Milující syn a manžel, který zavraždil 14 lidí. V dopisech na rozloučenou popsal nesnesitelné bolesti hlavy

Charles Whitman byl obyčejným americkým chlapcem. Vyrostl v úplné a dobře uspořádané rodině, v níž se mu dostalo veškeré péče, i když vztah se svým otcem neměl ideální. Po úspěšném ukončení základní školy dokončil bez jakýchkoliv potíží i střední, koneckonců mu bylo v IQ testu naměřeno nadprůměrných 139 bodů (průměr 100).

Následoval nástup do armády a založení vlastní rodiny. Nic nenasvědčovalo tomu, že Charles spáchá něco, čemu bude jen těžké uvěřit, ale stalo se. Jednoho dne sebral svou útočnou pušku a začal střílet po náhodných kolemjdoucích. Kde se stala chyba a co se v Charlesova životě pokazilo? 

Malý Charles

Charles Joseph Whitman se narodil na Floridě v roce 1941 a byl nejstarší ze tří synů manželů Whitmanových. Celou rodinu do určité míry poznamenala otcova autoritářská povaha. Pro svou rodinu sice udělal vše, co bylo v jeho silách, ale na druhé straně od každého člena vyžadoval patřičnou dávku dokonalosti a neomylnosti.

Porušení domácích pravidel se často neobešlo i bez fyzických trestů. Je však třeba zdůraznit, že se pohybujeme v 40. letech. Fyzické tresty byly mnohem rozšířenější a vnímaly se jako běžná součást výchovy na rozdíl od současnosti.

Rodina byla také silně katolicky založena, což lze přičíst matce Margaret, která se v takovém duchu rozhodla vychovávat i své syny. Nedělní mše tak byly pro rodinu Whitmanových samozřejmostí. Všichni tři chlapci navíc v jednom z kostelů sloužili.

Malý Charles byl popisován jako nekonfliktní a zdvořilé dítě, navíc velmi inteligentní, což ostatně potvrdil i IQ test, který absolvoval jako 6letý. Hodnota 139 bodů prokázala výjimečné kognitivní schopnosti (takový výsledek má jen velmi malé procento populace). Rodiče ho tak v jeho akademických úspěších náramně podporovali, na druhé straně i malé selhání vedlo k pokárání zejména ze strany pedantního otce.

Odchod do armády

Možná i otcova vášeň pro střelné zbraně přivedla nakonec mladého Charlese až do armády. Odmalička se totiž všichni tři synové učili se zbraněmi zacházet. Pravidelně také podnikali s otcem lovecké výlety, během kterých se stal Charles vášnivým lovcem. Měsíc po absolvování střední školy se následně přihlásil do armády, konkrétně do Námořní pěchoty Spojených států amerických, což svému otci zatajil.

Jakmile se o nových skutečnostech dozvěděl, snažil se synův pokus o nástup do armády sabotovat, bylo však už pozdě. V té době Charles už mířil na základnu Guantanamo Bay, kde měl vykonávat službu celých 18 měsíců. Během rok a půl trvající služby potvrdil své kvality ve střelbě, když dosáhl 215 z 250 možných bodů.

Velitelé vyzdvihovali zejména jeho přesnou mušku na dlouhé vzdálenosti a také na pohybující se cíle. Po úspěšném ukončení vojenské služby požádal americkou armádu o stipendium, které chtěl uplatnit na vysoké škole. I v tomto mu nakonec bylo vyhověno a poté, co absolvoval kurzy matematiky a fyziky, se ocitl v roce 1961 na University of Texas v Austinu, kde se rozhodl studovat strojírenství.

Po roce na univerzitě potkal svou budoucí manželku Kathleen Leissnerovou, se kterou se oženil už po necelém půl roce. Její rodina se o Charlesovi vyjádřila jako o inteligentním a ambiciózním mladíkovi, který bude jistě dobrým manželem pro jejich milovanou Kathleen.

Charles a Kathleen

Nutkavé myšlenky a bolesti hlavy

První větší problém nastal v roce 1963, kdy armáda Spojených států amerických usoudila, že Whitmanovy známky nejsou na čerpání stipendia dostačující a nařídili mu, aby nastoupil do aktivní služby. O 3 roky později se objevily problémy i v rodině. Charlesova matka Margaret po dlouholetém popírání vystoupila s pravdou ven a přiznala, že ji její manžel celé roky fyzicky napadá a je rozhodnuta se s ním rozvést.

Jelikož se Charles obával, že by mohl otec velmi špatně snášet matčino stěhování, přišel jí i se svým nejmladším bratrem na pomoc. Při těchto událostech byla dokonce přivolána i policie. Máma se nakonec i s nejmladším synem přestěhovala do Texasu za Charlesem. Otcovy nekonečné telefonáty o tom, aby se i se synem vrátila, snášel Charles velmi špatně.

Trpěl pocity silného hněvu a zmatku. To vyvrcholilo až návštěvou několika různých univerzitních lékařů. Po předepsání léků se poprvé dostavily i silné bolesti hlavy.

V březnu roku 1966 vyjádřil Whitman během návštěvy psychiatra značné znepokojení ohledně svého zdravotního stavu. Psychiatr Whitmanovi řekl, aby v poradenství pokračoval, případně zkusil i psychoterapii, ale Whitman se už do ordinace nikdy nevrátil.

Matka a manželka zbavené života

31. července 1966 byl pro Charlese den jako každý jiný. Spolu s manželkou byli ještě na návštěvě svých přátel. Nikdo by nepředpokládal, že se za pár hodin Austin promění ve válečnou zónu. Už v tento den však začal Charles něco spřádal, protože si v místním železářství koupil dalekohled a nůž.