Badatelka Zuzana Kečkéšová zaznamenala významný úspěch. Díky dlouholetého výzkumu objevila protein, který může být prvním krokem na cestě k nalezení léku na rakovinu.
Lidstvo válčí s rakovinou již odnepaměti. Marně. Uznávaná vědkyně se slovenskými kořeny Zuzana Kečkéšová si však v oblasti boje proti tomuto zákeřnému onemocnění připsala na účet významný objev. Sedmatřicetileté badatelce, momentálně působící v českém Ústavu organické chemie a biochemie v Praze, se totiž po osmiletém výzkumu podařilo rozluštit zapeklitou otázku, proč se v některých orgánech rakovina nikdy nerozvine, zatímco v jiných ano. Odpovědí je protein, který rakovinu dokáže omezit nebo rovnou zastavit. Své výsledky rodačka z Galanty publikovala v magazínu Nature, jednom z nejprestižnějších vědeckých časopisů na světě.
Konkrétně se jedná o bílkovinu s označením LACTB, která se nachází v mitochondriích, což jsou energetická centra buněk. „Testovali jsme jej (protein, pozn. red.) na buněčných kulturách a ve spolupráci se švýcarskými vědci jsme se podívali na to, zda je přítomný v lidských nádorech prsu. Při pokusech na laboratorních myších se pak potvrdilo, že když se tento protein zaktivuje v už vytvořených lidských nádorech vpravených do zvířete, vede to k výraznému zmenšení až k zániku onoho nádoru,“ citují slova úspěšné vědkyně Hospodářské noviny. Cesta k tomuto zjištění však ani zdaleka nebyla jednoduchá.
Ilustrační obrázek. Snímek zachycuje rakovinotvorné buňky
Kroky slovenské badatelky po vystudování pražské Univerzity Karlovy nejprve vedly do Anglie, konkrétně do Londýna, kde se v rámci doktorského studia na University College ještě jako viroložka zaměřila na výzkum viru HIV. Později, když se rozhodla po zkoumání rakoviny, zkusila své štěstí na špičkovém americkém Massachusettském technologickém institutu (MIT), jedné z nejlepších škol pro vědce, kam byla po náročném přijímacím řízení k její radosti nakonec přijata. Mohla tak započít svůj dlouholetý výzkum, díky kterému onu zmíněnou bílkovinu objevila. Jak ale sama říká, vést zde výzkum není žádná procházka růžovým sadem, jelikož badatelé jsou zde pod neustálým tlakem přinášet výsledky a hledat finanční prostředky, které by bádání pokryly, přičemž její vlastní výzkum byl hrazen prestižním americkým grantem.
V současné době je Zuzana Kečkéšová zpátky v Česku, kam se vrátila poté, co jí granty vypršely a ona společně se svým partnerem a dvěma syny zatoužila po změně. V dejvických laboratořích Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR teď dále pokračuje v usilovné práci na svém výzkumu a doufá, že se jí podaří najít ještě další podobné molekuly, jež by třeba někdy v budoucnosti mohly posloužit například jako základ pro léky. Do té doby před vědkyní a jejím týmem leží ještě spousta práce, ta však má velký smysl, neboť její výsledek může potenciálně pomoci velké řadě pacientů trpících tímto nesmírně zákeřným onemocněním. „Pro mě jako vědce by bylo úžasně uspokojivé, kdybych viděla, že můj vynález najde uplatnění v biomedicíně,“ uvedla Kečkéšová.
Zdatná vědkyně ale zároveň podotýká, že samotné nalezení molekuly ještě automaticky neznamená nalezení léku na rakovinu, nicméně je to první krok k tomu, aby něco takového vůbec bylo možné. Prozatím se tak bude snažit nalézt terapeutické využití pro látky, které se jí podařilo v rámci výzkumu objevit. Jejím velkým přáním do příštích let je pak získat potřebné granty nebo mecenášskou finanční podporu, aby si mohla v Praze otevřít svoji vlastní laboratoř, kde by na svých projektech pracovala. Co na významný úspěch slovenské vědkyně říkáte? Podělte se s námi o názor níže v komentářích.
