Hektolitry krve a brutální vraždy aneb zvrácené filmy, které vám nedají spát

V průběhu dlouhé historie kinematografie vznikla spousta snímků, které nám připomínají, jak úžasné je být člověkem a žít na tak skvělém místě, jako je naše Zem. Ruku v ruce s nimi však (především v poslední době) vznikaly i snímky, které reflektují některé skutečnosti z běžné reality, které naše představy sráží a ukazují, že ve světě lidí je pořád spousta nelidského. A protože vám chceme představit filmový průmysl ze všech stran, zamíříme dnes i do těch vzdálenějších koutů, které vyplňují snímky, u nichž vydrží po celou stopáž jen ti nejotrlejší z vás. Článek má samozřejmě pouze informativní charakter, není tedy určen k honorování níže uvedených filmů. Připomínáme také, že o nejzvrácenějších filmech historie jsme psali už v předchozích dvou dílech (tady a tady). Je tedy velmi pravděpodobné, že pokud v dnešním souhrnu není některý ze známějších filmů této kategorie, najdete jej v předešlých dílech série. 

Zvrácený (Irréversible, režie: Gaspar Noé, 2002)

Pokud hledáte film, který ve vás vyvolá velmi nepříjemné pocity, aniž by obsahoval krvavé scény, jste na správném místě. Tento francouzský festivalový kousek se vás bude snažit zneklidnit už od začátku, kdy sledujeme úchylně vyhlížejícího muže, jenž má ruce položené na klíně, takže nevíme, zda je zcela nahý, nebo má spodní prádlo, a doznává se ze sexu s vlastní dcerou. Navíc je snímek vyprávěn pozpátku, takže je velmi složité se v něm orientovat, k čemuž nepomůže ani záměrný houpavý pohyb kamery, který v divákovi taktéž má vyvolat nepříjemné pocity. Dočkáte se několika opravdu nechutných scén, které jsou však velmi detailně a až příliš dlouhou dobu snímané. Film je pak znám pro scénu znásilnění, která trvá několik příšerně dlouhých minut. Pokud tedy chcete něco velmi znepokojivého, avšak kvalitně zpracovaného a s poměrně slušným příběhem, Irréversible bych snad i doporučil. Jen vám to na několik dní zkazí náladu a možná se vám bude špatně usínat. 

Ichi the Killer (Koroshiya 1, režie: Takaši Miike, 2001)

Pokud jste čekali, že se v dnešním seznamu vyhneme japonské tvorbě, jste na omylu. Ichi the Killer je snímek, který vypráví o muži jménem Kakihara. To není ale jen tak obyčejný chlápek, jako spíše krutý stroj na zabíjení. A ačkoli je film představován jako hororová komedie, nebude vám chvílemi do smíchu vůbec. Samotný děj je tak trochu zamotaný, ale jednotlivé násilné scény jsou opravdu geniálně zpracované, ale opravdu nečekejte nic převratnějšího než vražednou jízdu. Místy sice tempo poleví, ale jen proto, aby následovaly scény, při nichž budete zírat s otevřenou pusou, protože tolik způsobů mučení a zabíjení by vás ani ve snu nenapadlo, že vůbec někdy uvidíte.

In my skin (Dans ma peau, režie: Marina de Van, 2002) 

Extrémně nechutné a krvavé filmy se většinou točí kolem násilníků, kteří útočí na nevinné, aby působily ještě více šokujícím a sadistickým dojmem. Avšak snímek In my skin vás svojí nechutností překvapí. Neuvěřitelně zvrhlý snímek vypráví o ženě, která na jednom večírku spadne a ošklivě se zraní na noze. Namísto obvyklé reakce na zranění se hlavní hrdinka filmu stane svým zraněním posedlá a následně i svým tělem. To, co má pod svou kůží, začne prozkoumávat s psychotickou touhou po sebepoškozování a můžete si být jisti, že budete hned několikrát silně znechuceni. 

Deadgirl (Deadgirl, režie: Marcel Sarmiento, 2008) 

Tento horor je ukázkou toho, kam až může zajít lidská bytost posedlá sexuálním pudem. Po celou stopáž sledujeme dvojici chlapců, kteří jdou za školu a nenapadne je nic lepšího, než vyrazit do bývalého blázince. Tam se rozhodnou prozkoumat i sklepní prostory a v jedné místnosti narazí na mrtvou dívku přivázanou řetězy ke stolu. Po chvíli však zjistí, že dívka tak úplně mrtvá není. Vlastně je nemrtvá, tedy zombie. Rozhodnou se tak využít situace a dívku několikanásobně znásilnit. Dvojice nakonec do sklepení přizve i další přátele a my budeme svědky spousty mučení, násilí a krvavých scén, přičemž nalezenou dívku i donutí pokousat další ženy, aby si nadělali další sexuální zombie otroky. 

Jednorozený (Begotten, režie: E. Elias Merhige, 1990) 

Begotten je snímek, na nějž se musí divák nejprve psychicky připravit. Nejhůře stravitelná je asi forma, protože horor neobsahuje žádné dialogy a zvukovou stopu vyplňují různé nepříjemné zvuky, přičemž jde o film natočený na 16mm materiál s vysokým kontrastem. Je tak velmi složité rozpoznat, co se na obrazovce zrovna děje, a možná vám to bude docházet až pár vteřin poté, co se to odehraje. A možná budete i rádi, protože už v začátku budete svědky boha, který sám sebe vykuchá břitvou, z jeho ostatků pak vzejde naše Země, kterou následně oplodní. Režisér sám vypověděl, že to, co je zpracované na plátně, jsou zčásti jeho zážitky ze stavu klinické smrti. Já zase myslím, že po tomhle noční můry jen tak neodeženete.