Šťastné a konzumní
Vánoce nemusí být konzumním svátkem. Ve filmu vidíme mnoho postav zběsile nakupovat nebo se prodírat nákupními středisky s několika nadutými taškami. Naše blízké jistě potěší také třeba společně strávený čas nebo něco námi vytvořeného, nikoli pouze materiální záležitosti v hodnotě naší výplaty.
Seznamování
Film taktéž zprostředkovává problematickou zprávu o dostupnosti žen. Podívejme se na dějovou linku týkající se Colina. Jak pravděpodobné je, že by na něj po příjezdu do Ameriky hned první den čekala čtveřice žen, která zcela odpovídá jeho představě o ideálních partnerkách a která s ním nakonec stráví noc?
Film tak reprodukuje patriarchální narativ, že „venku“ na všechny muže čekají zástupy „svolných žen“ – nebo by přinejmenším měly čekat. Film zmíněnou scénou nejenom ženy opět sexualizuje a objektivizuje, ale současně nereflektuje komplexní žitou zkušenost mnoha lidí, kteří nesplňují společenské požadavky krásy a pro které je seznamování výrazně složitější.
Reproduktivní péče
Film nedoceňuje reproduktivní práci a úlohu rodičů. „Co můj bratr dnes provedl? Bojoval a postavil se za svou zemi. A co jsem udělala já? Z papíru jsem vyrobila hlavu humra,“ říká mrzutě Karen. Den strávila péčí o své dítě, ovšem film staví nad její roli veřejnou funkci premiéra. Možná i kvůli tomuto diskurzu jsou pečující profese nedoceněné a ženy každý měsíc vykonávají nespočet hodin reproduktivní práce zadarmo a samy – proti mužům – tráví domácími pracemi dvakrát tolik času.
Toxické vztahy
Vztahy by měly být podporující a naši nejbližší by měli stát za námi. Samozřejmě je fajn, když nám dají konstruktivní zpětnou vazbu, my ji umíme přijmout, a pokud je relevantní, něco si z ní odnést, ale konstruktivní vazba by měla být sdělována respektujícím způsobem. Nikoli tak, jak to činí kamarád Colina Tony. Ten ho odrazuje od cesty do Ameriky a říká mu: „Jsi osamělej a ošklivej pitomec, smiř se s tím.“ Naši blízcí by nás neměli srážet, urážet, demotivovat či v nás vyvolávat pocity studu a nedostatečnosti. Podobně i Billy svého kamaráda Joea několikrát sráží poznámkami na jeho váhu či oslovením „tlouštíku“.
Film taktéž odhaluje další velký zdroj bolesti a traumatu – a to prostředí rodin. Portugalská rodina postavy Aurélie může být příkladem. Její otec Jamiemu dokonce říká, že by mu zaplatil, pokud by se zasnoubil s jeho druhou dcerou, tedy sestrou Aurélie. Její sestru navíc oslovuje jako „miss koblihu“ a opakovaně ji ponižuje či okřikuje, aby zmlkla. Právě zde je vidět, že rodinné prostředí, které by mělo být ukotveno v péči, lásce a bezpečí, může být toxické a zraňující, zdrojem nezdravých vzorců, nejistot a poškozené sebehodnoty.
Vztahy a péče
O vztahy se musí pečovat – a právě této péče vidíme ve filmu velký nedostatek. Podvádění či přemýšlení o podvádění, nedostatečná komunikace, lhaní, obcházení a zanedbávání.
Když s někým nejsme spokojeni ve vztahu, nepodvádějme, komunikujme. Pokud máme nějaké nejistoty, zeptejme se přímo, nenarušujme soukromí našich blízkých jako v případě Karen, která se prohrabávala kabátem svého manžela, protože jí bylo podezřelé, proč dorazil pozdě.
Podobně by i David mohl nabídnout více emocionální podpory právě své sestře Karen. Nikdy na ni ovšem nemá čas, ani když ho potřebuje.
No a teď to dobré, co si z filmu můžeme odnést.
