Fanoušci Středozemě, kteří četli nebo viděli pouze Hobita a Pána prstenů, jen kloužou po povrchu příběhů Středozemě.
J. R. R. Tolkien se stal nejznámějším a nejúspěšnějším až po své smrti. Za svůj život stihl vydat pouze pět knih ze světa Ardy a Středozemě. Tuto fantasy mytologii však vytvořil o několik desítek let dříve, než byla jakákoli kniha vydána.
První z nich byl Hobit, který byl oproti ostatním knihám určený spíše dětem. Později toho Tolkien litoval a knihu trochu upravil, aby více zapadala do kontinuity Pána prstenů. Po Hobitovi se pustil do pokračování, do trilogie Pán prstenů.
Sám Tolkien termín trilogie nepreferoval, protože Pána prstenů napsal jako jednu knihu. Nakladatelé se však rozhodli příběh rozdělit na tři díly, ať už kvůli jeho délce, nebo kvůli zvýšení prodeje. Jako poslední vydal básnickou sbírku Dobrodružství Toma Bombadila a jiné verše z Červené knihy.
Kromě mnoha knih (nepsal jen příběhy ze Středozemě) sepsal Tolkien i další publikace, anekdotické dopisy a mnoho svých myšlenek, které umožňují jeho fanouškům a badatelům vidět jeho příběhy ve zcela jiném světle. Tolkien se ve svých příbězích zabýval filozofickými, teologickými, kulturními, sociálními nebo historickými tématy. V některých svých spisech rozváděl osobnosti postav, jejich osudy a minulost, ale mnoho z těchto textů se nikdy nedostalo do oficiálních publikací.
Po spisovatelově smrti v roce 1973 se jeho syn Christopher pustil do sběru všeho, co jeho otec napsal a co se nepodařilo vydat. V průběhu následujících desetiletí se k němu přidali jeho blízcí spolupracovníci, nakladatelé a spisovatelé. Christopher shromáždil veškeré otcovo dílo, všechny možné dopisy a texty, z nichž vznikl například Silmarillion, Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě a Historie Středozemě.
Silmarillion poprvé spatřil světlo světa v roce 1977. Nejedná se o klasicky strukturovanou knihu příběhů, ale o sbírku mýtů a legend. Většina z nich pojednává o zrodu planety Arda, o bozích tohoto světa a o prvním věku Středozemě.
Díky této knize se fanoušci dozvědí, jak Tolkien vnímal zrod tohoto světa a co se dělo před Druhým a Třetím věkem. Jedná se o nejdůležitější knihu o historii Středozemě. Tolkien ji nikdy nedokončil a je možné, že by některé věci ještě změnil, ale všichni ji považují za základ mytologie.
Další knihou, která výrazně rozšířila mytologii tohoto světa, byly Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě, které Christopher Tolkien vydal v roce 1980. Obsahovala nedokončené příběhy, eseje a poznámky o událostech prvních tří věků Středozemě. Několik z nich se zaměřovalo na zrod a pád mýtického království Númenor.
Kromě toho jsou v knize také důležité příběhy o výpravě k Ereboru (děj Hobita a toho, co mu předcházelo) a také Hon na Gluma. V něm Sauron hledá Prsten moci poté, co ho Glum/Smeagol ztratil. Zároveň Gandalf a Aragorn pátrají po Glumovi, aby získali více informací o Prstenu. Právě podle tohoto příběhu vznikne nový film o Glumovi, který bude režírovat Andy Serkis.
Kniha Tolkienových dopisů
V roce 1981 vyšly The Letters of J.R.R. Tolkien, kniha, jež obsahovala právě Tolkienovy dopisy a odhalila jeho tvůrčí a spisovatelský proces. Sestavili ji Tolkienův životopisec Humphrey Carpenter a Christopher Tolkien. Obsahuje informace z Tolkienových spisů a korespondencí, které po sobě zanechal od října 1914 až do svého posledního dopisu, který napsal 29. srpna 1973, čtyři dny před svou smrtí. Kniha by měla v českém překladu vyjít příští rok.
Tolkienův poslední dopis (číslo 354) neměl nic společného s jeho díly. Byl to upřímný, emotivní dopis jeho dceři Priscille, která ho navštívila několik dní před smrtí. Spisovatel v něm hovoří o soukromých záležitostech, o své lásce k rodině a o tom, že se cítí stále hůře.
Dvanáctisvazkové Dějiny Středozemě (The Complete History of Middle-earth) vycházely v letech 1983 až 1996 a dokumentovaly zrod celkové mytologie a alternativních příběhů, které se později staly Hobitem a Pánem prstenů.
V roce 2007 vyšel samostatný příběh Húrinovy děti o tragickém příběhu Túrina Turambara z Prvního věku. V roce 2017 vyšla kniha Beren a Lúthien o dalších významných postavách Prvního věku a v roce 2018 kniha Pád Gondolinu. Ta vypráví o tom, jak Morgothova vojska zničila bájné elfské město Gondolin. Všechny tyto knihy jsou rozšířenými příběhy ze sbírky Silmarillion.
V roce 2021 vyšlo dílo s názvem Příroda Středozemě (The Nature of Middle-earth), jehož autor se zabývá časem a geografií ve Středozemi či elfskou nesmrtelností. Zatím poslední oficiální knihou je Pád Númenoru z roku 2022. Její autor Brian Sibley při jejím psaní použil Tolkienovy poznámky a dopisy. Kniha je ideálním materiálem pro fanoušky série Prsteny moci, protože oživuje události Druhého věku Středozemě, v němž se série také odehrává.
Nejzajímavější alternativní příběhy, které Tolkien přepsal
Tolkien pracoval na mytologii tohoto světa a jeho příbězích celá desetiletí. Není divu, že je v průběhu mnohokrát změnil a doklady o těchto alternativních příbězích a postavách uchoval ve svých poznámkách.
Původní hrdina Pána prstenů se jmenoval Bingo Pytlík. Byl to Bilbův syn, což autor později změnil na Froda, udělal z něj Bilbova synovce a z Binga Bilbova bratrance. Aragorn byl původně hobit jménem Klusák a nosil dřevěné boty. Teprve později se stal Isildurovým dědicem a potomkem Númenoru. Spisovatel nejprve chtěl, aby se Aragorn oženil s Éowyn, nikoli s Arwen.
Sama Arwen měla mít také více prostoru a být aktivnější v bitvách, ale nakonec se tak nestalo. Změnil to až režisér filmů Peter Jackson, který ji nechal mnohem více zaměstnat. V rámci filmu dokonce zaskakovala za Glorfindela, který se v nich nakonec vůbec neobjevil, a převzala některé herecké výkony místo něj.
V příběhu, jak ho známe, se Éowyn provdala za Faramira, s nímž měla syna. V původních textech však autor Faramira zabil během hrdinského sebeobětování a teprve poté změnil názor. Jeho bratr Boromir měl zemřít hned na začátku, i když v té době Tolkien ještě neměl promyšleno, jak důležité bude v knihách téma zrady a vlivu Prstenu moci na člověka.
Také konec měl být jiný. Froda měl ihned po vstupu do Mordoru zajmout Sauron a Sam ho měl zachránit. Naštěstí tvůrce zvolil realističtější příběh jeho záchrany z rukou skřetů. Tolkien si také pohrával s myšlenkou, zda Froda a Sama nezabít. Nakonec se však rozhodl pro konec zobrazující, jak trauma ovlivňuje člověka i po velkém vítězství, a donutil Froda odejít do Valinoru.
Jiný konec čekal Gluma, který měl události z knih přežít, přičemž Frodo mu měl odpustit. Tolkien se však rozhodl, že ho jeho chamtivost a posedlost mocí a prstenem budou stát život.
Ve srovnání s knihami jsou bitvy ve filmech velkolepější, což je přirozené, protože se jedná o audiovizuální médium. Přesto Tolkien původně zamýšlel výrazně menší bitvy. Mnohem menší roli hrálo i království Gondor a jeho hlavní město Minas Tirith.
Plánované pokračování Pána prstenů
Pokračování se mělo jmenovat Nový stín a mělo se zaměřit na vzestup zla mezi lidmi. Příběh by se odehrával v království Gondor ve Čtvrtém věku. Tématem děje měl být nekonečný boj mezi dobrem a zlem, ale spisovatel se rozhodl, že Středozem už jeden definitivní konec zažila, a od plánů upustil. Navíc se domníval, že vymyslel příliš temný příběh.
Tolkien v dopisech zajímavým způsobem rozšířil mytologii, když například v dopise 131 popsal mistrovský Prsten moci, který ukoval Sauron. Nejenže do něj vložil svou sílu a moc, ale stal se také jakýmsi prodloužením jeho samého. Jednal tak, aby naplnil Sauronovy plány a cíle. Jeho zničení by Saurona nejen zabilo, ale navždy by mu zabránilo v návratu. Proto bylo jeho zničení pro budoucnost Středozemě klíčové.
V listu 156 vysvětluje, že Gandalfovo oživení po souboji s Balrogem nebylo jen o obnovení jeho těla. Bohové světa, Valar, poslali jeho podstatu zpět do Středozemě s větší mocí a autoritou, aby mohl vést boj proti Sauronovi. Gandalf byl jejich hlavní postavou v této válce.
V dopise 183 autor hovoří o tom, že Sauron nebyl od počátku zlý. Byl to moudrý a mocný pomocník Valar jménem Aulë, který později stvořil trpaslíky. Sauron byl však zmanipulován Morgothem (Melkorem).
V dopise 131 autor vysvětluje, že elfové vstupují do manželského svazku pouze jednou za život (pokud partner nezemře). Elfové mají silný vztah k duchovnu, ale také k fyzickému svazku. V dopise 246 označuje Sama za skutečného hrdinu příběhu Pána prstenů. Jeho odvaha, naprostá věrnost, pokora, obětavost a láska z něj činí klíčový dílek skládačky při snaze zničit Prsten moci.
V dopise 246 mluví o tom, jak Frodo naprosto selhal, když si chtěl prsten přivlastnit a rozhodl se ho nezničit. Odmítá však tvrzení, že Frodova mise jako taková selhala. Právě díky Frodovi byl prsten nakonec zničen, protože ušetřil Glumův život, než mu prsten sebral a spadl s ním do lávy. Zdůrazňuje tak i Frodovo milosrdenství.
Na listech 246 a 192 naznačuje, že Glumovo klopýtnutí nebylo náhodné. Mělo to být dílo boha celého světa Eru Illúvatara, který Gluma donutil zakopnout a společně zničili Prsten moci. Pokud chtějí Tolkienovi fanoušci nahlédnout do jeho mysli, stojí za to přečíst si jeho dopisy a další knihy, které vydal jeho syn Christopher.
