Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Smlouvání cen na trzích je součástí tureckého folklóru. Fejky zde jdou na dračku a nikdo se nad etickou či právní stránkou ani nepozastavuje. Na turecký trh se vydala redakce slovenského Refresheru.
„A je to originál?“
„Ano, originál. Originální padělek,“ šklebí se turecký prodejce na trhu a vzápětí sebevědomě dodává: „A také je z originální kůže!“
Najednou vytáhne ze sáčku zapalovač, s nímž před našima očima začne rituálně mávat, a plamenem přejede po kožené napodobenině Louis Vuitton opasku, kterých má ve stánku vyvěšených v každé velikosti několik. Chce nám tím dokázat, že jeho produkty jsou opravdu kvalitní.
Je pondělí odpoledne a my se nacházíme v centru města Manavgat v provincii Antalya v Turecku. V pondělky a čtvrtky totiž pravidelně zaplavují ulice v Antalyi a jejím okolí na Turecké riviéře různé stánky a prodejci textilu, kožených výrobků, šperků, koberců či tureckých pochutin jako tradičního medu, čaje, sladké baklavy nebo placek gözleme.
Avšak hlavně pro Čechy a Češky jsou nedílnou součástí těchto trhů především napodobeniny oblečení a doplňků luxusních módních domů, jako jsou Gucci, Prada, Dior, Balenciaga nebo Chanel. Padělky se zde prodávají jako na běžícím páse a absolutně nikdo se nad etickou či snad právní stránkou nepozastavuje.
A to i přesto, že Turecko je signatářem několika mezinárodních smluv a tamní zákony stanovují ochranu duševního vlastnictví. Na druhé straně jsou však nákupy na trzích důležitou součástí místního hospodářství a turistického ruchu, takže jsou zde nějaké kontroly obchodní inspekce, celního úřadu nebo patentového úřadu prý nanejvýš vzácné.
Jak to na trhu vypadá v nákupní den, jak celý byznys s fejkovým oblečením funguje, kolik stojí jednotlivé napodobeniny a kolik můžeš srazit z původní ceny produktu? Pojď s námi nahlédnout do pravého tureckého tržiště v Manavgatu – na místo, kde je každý nákup malým dobrodružstvím.
Fake it till you make it
Místní bazar v Manavgatu se koná pravidelně každý týden a scházejí se zde obchodníci a kupující z širého okolí. Trhy jsou však největším lákadlem zejména pro turisty a turistky ubytované v okolních resortech, kteří se z něj vracejí s přeplněnými taškami. I během naší návštěvy si někteří dokupovali další cestovní kufry, aby se jim zboží z bazaru vešlo do letadla.
Turkyně Özge, která nás po trhu provázela, říká, že místní se pondělnímu bazaru raději vyhýbají a obvykle chodí na menší bazary v jiné dny. Důvod je prostý, nechtějí se s turisty tlačit v davech. Bazar se dělí na vnitřní, hlavní část s potravinami, čaji, kořením, zeleninou, ovocem či cukrovinkami a vnější, vedlejší část vyhrazenou pro fejkové oblečení, parfémy, bižuterii či koberce.
Atmosférou, spoustou stánků a čilými obchodníky se bazar v centru Manavgatu podobá například částem pražské Sapy. Jen s tím rozdílem, že je celkově asi pětkrát větší. Özge tvrdí, že je to jeden z největších a nejkrásnějších trhů na Turecké riviéře. Je také kryt provizorní střechou, která lidi a samotné produkty chrání před intenzivními paprsky slunce, což jsme v těchto horkých letních dnech více než ocenili.
Již při vstupu na trh nás okouzlila směs barev i vůní a různorodost zdejších prodejců ve stáncích. Každý z nich má za sebou jiný životní příběh, ale na trhu je spojuje jedno – snaha prodat turistům co nejvíce a ideálně za co nejvyšší částku. Před vstupem na bazar jsme dostali malou mapku trhu, abychom se na něm neztratili, a hned po vstupu to začalo.
„Dzień dobry! Privět! Zadarmo!“ ozývalo se z jednotlivých stánků. Náruživí obchodníci na nás křičeli ve všech možných jazycích, převážně rusky, polsky, anglicky, ale občas jsme také zaslechli lámavé pokusy o češtinu či slovenštinu. Jakýkoli (klidně i jen třísekundový) oční kontakt s některým z obchodníkových produktů znamenal okamžitou pozvánku do jeho stánku a minimálně minutový monolog o tom, co všechno ti může nabídnout.
Smlouvání cen je součástí folklóru
Tento bazar, podobně jako množství ostatních v Turecku, je specifický tím, že prodej funguje na systému smlouvání. Turci doslova žijí vyjednáváním. Prodejce řekne svoji cenu, ty řekneš její zlomek, za který jsi daný produkt ochotný*á koupit, a pak je to už jen na tvé šikovnosti, na jakém kompromisu jste ochotni se s prodejcem dohodnout a na jaké ceně se ve výsledku setkáte.
Nezjednává se jen slovně, ale často doslova i rukama, nohama, respektive perem a kalkulačkou. Když totiž obchodník nerozumí anglicky, sjednáváte tím, že každý svou cenu napíše na papír nebo do kalkulačky. Vyjednávání cen je doslova součástí jejich folklóru, a přestože tento způsob nakupování není pro každého, jsou i takoví lidé, kteří si to vysloveně užívají. Pocit úspěchu z dobře vyjednané ceny produktu, o který možná ani neměli zájem, je jako droga.
Vyzkoušeli jsme si to na vlastní kůži i my. Netrvalo totiž dlouho a okamžitě po vstupu do tržiště jsme už drželi v rukou fejkovou Gucci ledvinku. Turečtí obchodníci jsou profíci. Jsou velmi milí, přátelští a tváří se, že je zajímá, odkud jsi, jak se jmenuješ a co máš rád*a. Když jim prozradíš svou národnost, snaží se ze sebe dostat alespoň jedno naučené slovo ve tvém jazyce, a pokud žádné neznají, zkoušejí alespoň jazyky okolních zemí.
Jedná se o výborně promyšlenou taktiku. Během krátkého rozhovoru si s tebou obchodník podává ruku, širokým gestem druhé ruky ti představuje svůj stánek. Ani nevíš jak a najednou stojíš uvnitř a zkoušíš si produkt, který jsi do té doby ani nechtěl*a.
Nakonec došlo až na citové vydírání
„How much is this bag?“ ptáme se obchodníka na cenu, když už nám vnutil ledvinku ze svého stánku. „Pouze 26 eur,“ odpovídá. Všechny ceny jsou ve stáncích v eurech nebo dolarech, protože místní měna (turecká lira) stále ztrácí na hodnotě. Aktuálně je 1 € kolem 26,5 liry. 100 lir je necelých 81 korun.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemčení?
Jakou cenu se nám podařilo sjednat za falešnou Gucci ledvinku.
Jak se nás obchodník snažil citově vydírat.
Kde jsme potkali nejvíce Čechů a Slováků.
Odkud pocházejí a kde se vyrábějí fejky z tureckých trhů.
V čem se turecké fejky liší od originálů a kolik stojí.
Jaký komický pohled se nám naskytl na česko-slovenské turisty kupující fejky.
Okamžitě jsme kontrovali nižší částkou. „10 eur,“ odpověděli jsme. Na to se obchodník s jemně zamračeným obočím zasmál a řekl, že na tom by prodělal i on sám. Smlouvání trvalo asi 10 minut. Obchodník, ale i my jsme byli poměrně vytrvalí. Po vyslovení několika číslic jsme se zasekli na tom, že my jsme nechtěli jít nad 15 eur (cca 356 korun) a on pod 18 eur (cca 427 korun).
Tvrdil, že prodává produkty z kvalitních materiálů, které mu vozí přímo z továrny v Istanbulu, a že pokud by šel pod 18 eur, neměl by z prodeje žádný profit. Později dokonce začal argumentovat tím, že je z chudé Arménie a má tři děti, které musí uživit. „Vždyť 18 eur je jen o 3 eura více, než nabízíte vy. Tolik stojí jedna káva nebo kola v kavárně,“ tvrdil. Přestože vypadal, že mluví pravdu, a začínalo nám ho být už i líto, chtěli jsme náš experiment dotáhnout až do konce.
Bylo nám totiž řečeno, že pokud obchodníkovi dáme najevo náš nesouhlas s cenou a rozhodnutí odejít z jeho stánku, přikývne na poslední námi navrženou částku. A tak se také stalo. Jakmile jsme poděkovali a naznačili, že odcházíme, prodejce, i když ne moc nadšeně, mávl rukou a tichým hlasem odsekl: „Fajn, 15.“
„Original fake“
Fejkové oblečení je v Turecku na každém kroku. U každé pláže, ve městě, na trzích, kde se smlouvá, ale i v kamenných prodejnách, kde se smlouvat nedá. Dokonce i přímo v hotelových resortech jsme viděli stánky s vyvěšenými napodobeninami Gucci kabelek a Balenciaga pantoflů.
Na trhu v Manavgatu jich však bylo na jeden čtvereční metr bezkonkurenčně nejvíc. Většina prodejců se dokonce ani netváří, že prodává originální kousky. Jejich klientela totiž dobře ví, že Prada kabelka v přepočtu za 950 korun ani s těma nejpřimhouřenějšíma očima pravděpodobně nebude pravá. My jsme to však přece jen zkusili.
„Je to originál?“ zeptali jsme se jednoho z prodejců na trhu, u kterého jsme si prohlíželi fejkové pásky. „Ano, originál. Originální padělek,“ zněla odpověď doprovázená úšklebkem. „A je to také originální kůže,“ dodal vzápětí turecký prodejce ve středních letech sebevědomě.
Vtom vytáhl z kapsy zapalovač, se kterým před našima očima začal rituálně mávat, a plamenem přejížděl po kožené napodobenině Louis Vuitton opasku, na kterém nezůstala žádná černá šmouha od ohně. To měl být důkaz obchodníkova tvrzení, že kožený materiál je pravý a opravdu kvalitní.
I proto za něj chtěl vyšší částku – 25 eur (necelých 500 korun). Ukázal nám ale i své levnější pásky, které už nebyly z kůže. Také samozřejmě od Tommyho Hilfigera až po Versaceho. Ty nám však už zapalovat nedoporučoval.
Přestože pár prodejců se nás snažilo přesvědčit o tom, že nabízejí skutečné originály ze starších kolekcí, drtivá většina prodejců se ani neobtěžovala vodit nás za nos. Přiznali, že sice jde o padělek, ale s precizním šitím, potiskem a z kvalitních materiálů.
Zaujalo nás však, že kromě luxusních a předražených značek v Turecku prodávají i padělky naprosto obyčejných sportovních značek, jako jsou Nike, Adidas, Under Armour či The North Face. Dokonce i ikonické kousky známých spoluprací, jako jsou Adidas x Gucci z roku 2022. Zvláštní bylo i to, že malé peněženky Louis Vuitton nebo Goyard byly dražší než větší. Možná právě proto, že působily více „originálně“.
Lidé nakupují padělky i v tureckých outletech
„Turisté z Česka a Slovenska cestují do Turecka nejen za památkami a odpočinkem u moře, ale také stále častěji kvůli nákupům. Vozí si domů nejen typické suvenýry od koření po různé pochutiny, ale také kvalitní tkané koberce, šperky, oblečení nebo výrobky z kůže. Nákupy na Turecké riviéře jsou výhodné i díky silné inflaci místní měny,“ řekla nám Kateřina Pavlíková, tisková mluvčí z cestovní kanceláře Čedok, která nás společně s Özge doprovázela po místním trhu.
Kromě trhu v Manavgatu jsme navštívili také tamní outlet ve velké kamenné prodejně s názvem Diekman Textil. V něm se sice prodávají fejky, ale je to více „na úrovni“. Nesmlouvá se tam, jsou tam i převlékací kabinky, prodavači v uniformách, kasy jako v supermarketech či visačky na produktech. Nic z toho na trhu nenajdeš.
Také opět dbají na kvalitu materiálů. Jak uvedla Kateřina Pavlíková z Čedoku, bavlnu si v Turecku vyrábějí sami, protože ji ve velkém pěstují. V outletu v regionu Antalya jsme potkali desítky Čechů a Slováků, které tam dovezl autobus cestovní kanceláře. Našinci si toto padělatelské království působící jako velký supermarket s textilem opravdu užívali.
Nakupovali ve velkém, a dokonce jsme od jednoho mladého páru zaslechli konverzaci, ve které žena muži říkala, aby si vzal to fejkové Off-White triko za 20 eur, neboť „na Slovensku stejně nikdo nebude vědět, že to není originál“. Docela komický byl i pohled na matku s dcerou ve věku prvního stupně základní školy, na kterou matka doslova pověsila své nové padělané úlovky od Dior kloboučku přes Dior kabelku až po Dior batoh.
Když jsme si na fejky „posvítili“, zjistili jsme, že to nejsou žádné 1 : 1 repliky, které se prodávají v pochybných bazarech na Instagramu, ale skutečně rozeznatelné padělky. Nejlépe to bylo vidět u padělaných Louis Vuitton peněženek, které se od originálů lišily už zápachem a ne až tak kvalitními materiály. Chybělo jim vnitřní logo, detaily na knoflících, prošívání nebo symbol registrované ochranné známky. Uvnitř byly celé černé a vyplněné zvláštní bílou pěnou.
Pobavilo nás, že fejky v outletu sice měly visačky, ale naprosto zbytečně, neboť se na nich nacházela buď loga nějaké lokální textilní továrny, nebo podobné zvláštnosti jako to, že Louis Vuitton bunda měla visačku s logem Nike.
Jiné produkty ale byly propracovanější. Například takový vnitřní štítek našitý na mikině Bottega Veneta byl výrobci padělků propracován natolik, že se na něm kromě loga a nápisu Made in Italy nacházel i QR kód, který nás, když jsme na něj namířili, skutečně přesměroval na oficiální webovou stránku Bottega Veneta.
Ceny padělků v tureckém outletu: Nike Air Jordan 1 Retro High – 470 korun Nike Dunk SB – 470 korun Nike Air Jordan 4 – 710 korun Nike Air Firce 1 Dior – 470 korun Yeezy 350 – 600 korun Lacoste tenisky – 600 korun Všechny pantofle (Louis Vuitton, Gucci, Dior atd.) – 470 korun