Mládí, mateřství, maturita. Osmnáctiletá maminka se třemi dětmi ukazuje, že rodičovstvím život nekončí

Určitě jsem zpočátku měla pochyby, ale netrvaly dlouho. Věděla jsem, že dítěti budeme schopni dát lásku i zázemí. Protože poskytnout lásku a bezpečí samozřejmě není to jediné, důležité je i materiální zabezpečení. Naštěstí jsem na to nebyla sama. S manželem jsme si sedli a racionálně si o naší situaci promluvili. 

Bylo pro tebe jako pro mladou holku těžké přijmout cizí děti a podílet se na jejich výchově?

Ze začátku to pro mě určitě těžké bylo. Bylo mi šestnáct, měla jsem svého prince – ale do toho tam byly dvě děti, které mi ho v tu chvíli tak trochu „braly“. Ale tím, že jsme se vídali často, se začal náš vztah prohlubovat. Nejvíc se zintenzivnil, když jsem otěhotněla. Došlo mi, že pokud chci, aby měly děti silný vztah i s mým synem, musíme mít nejdříve silný vztah mezi sebou. Je to neustálá práce. 

Říkám, že jsou to mé děti bez bolesti. Nevlastní dcera zase říká, že „Natálka je moje kamarádka, ségra – a hlavně máma“. (smích)

Většina lidí má v šestnácti nebo sedmnácti letech priority trochu jinde. Musela jsi rychleji dospět? Jak ovlivnilo to, že ses stala matkou v mladém věku, tvůj pohled na život?

Já jsem upřímně nikdy nebyla úplně spjata se svými vrstevníky. Nikdy jsem neměla extra potřebu chodit každý víkend do klubu a podobně. 

Ale samozřejmě, samotná situace mě donutila rychleji dospět. Neřekla jsem si „tak, teď musím být zodpovědná a chovat se takhle a takhle“, ale přišlo to automaticky. Člověku se priority urovnají úplně jinak. Dítě je na prvním místě – máte třeba něco domluveného s kamarádkami, ale dítě onemocní, takže se plány ruší. 

Mateřství určitě změnilo můj pohled na život. Ujasnila jsem si, co od něj chci. Hodně mi v tom pomohl i manžel, který je starší než já, takže má více zkušeností. Dokázal mi pomoci nasměrovat se, takže se v tom tolik „neplácám“.

Ptám se proto, že občas se pod tvými videi objevují komentáře, že přicházíš o to, co zažívají dívky ve tvém věku. Bereš to tak?

Myslím, že takové komentáře píšou většinou lidé, kteří nemají děti. Nedovedu si představit, že by něco takového napsal rodič. Mateřství je podle mého velké štěstí v životě – ta velká, bezpodmínečná láska mě tak neuvěřitelně naplňuje, že mi nepřijde, že bych o cokoli přicházela. Naopak. Rodičovství přece neznamená konec života.

Svou cestou jsem si stoprocentně jistá a nic bych neudělala jinak. Je to tak, jak to být má, a já jsem za to velmi ráda.

Doporučeno

Přivítej ho úsměvem a teplou večeří, načechrej mu polštář. Zkusila jsem týden žít podle rad pro manželky z roku 1955 15. ledna 2024 v 12:00

Dnes už není moc běžné mít první dítě takto brzy, jak reagovala rodina a blízké okolí? 

Mamka byla hodně v šoku. Reakce táty jsem se bála, ale paradoxně byla jedna z nejlepších. Rozbrečel se, objal mě a pak si, ač nepije, otevřel rum a vypil asi půl lahve. (smích) A třeba mou babičku, která mě zná hodně dobře, to ani nijak extra nepřekvapilo. Ta vždycky říkala, že budu mít děti brzo. 

Dobře to vzala i manželova strana. Také to pro ně bylo překvapení, ale nakonec měli radost. Od té doby, co se malý narodil, si to všichni moc užívají.

Staráš se o malého syna a dvě nevlastní děti, do toho se připravuješ na maturitu. Jaká je tvá denní rutina?

Takový běžný den se logicky točí kolem našeho synka, protože jsem s ním doma. Manželovy děti chodí do školy a školky. Často jdeme ven nebo do herniček, ale v podstatě se to nijak neliší od běžného dne starších maminek. Jen já mám navrch ještě to učení, které se snažím do dne zařadit. Otěhotněla jsem totiž v druhém ročníku na střední, tak letos na jaře budu maturovat.

Zvládáš rodičovství sladit se vzděláváním a osobní realizací?

Samozřejmě že je to velmi náročné. Pokud bych neměla podporu manžela a rodiny, bylo by to nereálné. Potřebuji se na učení soustředit – a zároveň musím do školy jednou týdně jezdit, tudíž je to poměrně i časově náročné. Jsem moc vděčná, že mám podporu a lze to tak zvládnout. Ale určitě to není o tom mít jedničky – spíš projít. (smích)

Bylo tvým cílem školu dodělat už tehdy, když ses dozvěděla, že jsi těhotná?

Ano, přišlo mi to naprosto přirozené. Nedokázala jsem si představit, že bych byla bez maturity. Měla jsem hned od začátku jasno v tom, že i škola je jednou z priorit, stejně tak jako rodina. Aktuálně studuji předškolní a mimoškolní pedagogiku, čímž bych se ráda jednou i živila. Děti miluji.

Po maturitě tak budu moci být učitelkou ve školce, ale přemýšlím i nad tím, že bych nastoupila na vysokou školu na učitelství pro první stupeň. Je to aktuálně takový můj boj v hlavě. Zatím to ale vypadá tak, že bych to ráda alespoň zkusila – abych si jednou neřekla, že jsem promarnila příležitost.

Moje mamka je učitelka a jedna z prvních vět, které mi po oznámení řekla, byla, abych hlavně dokončila školu. Vždycky si přála, abychom byli vzdělaní, k čemuž jsme byli odmalička vedení. Ale necítila jsem, že by mě do toho tlačili. Já sama jsem věděla, že určitě chci mít maturitu.

Zmínila jsi věkový rozdíl mezi tebou a tvým manželem, který je skoro dvojnásobný. Vnímáš kolem toho stigma ve společnosti?

Rodičům se to zpočátku moc nelíbilo. Ale jakmile manžela poznali a viděli, že opravdu o mě stojí a má mě rád, tak ho přijali.

Osobně jsem se s žádným negativním komentářem nesetkala. Nikdo mi nic do očí neřekl – a i kdyby, pořád je to můj život. Na svůj názor mají samozřejmě právo, já jim ho neberu, ale ve výsledku jim do toho, jak žiju svůj život, nic není.

Existují nějaké mylné představy nebo stereotypy o mladých či teen matkách, které ti vadí?

Hodně mi vadí, že pro většinu lidí se mladá maminka rovná nevzdělaný a nezodpovědný člověk. 

Jakou radu bys dala někomu, kdo byl před rokem ve stejné situaci jako ty?

Aby se řídil vlastní intuicí a rozumem. Neznamená to, že si nemá nechat poradit od ostatních, ale je důležité si udělat vlastní názor. Vzkázala bych jim také, aby se toho nebáli a udělali to tak, jak jim říká srdce.

Samozřejmě ale nějaká univerzální rada neexistuje. Každý jsme v jiné životní situaci. Já jsem měla štěstí, ale mladá holčina, která třeba ani neví, kdo je tatínkem dítěte, a nemá rodinné zázemí, to má mnohem těžší.

Co tě motivovalo ke sdílení rodičovské cesty na sociálních sítích?

Sociální sítě mě bavily vždycky. Ještě předtím, než jsem na nich začala aktivně působit, jsem ráda sledovala jiné maminky a sbírala inspiraci. Jednoho dne jsem se odhodlala a rozhodla se, že bych také chtěla sdílet a třeba i inspirovat a dodat odvahu někomu, kdo je ve stejné životní situaci. 

Setkala ses při sdílení svého života s větším publikem s nějakými těžšími výzvami? Bereš si ještě osobně negativní komentáře, nebo už jsi schopná to filtrovat?

Snažím se číst všechny komentáře, tudíž i ty negativní. Samozřejmě že někdy se mě to dotkne nebo mě to zamrzí, ale určitě tomu nevěnuju velkou pozornost. Konstruktivní kritiku beru, ale lidi, kteří se pouze snaží druhé srazit na zem, mě nezajímají. 

Necítíš, že před nimi musíš neustále obhajovat, že jsi měla miminko brzy a máš staršího partnera?

Ani ne. Spíš ta témata lidem ráda přiblížím a snažím se, aby nebyla tabu. Když už jsem se rozhodla svůj život sdílet na sociálních sítích, tak myslím, že sledující si zaslouží „vysvětlení“ mé situace – která pro ně může být úplně nepředstavitelná – a zkusit je vtáhnout do mého pohledu. 

Sdílení dětí na sociálních sítích je teď velké téma. Jak se rozhoduješ, které aspekty svého života sdílet a které si nechat pro sebe?

Vždy, když točím video, tvořím příspěvek nebo píšu komentář, zapnu takový svůj autocorrect. Řídím se selským rozumem a snažím se udržet soukromí svých dětí, na které mají plné právo. Nesdílím žádné citlivé situace, aby za mnou jednoho dne nepřišly a „nevynadaly“ mi. (smích)

Jaký dopad doufáš, že bude mít tvé působení na sociálních sítích?

Ráda bych byla inspirací pro další mladé maminky. Nejen v tom směru, že jde zvládnout být mladou mámou a do toho si dodělávat školu, ale že jde zvládnout přijmout i cizí děti. I kdyby má tvorba měla pomoci jediné sledující, tak bych byla neskutečně ráda. 

Jaké máš se sociálními sítěmi plány do budoucna?

Plánů mám hodně, ale času je málo. Můj momentální cíl je být mama blogerkou roku. To mě velmi láká. (smích) Zároveň bych ráda přesunula své vlogy také na YouTube, aby mohly být delší. Ale uvidíme, jak to půjde skloubit s učením. Do budoucna si ale dokážu představit, že bych měla sociální sítě jako full time job.