Příběh o tom, jak sovětský pilot dopravního letadla přecenil své schopnosti a zavinil tak smrt desítek cestujících.
Každá letecká havárie je tragédií, obzvlášť jedná-li se o pád letadla s nevinnými cestujícími na palubě. Havárie mohou být často zaviněny náhlou a vážnou technickou poruchou letounu, nepříznivým počasím, ale chyba může stejně tak být i na straně člověka. V druhé polovině osmdesátých let minulého století však ruská média popsala nepochopitelný případ hrubého pochybení sovětského pilota, který vlastním sobectvím zavinil havárii velkého dopravního letadla, při níž přišly neprávem o život desítky pasažérů a s klidným svědomím lze pravděpodobně konstatovat, že v celé historii zřejmě nemá podobným způsobem zaviněná katastrofa obdoby.
Otřesný incident se odehrál 20. října (október) roku 1986 během letu číslo 6502 ruské, respektive sovětské aerolinky Aeroflot, která v té době patřila mezi jedny z největších leteckých společností na světě a působí dodnes. Na palubě letounu Tupolev Tu-134 (vyrobeného v polovině roku 1979 se sériovým číslem 62327) byla toho dne přítomna posádka sestávající z hlavního pilota jménem Alexander Kliuyev, jeho kopilota Gennady Zhirnova, navigátora Ivana Mokhonkova, leteckého inženýra Kyuri Khamzatova a tří palubních průvodčích (letušek). Kromě toho však letadlo převáželo více než devadesát cestujících, z nichž však ještě nikdo neměl tušení, jaké neštěstí je zanedlouho potká. Podle ruských zpráv letadlo vyrazilo z letiště v Jekatěrinburgu (který se v mezi lety 1924 až 1991 ještě nazýval Sverdlovsk) a mělo namířeno do hlavního města Čečenska Groznyj, přičemž měl osudný let během cesty jedno mezipřistání na letišti ve městě Samara (mezi lety 1924 až 1991 Kujbyšev).
Model Tu-134A podobný tomu, který pochybením pilota havaroval
Když se letadlo začalo přibližovat ke své cílové destinaci, kvůli mrakům a mlze nešla vidět přistávací dráha. V 15:48, dvě minuty před plánovaným přistáním a v letové výšce asi 400 metrů nad mořem, se i přes špatnou viditelnost kapitán letounu Alexander Kliuyev rozhodl na stanoveném místě přistát a s druhým pilotem G. Zhirnovem uzavřel sázku, že to zvládne i naslepo pouze za pomoci přístrojů. Pak nařídil zatáhnout v kokpitu všechny okenní závěsy, díky čemuž neměl s přistávací plochou žádný vizuální kontakt a tudíž ignoroval i doporučení řídící věže využít pro orientaci při přistávání nesměrových radiomajáků. Při klesání v letové hladině pouhých 62 až 65 metrů pilot nedbal na systémové upozornění varující před bezprostředním nebezpečím nárazu do země a nepřistoupil ani na návrh přistávání zrušit a s letadlem na poslední chvíli vzlétnout. Havárie pak už byla nevyhnutelná. Dopravní letadlo v 15:50 dosedlo na zem v rychlosti kolem 280 kilometrů za hodinu, odrazilo se a nakonec se převrátilo vzhůru nohama. V tu chvíli jej pohltily plameny.
Podle zdrojů při havárii zahynulo sedmdesát osob, z toho třiašedesát na místě a dalších sedm svým zraněním podlehlo v nemocnici. Mezi pasažéry bylo nalezeno také čtrnáct dětí, z nichž všechny jakoby zázrakem tragickou nehodu přežily. Nicméně tajná zpráva předsedy místního výboru V. A. Pogodina tehdejšímu sovětskému premiérovi Nikolaji Ryžkovi údajně obsahovala trochu rozdílné údaje. Informací v ní měly uvádět, že na palubě letadla se nacházelo 85 pasažérů a 8 příslušníků posádky, přičemž hned při pádu letadla mělo pasažérů zemřít 53, členů personálu 5 a dalších 11 osob přišlo o život později v nemocnici.
Mezi oběťmi posádky letadla byl například i kopilot G. Zhirnov, který se srážce se zemí údajně nepokusil zabránit. Samotnou havárii se mu ovšem podařilo přežít a dokonce se pokoušel zachránit některé z pasažérů, cestou do nemocnice však zemřel v důsledku zástavy srdce. Co se týče samotného, příliš sebejistého pilota Alexandera Kliuyeva, i jemu se podařilo z havárie vyváznout, Za svůj čin byl následně trestně stíhán a odsouzen k 15letému pobytu za mřížemi. Trest mu však byl později zkrácen na pouhých šest let, po kterých byl propuštěn na svobodu.
