Režisér a scenárista Zach Cregger si dal pauzu od svých originálních hororových námětů a natočil přímočarý akční film z univerza Resident Evil. Jak si to užijí fandové*fanynky her, a jak běžní diváci*divačky?
Herní série Resident Evil se na stříbrné plátno podívala poprvé už v roce 2002, kdy se před kamerou objevila v hlavní roli Milla Jovovich, kterou tam postavil její režírující manžel Paul W. S. Anderson. A 69 procent (nice), které u filmu dodnes na ČSFD svítí, by mohlo znalcům*znalkyním pozdější tvorby tohoto dua naznačit, že to vlastně zdaleka nebyl takový průšvih, jakého jsou ti dva schopní. Přesto je třeba říct, že následující pokusy (ačkoliv finančně výnosné) bohužel už tak fajn nebyly. A to platí jak pro filmy, tak seriály.
Zatímco tedy populární hororová série na herní frontě pravidelně fandům*fanynkám přináší jeden chválený sequel/remake/spin-off za druhým, kdo toužil po kvalitním celovečerním zpracování, ten měl zkrátka dlouhé roky smůlu. A právě do toho nyní vstupuje mimořádně žádaný režisér Zach Cregger (Barbarian, Weapons), který studiu Sony už před premiérou svého posledního velebeného hitu o zvrhlé tetičce Gladys a kupě zmizelých dětí kývnul na to, že prokletí herních adaptací zkusí zlomit nikoli přímou 1:1 adaptací některého z herních příběhů, ale místo toho se svým vlastním nápadem zasazeným do univerza RE. Jak to dopadlo?
Od začátku plyn na podlaze
Nový film se chlubí na dnešní poměry velmi štíhlou stopáží 90 minut. To většinou znamená, že tvůrci buď nemají co vyprávět, nebo se naopak pokouší o smrtící tempo, ve kterém není čas na zbytečné otálení. Creggerův snímek je ten druhý případ.
Od první minuty a seznámení se s hlavním hrdinou (Austin Abrams) tak v zásadě usedáme na sedadlo spolujezdce rozjetého auta, kterému zdánlivě někdo sabotoval brzdy, protože od momentu, kdy mladý kurýr převážející důležitou zdravotní zásilku do nemocnice v Raccoon City doslova usedne za volant svého vozu, děj potažmo scénář nepoleví ani na minutu.
Akce střídá akci, nervózní protagonista se propadá do čím dál větších nesnází a atmosféra houstne s každou scénou. Úvodní půlhodinka je po stránce intenzity, s jakou roste napětí, které se tu ještě navíc mísí s černým humorem, hodně nepříjemnými lekačkami a pomalu odhalovaným zombie háčkem, na poměry žánru skutečně něčím výjimečným. Skoro bych se nebál spekulovat, že právě tenhle strhující začátek byl vymyšlený ještě předtím, než se z projektu stal RE film, protože jeho propracovaná a samostatně gradující struktura posléze ze zbytku jednoznačně vyčnívá.
Cregger tady každopádně buduje napětí pomocí pomalého odhalování temných míst a zkoumání terénu, otevíráním dveří do neznáma a samozřejmě také postupným rozkrýváním toho, co se děje v Raccoon City. Hráči*hráčky pak pochopitelně od začátku tuší, co je za pár desítek minut čeká za chuťovky, pokud ale na film půjdeš bez znalosti předlohy, bude u tebe tento systém vyprávění sklízet úspěch.
A byť je film plný všelijakých pomrknutí na hry, včetně hledání nábojů, záběrů z první osoby, nebo dokonce přímých odkazů v dialozích či hláškách, rozhodně se nejedná o dílo, které by se neužili běžní diváci*divačky. Naopak. Resident Evil je v prvé řadě poctivě natočený horor, který po vzoru předchozích snímků režiséra těží ze skvělé práce s kamerou (vynikající Dariusz Wolski), sympaticky vystresovaného protagonisty, jenž místy usiluje o rekord v počtu vypálených „f*cks“ za minutu i velmi slušného gore (pokud ti mimochodem nedělá dobře pohled na krev, pak tento film rozhodně není pro tebe, just fyi).
Problém předlohy
To nás ale zároveň přináší k druhé stránce věci. Zatímco totiž začátek funguje naprosto parádně jako příklad, kdy si hororové hry i filmy mohou rozumět nejlépe, v druhé polovině, tudíž poté, co se hlavní hrdina konečně dostane do Raccoon City (to fakt není spoiler), je nám připomenuto, co vlastně dělá Resident Evil tím brutálním gorefestem plným surrealistických zombie monster a béčkové akce, a proč se tolik předchozích pokusů strašlivě nepovedlo. Zachytit přesvědčivě vizi něčeho takového totiž zjevně opravdu není snadné.
KVÍZ: Poznáš filmy s nejpopulárnějšími českými herečkami podle jednoho záběru?
9. září 2026 v 14:00
Tady budou asi diváci a divačky neznalí předloh přece jen v mírné nevýhodě, možná dokonce i zaskočeni tím, kam se příběh po nějaké chvíli zvrhne. Cesta nemotorného hrdiny bojujícího proti jedné vcelku neškodné nakažené dámě je zde totiž maličko těžkopádně zrychlená a než se tak naděješ, drží uječený kurýr v ruce samopal a čelí doslova hordám zombies, protože si to předloha žádá. Jenže síla nového Resident Evilu bohužel spočívá spíše v tom komornějším pojetí světa, a jakmile se tak situace zvrhne, do děje vstoupí nové postavy, hlavní postava se vyleveluje na maximální úroveň během pár minut a celá zápletka začne směřovat ke konci, zmizí s tím paradoxně i všechno to do té doby skvěle budované napětí, o jaké snímek usiloval od začátku. A to je prostě škoda.
V jádru je tak nová adaptace stále tím samým přímočarým béčkem, jako byly všechny ty předchozí. Ano, jednoznačně líp napsaná, natočená i zahraná. Pokud ale někdo doufal, že člověk zodpovědný za tak podvratné podívané jako byly Barbar nebo Hodina zmizení provede to samé i s RE filmem, bude ve finále mírně zklamán. Což neznamená, že se jedná o špatný film, to ani náhodou. Těch 90 minut tady uteče jako voda a z hlediska zábavy bys ten čas jen stěží jinde strávil*a lépe. Očekávání ale byla vyšší.
Hodnocení: 7/10
