Tradice a vnímání sexuálního života, které nám jsou na míle vzdáleny.
V různých koutech světa se na sex dívají lidé různými způsoby. Různorodé vnímání sexuálního aktu je zapříčiněno zejména odlišnými kulturními tradicemi, způsobem života a celkovým psychickým uvědoměním jednotlivých světových regionů. Představme si dva odlišné póly sexuálního žití. Na prvním místě je sex tak přirozený jako spánek či jídlo. Věrnost se hází do ústraní a podporuje se svobodomyslné střídání partnerů. I díky takovému náhledu na sex lidé kmene Muria netrpí žárlivostí a majetnictví partnera. No k „ráji“, jak by zřejmě mnozí kmen Muria v Indii nazvali, existuje i protipól. Je jím společenství irského ostrova Inis Beag, kde se sex považuje za hřích.
Hledáte centrum sexuální nevázanosti a svobody? Vězte, že jste ho právě našli. Hodnoty a tradice kmene Muria z indického státu Madhjapradéš, mírně řečeno, vybočují z normy. Status rebelie a svobodomyšlenkářství ve vztahu k sexuálním hodnotám nastavila místní orgán ghotul. K bližším informacím o žití kmene, který se nachází v oblasti Bastar, se nebylo možné dlouhá léta dopátrat. Způsobovalo to především morální uvědomění cestovatelů a antropologů, kteří se odmítali podílet na odkrývání tajemství sexuálního života domorodců nebo zjištěná fakta nepublikovali kvůli strachu z reakce západního světa a kolegů - vědců a akademiků. Ale nakonec se našli ti, kteří obavy ze šíření praktik nepřechovávali. Obraz kmene Muria nastínil a vybarvil především antropolog Verrier Elwin. Pro mladé lidi představuje ghotul komunitu, ubytovnu a noční podnik v jednom. Jednoduše řečeno, v ghotulu se zdržují děti od 10-12 let a koexistují životem dospěláků. Kromě vaření a úklidu mají za úkol vystřídat všechny partnery a obměňovat sexuální praktiky. Každá „slečna“ by tak měla spát s každým „mužem“. Pro děti to nepředstavuje nic výjimečného, v podobné myšlence jsou vychovávány už odmalička. Sex totiž není pro obyvatele oblasti Bastar žádné tabu.
Podle zkušeností antropologa Elwina existovaly dva typy ghotulů. V jednom se mladí nakonec slaďovali do svazků, které přetrvávaly až do svatby. Ve druhém typu byla trvalá partnerství vyloučena. Na dalším vyobrazení se podílel i indický novinář Sondeepa Shankar. Ten líčí, že při vstupu do instituce ghotuk dostane každý nové jméno a partnera si mohou svobodně vybírat, nikdo tak není k ničemu nucen. Monogamii se však do cesty staví pravidla. Například, žádný pár spolu nesmí prožít více než sedm společných nocí. Novější poznatky přinesl vědec a fotograf Krishnanad L. Kamat, který popsal ghotel jako živou, žijící univerzitu, kde nejsou žádné učebnice ani testy, vyučuje se tam však život sám. Studenty označil za učitele a učitele za studenty. S kmenem podobně sympatizoval i Elwin, který v jednom ze svých prohlášení označil ghotel za „republiku dětí“.
Kamat ve svých zprávách popisuje, jak se mládež po náročném dni schází u ohně, debatuje se, žertuje se, neobvyklé nejsou ani taneční a pěvecké kreace. Následuje kontrola úkolů, které měli za celý den stihnout. Za nesplnění povinností padají různé tresty. Kamat však nechce dělat z ghotulu nevinnou dětskou univerzitu a připouští, že k výuce patří i sex. Hlavní rozdíl je však v tom, že místní obyvatelé nedělají rozdíl mezi láskou a sexem a projev lásky, jak jej označují vyspělé obce, je považován za primární potřebu, podobně jako jídlo či spánek. Jednoduchost a přirozenost, pokud budeme odvážnější můžeme říci, že až určitá primitivnost komunity vytváří mezi pohlavími přirozenou rovnost. Ghotel tak vlastně slouží k posílení společenství ve smyslu mentorování mladých, jak překonat touhu vlastnit partnera a projevovat žárlivost. Naopak, tyto instituce se pokoušejí rozvinout přátelský cit a sympatie. Co západní svět vnímá jako šíření promiskuity, vede v oblasti Bastar k vymizení projevů žárlivosti a znásilnění. I mezi domorodci se však najdou odpůrci, zejména z řad vzdělanějších mladých lidí, kteří vedou vůči ghotulům vzpouru. Moderní názory novodobých vzdělanců se však mezi obyvateli kmene zatím nesetkaly s pochopením.
Podívejme se ale i na opačný pól, na lidi, kteří vnímají sex jako něco nežádoucího, ba až trestuhodného. Řeč je o katolické komunitě Inis Beag nacházející se v Irsku, na ostrově Inishnee. Pod lupu si ji vzal v letech 1956 až 1966 antropolog John Cowan Messenger a odborně ji popsal ve studii Sex a represe. Popisy zdejší reality mohou znít jako zatracovaný kousek země ponořený do černé deprese a chladu. V době jeho přítomnosti tvořilo komunitu přibližně 350 členů. Příroda hýřící barvami, šum moře, travnaté louky a zamlklé skály žijí v symbióze se surovostí, chladem, odcizením a neosobním přístupem. V katolické komunitě Inis Beag se sex považuje za nutné zlo, které je třeba potlačovat v co největší míře. Z uvolňující aktivity zůstal jen nástroj na plození dětí a celý způsob výchovy začal neprodleně po narození. Už těla miminek byla před zraky rodiny, jakož i cizích lidí, úzkostlivě skrývána. Došlo to až tak daleko, že rodiče myli své děti jen jednou týdně, aby se s jejich nahotou hřešilo co nejméně. V předškolním věku myli rodiče svým potomkům jen ty části těla, které byly přístupné, aniž by se museli odhalovat.
Děti i rodiče se převlékali potají pod pokrývkou. Pokud vám vrtá v hlavě otázka ohledně kojení, ihned vás zbavím všech pochybností. Matky své ratolesti nekojily kvůli vážné sexuální interakci. Cokoliv sexuálního nebo tělesného bylo hříšné. Dokonce i psi dostávali výprask, když si olizovali genitálie. Kontakt mezi dívkami a chlapci byl na bodu mrazu, flirtování či nadbíhání neexistovalo. O manželství rozhodovali rodiče bez ohledu na okolnosti a potřeby svých potomků. Sex byl samozřejmě povolen pouze po svatbě, ale moc si ho ani tak neužili, protože průměrný věk vstupu do manželství byl 36 let pro muže a 25 let pro ženy.
Aby toho nebylo málo, třetina členů do manželství nikdy nevstoupila a celý svůj život prožila v celibátu. O zdravém sexuálním životě se však nemůžeme bavit ani u manželů. Pro ženy byl sex povinností a odmítnutí manžela se vnímalo jako smrtelný hřích. Na muže také rozhodně nečekala žádná bujná fantazie. Předehra byla rychlá a využívala jen obyčejné polibky. Sex byl tak jistě bleskový a chladný akt v misionářské pozici, po němž se oba oddali spánku. City a rozkoš se zcela vytěsnily. Lidé trpěli naprostou absencí sexuální výchovy, což mělo silný společenský dopad. Ženy se po příchodu první menstruace loučily se životem a muži zase propadali alkoholismu a fyzickým atakům.
Do které komunity bys patřil raději?
