Historie z trošku jiného úhlu pohledu.
Dějepis je jednoznačně velmi zajímavý předmět, ale protože se toho za dlouhá staletí událo mnoho, na různé zajímavosti z odlišných období prostě asi není čas. I proto se uživatel Redditu zeptal na historická fakta, která sice nejsou příliš známá, ale díky jejich absurdnosti si je hned zapamatujete. Toto jsou ta nejlepší.
Jeden z nejkrvavějších konfliktů historie, o němž se v Evropě příliš nemluví
Všichni dobře víme, že druhá světová válka je nejhorším válečným konfliktem v dějinách lidstva, který si vyžádal 50 až 85 milionů lidských životů. Málokdo však zná povstání Tchaj-Pingů, které v počtu obětí překoná mnoho válek, pouze první a druha světová ho v tomto měřítku předběhly. Odehrálo se v době, kdy probíhala dobře známá americká občanská válka, ale občanská válka odehrávající se na asijském kontinentu byla mnohem brutálnější. Jednalo se o vzpouru rolníků proti mandžuské říši Čching a vypukla v roce 1850 v provincii Kuang-si. Vůdcem povstání byl Chung Siou-čchüanm, křesťan, který na ovládaném území založil nezávislý stát Nebeskou říši velkého míru s hlavním městem v Nankingu. Povstání zasáhlo většinu Číny a po dlouhých letech bojů byli rebelové nakonec poraženi čchingskou armádou, a to i za pomoci Spojeného království a Francie. Odhaduje se, že během této občanské války zemřelo 20 až 30 milionů lidí, což je ve srovnání s jinými válkami obrovské číslo. Fun fact, vůdce povstání se považoval za mladšího bratra Ježíše Krista.
I papežové měli své choutky
Pius II, vlastním jménem Enea Silvio Bartolomeo Piccolomini, byl italský humanista, diplomat a historiograf, který v roce 1405 usedl na papežský stolec. Svůj bohatý politický život i osobní život popsal ve svém nejrozsáhlejším díle s názvem Commentaries, zároveň jde dodnes o jedinou autobiografii napsanou papežem během pontifikátu. Kromě tohoto díla má však na kontě i další hit, ale pro papeže pravděpodobně jde asi o trochu neobvyklé téma. The Tale of Two Lovers je erotická novela a také jedna z nejprodávanějších knih 15. století. Napsal ji v roce 1444, tedy ještě předtím, než se stal papežem. Děj se odehrává v Sieně a soustřeďuje se na příběh lásky mezi Lukretiou, vdanou ženou, a Euryalusem, který čeká na vévodu Rakouska. Pokud vás zajímá, jak se bude příběh rozvíjet, můžete si toto erotické dílo přečíst na tomto odkazu. Papežové však mají na svědomí i mnohem více, například takový Jan XII. se vyspal s vlastní mámou, Vatikán proměnil na nevěstinec a také tam znásilňoval ženy.
Caesar naháněl strach už v mládí
Julius Caesar byl římský vojevůdce, politik a jeden z nejmocnějších mužů antické historie. Hrál klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její transformaci v monarchii. Z jeho jména pochází titul caesar a odvozeně císař, Julius jím však nebyl, prvním římským císařem se stal až jeho prasynovec a adoptivní syn Augustus. O jeho politických či vojenských úspěších jsme se toho mnoho naučili ve škole, a tak je čas na méně známou informaci. Když byl Julius jako mladý muž v námořnictvu, zajali ho piráti. Po vyplacení výkupného jim slíbil, že jednoho dne je najde a každý jeden z nich zemře. Uplynulo pět let a co čert nechtěl, Caesar je opravdu našel. Zajal je, vzal zpět výši svého výkupného a následně je všechny do jednoho ukřižoval podél řeckého pobřeží, aby ukázal svou sílu. S Caesarem se zkrátka nevyplatilo zahrávat. Dokonce se říká, že více než samotný únos ho rozzlobila požadovaná výše výkupného. Dotklo se ho, že piráti požadují za jeho propuštění příliš málo peněz.
Další tvrdá rána pro Pluto
Pluto, nebo tedy oficiální označení (134340) Pluto, je největší a po Eris druhou nejhmotnější známou trpasličí planetou sluneční soustavy, zároveň jde o deváté největší a desáté nejhmotnější známé těleso, které obíhá kolem Slunce. Pluto bylo objeveno v roce 1930 americkým astronomem Clydem Tombaughem a zařadil ho původně mezi planety, avšak po změně definice pojmu „planeta“, ke které došlo během 26. valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 2006, bylo zařazeno mezi trpasličí planety a plutoidy. Toto rozhodnutí rozesmutnilo například Sheldona Coopera, ale tato informace by ho určitě potěšila. Ta se týká jeho vzdálenosti a oběhu kolem Slunce. Od jeho objevení až po vyřazení ze seznamu planet totiž Pluto ještě ani jednou neoběhlo kolem Slunce. Těleso bylo totiž objeveno před 87 lety, ale jeho doba oběhu je až 248 let, takže Pluto od svého objevení zatím dokončilo jen 36 procent své oběžné dráhy.
Alexandr Veliký versus výrazná přesila
Bitva u Thermopyl je výborným důkazem toho, že taktika a zahnání protivníka na malých prostor dokáží výrazně zmírnit jeho početnou výhodu. Co však dělat, když bojujete proti někomu na otevřeném prostranství a jeho armáda převyšuje tu vaši 7 až 10krát? Přesnou strategii sice neznáme, ale Alexander Veliký to dokázal. Když Alexandr Veliký ve věku 33 let zemřel, ovládal většinu tehdy známého světa. Jeho hranice navíc rozšířil více než kdokoli před ním. Pro následující věky byl archetypem dobyvatele a vládce, kterému se chtěli vyrovnat mnozí od římských císařů až po Napoleona. Stal se však i symbolem pomíjivosti i té největší světské moci. Své výborné vojenské schopnosti předvedl například proti Peršanům v bitvách u Gaugamél a Issey. V té první jeho armáda měla 47 000 mužů, zatímco počet u Peršanů se pohybuje od 90 000 až 1 000 000, v Bitva u Issu to zas bylo 40 000 vojáků proti 50 000 až 600 000 Peršanům. V obou případech však navzdory velké početní nevýhodě dokázala jeho armáda zvítězit. Zajímavostí také je, že v jiné bitvě dobyl ostrov. Bez námořnictva. Prostě změnil ostrov na poloostrov. Jen tak.
Nečekaná posila během druhé světové války
Druhá světová válka je dodnes největší ozbrojený konflikt v dějinách lidstva, který stál život asi 45 až 60 milionů lidí. Boje probíhaly v Evropě, Asii a Africe a účastnili se jich muži i ženy i z obou dalších obydlených kontinentů: Ameriky a Austrálie. Během šesti let trvání zemřely desítky milionů civilistů, miliony příslušníků ozbrojených sil, byla zničena celá města a způsobeny nevyčíslitelné škody na majetku a kulturním dědictví lidstva. Mezi nejpamátnější boje patří například bitva o Normandii či bitva o Stalingrad, ale mohli bychom sem zařadit i bitvu o Monte Cassino. Šlo o jednu z nejdelších a nejtěžších bitev války s těžkými ztrátami na obou bojujících stranách. Cílem spojenců bylo prolomit takzvanou Gustavovu linii a dobýt Řím.
Na straně spojenců byla i polská armáda, která měla i jednoho zajímavého člena - medvěda Wojteka. Medvěda si polská armáda adoptovala v roce 1942, kdy byl ještě mládě, ale jak ho krmili, Wojtek rychle rostl. Vojáci ho měli rádi, účastnil se bojů, dokonce řídil auto a naučili ho pít pivo, i proto se stal neoficiálním maskotem skupiny. Jelikož však v armádě jste nemohli mít svá zvířata, museli Wojteka začlenit do armády a dokonce mu přidělili hodnost. Co se týče samotné bitvy, skončila vítězstvím spojenců a pokud chceš vidět Wojteka v akci, klikej sem. Ten po válce z armády vystoupil, uchýlil se do Zoo v Edinburghu, kam ho chodili navštěvovat jeho bývalí kolegové. Zemřel v roce 1963 ve věku 22 let a stal se symbolem solidarity mezi Polskem a Skotskem. Také se dočkal i bronzové sochy.
Jak vyzrát na starověké Egypťany
Když už jsme tedy u válek a zvířat, máme tu i další historickou zajímavost s podobnou tématikou. Tentokrát se však přesuneme do doby před naším letopočtem, konkrétně se zaměříme na bitvu u Pelusia mezi Egyptem a Persií z jara 525 před letopočtem. Důsledkem války byla více než stoletá okupace Egypta Peršany. Pelusium bylo strategicky významné pohraniční město, které kontrolovalo obchodní styk mezi Egyptem a Asií. Co se týče síly jednotlivých armád, ty jsou neznámé, ale odhaduje se, že Peršané byli v početní výhodě. Ti pod vedením velkokrále jménem Kambýsés II. i díky zradě řeckých oddílů tuto bitvu vyhráli, ale pomohla jim k tomu mimo jiné i jedna zajímavá strategie, která se týkala koček.
Starověcí Egypťané kočky zbožňovali a uctívali jako božstvo. Věřili, že mají moc chránit člověka před vším špatným. Přítomnost kočky v domě znamenala ve starověkém Egyptě požehnání, dobré zdraví pro všechny a dlouhý život. Pokud v jejich domě zemřela kočka, domácí si na znamení smutku oholili obočí a truchlili za ní. Jejich zabití se dokonce trestalo smrtí. Naleziště zabalzamovaných kočičích těl a kočičí amulety v hrobkách panovníků (například u faraóna Tutanchamona či Ramesse) jsou důkazem až kultovního uctívání koček v Egyptě. V roce 500 před Kr. dosáhl kočičí kult v Egyptě svého vrcholu a Peršané tuto skutečnost využili. Jedna strana říká, že si vojáci vzali kočky a drželi je před sebou jako štít, protože věděli, že Egypťané je uctívají a v žádném případě by si nedovolili na ně zaútočit. A i to zapříčinilo prohru Egypta v této bitvě. Také však existuje důvěryhodnější verze, podle níž až takto daleko Peršané nezašli, ale kočky si jen namalovali na své štíty. I taková strategie by však byla úspěšná.
