Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Nebýt sledu nešťastných událostí, bylo by mu dnes 61 let.
Jméno, které zná každý fanoušek motorových sportů. Výjimečný talent, osobnost a trojnásobný šampion Formule 1. Kdoví, kolik by měl dnes titulů, nebýt osudné Velké ceny San Marina v roce 1994. Přestože už jeho rekordy mezitím jiní závodníci překonali, dodnes ho mnozí považují za nejlepšího závodníka F1 spolu s Michaelem Schumacherem. V tomto článku ti přinášíme Ayrtonův příběh a průřez kariérou od juniorských dob až po tragickou smrt na okruhu v Imole.
Závodník od dětství
Ayrton Senna da Silva se narodil 21. března 1960 v brazilském městě Sao Paulo jako prostřední dítě do bohaté rodiny. Měl starší sestru Viviane, mladšího bratra Leonarda a byl levák. Jeho matka měla italské a otec španělské kořeny. Snad dokonalá kombinace pro jeho temperament.
Senna byl již v dětství velmi sportovní typ, vynikal v gymnastice a odmalička ho zajímala auta. Jak čtyřletému mu otec sestrojil první motokáru. Když mu bylo sedm, naučil se řídit džíp, na kterém brázdil okolí rodinné farmy. Se závoděním začal ve třinácti, v rodném městě na okruhu Interlagos. Přestože ve svých prvních závodech čelil o několik let starším soupeřům, startoval z pole position (první startovací pozice, pozn. red.) A většinu závodu vedl. Nakonec ale musel po kolizi se soupeřem odstoupit.
Cesta do Formule 1
V roce 1977 vyhrál motokárový šampionát Jižní Ameriky. Už tehdy věděl, co je smyslem jeho života, a škola šla na druhou kolej. V letech 1978 až 1982 se zúčastnil světového motokárového šampionátu a dvakrát skončil druhý (1979 a 1980).
V roce 1981 se přestěhoval do Anglie, kde začal profesionální kariéru v seriálu Formula Ford 1600 a hned ve své úvodní sezóně se stal jejím vítězem. Po tomto úspěchu dostal nabídku jezdit na šampionátu Formula Ford 2000 s honorářem 10 000 £ (na tu dobu to byla úctyhodná suma). Přesto jakoby nevěřil, že se může závoděním živit, a po tlaku rodičů, aby přebral rodinnou firmu, se vrátil do rodné Brazílie. Tam se definitivně rozhodl pro závodění a přijal nabídku do evropské Formula Ford 2000. Jelikož však bylo jeho příjmení da Silva nejčastějším příjmením v Brazílii, rozhodl se používat pouze rodné jméno matky a v Evropě závodit jako Ayrton Senna.
V roce 1982 se mu podařilo zopakovat úspěch z předchozí sezóny a po vítězství v 21 z 28 závodů se stal při svém debutu šampionem Formule Ford 2000. V následujícím roce jezdil britskou formuli 3, kde po napínavém souboji s Martinem Brundlem (současný komentátor Sky Sports a bývalý pilot formule 1) opět vyhrál šampionát. Ve stejném roce se zúčastnil testů týmů formule 1 (Williams, McLaren, Brabham a Toleman). Během testů pro Williams byl dokonce rychlejší než Keke Rosberg, mistr světa formule 1 z roku 1982.
I díky tomu se mu otevřela cesta do vysněné F1 pro sezónu 1984. Zájem mělo několik týmů. Lotus chtěl nahradit Nigela Mansella, ale britský sponzor Imperial Tobacco preferoval právě britského jezdce. Stejná situace byla v Brabhamu, kde chtěl italský sponzor do týmu italského jezdce. A tak začala Sennova kariéra ve formuli 1 v mladém týmu Toleman.
První sezóna v mladém Tolemanu (1984)
Ve své první sezóně doplatil zejména na nespolehlivost monopostu. Toleman trápila technika a pneumatiky Pirelli během celé sezóny. Z 16 závodů Senna dokončil jen 6. Z osmi odstoupil (buď pro selhání techniky, nebo kvůli nehodě), na jedny se z technických důvodů nekvalifikoval a z Velké ceny Itálie ho dokonce suspendoval přímo Toleman za porušení smlouvy. Začal totiž jednat s Lotusem bez informování svého týmu.
Přesto dokázal získat 13 bodů (druhé auto Tolemanu získalo jen 3), tři pódiová umístění (dvakrát 3. místo a jednou 2. místo) a skončit na 9. místě v šampionátu. Přestože na vítězný stupeň ve své úvodní sezóně nedosáhl, zazářil v Monaku, a nebýt přerušení závodů v 31. kole pro hustý déšť, možná by vyhrál. V době zastavení závodu Senna snižoval náskok vedoucího Prosta o 4 sekundy na kolo.
Tři roky v Lotusu
Sezóna 1985
Následující tři sezóny strávil v Lotusu. Hned v druhém závodě sezóny 1985 získal Ayrton první pole position kariéry a přetavil ji do absolutně dominantního vítězství. V mokrých podmínkách přijel do cíle s minutovým náskokem a všem jezdcům, kromě druhého Michela Alboreta, ujel o kolo. Zbytek sezony už tak úspěšný nebyl.
Kombinace nespolehlivého auta a jezdeckých chyb znamenala, že vypadl v 7 závodech ze 16 a získal celkové 4. místo (týmový kolega Elio de Angelis skončil pátý). Stal se ale nejlepším jezdcem sezony v kvalifikaci, vyhrál jich 7 (druhý nejlepší kvalifikační jezdec měl pouze dvě pole position).
Sezóna 1986
Sezóna 1986 začala ještě lépe. Po úvodních dvou závodech měl Senna na kontě druhé místo a vítězství a byl ve vedení šampionátu. Později však znovu přišly problémy se spolehlivostí a sezónu dokončil znovu na čtvrtém místě. Tentokrát týmového kolegu Johnnyho Dumfriese deklasoval poměrem bodů 55 ku 3. Opět se stal nejlepším kvalifikačním jezdcem s osmi pole positions. Zajímavostí je, že v tomto roce byla auta formule 1 nejvýkonnější v historii. Sennův Lotus 98T s motorem Renault produkoval během kvalifikačního kola přes 1 300 koňských sil.
Sezóna 1987
V roce 1987 přešel Lotus na motory Honda, se kterými vyhrál v předchozím roce Williams pohár konstruktérů. Přibyl také nový týmový kolega, oproti kterému měl Senna zaručený post jedničky. Očekávání byla velká. Ze začátku se je dařilo naplňovat. Po pěti velkých cenách měl Senna na kontě dvě vítězství, jedno 2. místo a dvě vypadnutí.
Další vítězství v sezóně už nepřidal, protože Williams předvedl celý potenciál svého vozu a oba jeho jezdci, Nelson Piquet (trojnásobný mistr světa z let 1981, 1983 a 1987) a Nigel Mansell (mistr světa z roku 1992), ovládli zbytek sezóny. Ayrton skončil v celkovém hodnocení na 3. místě se ziskem 57 bodů a opět deklasoval své kolegy (Satoru Nakajima obsadil 12. místo se sedmi body).
Zlatá éra McLarenu a tři tituly Senny
O tom, že je Senna rozený šampion, už nepochyboval snad nikdo. Chybělo mu jen konkurenceschopné auto, které dosud neměl. Zlom nastal v sezóně 1988, kdy přestoupil z Lotusu do McLarenu. Tento přestup schválila i jednička McLarenu, tehdy dvojnásobný šampion Alain Prost. Přestože poslední dva ročníky vyhrál dominantním způsobem Williams, sezóny 1984 a 1985 patřily právě McLarenu. Rozhodujícím faktorem byla i Honda, která byla na vrcholu, pro nový ročník ukončila spolupráci s Williamsem a začala dodávat motory právě McLarenu.
Sezóna 1988
V sezóně 1988 započalo jedno z největších soupeření v historii F1. McLaren s motorem Honda bylo mistrovské auto a v kombinaci se dvěma top piloty jako kohouty na smetišti to nemohlo skončit bez problémů. V prvním závodě, v rodné Brazílii, získal Ayrton pole position, ale v neděli ho na startu zradila technika a pro nepovolenou výměnu auta ho diskvalifikovali. Následující San Marino ovládl jak v kvalifikaci, tak v závodě. První incident s týmem nastal v Monaku, kde Senna opět vyhrál kvalifikaci a krátce po startu si vybudoval velký náskok. Všechno šlo perfektně, až do havárie po vlastní chybě v 67. kole. Senna se po závodech neukázal v týmové garáži a s nikým nekomunikoval, odešel do svého apartmánu. Zpět k týmu přišel až večer.
Senna s Prostem ničili konkurenci závod za závodem, ale na konci sezóny mohl být vítěz jen jeden. Další incident, který podkopal vztahy mezi týmovými kolegy, se udál na Velké ceně Portugalska, kde předjel Senna krátce po startu Prosta startujícího z pole position. Na konci prvního kola se Prost dotáhl na Sennu a v cílové rovince během předjížděcího manévru ho Senna téměř natlačil do zdi (incident ve videu níže).
Začátek velké rivality byl na světě a sezóna nemohla být napínavější. Přestože Senna vytvořil nový rekord v počtu vyhraných kvalifikací (13, Prost vyhrál 2) i závodů (8, Prost vyhrál 7), celkově na body prohrál 105 ku 94, protože Prostovo nejhorší umístění v sezoně, kromě dvou vypadnutí, bylo 2. místo. Podle tehdejších pravidel se ale do celkového hodnocení počítalo jen 11 nejlepších umístění jezdce v sezóně. V nich dosáhl Senna 90 bodů, o 3 více než Prost, a získal tak svůj první mistrovský titul.
Sezóna 1988 byla nejdominantnější sezónou jednoho týmu v historii F1, McLaren vyhrál 15 ze 16 závodů. Jen v Monze oba jezdci vypadli, a proto vyhrál Gerhard Berger na domácím Ferrari. Nejblíže k překonání tohoto rekordu byl Mercedes v roce 2016 s bilancí 19 z 21 (šampion Rosberg) a Ferrari v roce 2002 s bilancí 15 ze 17 (šampion Schumacher).
Sezóna 1989
Následující rok se rivalita vyhrotila ještě více. Sezóna se nesla ve znamení kontroverze, zákulisní politiky a vzájemných incidentů mezi Sennou a Prostem. První konflikt nastal už při druhé Velké ceně v San Marinu, kdy Senna podle Prosta při restartu závodu porušil interní předzávodovou dohodu. Auta měly dojet do cíle v pořadí, jaké měla po první zatáčce. Senna tuto dohodu po závodě popřel, ale Prostovu verzi podpořil hlavní sponzor týmu John Hogan (Marlboro).
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak dopadla sezóna 1989
Proč Senna úmyslně kolidoval s Prostem na VC Japonska 1990
Kdo zablokoval jeho přestup do Ferrari, kterému chyběl už jen podpis
Jaká byla jeho cesta za rekordem nejmladšího trojnásobného šampiona F1
Jaký byl jeho vztah s Michaelem Schumacherem
Proč se nedostal do Williamsu o rok dříve
Detaily z tragického víkendu v Imole, kde kromě Ayrtona zahynul i Ratzenberger a Barrichello měl hororovou nehodu
Které dva Sennovy rekordy zůstaly dodnes nepřekonané
Úvod sezóny vyšel lépe Sennovi. Po vítězstvích v San Marinu, Monaku a Mexiku se ujal vedení v šampionátu. Bohužel, následovala čtyři vypadnutí v řadě z technických důvodů, čehož dokonale využil Prost. Aby toho nebylo málo, na tiskové konferenci po Velké ceně Francie Ron Dennis prohlásil, že objevili rozdíly v motorech Honda Alaina Prosta a Ayrtona Senny v neprospěch Prosta, což ještě více poškodilo jejich vzájemný vztah.
Ačkoliv dokázal Senna vyhrát v Belgii, Německu a Španělsku, vypadnutí v Itálii a Portugalsku znamenalo už jen malé šance na titul. Do konce sezóny zbývaly dva závody. Pokud chtěl Senna ještě pomýšlet na vítězství v šampionátu, musel v Japonsku bezpodmínečně vyhrát. A právě zde se zrodila kontroverzní nehoda, kterou zná snad každý fanoušek F1.
Senna vyhrál kvalifikaci, ale na startu ho Prost předjel. Senna na něj neustále tlačil, až se nakonec v 46. kole dostal k předjížděcímu manévru v poslední šikaně a z velké dálky se ho pokusil po vnitřní stopě předjet. Prost Sennu zavřel a oba McLareny skončili v únikové části trati. Prost vypadl, ale Senna se nechal roztlačit traťovými maršály a závod dokončil na prvním místě. Radost však netrvala dlouho. Po závodech byl diskvalifikován za push–start a nelegální návrat na trať (celý incident ve videu níže v čase 5:45).
Po sezoně dostal pokutu a dočasně mu pozastavili superlicenci, což vyústilo v Sennovu veřejnou a ostrou kritiku FIA a jejího tehdejšího prezidenta Jean–Marie Balestra, kterého vinil z diskvalifikace v Japonsku, aby jeho krajan Prost vyhrál šampionát. Přestože měl Senna o dvě vítězství více, v důsledku mnoha vypadnutí skončil na 2. místě, 16 bodů za Prostem. Ten po zisku svého třetího titulu mistra světa F1 nemohl dále vystát spolupráci se Sennou v prostředí, které označil za toxické, a přestoupil do Ferrari.
Sezóna 1990
Před novou sezónou nastala obousměrná výměna jezdců mezi McLarenem a Ferrari a volnou sedačku po Prostovi obsadil Gerhard Berger. Ačkoli už neseděli ve stejném monopostu, stále byli největšími rivaly, což naznačovalo i průběžné pořadí během celé sezóny. Tentokrát vedl Senna s těsným náskokem před Prostem. Při předposledních závodech, opět v japonské Suzuce, kde kolidovali v předchozí sezóně, byla tentokrát situace opačná. Prost ztrácel 9 bodů, a pokud chtěl ještě pomýšlet na titul, musel skončit před Sennou.
Zajímavé události, které měly velký vliv na celý víkend, se udály ještě před startem kvalifikace. Senna žádal od organizátorů, aby byla pole position přesunuta na čistší levou stranu trati, která je pro start výhodnější (podle jeho vyjádření tento příslib dostal). Po kvalifikaci, kterou Senna vyhrál a Prost skončil druhý, prezident FIA Balestrate zamítl přehození stran na startovním roštu a Senna musel startovat z nevýhodnější špinavé pravé strany.
Prost předjel hned po startu Sennu, který se okamžitě pokusil předjet jej zpět v první zatáčce. Zatímco Prost si držel jezdeckou stopu a zatočil doprava směrem do Senny, ten držel nohu na plynu a následovala srážka v rychlosti 270 km/h (ve videu níže), obě vozidla vyletěla mimo trať do štěrkové zóny a narazila do bariéry. Oba vyvázli bez zranění a Senna se stal podruhé v kariéře mistrem světa formule 1 (incident v předchozím videu v čase 7:10).
Během posledního víkendu v Austrálii, při kterém už prakticky o nic nešlo, konfrontoval Jackie Stewart (šampion F1 z let 1969, 1971 a 1973) během interview Sennu s faktem, že měl za poslední čtyři roky více kolizí než všichni ostatní šampióni před ním. Ayrtona rozhněvalo, jak se zkušený jezdec jako Stewart může ptát na takovou věc, a pronesl jeden z nejznámějších výroků celé F1: „Being a racing driver means you are racing with other people, and if you no longer go for a gap that exists, you are no longer a racing driver.“
O rok později, po zisku svého třetího titulu, promluvil Ayrton veřejně o událostech ze Suzuky 1990. Řekl, že vedení závodu mu před kvalifikací zaručilo, že pole position přesunou na výhodnější a čistší levou stranu tratě. Po vyhrané kvalifikaci se ale dozvěděl, že tuto změnu zakázal Jean–Marie Balestre. Senna prohlásil, že nebude akceptovat tuto neférovost ze strany Balestreho a FIA, a bez ohledu na následky neuhne z první zatáčky a může tak způsobit kolizi.
Prost označil Sennovo chování za nechutné a během rozhovoru řekl, že viděl telemetrii Hondy ze Suzuky, která ukázala, že Senna jel na plný plyn až do nárazu s Prostem v zatáčce, která se běžně jezdí na 4. převodovém stupni, což svědčí o tom, že Senna narazil do Prosta úmyslně. Bez ohledu na okolnosti se stal podruhé v kariéře mistrem světa.
Podle nejnovějších vyjádření Piera Fusara, bývalého prezidenta Ferrari, měl Senna po sezoně zájem o přestup do Ferrari. Zájem měl být oboustranný a chyběl už jen podpis Senny a potvrzení přestupu od vedení Ferrari a Fiatu. Fusaro tvrdí, že smlouvu měl už v rukou, ale zasáhl do toho Prost, který obešel všechny struktury Ferrari a šel za samotným prezidentem Fiatu. Výsledkem bylo Prostovo prohlášení, že bude ve Ferrari pokračovat i v následující sezóně, a zablokování tak Sennova přestupu.
Sezóna 1991
Během předsezónních testů Senna vyjádřil pochybnosti o konkurenceschopnosti auta s novým motorem Honda V12. Řekl, že motor nebyl tak silný jako předchozí Honda V10. Začátek sezóny však dokázal úplný opak. Ayrton vyhrál první čtyři Velké ceny i jejich kvalifikace, díky čemuž získal téměř nedostižný náskok už v úvodní části sezóny. Ferrari s Alainem Prostem nabralo klesající trend a nemělo dostatek výkonu k udržení kroku s McLarenem.
Uprostřed sezóny se však naplno ukázala genialita Adriana Neweyho, který je dodnes považován za jednoho z nejlepších konstruktérů v F1 a stojí za zlatou érou Williamsu v 90. letech, mistrovským McLarenem a zejména Redbullem, se kterým vyhrál Sebastian Vettel čtyři tituly mistra světa. Sice jeho narychlo nadesignovaný Williams s motorem Renault a s Nigelem Mansellem v kokpitu v úvodních třech závodech vypadl z důvodu poruchy převodovky, ale od toho čtvrtého, na kterém obsadil 2. místo, byl již vážným konkurentem. V následujících pěti Velkých cenách dokázal Mansell 3krát vyhrát a jednou skončit druhý, zatímco Senna získal jen dvě 3. místa.
Následná vylepšení Hondy, na které naléhal samotný Senna, přinesla úspěch. V druhé polovině sezóny si vítězství střídali zejména Senna s Mansellem, ale Nigel výraznou bodovou ztrátu z úvodu sezóny již stáhnout nedokázal a Ayrton Senna se stal nejmladším trojnásobným mistrem světa F1 v historii (poměr bodů k Mansellovi byl 96:72). Mistrovský potenciál Williamsu v této sezóně dokázal i fakt, že jeho druhý jezdec Riccardo Patrese dokončil sezónu na 3. místě s 10bodovým náskokem na Sennova kolegu Gerharda Bergera.
V této sezoně zažil svůj debut v F1 i legendární Michael Schumacher, který nastoupil na závěrečných šest závodů ročníku za tým Benetton–Ford. Sennův největší rival Alain Prost sezónu nedokončil. Byl frustrovaný slabou formou týmu, což vedlo k několika jeho negativním komentářům v médiích na adresu Ferrari, ze kterého jej před posledním závodem vyhodili (přesto skončil v šampionátu pátý).
Sezóna 1992
Po předchozí sezóně zvažoval Senna přestup do rostoucího Williamsu, ale šéf Hondy Nobuhiko Kawamoto ho osobně požádal o setrvání v McLarenu, a z loajality Ayrton v týmu zůstal.
V McLarenu však nastaly po předchozích čtyřech konstruktérských titulech problémy. Nové auto se zpozdilo a mělo několik problémů. Bylo těžko ovladatelné, trpělo problémy se spolehlivostí a motor Honda V12 už nebyl nejsilnější. Naopak Williams představil na sezónu 1992 jeden z nejlepších monopostů vůbec. FW14B byl díky aktivnímu zavěšení a motoru Renault V10 bezkonkurenční.
V tomto dominantním autě se stal Nigel Mansell suverénním šampionem už v 11. závodě sezóny. Získal 108 bodů, přičemž zaznamenal 9 vítězství, tři 2. místa a čtyři vypadnutí. Druhý skončil jeho týmový kolega z Williamsu Riccardo Patrese. Ayrton Senna skončil se třemi vítězstvími až čtvrtý za vycházející hvězdou Benettonu Michaelem Schumacherem. Bylo to jeho nejhorší umístění od sezóny 1986.
V Ayrtonově kariéře jakoby mladý Schumacher nahradil Prosta, který už ten rok nezávodil. Jejich vzájemný vztah nebyl nikdy dobrý a během kariéry se dostali do několika konfliktů na trati i mimo ni. Všechno to začalo ještě předtím, než Michael nastoupil do F1. Na jednom večírku vyjádřil Michael svůj obdiv k Ayrtonovi, ale ten ho odbyl. Vzájemné konflikty na trati z Brazílie a Francie vyvrcholily během tréninků před Velkou cenou Německa, když se potkali v boxech, Senna popadl Schumachera za límec a obvinil ho z toho, že blokoval trať.
Během sezóny se odehrál ještě jeden významný moment, který navždy změnil názory mnohých, kteří neměli Sennu rádi kvůli jeho konfliktům, kontroverzím a povaze. V kvalifikaci na Velké ceně Belgie měl pilot stáje Ligier–Renault Erik Comas těžkou nehodu. Ve vysoké rychlosti narazil do bariéry a upadl do bezvědomí, zatímco měl nohu stále na plynu a hrozila exploze. Senna, který prjíždělel kolem, zastavil a běžel přes trať Comasovi na pomoc. Vypnul motor běžící v maximálních otáčkách a podpíral mu hlavu do příjezdu záchranářů. Tento čin ocenila celá komunita formule 1 a Ayrton si získal na svou stranu i mnohé dosavadních nepřející. Samotný Comas řekl, že Ayrton mu tehdy zachránil život.
Sezóna 1993
Během předchozí sezóny se zklamání z neschopnosti soupeřit s Williamsem projevilo i při nerozhodnosti uzavřít kontrakt na ročník 1993. Honda navíc oznámila svůj konec v F1 a snaha Rona Dennise o motory Renault, které používal i dominantní Williams, nevyšla. Senna dokonce zvažoval dočasný odchod z F1. Zúčastnil se i testů série IndyCar za tým Marlboro Penske.
Kromě toho se Ayrton pokoušel dostat do mistrovského Williamsu, protože úřadující šampion Mansell odešel z F1 právě do IndyCar a Patrese přestoupil do Benettonu. V této snaze mu zabránil Alain Prost, který byl na nadcházející sezónu prvním podepsaným jezdcem Williamsu a ve smlouvě měl právo veta vztahující se na týmového kolegu. Prost toto veto využil a zakázal týmu posadit do druhého auta Sennu. Ayrton ho proto nazval zbabělcem, za což si vysloužil kritiku a mnozí ho označili za pokrytce, protože sám takové veto využil v roce 1986, aby se Derek Warwick nedostal k němu do Lotusu.
McLaren nakonec uzavřel dohodu s Fordem, od něhož získal zákaznické motory V8. Ty však byly slabší oproti Renault V10, které poháněly Williams, a navíc o dvě specifikace pozadu oproti těm, které Ford dodával továrnímu Benettonu. Ron Dennis nakonec přesvědčil Sennu, aby setrval v McLarenu, ovšem pouze na první závod, kde zhodnotí, zda je auto konkurenceschopné.
V první Velké ceně obsadil druhé místo a pokračoval v McLarenu, ale znovu jen na další závod. Údajně dostal za každý odjetý závod bez celosezónní smlouvy milion dolarů. Ve dvou následujících závodech dokázal v proměnlivém počasí zvítězit. V šesté VC sezóny dosáhl rekordního šestého vítězství v Monaku, čímž překonal Grahama Hilla. Po této VC byl Senna nečekaně lídrem šampionátu před Prostem a upsal se McLarenu do konce sezóny.
V prostřední části sezóny však Williams ukázal svou sílu a následovala čtyři vítězství Prosta po sobě. V dalších čtyřech závodech získal Senna jen jedno 4. místo, protože v ostatních třech ho zradila technika. Dvě VC před koncem tak bylo rozhodnuto, že Prost získá svůj čtvrtý mistrovský titul.
Přesto se závěr sezony neobešel bez konfliktu, jehož hlavní postavou byl opět Ayrton. Na předposlední VC Japonska v Suzuce sice zvítězil, ale během závodu ho dvakrát předjel nováček Eddie Irvine, který byl o kolo pozadu. Hned po skončení závodu si to Senna namířil do garáže Jordanu, kde Irwinovi vynadal a udeřil ho do hlavy. Za tento incident dostal zákaz startu na dvou závodech, který později po diskusi FIA zrušila.
Poslední VC sezóny byla v Austrálii. Ayrton získal premiérovou pole position v sezoně a přetavil ji ve vítězství, následovaný symbolicky Prostem na druhém místě. Tehdy ještě nikdo netušil, že to je jeho poslední vítězství nejen v McLarenu, ale i v životě. Překvapivý moment se odehrál během předávání trofejí, když k sobě Ayrton na nejvyšší stupínek vytáhl Alaina Prosta a zvedl mu ruku jako vítězi šampionátu (ve videu níže v čase 2:55). Tento moment mnozí považují za projev míru a ukončení rivality těchto dvou velikánů. O tom, že si byli posledních 6 měsíců Ayrtonova života velmi blízcí, mluví Prost v následujícím videu.
Ayrton nakonec ukončil sezónu na druhém místě za svým životním rivalem. Ten po zisku čtvrtého mistrovského titulu oznámil konec kariéry v F1 a tím uvolnil sedačku ve vytouženém mistrovském Williamsu.
Přestup do Williamsu (1994)
Nová sezóna přinesla kromě Sennova přestupu do Williamsu s platem 20 milionů dolarů i několik změn v pravidlech a technických omezení. Týkaly se zejména zákazu aktivního zavěšení a kontroly trakce. Již během předsezónních testů bylo jasné, že nový Williams není tak dominantní jako jeho předchůdce a Benetton B194 Michaela Schumachera bude těžkým soupeřem. Navíc Ayrton vyjádřil nespokojenost s chováním auta na limitu, negativními pocity z jeho řízení a obavy, že by se mohlo stát něco vážného: „Auta jsou velmi rychlá a komplikovaně se ovládají. Bude to sezóna s množstvím nehod a troufám si říci, že budeme mít velké štěstí, pokud se nepřihodí něco skutečně vážného.“
Přesto v první kvalifikaci sezóny na domácím Interlagosu dokázal, že rychlost má, a získal pole position. V závodech ho však Michael Schumacher dokázal předjet během zastávek v boxech a Ayrton při snaze dostat se zpět na první místo příliš tlačil na pilu, následkem čehož byla nehoda a vypadnutí ze závodu. Následovala VC Japonska a opět první místo v kvalifikaci. Závod ale trval jen velmi krátce. Po startu ho okamžitě předjel Michael a v první zatáčce Ayrton kolidoval s Mikou Häkkinenem a Nicolou Larinim, což znamenalo opět vypadnutí. Byl to jeho nejhorší start sezóny vůbec, zatímco Schumacher vyhrál obě úvodní akce.
Velká cena San Marina, která navždy změnila F1
F1 se přesunula do Evropy a 1. května následovala VC San Marina na okruhu Imola. Williams přinesl vylepšení s cílem zlepšit ovládání auta. Víkend byl již od začátku provázen nehodami. Během páteční kvalifikaci měl hororovou nehodu Rubens Barrichello, jeho auto doslova vyletělo ze zatáčky a narazilo do bariéry. Následkem byly naštěstí „jen“ zlomená ruka a nos. Sobota už bohužel tak šťastný konec neměla. Rakouský závodník Roland Ratzenberger se řítil do zatáčky Villeneuve rychlostí více než 300 km/h, když se mu zlomilo přední křídlo, pilot ztratil kontrolu nad svým monopostem a následoval tvrdý náraz do betonové zdi. Síla nárazu zlomila Ratzenbergerovi vaz a byl na místě mrtvý. Šlo o první smrt pilota F1 od VC Kanady 1982, kde zahynul Riccardo Paletti.
Na místě nehody potkal Ayrton šéfa lékařského týmu Sida Watkinse, který mu navrhl, aby skončil se závoděním a začal se věnovat rybaření, což byl jejich společný koníček. Senna odpověděl, že nemůže přestat závodit. Nedělní ráno strávil rozhovorem s Alainem Prostem o obnovení asociace jezdců s cílem zvýšení bezpečnosti v F1. Senna byl ochoten ujmout se role lídra asociace od další VC v Monaku. To se bohužel nikdy nestalo.
Senna si z pole position udržel vedení, následoval ho Michael Schumacher, ale na trati se stala nehoda, ze které odletěly trosky až na hlavní tribunu a zranily několik fanoušků. Na trať muselo vyjet bezpečnostní vozidlo, jehož tempo bylo příliš pomalé a pneumatiky monopostů proto ztrácely svou teplotu. Na konci pátého kola se vozidlo vrátilo do boxů a závod pokračoval. Ayrton Senna zajel třetí nejrychlejší kolo závodu. Poslední v životě.
Osudné Tamburello
V sedmém kole projížděl zatáčkou Tamburello v rychlosti 307 km/h, když opustil ideální stopu a vyjel z trati. Následoval náraz v rychlosti zhruba 233 km/h do betonového zdi. Sid Watkins a jeho tým vytáhli Ayrtona z kokpitu do dvou minut od nehody. Slabě mu ještě tlouklo srdce, ale došlo k masivní ztrátě krve ze spánkové tepny. Okamžitě byl převezen do nemocnice, odkud přišla v 18:40 zpráva, které se všichni obávali. Ayrton Senna zemřel. Oficiální čas smrti byl 14.17, tedy čas nehody, kdy přestal jeho mozek fungovat.
Watkins později řekl, že když viděl Ayrtonovy rozšířené zornice už na místě nehody, bylo mu jasné, že jeho mozkový kmen je neaktivní a nemá šanci přežít. Utržené přední kolo a jeho součásti trefily Sennu do hlavy a způsobily mu smrtelné zlomeniny lebky, poranění mozku a prasknutí spánkové tepny. V jeho monopostu se našla rakouská vlajka, kterou chtěl po závodě vytáhnout na počest Rolanda Ratzenbergera.
Závod byl později obnoven a vyhrál jej Michael Schumacher. Videa z nehod Barrichella, Ratzenbergera i Senny jsou dostupná na YouTube (pouze pro silnější povahy).
Za oficiální příčinu nehody později italské úřady prohlásily poruchu sloupku řízení, který byl podle nich špatně navržen a byly na něm provedeny špatné úpravy. (Senna si stěžoval na polohu volantu vzhledem k poloze sezení a požádal o změnu. Tu pro nedostatek času na výrobu nového sloupku před závodem tým udělal tak, že původní sloupek prodloužil.) Odpovědnost za poruchu byla přisouzena Patricku Headovi (technický ředitel a spoluzakladatel Williamsu), kterého ale neodsoudili, protože finální verdikt byl vynesen až v době, kdy byl čin promlčen.
Adrian Newey, konstruktér Sennova Williamsu, o nehodě řekl: „Určitě selhal sloupek řízení. Otázkou zůstává, zda selhal následkem nehody, nebo tu nehodu způsobil. Byly na něm praskliny v důsledku únavy materiálu a po určitém čase by selhal. Není pochyb o tom, že návrh byl velmi slabý. Podle všech důkazů ale monopost nevyjel z tratě kvůli selhání sloupku řízení.“
Toto tvrzení je podpořeno i názorem Damona Hilla, který v ten den seděl za volantem druhého Williamsu: „Přestože to většina lidí neslyší ráda a nikdy se to nedá říct se stoprocentní jistotou, jsem přesvědčen o tom, že Ayrton tehdy udělal chybu. Slyšel a četl jsem velmi mnoho teorií o tom, proč havaroval právě v tak jednoduché zatáčce, ale nikdo kromě mě a něj nevěděl, jaké to bylo v ten den projíždět tímto úsekem na nezahřátých pneumatikách.“
Zbytek sezóny
Úvodu sezóny dominoval nadále Schumacher až do VC Velké Británie, kde dostal zákaz startu ve dvou závodech a diskvalifikaci. Další diskvalifikace přišla v Belgii, po které si odpykal zákaz z Británie. Dokonale toho využil Ayrtonův týmový kolega a na Michaela se dotáhl na rozdíl jediného bodu. Posledním akcí byla VC Austrálie na okruhu Adelaide Street Circuit, kde pojmenovali první šikanu právě po Sennovi. Během závodu se stala další legendární nehoda, kde Schumacher kolidoval s Hillem a Michael kontroverzně získal svůj první titul. Po závodech ho na tiskové konferenci věnoval Sennovi. Jak by sezóna skončila, nebýt nehody v San Marinu, to už se nikdy nedozvíme. Sennovy tři pole position ze tří a 2. místo Hilla o jeden bod svedčí o tom, že Williams měl potenciál mistrovského monopostu.
Pláče celá Brazílie a svět F1
Jeho smrt se dotkla celé Brazílie, kde ho považovali za národního hrdinu. Vláda vyhlásila třídenní státní smutek. V ulicích rodného města Sao Paulo se se Sennou přišly rozloučit odhadem tři miliony lidí. Pohřbu se zúčastnilo mnoho osobností F1, například Ron Dennis, Frank Williams, Jackie Stewart, Alain Prost, Damon Hill a další.
Chyběl však Bernie Ecclestone, prezident společnosti Formula One Management, jehož účast odmítla Ayrtonova rodina po hádce jeho bratra s Berniem v souvislosti se skutečností, že závod po nehodě v Imole nezrušili. Chyběl i prezident FIA Max Mosley, který se místo toho zúčastnil pohřbu Ratzenbergera. Na tiskové konferenci o 10 let později Mosley řekl, že považoval za důležité, aby byl někdo i na jeho pohřbu, protože všichni ostatní se zúčastnili pohřbu Senny
Jeden z nejlepších v historii
Ačkoli mnohé z jeho rekordů již byly překonány (zejména Schumacherem, Vettelem a Hamiltonem), stále ho mnozí považují za jednoho z nejlepších pilotů novodobé historie. Odkaz, který se mu v F1 podařilo zanechat, překonává i ty, kteří překonali jeho rekordy, a v historii F1 bude žít věčně.
Zůstaly ještě dva rekordy, které drží dodnes a překonávat se budou jen těžko. Nejvíce vítězství na VC Monaka (6) a nejvíce po sobě jdoucích vítězství na stejné VC (5 — Monako).
Ayrton Senna se narodil 21. března 1960 a tragicky zahynul 1. května 1994. Nebýt osudné VC San Marina, bylo by mu dnes 61 let. To, kolik by měl dnes titulů, se už nikdy nedozvíme.