Ayrton Senna, jeden z nejlepších závodníků historie. Hvězdná kariéra, tragická smrt a věčný život

Úvod sezóny vyšel lépe Sennovi. Po vítězstvích v San Marinu, Monaku a Mexiku se ujal vedení v šampionátu. Bohužel, následovala čtyři vypadnutí v řadě z technických důvodů, čehož dokonale využil Prost. Aby toho nebylo málo, na tiskové konferenci po Velké ceně Francie Ron Dennis prohlásil, že objevili rozdíly v motorech Honda Alaina Prosta a Ayrtona Senny v neprospěch Prosta, což ještě více poškodilo jejich vzájemný vztah.

Ačkoliv dokázal Senna vyhrát v Belgii, Německu a Španělsku, vypadnutí v Itálii a Portugalsku znamenalo už jen malé šance na titul. Do konce sezóny zbývaly dva závody. Pokud chtěl Senna ještě pomýšlet na vítězství v šampionátu, musel v Japonsku bezpodmínečně vyhrát. A právě zde se zrodila kontroverzní nehoda, kterou zná snad každý fanoušek F1.

Senna vyhrál kvalifikaci, ale na startu ho Prost předjel. Senna na něj neustále tlačil, až se nakonec v 46. kole dostal k předjížděcímu manévru v poslední šikaně a z velké dálky se ho pokusil po vnitřní stopě předjet. Prost Sennu zavřel a oba McLareny skončili v únikové části trati. Prost vypadl, ale Senna se nechal roztlačit traťovými maršály a závod dokončil na prvním místě. Radost však netrvala dlouho. Po závodech byl diskvalifikován za push–start a nelegální návrat na trať (celý incident ve videu níže v čase 5:45).

Po sezoně dostal pokutu a dočasně mu pozastavili superlicenci, což vyústilo v Sennovu veřejnou a ostrou kritiku FIA a jejího tehdejšího prezidenta Jean–Marie Balestra, kterého vinil z diskvalifikace v Japonsku, aby jeho krajan Prost vyhrál šampionát. Přestože měl Senna o dvě vítězství více, v důsledku mnoha vypadnutí skončil na 2. místě, 16 bodů za Prostem. Ten po zisku svého třetího titulu mistra světa F1 nemohl dále vystát spolupráci se Sennou v prostředí, které označil za toxické, a přestoupil do Ferrari.

Sezóna 1990

Před novou sezónou nastala obousměrná výměna jezdců mezi McLarenem a Ferrari a volnou sedačku po Prostovi obsadil Gerhard Berger. Ačkoli už neseděli ve stejném monopostu, stále byli největšími rivaly, což naznačovalo i průběžné pořadí během celé sezóny. Tentokrát vedl Senna s těsným náskokem před Prostem. Při předposledních závodech, opět v japonské Suzuce, kde kolidovali v předchozí sezóně, byla tentokrát situace opačná. Prost ztrácel 9 bodů, a pokud chtěl ještě pomýšlet na titul, musel skončit před Sennou.

Zajímavé události, které měly velký vliv na celý víkend, se udály ještě před startem kvalifikace. Senna žádal od organizátorů, aby byla pole position přesunuta na čistší levou stranu trati, která je pro start výhodnější (podle jeho vyjádření tento příslib dostal). Po kvalifikaci, kterou Senna vyhrál a Prost skončil druhý, prezident FIA Balestrate zamítl přehození stran na startovním roštu a Senna musel startovat z nevýhodnější špinavé pravé strany.

Prost předjel hned po startu Sennu, který se okamžitě pokusil předjet jej zpět v první zatáčce. Zatímco Prost si držel jezdeckou stopu a zatočil doprava směrem do Senny, ten držel nohu na plynu a následovala srážka v rychlosti 270 km/h (ve videu níže), obě vozidla vyletěla mimo trať do štěrkové zóny a narazila do bariéry. Oba vyvázli bez zranění a Senna se stal podruhé v kariéře mistrem světa formule 1 (incident v předchozím videu v čase 7:10).

Během posledního víkendu v Austrálii, při kterém už prakticky o nic nešlo, konfrontoval Jackie Stewart (šampion F1 z let 1969, 1971 a 1973) během interview Sennu s faktem, že měl za poslední čtyři roky více kolizí než všichni ostatní šampióni před ním. Ayrtona rozhněvalo, jak se zkušený jezdec jako Stewart může ptát na takovou věc, a pronesl jeden z nejznámějších výroků celé F1: „Being a racing driver means you are racing with other people, and if you no longer go for a gap that exists, you are no longer a racing driver.“

O rok později, po zisku svého třetího titulu, promluvil Ayrton veřejně o událostech ze Suzuky 1990. Řekl, že vedení závodu mu před kvalifikací zaručilo, že pole position přesunou na výhodnější a čistší levou stranu tratě. Po vyhrané kvalifikaci se ale dozvěděl, že tuto změnu zakázal Jean–Marie Balestre. Senna prohlásil, že nebude akceptovat tuto neférovost ze strany Balestreho a FIA, a bez ohledu na následky neuhne z první zatáčky a může tak způsobit kolizi.

Prost označil Sennovo chování za nechutné a během rozhovoru řekl, že viděl telemetrii Hondy ze Suzuky, která ukázala, že Senna jel na plný plyn až do nárazu s Prostem v zatáčce, která se běžně jezdí na 4. převodovém stupni, což svědčí o tom, že Senna narazil do Prosta úmyslně. Bez ohledu na okolnosti se stal podruhé v kariéře mistrem světa.

Podle nejnovějších vyjádření Piera Fusara, bývalého prezidenta Ferrari, měl Senna po sezoně zájem o přestup do Ferrari. Zájem měl být oboustranný a chyběl už jen podpis Senny a potvrzení přestupu od vedení Ferrari a Fiatu. Fusaro tvrdí, že smlouvu měl už v rukou, ale zasáhl do toho Prost, který obešel všechny struktury Ferrari a šel za samotným prezidentem Fiatu. Výsledkem bylo Prostovo prohlášení, že bude ve Ferrari pokračovat i v následující sezóně, a zablokování tak Sennova přestupu.

Sezóna 1991

Během předsezónních testů Senna vyjádřil pochybnosti o konkurenceschopnosti auta s novým motorem Honda V12. Řekl, že motor nebyl tak silný jako předchozí Honda V10. Začátek sezóny však dokázal úplný opak. Ayrton vyhrál první čtyři Velké ceny i jejich kvalifikace, díky čemuž získal téměř nedostižný náskok už v úvodní části sezóny. Ferrari s Alainem Prostem nabralo klesající trend a nemělo dostatek výkonu k udržení kroku s McLarenem.

Uprostřed sezóny se však naplno ukázala genialita Adriana Neweyho, který je dodnes považován za jednoho z nejlepších konstruktérů v F1 a stojí za zlatou érou Williamsu v 90. letech, mistrovským McLarenem a zejména Redbullem, se kterým vyhrál Sebastian Vettel čtyři tituly mistra světa. Sice jeho narychlo nadesignovaný Williams s motorem Renault a s Nigelem Mansellem v kokpitu v úvodních třech závodech vypadl z důvodu poruchy převodovky, ale od toho čtvrtého, na kterém obsadil 2. místo, byl již vážným konkurentem. V následujících pěti Velkých cenách dokázal Mansell 3krát vyhrát a jednou skončit druhý, zatímco Senna získal jen dvě 3. místa.

Následná vylepšení Hondy, na které naléhal samotný Senna, přinesla úspěch. V druhé polovině sezóny si vítězství střídali zejména Senna s Mansellem, ale Nigel výraznou bodovou ztrátu z úvodu sezóny již stáhnout nedokázal a Ayrton Senna se stal nejmladším trojnásobným mistrem světa F1 v historii (poměr bodů k Mansellovi byl 96:72). Mistrovský potenciál Williamsu v této sezóně dokázal i fakt, že jeho druhý jezdec Riccardo Patrese dokončil sezónu na 3. místě s 10bodovým náskokem na Sennova kolegu Gerharda Bergera.

V této sezoně zažil svůj debut v F1 i legendární Michael Schumacher, který nastoupil na závěrečných šest závodů ročníku za tým Benetton–Ford. Sennův největší rival Alain Prost sezónu nedokončil. Byl frustrovaný slabou formou týmu, což vedlo k několika jeho negativním komentářům v médiích na adresu Ferrari, ze kterého jej před posledním závodem vyhodili (přesto skončil v šampionátu pátý).

Sezóna 1992

Po předchozí sezóně zvažoval Senna přestup do rostoucího Williamsu, ale šéf Hondy Nobuhiko Kawamoto ho osobně požádal o setrvání v McLarenu, a z loajality Ayrton v týmu zůstal.

V McLarenu však nastaly po předchozích čtyřech konstruktérských titulech problémy. Nové auto se zpozdilo a mělo několik problémů. Bylo těžko ovladatelné, trpělo problémy se spolehlivostí a motor Honda V12 už nebyl nejsilnější. Naopak Williams představil na sezónu 1992 jeden z nejlepších monopostů vůbec. FW14B byl díky aktivnímu zavěšení a motoru Renault V10 bezkonkurenční.

V tomto dominantním autě se stal Nigel Mansell suverénním šampionem už v 11. závodě sezóny. Získal 108 bodů, přičemž zaznamenal 9 vítězství, tři 2. místa a čtyři vypadnutí. Druhý skončil jeho týmový kolega z Williamsu Riccardo Patrese. Ayrton Senna skončil se třemi vítězstvími až čtvrtý za vycházející hvězdou Benettonu Michaelem Schumacherem. Bylo to jeho nejhorší umístění od sezóny 1986.

V Ayrtonově kariéře jakoby mladý Schumacher nahradil Prosta, který už ten rok nezávodil. Jejich vzájemný vztah nebyl nikdy dobrý a během kariéry se dostali do několika konfliktů na trati i mimo ni. Všechno to začalo ještě předtím, než Michael nastoupil do F1. Na jednom večírku vyjádřil Michael svůj obdiv k Ayrtonovi, ale ten ho odbyl. Vzájemné konflikty na trati z Brazílie a Francie vyvrcholily během tréninků před Velkou cenou Německa, když se potkali v boxech, Senna popadl Schumachera za límec a obvinil ho z toho, že blokoval trať.

Během sezóny se odehrál ještě jeden významný moment, který navždy změnil názory mnohých, kteří neměli Sennu rádi kvůli jeho konfliktům, kontroverzím a povaze. V kvalifikaci na Velké ceně Belgie měl pilot stáje Ligier–Renault Erik Comas těžkou nehodu. Ve vysoké rychlosti narazil do bariéry a upadl do bezvědomí, zatímco měl nohu stále na plynu a hrozila exploze. Senna, který prjíždělel kolem, zastavil a běžel přes trať Comasovi na pomoc. Vypnul motor běžící v maximálních otáčkách a podpíral mu hlavu do příjezdu záchranářů. Tento čin ocenila celá komunita formule 1 a Ayrton si získal na svou stranu i mnohé dosavadních nepřející. Samotný Comas řekl, že Ayrton mu tehdy zachránil život.

Sezóna 1993

Během předchozí sezóny se zklamání z neschopnosti soupeřit s Williamsem projevilo i při nerozhodnosti uzavřít kontrakt na ročník 1993. Honda navíc oznámila svůj konec v F1 a snaha Rona Dennise o motory Renault, které používal i dominantní Williams, nevyšla. Senna dokonce zvažoval dočasný odchod z F1. Zúčastnil se i testů série IndyCar za tým Marlboro Penske.

Kromě toho se Ayrton pokoušel dostat do mistrovského Williamsu, protože úřadující šampion Mansell odešel z F1 právě do IndyCar a Patrese přestoupil do Benettonu. V této snaze mu zabránil Alain Prost, který byl na nadcházející sezónu prvním podepsaným jezdcem Williamsu a ve smlouvě měl právo veta vztahující se na týmového kolegu. Prost toto veto využil a zakázal týmu posadit do druhého auta Sennu. Ayrton ho proto nazval zbabělcem, za což si vysloužil kritiku a mnozí ho označili za pokrytce, protože sám takové veto využil v roce 1986, aby se Derek Warwick nedostal k němu do Lotusu.

McLaren nakonec uzavřel dohodu s Fordem, od něhož získal zákaznické motory V8. Ty však byly slabší oproti Renault V10, které poháněly Williams, a navíc o dvě specifikace pozadu oproti těm, které Ford dodával továrnímu Benettonu. Ron Dennis nakonec přesvědčil Sennu, aby setrval v McLarenu, ovšem pouze na první závod, kde zhodnotí, zda je auto konkurenceschopné.

V první Velké ceně obsadil druhé místo a pokračoval v McLarenu, ale znovu jen na další závod. Údajně dostal za každý odjetý závod bez celosezónní smlouvy milion dolarů. Ve dvou následujících závodech dokázal v proměnlivém počasí zvítězit. V šesté VC sezóny dosáhl rekordního šestého vítězství v Monaku, čímž překonal Grahama Hilla. Po této VC byl Senna nečekaně lídrem šampionátu před Prostem a upsal se McLarenu do konce sezóny.

V prostřední části sezóny však Williams ukázal svou sílu a následovala čtyři vítězství Prosta po sobě. V dalších čtyřech závodech získal Senna jen jedno 4. místo, protože v ostatních třech ho zradila technika. Dvě VC před koncem tak bylo rozhodnuto, že Prost získá svůj čtvrtý mistrovský titul.

Přesto se závěr sezony neobešel bez konfliktu, jehož hlavní postavou byl opět Ayrton. Na předposlední VC Japonska v Suzuce sice zvítězil, ale během závodu ho dvakrát předjel nováček Eddie Irvine, který byl o kolo pozadu. Hned po skončení závodu si to Senna namířil do garáže Jordanu, kde Irwinovi vynadal a udeřil ho do hlavy. Za tento incident dostal zákaz startu na dvou závodech, který později po diskusi FIA zrušila.

Poslední VC sezóny byla v Austrálii. Ayrton získal premiérovou pole position v sezoně a přetavil ji ve vítězství, následovaný symbolicky Prostem na druhém místě. Tehdy ještě nikdo netušil, že to je jeho poslední vítězství nejen v McLarenu, ale i v životě. Překvapivý moment se odehrál během předávání trofejí, když k sobě Ayrton na nejvyšší stupínek vytáhl Alaina Prosta a zvedl mu ruku jako vítězi šampionátu (ve videu níže v čase 2:55). Tento moment mnozí považují za projev míru a ukončení rivality těchto dvou velikánů. O tom, že si byli posledních 6 měsíců Ayrtonova života velmi blízcí, mluví Prost v následujícím videu.

Ayrton nakonec ukončil sezónu na druhém místě za svým životním rivalem. Ten po zisku čtvrtého mistrovského titulu oznámil konec kariéry v F1 a tím uvolnil sedačku ve vytouženém mistrovském Williamsu.

Přestup do Williamsu (1994)

Nová sezóna přinesla kromě Sennova přestupu do Williamsu s platem 20 milionů dolarů i několik změn v pravidlech a technických omezení. Týkaly se zejména zákazu aktivního zavěšení a kontroly trakce. Již během předsezónních testů bylo jasné, že nový Williams není tak dominantní jako jeho předchůdce a Benetton B194 Michaela Schumachera bude těžkým soupeřem. Navíc Ayrton vyjádřil nespokojenost s chováním auta na limitu, negativními pocity z jeho řízení a obavy, že by se mohlo stát něco vážného: „Auta jsou velmi rychlá a komplikovaně se ovládají. Bude to sezóna s množstvím nehod a troufám si říci, že budeme mít velké štěstí, pokud se nepřihodí něco skutečně vážného.“ 

Přesto v první kvalifikaci sezóny na domácím Interlagosu dokázal, že rychlost má, a získal pole position. V závodech ho však Michael Schumacher dokázal předjet během zastávek v boxech a Ayrton při snaze dostat se zpět na první místo příliš tlačil na pilu, následkem čehož byla nehoda a vypadnutí ze závodu. Následovala VC Japonska a opět první místo v kvalifikaci. Závod ale trval jen velmi krátce. Po startu ho okamžitě předjel Michael a v první zatáčce Ayrton kolidoval s Mikou Häkkinenem a Nicolou Larinim, což znamenalo opět vypadnutí. Byl to jeho nejhorší start sezóny vůbec, zatímco Schumacher vyhrál obě úvodní akce.

Velká cena San Marina, která navždy změnila F1

F1 se přesunula do Evropy a 1. května následovala VC San Marina na okruhu Imola. Williams přinesl vylepšení s cílem zlepšit ovládání auta. Víkend byl již od začátku provázen nehodami. Během páteční kvalifikaci měl hororovou nehodu Rubens Barrichello, jeho auto doslova vyletělo ze zatáčky a narazilo do bariéry. Následkem byly naštěstí „jen“ zlomená ruka a nos. Sobota už bohužel tak šťastný konec neměla. Rakouský závodník Roland Ratzenberger se řítil do zatáčky Villeneuve rychlostí více než 300 km/h, když se mu zlomilo přední křídlo, pilot ztratil kontrolu nad svým monopostem a následoval tvrdý náraz do betonové zdi. Síla nárazu zlomila Ratzenbergerovi vaz a byl na místě mrtvý. Šlo o první smrt pilota F1 od VC Kanady 1982, kde zahynul Riccardo Paletti.

Na místě nehody potkal Ayrton šéfa lékařského týmu Sida Watkinse, který mu navrhl, aby skončil se závoděním a začal se věnovat rybaření, což byl jejich společný koníček. Senna odpověděl, že nemůže přestat závodit. Nedělní ráno strávil rozhovorem s Alainem Prostem o obnovení asociace jezdců s cílem zvýšení bezpečnosti v F1. Senna byl ochoten ujmout se role lídra asociace od další VC v Monaku. To se bohužel nikdy nestalo.

Senna si z pole position udržel vedení, následoval ho Michael Schumacher, ale na trati se stala nehoda, ze které odletěly trosky až na hlavní tribunu a zranily několik fanoušků. Na trať muselo vyjet bezpečnostní vozidlo, jehož tempo bylo příliš pomalé a pneumatiky monopostů proto ztrácely svou teplotu. Na konci pátého kola se vozidlo vrátilo do boxů a závod pokračoval. Ayrton Senna zajel třetí nejrychlejší kolo závodu. Poslední v životě.

Osudné Tamburello

V sedmém kole projížděl zatáčkou Tamburello v rychlosti 307 km/h, když opustil ideální stopu a vyjel z trati. Následoval náraz v rychlosti zhruba 233 km/h do betonového zdi. Sid Watkins a jeho tým vytáhli Ayrtona z kokpitu do dvou minut od nehody. Slabě mu ještě tlouklo srdce, ale došlo k masivní ztrátě krve ze spánkové tepny. Okamžitě byl převezen do nemocnice, odkud přišla v 18:40 zpráva, které se všichni obávali. Ayrton Senna zemřel. Oficiální čas smrti byl 14.17, tedy čas nehody, kdy přestal jeho mozek fungovat.

Watkins později řekl, že když viděl Ayrtonovy rozšířené zornice už na místě nehody, bylo mu jasné, že jeho mozkový kmen je neaktivní a nemá šanci přežít. Utržené přední kolo a jeho součásti trefily Sennu do hlavy a způsobily mu smrtelné zlomeniny lebky, poranění mozku a prasknutí spánkové tepny. V jeho monopostu se našla rakouská vlajka, kterou chtěl po závodě vytáhnout na počest Rolanda Ratzenbergera.

Závod byl později obnoven a vyhrál jej Michael Schumacher. Videa z nehod Barrichella, Ratzenbergera i Senny jsou dostupná na YouTube (pouze pro silnější povahy).

Za oficiální příčinu nehody později italské úřady prohlásily poruchu sloupku řízení, který byl podle nich špatně navržen a byly na něm provedeny špatné úpravy. (Senna si stěžoval na polohu volantu vzhledem k poloze sezení a požádal o změnu. Tu pro nedostatek času na výrobu nového sloupku před závodem tým udělal tak, že původní sloupek prodloužil.) Odpovědnost za poruchu byla přisouzena Patricku Headovi (technický ředitel a spoluzakladatel Williamsu), kterého ale neodsoudili, protože finální verdikt byl vynesen až v době, kdy byl čin promlčen.

Adrian Newey, konstruktér Sennova Williamsu, o nehodě řekl: „Určitě selhal sloupek řízení. Otázkou zůstává, zda selhal následkem nehody, nebo tu nehodu způsobil. Byly na něm praskliny v důsledku únavy materiálu a po určitém čase by selhal. Není pochyb o tom, že návrh byl velmi slabý. Podle všech důkazů ale monopost nevyjel z tratě kvůli selhání sloupku řízení.“

Toto tvrzení je podpořeno i názorem Damona Hilla, který v ten den seděl za volantem druhého Williamsu: „Přestože to většina lidí neslyší ráda a nikdy se to nedá říct se stoprocentní jistotou, jsem přesvědčen o tom, že Ayrton tehdy udělal chybu. Slyšel a četl jsem velmi mnoho teorií o tom, proč havaroval právě v tak jednoduché zatáčce, ale nikdo kromě mě a něj nevěděl, jaké to bylo v ten den projíždět tímto úsekem na nezahřátých pneumatikách.“

Zbytek sezóny

Úvodu sezóny dominoval nadále Schumacher až do VC Velké Británie, kde dostal zákaz startu ve dvou závodech a diskvalifikaci. Další diskvalifikace přišla v Belgii, po které si odpykal zákaz z Británie. Dokonale toho využil Ayrtonův týmový kolega a na Michaela se dotáhl na rozdíl jediného bodu. Posledním akcí byla VC Austrálie na okruhu Adelaide Street Circuit, kde pojmenovali první šikanu právě po Sennovi. Během závodu se stala další legendární nehoda, kde Schumacher kolidoval s Hillem a Michael kontroverzně získal svůj první titul. Po závodech ho na tiskové konferenci věnoval Sennovi. Jak by sezóna skončila, nebýt nehody v San Marinu, to už se nikdy nedozvíme. Sennovy tři pole position ze tří a 2. místo Hilla o jeden bod svedčí o tom, že Williams měl potenciál mistrovského monopostu.

Pláče celá Brazílie a svět F1

Jeho smrt se dotkla celé Brazílie, kde ho považovali za národního hrdinu. Vláda vyhlásila třídenní státní smutek. V ulicích rodného města Sao Paulo se se Sennou přišly rozloučit odhadem tři miliony lidí. Pohřbu se zúčastnilo mnoho osobností F1, například Ron Dennis, Frank Williams, Jackie Stewart, Alain Prost, Damon Hill a další.

Chyběl však Bernie Ecclestone, prezident společnosti Formula One Management, jehož účast odmítla Ayrtonova rodina po hádce jeho bratra s Berniem v souvislosti se skutečností, že závod po nehodě v Imole nezrušili. Chyběl i prezident FIA Max Mosley, který se místo toho zúčastnil pohřbu Ratzenbergera. Na tiskové konferenci o 10 let později Mosley řekl, že považoval za důležité, aby byl někdo i na jeho pohřbu, protože všichni ostatní se zúčastnili pohřbu Senny

Jeden z nejlepších v historii

Ačkoli mnohé z jeho rekordů již byly překonány (zejména Schumacherem, Vettelem a Hamiltonem), stále ho mnozí považují za jednoho z nejlepších pilotů novodobé historie. Odkaz, který se mu v F1 podařilo zanechat, překonává i ty, kteří překonali jeho rekordy, a v historii F1 bude žít věčně.

Zůstaly ještě dva rekordy, které drží dodnes a překonávat se budou jen těžko. Nejvíce vítězství na VC Monaka (6) a nejvíce po sobě jdoucích vítězství na stejné VC (5 — Monako).

Ayrton Senna se narodil 21. března 1960 a tragicky zahynul 1. května 1994. Nebýt osudné VC San Marina, bylo by mu dnes 61 let. To, kolik by měl dnes titulů, se už nikdy nedozvíme.