Česká sekta pořádá rituály uprostřed lesů, během kterých obětuje syrové maso a vyje na měsíc.
„Vyhnali jste vlky z lesů a my je teď přivedeme k branám vašich měst.“ Těmito slovy vítá návštěvníky svých stránek česká sekta Bratrstvo vlků. Jedná se o skupinu lidí, která vzývá divokost, pořádá obřady v lesích a za své prapředky považuje vlky. Fungují mimo pozornost širší společnosti už od roku 1997. Je nejstarší „smečkou“ vlčího kultu působícího v České republice. Jedná se o lidi, kteří žijí jako lovci a sběrači v souladu s moderní dobou.
My jsme se je rozhodli vypátrat, zkontaktovat a zeptat se, o čem jejich sekta vlastně je, kdo jsou její členové a do jaké míry skutečně věří v to, že jim v žilách koluje vlčí krev. Za sektu s námi promluvila Michaela. Prozradila nám, že slogan, jímž se prezentují na svých stránkách hovoří o divokosti v jejich srdcích, která je přítomná jak v lesích tak v ulicích velkoměsta. „I město můžete brát jako džungli plnou konkurenčních predátorů, lovných kusů a chutných mršin,“ uvedla.
Bratrstvo vlků tvoří smečky a putující nomádi. Sekta mezi sebe počítá i děti a psy a počet svých členů neuvádí, nicméně jich odhadem aktivně nepůsobí více než dvacet. Nazývají se sektou, ale nejsou nikde registrování. „Jsme volnomyšlenkářská sekta pestrého složení. Jsme lepší než dobro a horší než zlo,“ vysvětluje Michaela.
Scházejí se u obřadů, které pořádají podle vzoru vlčích smeček – například když se narodí mládě nebo když se smečky spojují ve větší celky, aby přežily náročnou zimu. „Vžíváme se do vlků a zveme je, aby přišli k nám v podobě vlčích bohů nebo třeba našich československých vlčáků. Obřady slavíme venku, a to i v zimě a za deště.“
Krom toho slaví také osm svátků kola roku. Pro každé období mají motiv vycházející ze života vlčí smečky a dění v okolní přírodě. Většinu obřadů provádějí na samotě u lesa. Zpívají, tančí, promlouvají k pohanským Bohům, bubnují, obětují medovinu a syrové maso. Jejich rituálním jazykem je prý čeština i gótština ( jediný dochovaný východogermánský jazyk). Jejich rituály ale mají poměrně volnou strukturu. Místo odříkávání předepsaných formulí prý raději vyjí vzrušením. Na obřadní místo chodí i dlouhé vzdálenosti, jelikož cesta lesním pološerem je pro ně přípravou akci.
Důvod, proč obřady provádějí a zabývají se pohanskou mytologií je prostý. Považují to za svoji přirozenost. „Po vzoru pradávných kmenů spjatých s přírodou považujeme vlka za svého prapředka,” přiznávají. Vlčí kult prý nabízí extází, ale zároveň se nesnaží vymanit z moderní společnosti. „Jsme pragmatičtí lovci a sběrači, což se dá dělat i v souladu s moderní dobou. Chceme být spokojení a mít plné žaludky,“ vysvětluje Michaela.
Hierarchie v sektě Bratrstvo vlků je odvozena od vlčí smečky. Je prý proměnlivá a nestálá. Základem je víra ve Vlčí bohy a pevné vztahy s rodinou a dalšími členy smečky. Stát se členem není snadné. Nové zájemce sekta důkladně testuje po všech stránkách.
Uchazeč o členství musí prokázat sílu těla i ducha a jeho přesvědčení musí být dostatečně silné a shodné s tím, co Bratrstvo vlků vyžaduje. Přesto jsou novým členům otevřeni a jejich obřad je možné po domluvě navštívit. „Navzájem se oťukáme, a poté co novice podrobíme zátěžovým zkouškám, buď odpadne, nebo s ním začneme počítat,“ tvrdí Michaela.
Mytologie bratrstva vychází z dávných zvířecích kultů a kmenů lovců a sběračů. Rámec své víry převzali z germánské tradice, ale inspiraci nalezli také u šamanismu či sibiřských národů. Mají panteon vlčích božstev a věří v existenci vlkodlaků.
Identita členů má stát na třech pilířích. prvním z nich je uctívání Velkého Vlka, boha jantarových zraků, dalším je zájem a studium života a sociálního chování reálného vlka, který je pro členy sekty zosobněním romantického ideálu psance. Třetí důležitou součástí je život s československým vlčákem – křížencem psa a vlka. Jeho chovu se věnuje většina členů a jejich rituály mnohdy sestávají z rovného počtu psů a lidí.
Bratrstvo vlků je ve své pojetí unikátní. Není kopií původního kanadského vlčího kultu, ale žije vlastním životem a rozvíjí vlastní mýty a legendy. Jádrem všeho je pro ně ale i tak uctívání vlka jménem Fenris, který má vyrůst do obřích rozměrů a během poslední bitvy Ragnarök, během níž zemře většina Bohů, má spolknout slunce. Krom tohoto mýtu pocházejícího ze severských zemí ale doplňují i legendy o lesních kmenech, vlcích a vlkodlacích.
Bratrstvo vlků žije v tendencích ke komunitnímu způsobu života. Menší část jeho členů žije společně na statku v nepomuckých lesích, kde zároveň provádějí své rituály.
