Žádné letenky, ale pořádné dobrodružství napříč Asii a Evropou.
Lidé říkají, že žádný dobrý příběh nezačal tím, když se popíjela voda. Je pravdou, že alkohol může i z obyčejné noci udělat nezapomenutelný sled událostí a dlouho bys o tom nemusel vyprávět ani Australanovi jménem Ty Dalitz. I jeho příběh, který konečně před pár týdny skončil, začal v jednu noc, když se před svými kamarády rozhovořil o plánu dostat se z Austrálie až do Spojeného království, aniž by použil letadlo. Nestálo za tím znechucení z vysokých cen letenek, ale spíše touha cestovat na volné noze a nebýt připoután k jedinému místu. Ty se před svou cestou několik let živil jako farmář, ale před více než dvěma lety konečně nabral dostatek odvahy na to, aby si svůj sen splnil. Odvážné řeči, které začaly jako hecování a sázka po pár skleničkách alkoholu začaly nabírat reálných kontur v létě roku 2014, kdy se Ty podporován rodinou a přáteli vydal na cestu.
Nikdy předtím si svou cestu detailně nenaplánoval, a tak se před ním najednou otevřel celičký svět a bylo jen na něm, aby si vybral způsob cestování, jaký mu bude nejvíce vyhovovat. Povolené byly všechny dopravní prostředky, takže Ty vzal v přepočtu zhruba 800 000 korun a pustil se do práce. Ještě nikdy se neplavil na lodi, což mu při cestě z Austrálie do Indonésie způsobovalo menší problémy. Na lodi směřující na indonéský ostrov Bali naráz přestal fungovat generátor a v něm se začala stupňovat panika, protože nechtěl zemřít uprostřed moře jen chvíli poté, co konečně vyrazil z Austrálie. Indonéské dobrodružství skončilo tak, že Ty i jeho loď získali palivo na pokračování v cestě od obyvatel na maličkém ostrově a on už tehdy věděl, že lodí má už plné zuby. Protože chtěl vždy navštívit Čínu, projel i přes ni, vychutnával si místní kulturu a zejména kuchyni, aby si pak rozmyslel, jak bude pokračovat dál. Volba nakonec padla na cestu vlakem z Číny přes Rusko, což nebylo až tak náročné, jenže těžké časy ho čekaly v Bělorusku. Kvůli nedorozumění neměl v pořádku víza, což se Bělorusům velmi nelíbilo, ale zachránil ho místní obyvatel, u kterého měl bydlet a z maléru ho dostal pouze s nevelkou pokutou.
Další fáze cesty po vstupu do Evropské unie měla původně probíhat o něco rychleji, ale Ty jsi řekl, že si ji chce užít naplno, a proto strávil přibližně rok cestováním křížem krážem ze severu na jih a naopak, kde se poznal s mnoha pohostinnými Evropany a zažil i několik hororových momentů. V jedné části Moldavska musel uplatit celníky, aby ho pustili z výslechové místnosti dále do světa, v Bulharsku si pak během noci stopl na mol opilého řidiče a téměř se zabil přímo v autě. Naštěstí se mu z něj podařilo vyváznout bez újmy na zdraví, ale tak jednoduché to nebylo, když v Itálii přecházel přes vlakový tunel, který měl být podle jeho domněnek nepoužívaný, jenže najednou se z jedné strany přiřítil vlak a Ty se mu vyhnul na poslední chvíli. Právě rok strávený zažíváním bláznivých zážitků v Evropě způsobil, že jeho rozpočet se pomaličku, ale jistě scvrkával a z přibližně 20 tisíc korun na měsíc mu najednou nezbývalo téměř nic. Ani to koneckonců nevadilo, protože autobusy a vlaky Ty vyměnil za stopování a často přespával ve stanech a na různých pofidérních místech, aby ušetřil a nemusel utrácet další zbytečné peníze za ubytování.
Je jasné, že do Spojeného království se mohl klidně dostat v průběhu jediného dne, ale kdo mu dnes vezme zážitky z 846denní cesty z australského Sydney až do Londýna? Ty si cestování užíval plnými doušky a jak sám říká, věří, že to nebylo jeho poslední bláznivé dobrodružství v životě. Zatím přesně neví, kam se chce vydat z Londýna, ale prý by rád dal druhou šanci lodní dopravě a jeho novou výzvou tedy možná bude Atlantický oceán a Amerika ležící na jeho druhé straně.
