Práce v márnici dokáže i po 11 letech rozhodit. Kvůli tvorbě hororových fotek mě posílali na léčení (Rozhovor)

Co takové vás například při práci inspirovalo?

Inspirovala mě určitě i samotná smrt a věci s ní související. To tajemství kolem ní. Určitě je to jistý zdroj mé kreativní tvorby.

Vytváříte také masky podle známých hororových postav, nebo jde o zcela originální výrobky? 

Spíš bych řekl, že jsem byl ovlivněn hororovými postavami. Jsem velký fanoušek hororových filmů a hlavně slasherů z 80. a 90. let. Takže filmy jako Halloween, Vřískot, Texaský masakr motorovou pilou a mnoho jiných, jsou v určité míře zodpovědné za to, že vyrábím masky. Ale snažím se být originální a jedinečný v tom, co dělám, takže většinou jde o mnou navržený originál.

Vaše masky se měly objevit i v klipu rapového producenta. O koho šlo? 

Já bych začal tím, že jako první mě oslovil Mark E. Pocha, který je spisovatelem a autorem mnoha hororových knih a zároveň i mým kamarádem. Zeptal se mě, jestli bych mohl zapůjčit masky do jednoho připravovaného hororového klipu jisté rapové formace L.I.N.K.A. Celé to má na starosti producent Vladimír Fendens, který, jak jsem se později dozvěděl, spolupracoval i s Molochem, Ivanem Vereše a Torulou. Já se v rapu sice moc nevyznám, ale Molocha znám (smích).

Kterou z vašich masek považujete za nejděsivější nebo za největší unikát? 

Letos se mi podařilo vyrobit masku, kterou jsem nazval Mr. Rogers. Považuji ji za mimořádně „creepy“ věc, která znázorňuje strašidlo pod postelí. Byla vyrobena z látky a tvrzená matným eko lakem. Dodělával jsem na ni chrup a doplnil jsem ji cylindrem. S výsledným efektem jsem byl nadmíru spokojen. U lidí vyvolala dost rozporuplné reakce a přiznám se, že při její výrobě jsem měl sem tam takový blbý pocit (smích).

Mr. Rogers

Jaká vám naopak vůbec nevyšla? 

Jednou jsem dostal zakázku dělat mikulášskou hlavu v nadměrné velikosti, která měla být umístěna na nějakém náměstí. Tím, že se orientuji spíše na horor, mi ta maska příliš nevyšla a agentura si ji ani nepřevzala z důvodu, že se jí děti budou bát (smích).

Jak dlouho trvá výroba masky a její následné fotografování do umělecké formy?

To je individuální. Záleží na tom, jaký materiál použiji. Když dělám látkové masky, které například šiji nebo lakuji, tak je to nejkratší proces. Naopak, když dělám masku z keraplastu, první vrstva musí schnout dva dny. Pak se nanáší další a nakonec se brousí, lakuje a maluje. Je to zdlouhavější proces, ale výsledný efekt stojí za to. No a nejtěžší jsou různé konstrukce a nákrčníky.

Tím, že jsou víceméně z kovu, je jejich příprava nejnáročnější. Samozřejmě, kromě masek si sám vyrábím pozadí na focení a všechny rekvizity. Na celkovém obraze fotky se s modelkou či modelem dohodnu většinou předem. Takže samotné focení trvá pár hodin. Rád mám vše předem připravené. Postprodukce je již záležitostí několika hodin. Ale stalo se mi, že jsem některé fotky upravoval i pár dní. Stále jsem měl potřebu se k nim vracet a něco předělat. Tím, že nejsem zastáncem přehnaného Photoshopu, je ta konečná úprava asi nejrychlejší fáze celého fotografického procesu.

Setkal jste se s kritikou ortodoxních věřících Slováků, kteří na vaše dílo nahlíželi jako na něco zkaženého a bezbožného? 

Jednou mi jedna slečna psala na Facebook nějaké verše z Bible. Říkala mi, že jsem zbloudilá ovečka, ale stále mám naději na světlo. Prostě něco v tom smyslu (smích). Ale určitě jsem neměl negativní odezvu jen od věřících. V mých začátcích, když jsem svou tvorbu začal propagovat, byly reakce lidí obecně různé. Je pochopitelné, že když člověk přijde na trh s něčím, co tu nebylo, sesype se na něj pytel hejtu (smích). 

Hlavně tedy, když jde o hororovou, temnou tematiku. Někteří mi doporučovali, abych prodal foťák, abych se dal léčit a podobné věci. Dokonce mi vyčítali, jak takový člověk může být otcem. Samozřejmě, že to zamrzí, a jsou chvíle, kdy jsem o sobě pochyboval. Ale tím, že jsem na sobě tvrdě makal, posouval svou tvorbu stále vpřed, získával jsem i více fanoušků. Momentálně jsem nastaven tak, že takové věci už vůbec neřeším a soustředím se na svůj plán a cíl.

Mají vaši rodiče, blízcí a manželka pochopení pro tvorbu, která může na některé lidi působit hrozivě?

Já mám úplně skvělou a tolerantní manželku. Ve všem mě podporuje a pořád je mi oporou. Nenechala si ujít ani jednu mou výstavu a já si to vlastně bez ní už ani nedokáži představit. Stará se o celkový management c39art a mohu se na ni ve všem spolehnout. Otec už bohužel není mezi námi, ale i on fotil. Dokonce měl i tmavou komoru, všechny potřebné chemikálie a sám si vyvolával fotky. Takže jsem možná něco podědil i po něm. Mamina byla na mých dvou domovských výstavách a tvářila se hrdě. Tak nevím (smích). Já jsem už ve věku, kdy si vybírám, s kým budu trávit svůj čas, a proto se obklopuji lidmi, kteří mě podporují a respektují takového, jaký jsem.

Kdybych měl zájem o vyrobení vlastní masky a následnou fotografii, na kolik by mě to přibližně vyšlo? 

Když mě někdo osloví s takovou požadavkem, je velmi důležitá komunikace před zahájením samotného procesu výroby a následného fotografování. To znamená, že si musíme přesně určit, co se bude fotit, a tedy nějakou konkrétnější představu, z níž budu vycházet. Dále je velmi důležité, z čehož budu vyrábět masku a jaký materiál použiji. Stejně tak kostým.

Následně mohu určit, kolik času mi zabere celková příprava a výrobní proces. Od toho se určuje cena, kterou si předem řekneme a dohodneme se na ní. Kromě focení dokáži zajistit i výsledný efekt zvěčněný formou obrazu například na plátno nebo PVC desku. V každém případě se snažím o to, aby v konečném důsledku byly obě strany spokojené.