Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Být věřící a být homosexuál. V některých církvích a rodinách jde o něco nepřekonatelného, v některých však nikoliv. Že tyto dvě „neslučitelné“ roviny jdou k sobě dohromady, ukazuje s projektem Víra v barvách duhy student FAMU Tobiáš Frýdl.
Vášně mezi konzervativními křesťanskými spolky a progresivními hnutími se čas od času vyostří, ostatně důkazem je pochod Prahou Hnutí pro život před dvěma týdny, kterému se postavila feministická opozice. V tomto případě se jednalo o protestní průvod proti interrupcím, existuje však celá řada témat, na kterých se obě strany neshodnou. Velkým problémem je například otázka LGBTQ+ komunity v rámci křesťanských církví.
Co by mohlo přispět k urovnání sporů? Nad tím se zamyslel student Tobiáš Frýdl, syn kazatelky a faráře Církve československé husitské, jenž s projektem Víra v barvách duhy získal za občanskou angažovanost Cenu Jana Opletala.
Tobiáš je gay, a přestože on sám se nikdy ve víře necítil nepatřičně a neměl kvůli své orientaci problémy, přiznává, že se k němu dostávají příběhy, které tak šťastné nejsou. Proto se rozhodl natočit sedm osvětových videí s různými představiteli církví na téma manželství pro všechny, Bible vs. homosexualita nebo církev a LGBTQ+ komunita pro veřejnost k lepšímu pochopení situace. Povedlo se?
Myslíte, že LGBTQ+ lidem u nás chybí větší podpora v křesťanské víře?
Nevím, jestli v křesťanské víře, ale rozhodně, pokud budu mluvit o hlavních představitelích, chybí podpora ze strany církví. Ať už v katolické, husitské, nebo i v těch menších. A taky podpora ze strany věřících lidí. Ostatně podpory asi není nikdy dost.
Osobně jsem se s odmítnutím od křesťanské komunity nesetkal, což však neznamená, že to tak někde není. Spíš to vypovídá o bublině, ve které se pohybuji.
Do víry máte velký vhled, jste syn faráře a kazatelky v rodině se sedmi sourozenci. Jak byl váš coming out přijat v rodině?
Nejprve jsem to řekl rodičům, pak sourozencům, ale nikdy to nebylo nějaké téma. Jako poslední se to dozvěděly mé nejmladší sestry a ty z toho byly otrávené. Nevěděl jsem totiž, jak jim to mám říct, a proto jsem jim řekl, že pro ně mám překvapení. Plán byl takový, že je vezmu na zmrzlinu a během toho se jim vyoutuju.
Ony ale prokoukly, že ta zmrzlina nebylo jediné překvapení, které jsem chtěl předat. Když jsem jim následně řekl, že jsem gay, tak nechtěly věřit tomu, že to má být všechno. Konstantně se mě vyptávaly, kdy přijde to pravé překvapení, a celý večer byly naštvané, že to byla vlastně nuda.
Zdroj: Jakub Zeman
Udělalo vaše vyoutování nějaké vlny i v církvi samotné?
V rámci naší komunity to vlny nevyvolalo. Na druhou stranu já nejsem úplným zastáncem coming outů, jejich koncept jako takový mi přijde docela zvláštní, tudíž u mne to nebylo nějak dramatické ve smyslu, že bych najednou vyšel ven a každému začal vyprávět, kdo jsem. Vyplynulo to jaksi přirozeně.
Co se profesního hlediska vašich rodičů týče, tam to teda bylo také všechno v pořádku? Dokážu si představit, že by to nějakým výše postaveným lidem v církvi vadit mohlo.
Bylo. Ani vloni v září, kdy se vyoutovala členka naší církve Martina Kopecká, se k ní nikdo oficiálně nevyjádřil, přestože by se našly hlasy, kterým se to nelíbilo a chtěly to řešit. Já bych přitom očekával nějaké podpůrné stanovisko, což se také nestalo. Nechali to nedotčeno jako osobní věc jednotlivce. Proto vyoutování syna nějakého faráře se neřeší už vůbec.
Dá se tedy říct, že máte vlastně štěstí na dobré lidi kolem sebe?
Určitě. Nechci svou situaci prezentovat jako důkaz, že všichni křesťané jsou v pohodě. Zvlášť poté, co jsem pracoval na svém projektu, jsem se setkal s celou řadou lidí, kteří to v rodinách jednoduché nemají. Křesťanské rodiny jsou i dnes schopné dotyčného člena úplně vyčlenit, naprosto jej nepřijmout. Jsem rád za to, jak to proběhlo.
Zmínil jste farářku Martinu Kopeckou, znáte mnoho věřících z LGBTQ+ komunity?
Teď už docela jo, ale až poté, co jsem zveřejnil svůj projekt Víra v barvách duhy. Měl jsem jej v hlavě dlouho, nicméně jsem nepřemýšlel nad tím, kdo jej bude sledovat a koho bude zajímat. Bylo to pro mě akorát důležité téma. Chtěl jsem ukázat, že křesťané jsou a dokážou být v těchto tématech otevření.
Pořád jsem měl pocit, že jde o překonanou otázku, která v dnešní době už nikoho netrápí. Ukázalo se však, že je to aktuální. Po vydání jsem se začal seznamovat s lidmi, kteří si buďto prochází, nebo prošli negativní zkušeností.
Kdy jste si vlastně vy uvědomil, že fakt, že jste homosexuál, může ovlivnit to, jak na vás nahlížejí někteří lidé stejného vyznání ve vašem okolí?
Asi nemám konkrétní moment. Zase, já jsem to na vlastní kůži nijak výrazně nepocítil, vždycky to byla spíš konfrontace v novinách, v diskuzích na internetu a z vnějšku. Odtud se ke mně dostával zvláštní negativistický postoj, který ale tvořil obrázek většiny lidí.
Když potom někdo zjistil, že můj táta je farář, tak jej okamžitě zařadil mezi nějaké odmítače nebo co. A když jsem v návaznosti na to vysvětloval, že odmítačem není a že to není u nás doma problém, tak to bylo překvapení.
Je ale třeba pravda, že se známe s rodinou Svatavy Havlíčkové, respektive Ester Janečkové, kde její syn před deseti lety spáchal sebevraždu, protože byl gay a církev v tom všem hrála velkou roli. Pamatuji si, že mě to v té době zasáhlo a asi to byl i moment, kdy jsem o tom začal víc přemýšlet.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Zástupce kterých náboženství najdeš ve videích projektu Víra v barvách duhy.
Proč jsou videa „jednostranná“.
Jak na videa reagovala společnost a kdo je ignoroval.
Co Tobiáš říká na střet Hnutí pro život a feministické opozice.
Přesto se mi z vašeho vyprávění zdá, že projekt Víra v barvách duhy je od vás takovou službou veřejnosti. Tedy že neřešíte nějaké osobní nepochopení, které by vás potkalo.
Svým způsobem ano. Je to osvětový projekt, kterým jsem si kladl za cíl ukázat, že ne všichni křesťané jsou takoví, jak si většina lidí může myslet. Je pravda, že s odmítnutím ze strany církve nemám zkušenosti, ale možná právě proto jsem měl potřebu ukázat, že jsou i pozitivní příklady.
Kdybych vám dal k dispozici jen jedno souvětí, jak byste svůj projekt představil?
Na to už dokonce větu mám! Řekl bych, že je to osvětový projekt, který v sedmi krátkých videích ukazuje otevřený a vstřícný pohled představitelů různých církví směrem k LGBTQ+ lidem a tematiku s nimi spojenou.
Rád bych ale dodal i stranu druhou, která je konkrétnější, odbornější a ukazuje, že nejenže všichni křesťané nejsou jen odmítaví, ale když se podíváme i na nějaké argumenty v Bibli, tak zjistíme, že ani ona nemluví tak jednoznačně v neprospěch komunity, jíž jsem členem.
V rámci projektu, jak píšete, jste ve volném čase vytvořil sedm videí se 45 zástupci různých církví. Z vlastní pracovní zkušenosti vím, že sehnat do projektu byť jen tři nebo čtyři různé typy respondentů je fuška. Vážně jste na tom dělal jen půl roku?
On to vlastně ani půlrok nebyl, možná od původní idey po konec realizace. Co se týká natáčení, tak prvním lidem jsem volal kolem dubna a května a poslední natáčení jsem měl na začátku září.
Ani nevím, jak je možné, že se to tak podařilo. Já jsem osloveným lidem projekt popsal, oni většinou souhlasili a pak se řešily termíny. Tím, že jsem byl omezen půjčovní dobou techniky, jsem jim jasně určil, kdy a kde se bude natáčet. Pomohlo určitě to, že lidi byli velmi ochotní se natáčení zúčastnit, ostatně jeden respondent přijel jen kvůli tomu až ze Slovenska.
Zdroj: se svolením Tobiáše Frýdla
Mimochodem zástupce jakých církví jste si pozval?
Největší část, asi 17 lidí, je z naší, tedy Církve československé husitské, což zase neodpovídá tomu, že by naše církev byla nejotevřenější, ale tomu, že odtud znám nejvíc lidí. Pak jsou tam evangelíci, což je ovlivněno nejspíš tím, že jsem výběr prováděl se dvěma evangelíky.
Pak jsou tam katolíci, těch je sedm nebo osm, jeden člověk od baptistů, jeden od metodistů, jeden od adventistů a někdo z církve bratrské. Je ale možné, že kdybych projekt dělal teď, když jsem získal více kontaktů, tak bych sehnal více lidí z menších církví.
Když se člověk na vaše videa podívá, je vidno, že projekt nemá dvě strany. Všichni zúčastnění se vyjadřují pro jakousi inkluzi a toleranci vůči LGBTQ+ komunitě. Nechybí vám tam ta druhá strana?
Na tohle mám také dobrou větu. Občas si vyslechnu, že je to jednostranné a neobjektivní, ale já na to říkám, že ne. Naopak veřejná debata jednostranná byla a já jsem se do ní pokusil vnést jakousi pluralitu a druhý pohled. Osoby, kterým to říkám, však podobná odpověď obvykle neuspokojí.
Mně ale šlo o to, ukázat, že ne všichni křesťané jsou vůči LGBTQ+ tématům odmítaví. Nejsem si jistý, co by v tomto projektu dělal člověk, který si to nemyslí. A dělat panelovou diskuzi na téma manželství pro všechny? Nevím.
Jeden člověk řekne, že manželství je svazkem muže a ženy, druhý zase, že je svazkem dvou lidí. Diskuze je na tomto základu natolik polarizovaná, že pokud se na tomto neshodnou, neshodnou se asi na ničem. Proto nevím, jestli by to k něčemu bylo. Kdo by na to koukal? Podobných debat, ani v křesťanském prostředí, není úplně málo, a když se podíváte na internet, tak zjistíte, že to lidi tolik nebere.
Jasně. Toto téma, které jste otevřel, je v konzervativní části křesťanské komunity takovým šlapáním v minovém poli. Proto mě zajímá, jaké máte na projekt reakce?
Ke mně se dostaly primárně pozitivní reakce. Z politického spektra, když to vezmu obšírně, můžu říct, že release například navštívila Klára Laurenčíková. Psal o tom Vít Rakušan a Michaele Šebelové a dalším poslankyním se povedlo můj projekt představit na půdě Sněmovny pod záštitou Markéty Pekarové Adamové, kde byl i Miloš Vystrčil a další poslanci a senátoři. Významně to podpořili ti, co bojují za manželství pro všechny.
Čekal jsem, jestli na to zareagují odpůrci, kteří podobná témata odmítají, a bylo to vlastně podobné jako u křesťanských spolků, které brojí proti LGBTQ+ lidem. Z těchto stran se toho ke mně moc nedoneslo, domnívám se však, že tato videa natolik narušují obraz, jejž vysílají veřejnosti, že jim nestálo za to se vyjádřit.
Tedy cíleně je ignorovali.
Někteří určitě. Ti nejradikálnější se k tomu vyjádřili. Někde jsem četl, že je to projekt od ďábla. Když to bylo ve Sněmovně, tak někdo v nějakém komentáři vyjmenovával nějaké akce na podporu manželství pro všechny a toto tam nazval nějakou duhovou agitkou. Trochu jsem ale doufal, že ta diskuze kolem toho bude dynamičtější, a až mě překvapilo, jak pozitivní diskuze kolem toho je.
Shrňme to tedy. Co byste si přál, aby si nezaujatý, ale možná i zaujatý člověk z vašich videí odnesl?
Videa jsou natolik populárně naučná, že mou metou nebude přesvědčovat křesťany, že je něco jinak. Bylo by to až moc ambiciózní. Ale kdyby to někomu, kdo v tom nemá úplně jasno a je otevřený hledat nové pohledy, ukázalo, že ani diskuze na toto téma v křesťanském prostředí není tak jednoznačná, jak se na první pohled může zdát, bylo by to pro mě fajn.
Zajímal by mě také váš názor na dění v zemi v posledních týdnech, během nichž se odehrál pražský pochod Hnutí pro život a odpůrců ze strany feministické opozice. Sice nešlo o práva LGBTQ+ komunity, ale přesto – není toto vyostřené střetnutí úplným opakem toho, o co se ve svém projektu snažíte?
Právě taková střetnutí pro mě byla impulzy k natočení mého projektu. Ať už jde o aktivity Hnutí pro život, Aliance pro rodinu, nebo jiných, skoro bych se nebál říct klerofašistických organizací, které se často zaklínají Bohem a vírou. I přesto, že se v posledních letech jejich rétorika často odklání od křesťanských narativů, si myslím, že každému je jasné, odkud vítr vane.
Pochod pro život 2024. Zdroj: Lucie Kotvalová / REFRESHER
Oni jsou také jedním z důvodů, proč ukázat, že to nemusí být takto vyhrocené. Čím ostřejší tyto debaty jsou, tím smysluplnější se Víra v barvách duhy zdá. Samozřejmě nepředpokládám, že se tito lidé půjdou najednou obejmout a podobné pře skončí. Je nutné zůstat nohama na zemi.
Jak mohou tyto dva protipóly přijít k pochopení?
Nechci znít úplně pesimisticky. Myslím si, že se ta debata dá vždy vést minimálně slušně a věcně a nebál bych se vyžadovat to od obou stran. Ale dostáváme se k tomu, proč pro mě nemělo cenu dělat debatu dvou protipólů. Vezměme si jeden příklad za všechny: manželství pro všechny. Pokud se neshodnou na úplném základu, k pochopení nelze dojít.
Přesto mě zajímá, jestli se chystáte ke zlepšení situace ještě přispět nějakým dalším projektem?
Těch rovin mám několik. V průběhu května nebo června by mohla být hotová krátká osmidílná podcastová série, ve které bychom se blíže podívali na životy LGBQ+ lidí v církvi. Šlo by o jakousi destigmatizaci a ukázku reálného příkladu, že to nějak existuje a funguje.
Druhou rovinou je polská jazyková verze projektu. Spolupracuji s jedním tamním společenstvím, které pracuje na překladech, na něž by měl navázat dabing. Každopádně kdyby někdo chtěl s překlady pomoct, budu rád. Další plány mám v hlavě, ale ještě o tom musím popřemýšlet.
