Smlouvání cen na trzích je součástí tureckého folklóru. Fejky zde jdou na dračku a nikdo se nad etickou či právní stránkou ani nepozastavuje. Na turecký trh se vydala redakce slovenského Refresheru.
„A je to originál?“
„Ano, originál. Originální padělek,“ šklebí se turecký prodejce na trhu a vzápětí sebevědomě dodává: „A také je z originální kůže!“
Najednou vytáhne ze sáčku zapalovač, s nímž před našima očima začne rituálně mávat, a plamenem přejede po kožené napodobenině Louis Vuitton opasku, kterých má ve stánku vyvěšených v každé velikosti několik. Chce nám tím dokázat, že jeho produkty jsou opravdu kvalitní.
Je pondělí odpoledne a my se nacházíme v centru města Manavgat v provincii Antalya v Turecku. V pondělky a čtvrtky totiž pravidelně zaplavují ulice v Antalyi a jejím okolí na Turecké riviéře různé stánky a prodejci textilu, kožených výrobků, šperků, koberců či tureckých pochutin jako tradičního medu, čaje, sladké baklavy nebo placek gözleme.
Avšak hlavně pro Čechy a Češky jsou nedílnou součástí těchto trhů především napodobeniny oblečení a doplňků luxusních módních domů, jako jsou Gucci, Prada, Dior, Balenciaga nebo Chanel. Padělky se zde prodávají jako na běžícím páse a absolutně nikdo se nad etickou či snad právní stránkou nepozastavuje.
A to i přesto, že Turecko je signatářem několika mezinárodních smluv a tamní zákony stanovují ochranu duševního vlastnictví. Na druhé straně jsou však nákupy na trzích důležitou součástí místního hospodářství a turistického ruchu, takže jsou zde nějaké kontroly obchodní inspekce, celního úřadu nebo patentového úřadu prý nanejvýš vzácné.
Mapa paliv: Kde si po Evropě natankovat na dovolenou levněji než v Česku?
4. července 2023 13:25
Jak to na trhu vypadá v nákupní den, jak celý byznys s fejkovým oblečením funguje, kolik stojí jednotlivé napodobeniny a kolik můžeš srazit z původní ceny produktu? Pojď s námi nahlédnout do pravého tureckého tržiště v Manavgatu – na místo, kde je každý nákup malým dobrodružstvím.
Fake it till you make it
Místní bazar v Manavgatu se koná pravidelně každý týden a scházejí se zde obchodníci a kupující z širého okolí. Trhy jsou však největším lákadlem zejména pro turisty a turistky ubytované v okolních resortech, kteří se z něj vracejí s přeplněnými taškami. I během naší návštěvy si někteří dokupovali další cestovní kufry, aby se jim zboží z bazaru vešlo do letadla.
Turkyně Özge, která nás po trhu provázela, říká, že místní se pondělnímu bazaru raději vyhýbají a obvykle chodí na menší bazary v jiné dny. Důvod je prostý, nechtějí se s turisty tlačit v davech. Bazar se dělí na vnitřní, hlavní část s potravinami, čaji, kořením, zeleninou, ovocem či cukrovinkami a vnější, vedlejší část vyhrazenou pro fejkové oblečení, parfémy, bižuterii či koberce.
Atmosférou, spoustou stánků a čilými obchodníky se bazar v centru Manavgatu podobá například částem pražské Sapy. Jen s tím rozdílem, že je celkově asi pětkrát větší. Özge tvrdí, že je to jeden z největších a nejkrásnějších trhů na Turecké riviéře. Je také kryt provizorní střechou, která lidi a samotné produkty chrání před intenzivními paprsky slunce, což jsme v těchto horkých letních dnech více než ocenili.
Již při vstupu na trh nás okouzlila směs barev i vůní a různorodost zdejších prodejců ve stáncích. Každý z nich má za sebou jiný životní příběh, ale na trhu je spojuje jedno – snaha prodat turistům co nejvíce a ideálně za co nejvyšší částku. Před vstupem na bazar jsme dostali malou mapku trhu, abychom se na něm neztratili, a hned po vstupu to začalo.
„Dzień dobry! Privět! Zadarmo!“ ozývalo se z jednotlivých stánků. Náruživí obchodníci na nás křičeli ve všech možných jazycích, převážně rusky, polsky, anglicky, ale občas jsme také zaslechli lámavé pokusy o češtinu či slovenštinu. Jakýkoli (klidně i jen třísekundový) oční kontakt s některým z obchodníkových produktů znamenal okamžitou pozvánku do jeho stánku a minimálně minutový monolog o tom, co všechno ti může nabídnout.
Smlouvání cen je součástí folklóru
Tento bazar, podobně jako množství ostatních v Turecku, je specifický tím, že prodej funguje na systému smlouvání. Turci doslova žijí vyjednáváním. Prodejce řekne svoji cenu, ty řekneš její zlomek, za který jsi daný produkt ochotný*á koupit, a pak je to už jen na tvé šikovnosti, na jakém kompromisu jste ochotni se s prodejcem dohodnout a na jaké ceně se ve výsledku setkáte.
Nezjednává se jen slovně, ale často doslova i rukama, nohama, respektive perem a kalkulačkou. Když totiž obchodník nerozumí anglicky, sjednáváte tím, že každý svou cenu napíše na papír nebo do kalkulačky. Vyjednávání cen je doslova součástí jejich folklóru, a přestože tento způsob nakupování není pro každého, jsou i takoví lidé, kteří si to vysloveně užívají. Pocit úspěchu z dobře vyjednané ceny produktu, o který možná ani neměli zájem, je jako droga.
Vyzkoušeli jsme si to na vlastní kůži i my. Netrvalo totiž dlouho a okamžitě po vstupu do tržiště jsme už drželi v rukou fejkovou Gucci ledvinku. Turečtí obchodníci jsou profíci. Jsou velmi milí, přátelští a tváří se, že je zajímá, odkud jsi, jak se jmenuješ a co máš rád*a. Když jim prozradíš svou národnost, snaží se ze sebe dostat alespoň jedno naučené slovo ve tvém jazyce, a pokud žádné neznají, zkoušejí alespoň jazyky okolních zemí.
Jedná se o výborně promyšlenou taktiku. Během krátkého rozhovoru si s tebou obchodník podává ruku, širokým gestem druhé ruky ti představuje svůj stánek. Ani nevíš jak a najednou stojíš uvnitř a zkoušíš si produkt, který jsi do té doby ani nechtěl*a.
Nakonec došlo až na citové vydírání
„How much is this bag?“ ptáme se obchodníka na cenu, když už nám vnutil ledvinku ze svého stánku. „Pouze 26 eur,“ odpovídá. Všechny ceny jsou ve stáncích v eurech nebo dolarech, protože místní měna (turecká lira) stále ztrácí na hodnotě. Aktuálně je 1 € kolem 26,5 liry. 100 lir je necelých 81 korun.
Co se dozvíš po odemčení?
- Jakou cenu se nám podařilo sjednat za falešnou Gucci ledvinku.
- Jak se nás obchodník snažil citově vydírat.
- Kde jsme potkali nejvíce Čechů a Slováků.
- Odkud pocházejí a kde se vyrábějí fejky z tureckých trhů.
- V čem se turecké fejky liší od originálů a kolik stojí.
- Jaký komický pohled se nám naskytl na česko-slovenské turisty kupující fejky.
