Sobota 18. 8. 2018 svátek má Helena, Jelena

hledej na refresheru

Doporučujeme zapnout browser notifikace, pokud budeš přihlášený na Refresheru na tomto zařízení.
zdroj: Jacob Silberberg / Contributor

Mramorové paláce, miliardové majetky a stovky tisíc obětí aneb nejkrutější diktátoři Afriky

I dnes funguje demokracie jen v 9 státech Afriky.

7. srpen 2018, 10:54

I dnes funguje demokracie jen v 9 státech Afriky.

Afričané trpěli desítky let pod koloniální nadvládou Evropanů, kteří drancovali jejich přírodní bohatství, zotročovali je a vytyčovali umělé hranice, které násilím rozdělovaly kmeny a spolčovaly znepřátelené frakce pod jeden státní útvar.

 

Léta pod nadvládou zdeformovala místní ekonomiku i obyvatelstvo, které však touho po svobodě dotáhlo až do vítězného konce a v polovině minulého století se postupně všechny africké země vymanily z kolonizačních okovů.

 

Svět se zatajeným dechem sledoval, jak si osvobození Afričané s nově nabytou volností poradí. Cesta k demokracii je příliš dlouhá a takový státní útvar křehký, a tak bývalé kolonie brzy ovládli diktátoři, kteří nabídli snadná řešení, agresivní rétoriku a pevné vedení.

 

Mramorové paláce, miliardové majetky a stovky tisíc obětí aneb nejkrutější diktátoři Afriky

 

Jejich zájmem však v drtivé většině případů nebyla budoucnost země, ale obohacení sebe, svých přátel a rodiny. Jejich sobeckost a krutost dovedla africké země k ekonomickým pádům a ustanovení politických systémů postavených na korupci a úplatkářství.

 

Mnozí z nich se nechali pasovat na krále, postavili si zlaté paláce a na úkor milionů živořících obyvatel jejich zemí si žili jako v pohádce. Někteří rozpoutali etnické konflikty a většina držela moc nad svou zemí desítky let. Někteří diktátoři s krutou minulostí vládnou v afrických zemích dodnes. 

 

Už dříve jsme si představili desítku nejbrutálnějších diktátorů (zde a zde) a v dnešním pokračování nahlédneme pod pokličku dalším pěti africkým krutovládcům. 

 

1. Haile Meriam Mengistu (Etiopie)

Etiopie je 26. největší stát světa, který obývá 105 milionů obyvatel. Jedná se o jednu z nejchudších zemí světa, která stále staví zejména na zemědělství. Stejně jako ostatní státy Afriky, i ona utrpěla několik let kolonizační nadvlády.

 

Jako svoji državu měli Etiopii několik let Italové, ale už po druhé světové válce si dokázali původní obyvatelé obnovit nezávislost a na trůn se vrátil bývalý císař Haile Selassie I. 

Slíbil reformy a ujišťoval Etiopany, že čas chudoby po modernizaci a nastartování ekonomiky končí. Dlouhá léta se však nic nedělo, stoupalo sociální pnutí a rozhořčení většiny obyvatel, kteří chtěli změnu.

 

V roce 1974 tedy došlo k vojenskému puči, který bývalého panovníka svrhl a společně s ním znamenal konec monarchie, která v Etiopii (bývalém Habeši) fungovala několik století. 

 

Do čela země se dostala skupina komunistických revolucionářů nazvaná derg, jejímž čelním představitelem byl tehdy neznámý Haile Meriam Mengistu.

 

Ten měl za sebou vojenský výcvik, který absolvoval ve Spojených státech. Tam se setkal s rasismem a prohloubilo se v něm stalinistické cítění, láska k Sovětskému svazu a nenávist k Americe.

 

„Brzy přinutím ty hlupáky ohnout záda a mlít kukuřici.“

Mramorové paláce, miliardové majetky a stovky tisíc obětí aneb nejkrutější diktátoři Afriky

 

Byl to on, kdo přikázal povraždit všechny vrcholné členy bývalé vládní struktury a sám měl dle kuloárních informací usmrtit císaře Haile Selassieho I., jehož měl udusit polštářem. Císařovo tělo bylo posléze pohřbeno pod podlahu Mengistuovy pracovny.

 

Ihned po nabytí moci rozpoutal derg rudý teror. Po vzoru čistek v Sovětském svazu začala likvidace nepřátel režimu, pozemková reforma a zestátňování.

 

Ustanoveny byly tzv. sousedské komise, díky jejichž informacím podaným bez důkazů docházelo k mučení a popravám, což si v prvních letech nové vlády vyžádalo jeden a půl milionu obětí. Podle svědků tehdejších masových vražd museli rodinní příslušníci navíc zaplatit za kulky, které zabily jejich blízké. 

 

Po masakrech přišel hladomor. V 80. letech totiž přišla sucha, která zdecimovala již tak nefunkční ekonomiku ryze zemědělského státu. 

 

Do země sice proudila pomoc ze Západu, ale tu si Mengistu nechával pro sebe a svoji armádu, která byla druhou největší v Africe. 

 

V důsledku toho zemřely další stovky tisíc obyvatel, kterým nemohl nikdo pomoci. Sami se zkoušeli bránit a zrodilo se několik opozičních skupin, ale snahy o převrat přerušil konflikt se sousedním Somálskem.

 

Sovětský svaz tehdy pomohl Meningstu vyzbrojit a zařídil jeho vítězství v konfliktu. Zároveň mu tak poskytl podporu k upevnění vlastní pozice. 

 

Mramorové paláce, miliardové majetky a stovky tisíc obětí aneb nejkrutější diktátoři Afriky

 

Jenže to už přicházela 80. léta, která znamenala pro většinu socialistických zemí těžkou ránu do zad. Východní blok se rozpadal a s ním podpora komunistických režimů po celém světě.

 

Svoji šanci vycítila i etiopská opozice a Meningstu byl v roce 1991 po desetiletích krutovlády svržen. Podařilo se mu však uprchnout do sousedního Zimbabwe, kde mu poskytl azyl jeho diktátorský soudruh Robert Mugabe

 

V roce 2008 byl Meningstu odsouzen k trestu smrti. Nicméně, jeho přítel Mugabe jej nevydal a nyní je otázkou, zda tak učiní čerstvě zvolený Emmerson Mnangagwa.

 

2. Muhammad Siad Barre (Somálsko)

Somálsko je dodnes pro mnohé synonymem ke slovu chudoba či hlad. Prapůvod příšerného stavu, v němž se země nachází i dnes, můžeme opět najít v koloniální politice. 

 

Zemi si v minulosti rozdělili Italové, Francouzi a Britové a původním obyvatelům ji navrátili až v 60. letech minulého století. Do jednoho státního útvaru byli násilím shromážděny různé klany. 

 

Somálsko je i dnes složeninou kmenů, které ani nemluví stejným jazykem a mají odlišnou etnickou identitu. To nedělá dobrotu a není divu, že v této zemi dodnes zuří občanská válka. 

 

V současnosti vládne v nejchudší zemi Afrického rohu bezvládí. Předtím to nebylo o moc lepší. U moci se střídali diktátoři a jedním z nejhorších byl ten, který se narodil někdy kolem roku 1910 a vyrůstal bez rodičů.

 

Mramorové paláce, miliardové majetky a stovky tisíc obětí aneb nejkrutější diktátoři Afriky

 

Jmenoval se Muhammad Siad Barre a živil se jako pastevec. Jeho ambice byly daleko vyšší, a tak se chytl první příležitosti, která se naskytla, a přidal se k jednotkám britské koloniální policie.

 

Když bylo poručnictví nad Somálskem v roce 1949 přiděleno Itálii, neváhal přejít k italské koloniální policii. Když byla poté v roce 1960 vyhlášena nezávislost, stal se generálem.

 

Po vzniku Somálské armády byl jmenován zástupcem velitele a v roce 1965 po smrti svého nadřízeného přebral jeho místo. 

 

Když pak v roce 1969 proběhl atentát na tehdejšího prezidenta, Barre se rozhodl využít příležitosti a jako nejvyšší vojenský činitel v zemi provedl nekrvavý státní převrat. 

 

Začalo zatýkání, rušení soudů, politických institucí a vznikla Nejvyšší revoluční rada, která vládla s Barrem v čele a byla tvořena povstalci. 

 

Okamžitě po nástupu k moci začal budovat kult své osobnosti. Nechal si říkat vítězný vůdce, ve městech nechal postavit své sochy, vylepit jeho podobizny vedle Marxe či Lenina a chtěl zavést „vědecký socialismus“.

 

Somálsko se stalo satelitem SSSR, proběhlo znárodňování a obyvatelstvo bylo nuceno k „dobrovolným“ pracím na polích. 

 

Mramorové paláce, miliardové majetky a stovky tisíc obětí aneb nejkrutější diktátoři Afriky

 

Muhammad Siad Barre se však rozhodl zajít ještě dále. Překáželo mu klanové uspořádání a roztroušenost obyvatelstva. Nechal tedy sestavit zcela nový jazyk, který nazval Somálština, uzavřel všechny střední školy a tamní studenty poslal do vesnických oblastí, aby naučili venkovany nové řeči. 

 

Klany se staly jeho veřejným nepřítelem číslo jedna. V minulosti totiž měly vlastní jazyk, měnu i vládu. Barre klany zakázal a spoléhal se na síť informátorů. 

 

Vznikla Národní bezpečnostní služba, v jejímž čele stál sám Barre a v jejích pravomocích bylo zatknout kohokoli na dobu neurčitou. 

 

Z jejich strany docházel k mučení, znásilňování, rabování, zastrašování a vraždění, což mělo vést k rozbití klanů zejména ze severu země, které se nechtěly podřídit. 

 

Zlom přišel po somálsko-etiopské válce, při níž se SSSR obrátil na stranu Etiopie. To Barreho rozzuřilo a začal hledat podporu v USA. 

 

Muhammad Siad Barre s Haile Selassiem

Mramorové paláce, miliardové majetky a stovky tisíc obětí aneb nejkrutější diktátoři Afriky

 

Uvnitř země však bujela povstání, která se Barre rozhodl potlačit ustanovením dalších terorizujících jednotek, které nazval Rudé barety. 

 

Ti prováděli záškodnické akce, ničili přívody vody znepřátelených klanů a nechali je umírat žízní, vypalovali a vyvražďovali celé vesnice, což nakonec vedlo k úprku stovek tisíců Somálců do sousední Etiopie. 

 

V 80. letech minulého století se ekonomika Somálska rozpadla do takové úrovně, že naprostou většinu obchodu tvořil černý trh. 

 

Bývalé klany se začala opět zaměřovat na své minulé sítě, což vedlo k oslabování centrální vlády, a nakonec v roce 1991 k povstání, které skončilo dobytím Mogadišu a vyhnáním Barreho do Keni. 

 

Odtud se přesunul do Nigérie, kde v roce 1995 zemřel. Podle oficiálních informací na infarkt, podle neoficiálních jej měli zavraždit tajní agenti Somalilandu. 

 

3. Ahmadou Ahidjo (Kamerun)

Kamerun je nížinatá země s jezery a pralesy, která by se zdála být rájem na zemi. Její minulost je ale plná krutosti a bezpráví, což měli na svědomí zejména němečtí kolonizátoři. 

 

Po první světové válce jejich místo zastoupili Francouzi a Britové, a tak byli obyvatelé Kamerunu vláčeni kolištěm dějin bez vlastní vůle. 

 

Svoji nezávislost si vydobyli až začátkem roku 1960 a do jejich čela nastoupil jakýsi Ahmadou Babatoura Ahidjo. Ten pocházel z chudých poměrů muslimského severu země a většinu dětství strávil jen s matkou. 

 

Vystudoval poštovní školu a na politickou dráhu se dostal díky zapojení do aktivit protestního hnutí Jeunes Musulmans. Odtud zamířil do koloniální parlamentu, kde zastupoval zájmy Kamerunců v područí Francie. 

 

Mramorové paláce, miliardové majetky a stovky tisíc obětí aneb nejkrutější diktátoři Afriky

 

Když pak bylo v roce 1957 rozhodnuto o nezávislosti Kamerunu, vybíral se vhodný prezident. Ahmadou Ahidjo byl pro svůj neskrývaný obdiv k Francii a de Gaullovi skvělou volbou.

 

Brzy se stal mužem číslo jedna, a to i přesto, že jeho oponenti záhadně umírali. Dodnes není plně vyloučeno, že v tom měly prsty francouzské tajné služby. 

 

Když se 1. ledna 1960 stal Kamerun samostatným státem, byl v obrovském pnutí. Šlo o zemi rozdělenou na muslimský sever a křesťanský jih, která byla navíc napůl frankofonní, napůl anglofonní. 

 

O rok později se tak sever bývalého Britského Kamerunu po referendu připojil k Nigérii, zatímco křesťanští Bamilékové z jihu žádali autonomii. 

 

To se nakonec proměnilo v otevřenou občanskou válku proti centrální vládě. Ahidjo však neotálel a rozhodl se konat. Nařídil genocidu kamerunských křesťanů, zavedl polní soudy a rozpoutal tak masakr, který stál život bezmála 300 tisíc Bamiléků, kteří byli zabíjení v bitvách, ale i veřejně popravování na náměstích. 

 

Všichni Kamerunci měli nařízeno nosit na šatech identifikační kartičku, z niž se dalo vyčíst jejich etnické příslušenství. Vznikl tak systém šikany, který podněcovaly i pravidelné vojenské kontroly na silnicích, jež byly v některých oblastech rozestavěny na každém pátém kilometru.

 

Mramorové paláce, miliardové majetky a stovky tisíc obětí aneb nejkrutější diktátoři Afriky

 

Sám Ahidjo se považoval za reprezentanta lidu a chtěl z Kamerunu za cenu krveprolití udělat funkční centralizovaný stát. Považoval se za správného muslima, ačkoli neuměl ani arabsky a nechával o sobě skládat oslavné básně. 

 

Prezidentem se nechal zvolit pětkrát po sobě, přičemž volební výsledky dosahovaly sta procent. Kamerun ale pod jeho rukama ekonomicky prosperoval.

 

Na druhou stranu zaséval po zemi teror a strach. Ve věznicích sedělo na 30 000 politických vězňů a sám Ahidjo byl v čele tajné policie a osobně kontroloval potlačování opozičních sil.

 

Nechal se oslovovat titulem: Jeho excelence Al Hadj Ahmadou Ahidjo, prezident republiky, velký soudruh, otec národa a budovatel státu, ústavu si měnil podle sebe a jeho úřady cenzurovaly veškerý tisk.

 

Parlament se scházel jen dvakrát do roka a jeho prakticky jedinou rolí byl potlesk po sáhodlouhém prezidentském projevu. 

 

Mramorové paláce, miliardové majetky a stovky tisíc obětí aneb nejkrutější diktátoři Afriky

 

Jeho finální vítězství přišlo v roce 1972, kdy se mu podařilo porazit Bamiléky a sjednotit zemi pod centrální vládu. O tom se rozhodlo v referendu, ve kterém se pro návrh vyjádřilo 3 217 056 lidí a proti pouhých 158.

 

Ahidjo ze zničení křesťanských partyzánů těžil, využil jej k propagandě a cílil především na mládež, ze které chtěl vychovat kádry, jež tvrdě pracují a poslouchají. 

 

Nakonec v roce 1982 rezignoval kvůli zdravotnímu stavu. Odebral se do senegalského exilu, kde v roce 1989 pokojně skonal. 

 

Kamerunci na období jeho vlády dodnes vzpomínají s nostalgií. Šlo totiž o dobu klidu a hospodářského růstu, která však byla vykoupena genocidou části obyvatelstva, represemi a ztrátou občanských svobod. 

 

4. Sangoulé Lamizana (Burkina Faso)

Burkina Faso nebo-li Vlast důstojných lidí se do roku 1984 nazývala Horní Volta. Nezávislost si vydobyla v roce 1960, ale neměla to vůbec lehké.

 

Šlo o velmi chudou zemičku, která se tísnila mezi federací Mali a Pobřežím slonoviny, na němž byla ekonomicky závislá. Chudý kraj neměl co nabídnout, tedy krom výborně vycvičených vojáků.

 

Prvním prezidentem se v roce 1960 stal Maurice Yameoga, ale ten začal ihned s represemi, zakazoval politické strany a plnil si kapsy korupcí.

 

Exkluzivní obsah pro Refresher účty
Tento článek je exkluzivní obsah Refresheru.
Pro dočtení je potřeba se přihlásit.
PŘIHLÁSIT
Vyjádři svůj názor na článek
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Odpad Méně takových článků
Super! Více takových článků
Řekni nám, proč se ti článek nelíbí:
Děkujeme za tvůj názor!
Pomáhá nám i autorům při zkvalitňování obsahu na stránce.
Líbil se ti článek? Sdílej ho přátelům
NAHORU
Diskuse7 komentářů
Diskuse je jen pro přihlášené
7 komentářů
Seřadit komentáře podle oblíbenosti času přidání
avatar
Lenka Kuchařová7. srpen 2018, 12:22

Kam komunista,nebo muslim šlápne tam 100 let tráva neroste a zůstane po něm jenom velká hromada mrtvých.

6 Odpovědět · Nahlásit
avatar
frodo8. srpen 2018, 17:11

vtipne ze vela diktatorov bolo podporovanych prave kapitalistami :)

0 Odpovědět · Nahlásit
avatar
khokhot7. srpen 2018, 21:53

to je ako povedať že za vraždu nenesie zodpovednosť človek ale zbraň...

0 Odpovědět · Nahlásit
avatar
Ivo Škapa8. srpen 2018, 7:39

Co z toho plyne? Za prvé žádný národ nemůže přeskočit kteroukoliv svou vývojovou etapu. A za druhé politika západu nemá rozumu, co by se za nehet vešlo. Každému muselo být jasné, že když kolonisté ze dne na den odejdou, jejich kolonie upadnou v chaos, bídu a násilí. A aby bylo dílo zkázy dokončeno, dodávají přes jižní hranici humanitární pomoc a přes severní hranici zbraně. Samozřejmě výměnou za drahé kovy, diamanty a ropu. Takže jsou to vlastně pořád kolonie, jen s oficiálním statutem "svobodného státu". Co přineslo ukončení apartheidu v JAR? Jak využili černoši nabytou svobodu? Zločin, násilí, každý desátý člověk umírá násilnou smrtí a průměrný věk dožití klesl na 45 let. Je nebo není to vysoká cena za svobodu?

4 Odpovědět · Nahlásit
avatar
zinavera7. srpen 2018, 22:39

A ještě si s těmito gaunery podávali a podávají ,politici ruce a pomalu je líbají i když sami jsou z demokratických a svobodných států.Co asi za to oni a ti co je politici podporují dostali,jESTLI , ANEJSEM DALEKO OD PRAVDY BISNYS vLÁDNE SVĚTEM ,TAK SE TO NIKDY NEZMĚNÍ.A to všichni deklarují sliva o svobodě a demokracii a o právech,ale jak jde o prachy a majetek tak je tonajednou , ikdyž zkrytě a utasjovaně opačně.

1 Odpovědět · Nahlásit
avatar
Boanka9. srpen 2018, 8:34

kmunista alebo moslim.. :DD
ach, esteze v krestanskych krajinach afriky vladne mier a laska <3

0 Odpovědět · Nahlásit
avatar
Martin Tima8. srpen 2018, 13:28

Nechcem znieť ako ko*ot, ale budem... Do Afriky nepošlem už ani €, práve kvôli týmto vypatlancom

0 Odpovědět · Nahlásit
ZOBRAZIT DALŠÍ KOMENTÁŘE
Za tento měsíc jsi přečetl 1/40 volných článků. Přihlas se pro neomezený přístup. Za měsíc jsi přečetl 1/40 volně dostupných článků. PŘIHLÁSIT / REGISTROVAT PŘIHLÁSIT
Nejčtenější
Záleží nám na soukromí čtenářů. I z toho důvodu ti poskytujeme detailní informace o tom, jak využíváme soubory cookies a jiné technologie zabezpečující správné fungování a vývoj stránky. Pro víc informací si přečti naše Zásady ochrany osobních údajů , kde najdeš, jak používáme soubory cookies, případně se seznam s Podmínkami užívání portálu platnými od 24. 5. 2018. Zpracování cookies můžeš zabránit nebo změnit své preference v nastaveních internetového prohlížeče. Pro detailnější nastavení klikni na víc možností níže.
Upozornění na právo nastavení ochrany osobních údajů na Refresheru

Vzhledem k existujícím i chystaným změnám v zákonech ti dáváme možnost detailního nastavení zpracování osobních údajů a preferencí spojených s jejich zpracováním.

Přečti si možnosti, posuň zobrazení níže, nastav si své preference a klikni na tlačítko Souhlasím, když budeš chtít pokračovat na Refresher. Soubory cookies jsou důležitou součástí technologie v tvém prohlížeči. Jsou natolik důležité, že je budeme muset použít pro zapamatování si toho, že jsi toto okno potvrdil/a, v opačném případě bychom ti ho museli zobrazovat znovu a znovu.

Údaje, které zpracováváme, když používáš Refresher
Ze strany Refresheru sbíráme tyto osobní údaje:
  • Když navštívíš Refresher, uchováváme informace o tom, které články sis přečetl, identifikátory zařízení a prohlížeče, část IP adresy nebo IP adresu v případě přihlášení, soubory cookies a polohu.
  • Při přihlášení do účtu e-mailovou adresu.
Proč sbírá Refresher tyto údaje:
  • Ke zlepšení kvality našeho webu a vývoji nových webových služeb.
  • K provádění analýz a měření s cílem pochopit, jak je náš web využíván.
  • K tomu, abychom nezobrazovali obsah, který jsi už viděl.
  • Pro zobrazování přizpůsobeného obsahu, jako jsou například relevantnější články.
  • Pro schopnost identifikovat tě jako uživatele při přihlašování do svého účtu.
Sbíráme údaje pro partnery a reklamní sítě:
  • Identifikátory zařízení a prohlížeče, část IP adresy, soubory cookies a poloha.
Proč sbíráme tyto údaje pro partnery, třetí strany a reklamní sítě:
  • K tomu, aby mohli fungovat a zobrazovali relevantnější a užitečnější reklamy.
Seznam reklamních sítí a nastavení reklam

Nevyhnutelné osobní údaje – cookies – pro zobrazování reklam sbíráme pro následující společnosti:

Google (Google Ireland, 3RD FLOOR ,GORDON HOUSE ,BARROW STREET, Dublin, ID: 368047)
formulář kontakt v souvislosti s osobními údaji >

AdForm (AdForm Aps,Wildersgade 10B, 1. Sal., DK-1408, Copenhagen, Denmark, ID: 26434815)
kontaktní údaje pro nejbližší pobočku >

Seznam (Seznam.cz, a.s, Radlická 3294/10, 150 00, Praha 5, 26168685)
kontaktní údaje pro nejbližší pobočku >

 

Možnost vypnout si personalizování reklam a sbírání osobních údajů pro jednotlivé partnery:

Upravit nastavení typů reklam Google - personalizování od společnosti Google

Upravit nastavení typů reklam AdForm - personalizování od společnosti AdForm

 

Svá nastavení pro všechny ostatní reklamní sítě, i ty, které na Refresheru nenajdeš, si můžeš prohlédnout na stránce youronlinechoices.com/uk/your-ad-choices

Měření a analýza návštěvnosti

Google, Služba Google Analytics (Google Ireland, 3RD FLOOR ,GORDON HOUSE ,BARROW STREET, Dublin, ID: 368047)

Vlastníci webových stránek používají ke zlepšení funkčnosti svých stránek údaje shromážděné službou Google Analytics. Shromážďování údajů můžete deaktivovat tak, že si stáhnete a nainstalujete doplněk pro svůj prohlížeč.

Stáhnout doplněk pro prohlížeč

Gemius (Gemius s.r.o. Na Výsluní 201/13 100 00 Praha 10 Česká republika)

Společnost Gemius podobně jako služba Google Analytics vyhodnocuje a měří návštěvnost na některých webových stránkách. K měření využívá Cookies, které si můžeš deaktivovat ve svém prohlížeči.

Hotjar (Hotjar Limited, company number C 65490, Level 2, St Julian’s Business Centre, 3, Elia Zammit Street, St Julian’s STJ 1000, Malta)

Hotjar využíváme k analýze návštěvnosti a chování uživatelů. Vytváří nám mapu aktivity návštěvníků, a to na webových stránkách, které vizualizuje a vyhodnocuje. Tyto informace nejsou sbírány vždy, nikde nejsou spárovatelné s aktivitami uživatelů a není tedy možné identifikovat jednotlivce, ale Hotjar ti může nastavit soubory cookies.

Ovládací prvky související s prohlížečem

Nastavení souborů cookies

Soubory cookies jsou životně důležitou součástí technologie ve vašem prohlížeči a slouží ke zlepšení prostředí při používání internetu.

Pokud například na určitém webu nastavíte předvolený jazyk, soubory cookies pomohou prohlížeči zapamatovat si tuto volbu. Některé nebo všechny soubory cookies můžete též zablokovat, to ale může vést k narušení fungování některých funkcí na internetu.

Mnoho webů například vyžaduje zapnuté soubory cookies, když se chcete přihlásit.

Zásady ochrany osobních údajů
Další informace o tom, jak Refresher používá cookies ke zlepšení služeb
  • Přihlašování – pro účely přihlašování potřebujeme tvoji e-mailovou adresu.
  • Přizpůsobení – pro zjištění toho, co tě zajímá, vytváříme tvůj unikátní profil. Pokud nějaké informace posbíráme, najdeš je ve svých nastaveních soukromí a profil můžeš upravit, změnit nebo celé personalizování vymazat.
Jak změnit nastavení zpracování osobních údajů?

Pokud změníte názor, kdykoliv můžete tyto údaje změnit na adrese https://refresher.cz/nastavenia/sukromie.
Pokud toto okno nechceš vídat, když nás navštívíš z jiného zařízení nebo prohlížeče, přihlas se a tvé preference si zapamatujeme.