Novodobé způsoby komunikace jsou pro naše zdraví skutečnou hrozbou.
Komunikace je základní stavební pilíř naší civilizace. Jen díky ní dokážeme už po tisíce let odolávat nástrahám. Jen díky ní si dokážeme předávat životní moudra a příběhy, které umožňují formovat další generace.
Avšak nikdy v historii lidstva nebyla komunikace zdehonestovaná a její základy tak pošlapané, jako je tomu dnes. Podíl si na tom mohou připsat všechny sociální sítě, které nás jako společnost v tomto kontextu již nenávratně poznamenaly.
Z evolučního hlediska jsou moderní formy sociální komunikace pro náš druh nesmírně problematické a nemají v naší historii obdoby.
Jak nás sociální sítě uvrhly do neznáma
Nicméně pro to, abyste takový život mohli vést, potřebujete přiměřeně velkou skupinu. Desítky tisíc lidí se bude jen těžko přesouvat přes všelijaké nástrahy země a naopak, když vás bude pět, šance na život nebudou právě největší.
Z evolučního hlediska můžeme tedy říci, že lidský druh se nevyvinul pro to, aby žil usazený ve velkých společnostech, jako je tomu dnes. Jak říká práce R. I. M. Dunbara, náš mozek a naše mysl se po staletí těmto sociálně ekologickým podmínkám přizpůsobovaly, než začaly kvůli pokroku technologií narážet na stále větší a větší nesoulad.
Problémy pramení hned z několika skutečností. Pro to, abychom zaznamenali enormní rozdíl ve způsobu komunikace, nemusíme jít ani tisíce let do historie. Stačí, když vám budou vaši rodiče povídat, jak se poznali, jak své city k sobě prohlubovali a uvědomíme si, že jsme se za 20 či 30 let posunuli někam, kde to vlastně neznáme.
Komunikace Face-to-Face se z našich způsobů stále více vytrácí, což má za následek mnoho dalších problémů, s nimiž se lidé stále více obracejí na pomoc psychologů, psychiatrů a terapeutů.
Vytlačování přirozené a zdravé komunikace mobily je pro nás nepřirozenější, než si myslíme. Sociální sítě nám umožňují komunikovat prakticky s kýmkoli. A to je další problém. V dávné historii, kdy žili naši předkové ve zmíněných malých společenstvích kočovným způsobem života, jen málokdy přicházeli do kontaktu s cizinci. Celý svůj krátký život přežili většinou neustále obklopeni lidmi, které znali.
V takovém sociálním prostředí se jejich mentální kapacity formovaly tak, aby dokázali jako skupina přežít a prosperovat. Vyvinul se například reciproční altruismus, což je tendence pomáhat druhým s očekáváním, že pokud se já sám později ocitnu v nelichotivé situaci, na oplátku se i mně dostane pomoci.
