Už 2. dubna startuje v kinech očekávané svatební drama Zendayi a Pattinsona. Co by se muselo stát, aby si někdo nechtěl vzít Zendayu?
Potkali se jako v romantickém filmu. Charlie (Robert Pattinson) zahlédl Emmu (Zendaya) v kavárně a okamžitě ho zaujala. Chtěl ji oslovit, ale nevěděl jak. Potom tajně vyfotil, co si zrovna četla, aby mohl předstírat, že knihu zná. Nezafungovalo to. Ale na rande skončili stejně a za nedlouho už byli pár.
Brzy si Charlie uvědomil, že potkal ženu svých snů. Drama však začíná ve chvíli, kdy už dvojice řeší poslední svatební přípravy. Obřad má být na konci týdne a pár ladí zbývající detaily – proslov, choreografii na společný tanec, hudbu.
Večeře s přáteli, kteří už mají vlastní svatbu za sebou, však přinese zlom. Hovor se stočí k zajímavému tématu – každý z nich se má přiznat k tomu nejhoršímu, co kdy udělal.
Začne Mike (Mamoudou Athie), Charlieho svědek, který jednou při útoku psa vystrčil svou expřítelkyni před sebe jako živý štít. Jeho žena Rachel (Alana Haim) zase kdysi zamkla dítě do skříně. Charlie se před lety dopustil kyberšikany, která jeho spolužáka donutila odstěhovat se do jiného města. Jenomže příběh Emmy je ještě horší. Když ho dovypráví, místo smíchu přijde ticho. Večeře okamžitě končí rychlým zavoláním Uberu a Rachel další den volá, že na svatbu nepřijde…
Zvrat je skvěle vypointovaný i v traileru, proto rozhodně nechci říkat víc, ale prozradím, že jde o značně závažný zločin. Mnohem závažnější než cokoliv, k čemu se kdy připletla taková Rue v Euforii... Idylickým vztahem to pořádně otřese a Charlieho představivost začne chrlit živé obrazy toho, co se asi mohlo stát. Emma zase cítí, jak její snoubenec citelně ochladl a už v ní nevidí tu holku, do níž se zamiloval.
Dny před svatbou se stanou zatraceně tíživými. Ženich i nevěsta se perou každý se svým vlastním dilematem. Chce si Charlie vzít ženu, kterou očividně ani nezná? A nestane se z jednoho nezodpovědného přiznání stigma, které bude Emmu pronásledovat už navždy?
Konečně film pro naše otupené attention spans
Původem norský filmař Kristoffer Borgli postavil kariéru na absurdních a neotřele originálních komorních příbězích o lidech, kteří se perou s nějakou svou vnitřní zátěží. Pověst nového výrazného talentu ze Skandinávie si utvrdil svým druhým celovečerním filmem Je mi ze sebe špatně (2022). Na úspěch a věhlas však dokázal navázat a propracoval se až do Hollywoodu, kde na sebe upozornil crazy komedií Dream scenario (2023) s Nicolasem Cagem v hlavní roli.
Až s Dramatem ale Borgli ukazuje, že dosáhl pomyslné rovnováhy mezi evropskou avantgardou a hollywoodskou vášní pro šablonovité příběhy (často i se špetkou nějakého toho klišé). Drama funkčně spojuje hollywoodské konvence – například přímočarý příběh s jasným řetězcem na sebe navazujících příčin a důsledků – se severskou absurditou a Borgliho citem pro brilantně originální zápletky.
Borgliho filmy prostupuje pronikavá vizualita – vypráví skrz jednoduché, ale nápaditě komponované obrazy, často z nečekaných úhlů pohledu. Opírá se o sytou nostalgickou barevnost (skoro připomíná estetiku fotografických průkopníků Williama Egglestona nebo Stephena Shora) a maximum pozornosti věnuje tvářím herců a hereček, tak aby zachytil i tu nejnepatrnější mimiku.
106 minut, drama
Režie a scénář: Kristoffer Borgli
Hrají: Zendaya, Robert Pattinson, Alana Haim, Hailey Gates
Hodnocení:
Rotten Tomatoes – 85 procent | Letterboxd – 3.6/5 | Metacritic – 70 procent pozitivních recenzí (platí k 1. dubnu 2026)
Na první pohled však zaujme hlavně svižný a až nekonvenčně nápadný střih. Záměrně a často přetrhává dějovou linku, aby příběh odhaloval po střípcích a nechával dost prostoru pro fantazii a domýšlení si. Příběh po celou stopáž ubíhá ve svižném tempu. Neustále udržuje napětí a ukazuje, že filmové dílo může zafungovat jako pořádně silný lék na sociálními sítěmi rozmazlený attention span, jenž hladoví po stále nových podnětech.
Díky přesvědčivému herectví se anatomie jednoho na životě ohroženého milostného vztahu stává emocionální jízdou, která mi ve svatebním finále připomněla kultovní Divoké historky (2014). Nevybavuju si, že by někdy Zendaya ztvárnila charakter s tolika vrstvami, nebo že by mi Robert Pattinson svými gesty, intonací a výrazy připadal tak... nepattinsonovský. Silné herectví podtrhávají autentické dialogy, které jdou hned k věci a působí věrohodně i svěže.
Z posledních pár odstavců se může zdát, že na tragikomické romanci je snad všechno dobře. Není to daleko od pravdy. Gradování párkrát klopýtlo v samotném závěru a pro ještě hlubší emocionální prožitek bych si dokázala představit, že si některé momenty vychutnám déle a jiné prozkoumám z pohledu více postav. Ale není to nic, co by vyznění Dramatu nějak výrazně oslabilo. Kristoffer Borgli natočil svůj zatím nejcitlivější a emocionálně nejpůsobivější film. Neodhaluje sice tak jízlivou satiru na společnost jako jeho předchozí počiny, ale soustředí se na to hlavní. Dobrý příběh.
