) budou doufat v příchod jara. Na to, dle vlastních slov, čekali dvacet let.
