Než se rozloučíme, chceme vědět, v čem je podle sebe ona sama výjimečná. „Doufám, že to není v tom, že jsem Vietnamka,“ směje se při vzpomínání na dřívější mediální výstupy. „Myslím, že nabízím svůj svět a kdo jsem. Každý vidí, že existuji a že jsem autentická. Jak se oblékám, jak vnímám barvy, se projevuje v tvorbě,“ říká.
K tomu přidává osobní zkušenost. „Mám to tak, že když vím, že lidé jsou jen lidé a že i za značkami stojí lidé, tak mi to přijde hezké. Je hezké, když tomu můžeš věřit. Na druhou stranu já jsem ten tvůrce. Proto si představuju, že si sama přijdu k sobě něco koupit. A kdybych viděla, že za tím stojí malá holka jako já, která koktá a je prostě normální, tak by se mi to líbilo. Ale co já vím,“ přemítá.
Proto chce udělat svou módu dostupnější. Začíná to střihem kabelek ve větším, kdy z objednané látky nastříhají hned tři, aby měli něco nachystáno do zásoby, a končí monoprodukty. „Ty by nemusely vycházet z našeho studia, ale z jiné fabriky, čímž bychom nás oprostili od těžkostí. Ve fabrice by to bylo dostupnější i pro zákazníka,“ líčí. O tom, jestli by při výrobě ve fabrice utrpěly její pracovní postupy, není přesvědčena.
Výrobu se chystá s jednotlivými podniky konzultovat ještě dávno předtím, než vůbec do výroby půjdou. „Nemyslím si ale, že se musíš bát toho, že to nebude udržitelné. Hlavní produkty pořád vychází od nás ze studia. Fabrika by byla taky česká, měla bych to pod kontrolou. Vím ale, že spousta návrhářů nechává šít věci i v Portugalsku. Je to v Evropě, víš, že to nešije malé dítě a je to kvalitní. A neslučuje se to s neudržitelností,“ vysvětluje.
Než se tak ale stane, má Anna v plánu jiné věci. V září totiž začala výstava v Kunsthalle Bratislava, pro niž dělala design. Anna byla vybrána na základě pop-upů, které pořádá. „Řekla jsem jim, že to přijímám, jelikož se mi to zdá jako super příležitost; cítila jsem, že mi chybí nějaký přesah do uměleckého světa. Sice se bojím, že nejsem vhodný člověk, ale oslovili mě oni, tak snad vědí, do čeho jdou,“ žertuje ostýchavá profesionálka.
Design dostal podobu objektu fluidního, organického tvaru, který vychází z jejího rodinného příběhu. „S pomocí holek ze studia püree jsme vizualizovaly pattern na látku v počítači, kterou jsme následně nechaly tisknout v Bratislavě. Vznikla tak metráž jednoho příběhu, s nímž nyní pracuji. Jeho výslednou podobu můžete vidět právě na výstavě, která začíná 5. září,“ zve.
Závěrem prosíme Annu o nějaký vzkaz čtenářům. „Ať jsou hlavně hodní. A politicky aktivní! Buďte otevření změnám, době, nové generaci a všemu, co je s tím spojené,“ posílá poslední úsměv mezi řádky.
