Japonská horolezkyně mimo to zdolala jako první žena i nejvyšší vrcholy všech sedmi kontinentů.
Připravili jsme článkový seriál o inspirativních ženách.
Čtěte také:
- Odmítla uvolnit své místo bělochovi a navždy tím změnila Ameriku. Rosa Parks stála u zrodu konce rasové segregace
- V 15 letech ji střelil do hlavy bojovník Tálibánu. Přežila, získala Nobelovu cenu a dnes staví školy a pomáhá uprchlíkům
- Marie Curie-Skłodowská získala dvě Nobelovy ceny, přesto trpěla depresemi a musela čelit antisemitismu
Píše se 16. března 1975. Matka tříleté dcery a 35letá horolezkyně Džunko Tabei opatrně našlapuje. Pod nohama jí křupe ledový sníh a kolem uší hučí mrazivý vichr. Pár metrů před sebou vidí do teplého oblečení zahaleného šerpu Anga Tsheringa, který se zrovna zastavuje a kontroluje situaci. Dvojice se nachází 8 763 metrů nad mořem na Jižním sedle Mount Everestu. K vrcholu jim zbývá ještě 85 výškových metrů. Znavená a větrem ošlehaná Džunko svého společníka dohání a společně usedají do těžkého sněhu.
Před očima se jim rozepíná ledový hřeben s ostrými okraji. Kdyby mohla, Džunko by zalapala po dechu. I přes veškerý výcvik a zkušenosti se stresem něco takového neočekávala. Scenérie před ní znamená, že buďto výpravu vzdá, nebo bude muset hřeben podejít o nějakých 15 metrů. Ovšem s vědomím, že byť jediný nesprávný krok pro ni může znamenat nekonečný pád do ledových hlubin.
Neměla jsem tušení, že budu muset něčemu takovému čelit, přestože jsem si o výpravách na Mt. Everest přečetla veškeré dostupné materiály.
Ale Džunko byla pevně rozhodnutá. Odhodlala se špičatý hřeben rozdělující čínské a nepálské území přejít na přímo. S upjatým výrazem a maximální soustředěností začala pomalu šplhat podél hřebenu. Přeručkovávala s horní částí těla na čínské straně, zatímco se pomocí ostruh na nohách přesouvala na straně nepálské. Později uvedla, že se nikdy necítila v takovém napětí jako v ten moment. Věděla, že její život visí na vlásku. Nehodlala se ale vzdát a nakonec hřeben překonala a vystoupala jako první žena v historii až na vrchol nejvyšší hory světa.
Podceňovaná celebrita
Po návratu do Japonska byla oslavována jako hrdinka. Byla zvána do jednoho pořadu za druhým, vznikla o ní televizní minisérie, pogratuloval jí král Nepálu i vláda Japonska a přednášela po všech regionech země vycházejícího slunce. Sláva jí však neimponovala. Raději v ruce držela cepín než mikrofon. Dobře si ale uvědomovala sílu svého skutku a využila ji k tomu, aby podpořila rovnost mezi muži a ženami. Stala se symbolem odporu proti ženské podřízenosti, která byla v japonské společnosti silně zakořeněna.
