Který africký diktátor tvrdil, že bude vládnout miliardu let a kdo nutil své politické oponenty přihlížet, jak jim znásilňují členy rodiny?
Ani jeden z nich není ve světě známý jako Adolf Hitler či Josif Visarjonovič Stalin. To však neznamená, že jejich činy by měly zůstat bez povšimnutí. Toto jsou diktátoři, o kterých jsi možná nikdy v životě neslyšel, a přesto tě zarazí, co dělali.
Jak Rumunky kontrolovala menstruační policie
Rumunsko bylo před rokem 1989 kapitola sama o sobě. Čtyřiadvacet let v něm vládl Nicolae Ceauşescu, který to hrál na dvě strany: Byl sice komunistou, ale udržoval si dobré vztahy i se Západem, a tak měl jeho režim podporu.
Zřejmě jeho nejšílenější nápad byl zvětšit rumunskou populaci tak, aby se ze země stal početný národ a nakonec i světová velmoc. Absolutně proto zakázal interrupce a antikoncepční prostředky. Rumunky se musely podřizovat „menstruační policii“. Ta je každý měsíc kontrolovala, zda nejsou těhotné, aby stát mohl předejít interrupci.
Neplodné ženy byly často oběťmi šikany, a pokud budoucí matka potratila dítě přirozeným způsobem, vyšetřovala ji policie, píše portál Alpha history.
Jelikož ekonomická situace v zemi byla mizerná, mnohé ženy se rozhodly nechat své děti v nechvalně známých sirotčincích, kde je často bili, trpěly tam hladem, zimou a mnohdy musely snášet sexuální násilí. Pokud pracovníci odmítli používat tělesné tresty, považovali je za slabochy.
Podle odhadů bylo v sirotčincích okolo 500 tisíc rumunských dětí. Z nich chtěl režim udělat nové lidi socialismu – silné a bezproblémové. Přirozeně se mu to nepodařilo a děti ze sirotčinců dodnes trpí psychickými problémy.
Rumuni se však nakonec dočkali spravedlnosti, a to rovnou na Vánoce. V roce 1989, kdy celou Evropou otřásla vlna protikomunistických povstání, padl i Ceauşescův režim.
Nicolaie a jeho manželku Elenu nakonec po obrovské vzpouře odsoudili k smrti. Když vyslechla rozsudek, Elena řekla manželovi o žalobcích: „Podívej se na ně, na naše děti. To my jsme je tak vychovali,“ popisuje ve své knize Ženy diktátorů Diane Ducret.
Sexuchtivý ďábel z Dominikánské republiky
Dominikánská republika ročně přiláká miliony turistů. Není se čemu divit. Země je dokonalý karibský ráj s nádhernými plážemi a exotickou atmosférou. Je proto velmi těžké uvěřit tomu, jaké hrůzy zažila během třicetileté diktatury Rafaela Trujilla v polovině minulého století.
Jeho režim je zodpovědný za genocidu spáchanou na Haiťanech žijících v Dominikánské republice. Tímto nechutným činem chtěl podle vlastních slov vyčistit národ od cizinců. Věřil, že Haiťané jsou zaostalejší než Dominikánci a výsledkem zvráceného názoru byla podle některých historiků smrt až 20 tisíc lidí.
Na druhou straně je třeba mu udělit i plusové body, protože byl ochotný přijmout desetitisíce Židů prchajících z nacistického Německa. Bohužel chtěl tímto štědrým činem zakrýt vyvražďování Haiťanů a docílit toho, aby se mladí Židé dali dohromady s Dominikánkami a národ, kterému vládl, by tak byl „bělejší“, píše portál Jewish virtual library.
Kromě nenávistných názorů se řídil i svým obrovským libidem, často znásilňoval manželky svých ministrů a troufl si dokonce i na jejich dcery. Některým z nich nebylo více než 14 let.
Gambijký ignorant Jammeh
„Čím byl tak zvláštní? Vždyť mnoho lidí v této zemi zemřelo.“ Tak reagoval bývalý lídr Gambie Yahya Jammeh na zastřelení novináře Deydy Haydara v roce 2004. Dechberoucí tvrzení přesně vystihuje postoj bývalého lídra malého afrického státu vůči opozičním novinářům. Kromě úmrtí Deydy Haydara došlo v Gambii během jeho vlády ke zmizení dalšího novináře a k četným zatčením.
Jammehovi neleželi v žaludku jen novináři. O gay lidech se vyjádřil, že homosexualita je velmi špatná, nelidská a celkově je proti Alláhovi. Jeho nenávist zašla až k vydání zákona, podle kterého homosexuálové stráví život za mřížemi. Aby toho nebylo málo, vyhrožoval, že každého příslušníka LGBT komunity popraví stětím hlavy. Silné řeči používal rád, tvrdil o sobě, že má lék na neplodnost nebo jakousi bylinkovou medicínu na AIDS. Kromě toho se nechal slyšet, že bude vládnout miliardu let.
Poslední tvrzení se mu nevyplnilo. Ve volbách v roce 2016 totiž překvapivě vyhrál opoziční kandidát Adama Barrow a Gambie se pomalu začíná proměňovat k lepšímu. V roce 2018 si v otázce lidských práv polepšila natolik, že Freedom House, organizace mapující svobodu v zemích světa, změnila její status z „nesvobodná“ na „částečně svobodná“.
Muž, který vydláždil cestu Castrovi
Když se řekne kubánský diktátor, určitě si pod tím pojmem představíš vůdce komunistické revoluce v typické olivově zelené čepici, Fidela Castra. Ten zastával názor, že největším nepřítelem jeho „Ostrova svobody“ jsou Spojené státy americké. Jak se však stalo, že Castro Kubánce tak zhypnotizoval a uvěřili všemu, co říkal mimo jiné o „největším nepříteli“ z USA?
Odpovědí může být jeden muž – Fulgencio Batista. Diktátor, který na Kubě vládl předtím, než Fidel převzal moc. Batistu podporovaly Spojené státy americké a během jeho diktatury se na Kubě rozmohla americká mafie. Ta postupně ovládla cestovní ruch, byznys s drogami, prostitucí a hazardem, doly a hlavně výrobu třtinového cukru, nejdůležitější suroviny Kuby.
Kromě toho, že za jeho diktatury neměli Kubánci dopad na nejdůležitější odvětví ekonomiky a všude vládla korupce, dal Batista zavřít do vězení, zavraždit nebo mučit kohokoli, kdo se mu rozhodl vzepřít. Některé zdroje uvádějí, že jeho režim připravil o život 20 tisíc lidí.
Proto se zdá být téměř logické, že se obyvatelé upnuli na revolucionáře kolem Fidela Castra, muže, který jen o vlásek unikl trestu smrti od Batistovy vlády, svrhl diktátora a Kubáncům slíbil, že za jeho vlády země nebude závislá na Spojených státech amerických.
Uzbeky nutil sbírat bavlnu a vařil je zaživa
V roce 2016 se na pár dní stala hvězdou zpravodajských portálů země, která běžně nepoutá téměř žádnou pozornost. Všichni vědí, že existuje, ale jen velmi málo lidí zajímá, co se v Uzbekistánu děje.
Před dvěma lety zde však zemřel jeden z nejbrutálnějších diktátorů jednadvacátého století, Islam Kraimov. Svět bilancoval jeho hrůzovládu, a tak se středoasijská republika dostala do centra pozornosti.
Islam Karimov k moci přišel po rozpadu Sovětského svazu a už od začátku potlačoval svobodu projevu, věznil, vraždil a mučil členy opozice. Při mučení si jeho režim vybíral netradiční způsoby. Oběti například polévali vroucí vodou nebo je nutili přihlížet, jak znásilňují členy jejich rodiny.
Možná jsi nevěděl, že v Uzbekistánu se mimořádně daří bavlně. Na tom sice není nic špatného, ale Karimovův režim měl velmi zvláštní představu o tom, kdo a jak bude každý rok sbírat to, co se urodilo na bavlníkových plantážích.
Ve zkratce jde o otrockou práci. Rok po roce vláda uspořádá velkou brigádu, během níž nutí více než jeden milion Uzbeků sbírat bavlnu v nelidských podmínkách, aniž by jim zaplatila.
Myslíš si, že už teď to zní hrozně? A co řekneš na to, že uzbecká vláda do pravidelného sběru bavlny zapojovala i děti mladší patnácti let? Nediv se proto tomu, že lidskoprávní organizace pravidelně informují o úmrtích dětí při této aktivitě.
Ukryl nacisty a kradl miminka
Když se řekne Argentina, představíš si fotbal či hovězí. Zřejmě se ti ale nevybaví bizarní vousatý chlapík jménem Jorge Rafael Videla, který se ve svém státě ujal německých nacistů. Podle odhadů jeho „špinavá válka“ proti levicovým oponentům připravila o život nejméně 9 tisíc lidí za sedm let a „oblíbený“ způsob vraždění bylo shazování z helikoptéry nad Río de la Plata nebo Atlantským oceánem, kde se měli utopit.
Poté, co v Argentině zavládla demokracie, objevili koncentrační tábory z jeho éry a Videla si prošel několika soudními procesy. Odsoudili ho na doživotí za zločiny proti lidskosti. To však není ani zdaleka všechno.
Zřejmě nejkurióznějšího odsouzení se dočkal v roce 2012. Tehdy mu vyměřili trest 50 let za ukradení stovek novorozenců. Ty jeho režim sebral politickým vězeňkyním zavražděným těsně po porodu. Děti si pak ilegálně adoptovaly rodiny vojáků a policistů. Když se měl diktátor k činu přiznat, nejprve to odmítl se slovy, že ženy své nenarozené děti používaly jako živé štíty, a to je pravděpodobně důvod, proč zmizely.
Videla zemřel v roce 2013 ve vězení nedaleko Buenos Aires. To, že ani vězení v něm nevzbudilo lítost a určitě v něm nedostal ani špetku zdravého rozumu, dokazuje jeho výrok od soudu: „Já jsem také politický vězeň.“
Čaroděj Lon Nol a jeho přátelé se stíhačkami
Zdá se, že Kambodža má na lídry opravdovou smůlu. Nejenže v dobách vlády radikální komunistické skupiny Rudých Khmerů vedl zemi Pol Pot, jehož diktatura připravila o život až dva miliony lidí, stát na jihovýchodě Asie již před Pol Potem zažil roky bizarního teroru po státním převratu méně známého generála Lon Nola.
Ten do Kambodže pozval americké vojáky, aby ji zbavili právě obávaných komunistických Rudých Khmerů. Po náletech stíhaček z USA zahynulo nejméně 30 tisíc lidí, ačkoli některé zdroje hovoří až o půlmilionových ztrátách na životech.
Lon Nol se pravidelně radil s buddhistickými mnichy. Ti mu říkali nejen to, jak porazit komunisty z řad Rudých Khmerů, ale jejich zázračná moc mu údajně pomáhala i předpovídat budoucnost a díky ní mohl řídit celou zemi.
Čarování mu však zřejmě nepomohlo, protože jeho spojenci, američtí vojáci, se nakonec z Kambodže stáhli a moc v zemi přebrali brutální Rudí Khmerové. Lon Nol se před nimi utekl schovat do bezpečí... Jak jinak než do Spojených států amerických, kde deset let poté zemřel.
