Burger je jídlo, které jistě chutná většině z vás, věděli jste ale jak vznikl?
Měkká, lehce opečená houska, křupavý ledový salát, červená šťavnatá rajčátka a uprostřed toho všeho kvalitní kousek středně propečeného hovězího. Ano, řeč je o nejoblíbenějším jídle Ameriky – hamburgeru. Ač se to může zdát zvláštní, nad vznikem této oblíbené pochoutky určené nejen pro obézní návštěvníky fast foodu, ale i milovníky jídla, visí spousta otázek. V historii existuje několik lidí, kteří se skálopevně označovali za ty první, kdo umístil plátek hovězího mezi dva kousky bílého pečiva. Několik teorií je, ale s určitostí nemůžeme přisoudit prvenství nikomu. Nicméně si můžeme přiblížit, jak tento klasický sendvič získal popularitu napříč Spojenými státy a postupně dobyl velkou část světa.
Klasickým omylem bývá tvrzení, že první hamburger byl vytvořen v německém přístavním městě Hamburk. Odtud skutečně inspirace vzešla, avšak koncept sendviče, tak jak ho známe nyní, byl vymyšlen a rozšířen až daleko později. V průběhu 19. století Hamburk proslul hovězím masem z krav, které místní chovali v okolí města. Hovězí maso bylo většinou umleté, okořeněné a vytvarované do placiček, které se musely co nejrychleji zpracovat, a tak byly opékány a následně prodávány. Proslulost a dobré jméno určily, že maso z Hamburku mělo punc největší kvality a v zahraničí bylo často prodáváno za horentní sumy.
První McDonald otevřený v České republice, v Praze
Amerika však v průběhu 19. století lákala tisíce imigrantů, mezi nimiž se našly i početné zástupy Němců. A většina z nich si chtěla co nejrychleji začít vydělávat na živobytí, a tak si brzy začali otevírat vlastní restaurace ve velkých městech, jako je Chicago nebo New York. Netrvalo dlouho a některé z nově otevřených podniků začaly nabízet amerikanizovanou verzi hovězí pochoutky z Hamburku, která sestávala z mletého nebo sekaného hovězího masa v kombinaci s česnekem, cibulí, solí a pepřem, která byla následně osmažená nebo ogrilovaná. V roce 1837 v restauraci New York’s Delmonico’s byl steak z Hamburku umístěn na jídelní lístek. Za cenu 10 centů byl nejdražší položkou, dvakrát dražší než vepřové kotlety nebo hovězí pečeně. Německá restaurace Philadelphia’s Centennial Exposition pak v roce 1876 servírovala steak z přístavního města tisícům zákazníkům. Po tomto úspěchu se pochoutka rozšířila i do neněmeckých restaurací a do klasických kuchařek.
A to je místo, kde spojitost Hamburku s americkým sendvičem končí. Rozdíl je jednoduchý – žemle. Popularitu si tato verze nalezla především mezi dělníky. Od poloviny devatenáctého století továrny začaly nabírat tisíce imigrantů z Evropy a začaly fungovat i přes noc. Potravinové vozíky s kávou a drobnými pochoutkami tak často parkovaly přímo před továrnou a nabízely pracujícím rychlé občerstvení. Hladoví pracovníci si objednávali jídlo okénkem a rychle ho jedli, aby se hned zase mohli vrátit do práce. Jak ubíhala léta, pojízdné potraviny se začaly vybavovat plynovými grily a do svých nabídek řadily i grilované hovězí z Hamburku.
White Castle
To se brzy stalo hitem, avšak ukázalo se, že je obtížné ho jíst ve stoje a v rychlosti. Umístění masa mezi dva krajíce chleba tento problém vyřešilo a sendvič byl na světě. Ať to byl kdokoli, koho napadl takový logický krok, jistojistě to byl velmi dobrý obchodní tah. Popularita sendviče začala raketově stoupat a na přelomu století byl hamburger už považován za americkou klasiku. V roce 1921 otevřeli Billy Ingram a Walter Anderson první fast food hamburger restaurační zařízení White Castle ve Wichitě v Kansasu. Mezi jejich kasovní trháky patřil malý burger za 5 centů, který zákazníci obvykle nakupovali po více kusech. Tou dobou, z části kvůli románu The Jungle od Uptona Sinclaira, měli Američané různé obavy z hygienických praktik v masném průmyslu. White Castle řešil obavy svých zákazníků tím, že vybavil svoji čistou, bíle dekorovanou restauraci stoly a pulty z nerezové ocely, které se daly velmi snadno otřít. Maso navíc mleli zákazníkům na očích v otevřené kuchyni, a tak si mohli sami ověřit, že se hygieny bát nemusí.
V těch letech se hamburgery staly populární položkou v menu restaurací u silnic a v obchodech se sodou, kde často nabízeli i mléčné koktejly nebo hranolky. Křivka oblíbenosti sendviče stoupala šikmo vzhůru, jen s pozastavením v období druhé světové války, kdy byl nedostatek potravin a masa. Během války si burgery vojáci brali často sebou do zámoří. Bylo snadné je připravit a někomu mohly zahnat stesk po domovině. A už je čas na nejslavnější bratry z průmyslu, tedy bratry McDonaldovy, kteří si otevřeli Burger Bar Drive-In v San Bernardinu v Kalifornii ve 40. letech. Jejich nápad s okénkem, z něhož obsluha podává hamburgery řidičům a jejich spolujezdcům, byl geniální a brzy se vyplatil. Na konci 50. let už měla dvojice na kontě více než 100 milionů prodaných sendvičů. To však není nic v porovnání s dneškem, kdy řetězec prodá 75 hamburgerů každou vteřinu.
Ray Kroc, Čech, který od bratrů McDonaldových odkoupil jejich řetězec
Dnes na hamburger narazíte snad v každém koutku světa. Postupem času se koncept široce rozvinul a v dnešní době můžeme najít tisíce variací s nekonečnou řadou kreativity. V některých případech bylo hovězí maso nahrazeno černými fazolemi, krůtím masem nebo třeba masem z lososa. Ani fast foodové řetězce však nelenily a v Japonsku si můžete v restauraci MOS burger objednat například rýžový burger a v Indii kupříkladu McDonalds vyvinuli McAloo Tikki Burger ze smažených brambor a hrášku s rajčaty, cibulí a pikantním kořením, aby uspokojili chuťové potřeby svých hinduistických strávníků. Během let se hamburgery však zalíbily i gurmánům. Najdete je tak v maličkém, zapadlém „hladovém okně“ a na druhou stranu i v restauraci oceněné Michelinskou hvězdou. Jaké variace ještě člověk vymyslí, je otázkou, avšak jedno je jisté, hamburger si za svoji více než stoletou historii oblíbily miliony lidí na světě.
Rýžový burger