Jak se z jednoho neúspěšného vystoupení vytvořila nová hudební vlna, která již válcuje i západní svět.
Jihokorejská populární hudba neboli ve zkratce K-pop se za necelých 30 let rozšířila do celého světa. Ze země, kde se na cokoliv nového v hudebním průmyslu dívali s nevolí, se stala hudební velmoc a K-pop je dnes multimilardový byznys.
Na první pohled dokonalý svět má však i svou temnou stránku. Jsou to otrokářské kontrakty v zemi, která se stala továrnou na úspěch. Měli bychom v této dekádě začít mluvit o „korejském snu“ místo toho amerického?
- Co je vlastně K-pop a čím se liší od jiné popové hudby
- Jak tento hudební žánr vznikl
- Které kapely patří mezi nejúspěšnější
- Jak náročné podmínky mají lidé, kteří chtějí v K-pop byznysu uspět
Neúspěch v talentové show odstartoval celosvětový fenomén
Za zrod K-popu experti obecně považují jedno konkrétní vystoupení v roce 1992. Šlo o živý přenos korejské talentové show, kde kapela s názvem Seo Taiji and Boys šokovala diváky ve studiu i miliony domácností po celé zemi.
Tři chlapci zazpívali korejskou píseň se západními prvky. Inspirovali se hip-hopem a evropskou popovou hudbou. Tančili, rapovali, a přestože je diváci milovali, porota je svou kritikou zničila.
Ze soutěže vypadli v tentýž večer.
Jejich píseň Nan Arayo (Já vím) ale okamžitě vystřelila na první místo jihokorejských žebříčků, kde se držela rekordních 17 týdnů, píše Vox. V tom roce se něco v hudebním průmyslu v zemi zlomilo, vysvětlil Bernie Cho pro BBC v podcastu The Inquiry. Cho pracoval v té době pro MTV a změnu nazval revoluční.
Mladí Korejci dlouho neměli co poslouchat: interpreti tvořili spíše hudbu pro starší generace, která byla poznamenána cenzurou. Videoklipy byly nudné, texty obvykle oslavovaly Koreu a žánr se dlouhá léta nikam neposunul. I proto byla reakce poroty v soutěžní večer tak negativní: ani ve snu je nenapadlo, že se z nenápadných chlapců v nadměrných džínách může stát symbol pro hudební revoluci
Korejská vlna: Bez kontextu se ti může K-pop zdát divný
„K-pop je vlastně reakcí na J-pop, tedy japonský pop,“ vysvětlil nám v telefonickém rozhovoru Juraj Malíček, expert na popkulturu. „Jde o model západní, zejména americké popové hudby, aplikovaný na specifické korejské prostředí. Důležitý je právě širší kulturní kontext jako je náboženství, politické poměry a podobně.“
Podle vysokoškolského pedagoga, který se věnuje teorii popkultury, právě kontext, v jakém K-pop vznikl, ovlivňuje úplně všechno: jak vypadají zpěváci, jak se prezentují navenek, jak komunikují (v hudbě, při rozhovorech, ale i na sociálních sítích).
Neodvážil by se říci, že jde přímo o projekt propagandy, spíše si myslí, že prostě dokáží prožívat hudbu radostněji, nebojí se povrchnosti a nepotřebují si dokazovat uměleckou hodnotu. To je silně evropský způsob přemýšlení.
„Koncept vyspělé kultury, který u nás ještě převládá, oni neznají. Vysvětlím to na jednoduchém příkladu: kdyby u nás člověk, který vede filharmonii, četl komiksy, může to působit překvapivě. Ale v Japonsku či v Koreji to vůbec překvapivé není.“
Korejská vlna nazývaná Hallyu si našla v dnešní globalizované společnosti své místo a ovlivňuje už nejen tamní mládež, ale i další části světa. Hallyu s sebou přináší komiksy, korejské drama, kosmetiku, auta, technologie a v neposlední řadě hudbu, vysvětluje portál UMisic.
Samotné skupiny a jejich úspěch přitom tkví jednoduše v aplikování vzorce, který funguje na západě: inspirují se například americkou pop-skupinou, ale upraví ji podle korejské módy spadající do stylu manhwa (korejské komiksy podobné japonským manga).
Vzorec je zjevně úspěšný: například chlapecké kapele BTS se podařilo vyprodukovat již několik videí s více než miliardou zhlédnutí. Jako jediní od dob The Beatles se dostali v žebříčku Billboard 200 na první místo se třemi alby v průběhu jednoho roku, v roce 2018 byli druhým nejprodávanějším interpretem na světě a získali ocenění od Billboardu, MTV či časopisů Time a Forbes.
Ačkoliv se vzhled a styl boybandů v průběhu dekád měnil, BTS jsou dnes pravděpodobně nejpopulárnější kapelou z Jižní Koreje.
V K-popu má všechno šmrnc, až to může působit uměle
„Tento západní model zasazený do korejského kontextu se vrací zpět do Evropy. Je však přeexponovaný a nám se může zdát podivný, je to pro nás až příliš,“ odpověděl Malíček na otázku, proč je K-pop tak zvláštní pro evropské posluchače. V Koreji však hudba trefila do černého, z čehož se mimo jiné raduje i státní kasa.
„Japonská a korejská kultura jsou specifické právě tím, že jsou to mimořádně vyspělé a bohaté země, které potřebují generovat kulturní statky,“ vysvětlil. „K“ v názvu K-pop znamená kulturní kontext, ve kterém vznikl a kde generuje zisk.
Samotný zvuk je jinak zcela „normální“, kdybychom nevnímali jazykový rozdíl, jde o zajímavý pop, který šikovně dokáže smíchat i 7 žánrů do několika minut hudebního experimentu.
Čím je tedy K-pop výjimečný pro evropské publikum? Synchronizované choreografie, exploze barev ve videu a špičková produkce jsou jen špičkou ledovce. Zpěváci často vypadají jako vystřižení z korejských komiksů, znějí a chovají se bezvadně, až téměř nadpřirozeně.
Hit, který přinesl K-pop do světa? Gangnam Style
Ty ho umíš zabroukat, tví rodiče ho umí zabroukat, a pravděpodobně si pamatuješ stovky meme obrázků se scénami z videoklipu. Samozřejmě, že si pod pojmem K-pop představíš song Gangnam Style z roku 2012. Právě hit od Psy ukázal světu K-pop v plné parádě: taneční kreace, barevné kulisy, brutální sestřih a melodie, kterou nemůžeš dostat z hlavy.
„Gangnam Style je skvělý příklad,“ řekl Malíček. „My neumíme z toho videa vlastně vyčíst, zda jde o ironii, nebo to Psy myslel vážně. Máme jazykovou bariéru a takové provedení je přeexponované. V Evropě či v USA bychom to udělali jinak, kýžený efekt by byl zřetelnější na první pohled.“ Je tedy zcela okej, pokud ti tato písnička leze krkem (v tom případě neklikej na „play“ níže).
Je možné, že prostě ještě neumíme číst mezi řádky korejské tvorby? Alternativou Gangnam Style by v Evropě mohl být norský hit What Does The Fox Say, při kterém jsme však všichni věděli, že jde o parodii.
„My na takové věci nejsme naladěni. Když byla kdysi populární kapela Aqua a vydali Barbie Song, tam bylo jasné, že je to ironické a naschvál přeslazené. Ale K-popové písně k nám přicházejí z kontextu, který jednoduše neznáme,“ řekl Malíček. Gangnam Style by teoreticky mohla být korejská verze takových sarkastických hudebních počinů, ale nevíme to jistě.
K-popová kapela je výsledkem roků dřiny
K-popové kapely jsou do značné míry produktem. Země díky nim získala zpočátku „jen“ peníze, později i mezinárodní uznání. Cena za zdánlivou dokonalost je však vysoká.
Tématu se věnuje i dokument Blackpink: Light Up The Sky na Netflixu. Členky skupiny v něm popisují nejen náročný tréninkový režim, kterým si prošly, ale hovoří také o tom, že korejské hvězdy se stávají idoly pro své fanoušky. Není jedno, co řekneš a jak se chováš. Jakýkoliv skandál vrhá špatné světlo na konkrétního zpěváka či zpěvačku.
Mladí lidé, které naverbovali do přípravných kurzů, často pracují od pěti ráno až do půlnoci, vysvětlují v podcastu The Inquiry. Čekají je nekonečné hodiny zpěvu, tance, herectví či psaní hudby. Mnozí lidé stráví v takových kurzech i celé své dospívání, dobrovolně zavření na koleji se stovkami dalších, kteří chtějí totéž: úspěšnou hudební kariéru.
Právě v tomto však spočívá i odvrácená tvář K-popu. Idoly mohou agenti oslovit kdekoliv a pozvat je do svého tréninkového centra. Děti ve věku 10 až 14 let často odcházejí na několik let do „akademie pro hvězdy“.
Většině se však nepodaří uspět: na každou úspěšnou kapelu jsou další stovky neúspěchů, vysvětlují v dokumentu Blackpink na Netflixu. Podle zakladatele akademie v Soulu je míra úspěchu přibližně 5-10 %, informuje Guardian. Navíc jsou všichni účastníci vázáni smlouvou.
Tyto kontrakty dostaly nelichotivou přezdívku „otrokářské“. Podle některých zdrojů mohou trvat i 13 až 15 let, přičemž začínají běžet až v roce, kdy se lidem podaří prorazit. Tato chvíle může přijít až po letech trénování. Přestože vláda později upravila zákony a zkrátila tyto doby, stále jde o děti a teenagery, kteří se upíší agenturám na celé své mládí, aby dosáhli úspěchu.
Za nacvičenými úsměvy se často skrývají zoufalí umělci
Sexismus, vyhoření, deprese a sebevraždy. I takto vypadá pozadí světa K-popu, píše britský Guardian.
V zákulisí je nejen náročná drezúra dětí, které se chtějí stát slavnými. Problémem může být i samotná korejská společnost kladoucí obrovský důraz na výkon a úspěch, kde jsou lidé celá léta na škole a později i v práci porovnáváni. Soutěží mezi sebou, házejí si klacky pod nohy a pokud se jim nedaří, útočí na sebe navzájem.
Podle sociologů je to celospolečenský jev, který se v showbyznysu jen stupňuje, ale není výjimečný. Nátlak a deprese zažívají i „běžní“ Korejci a dokáží se tak ztotožnit s tvrdou prací, kterou hvězdy vloží do svého úspěchu. I proto jsou korejští fanoušci tak věrní.
K-pop byznys je však více krutý k ženám než k mužům. Dívky-zpěvačky se musí přizpůsobit v chování či v oblékání. Od K-pop idolů se očekává, že budou na začátku aktivní kariéry single, naplno dostupné pro své fanoušky. Neměly by se zabývat feminismem, není jedno, kolik kůže ukáží, co říkají, co snědí, kolik váží...
Ačkoli přísná pravidla platí i pro muže, těm jsou fanoušci ochotni více odpustit. Důkazem je poměr sebevražd v byznysu: na život si kvůli online šikaně a neudržitelnému životnímu stylu sáhlo více dívek než chlapců.
V roce 2019 to byla například 25letá Sully ze skupiny f(x) a 28letá Goo Hara ze skupiny Kara, píše New York Times. Obě byly oběťmi šikany nejen ze strany agentů a producentů, ale i fanoušků. Reportérka Kim Dae-o, která se věnuje K-popu, korejským seriálům a filmům, už napsala o třiceti sebevraždách v showbyznysu, a seznam idolů, kteří nezvládají tlak, stále roste.
Přesto si však někteří myslí, že v K-popu alespoň lidé trpí kvůli tomu, co opravdu chtějí dělat. „K-pop mnozí vykreslují jako tovární průmysl, ale já zpochybňuji tento pohled na věc,“ řekl pro Guardian jeden z kandidátů do akademie v hlavním městě. „Každý v Koreji je nucen studovat celé roky. Lidé, kteří procházejí tréninkem, aby se stali idoly, alespoň trénují pro něco, co opravdu chtějí.“
Navzdory složitému pozadí se již K-pop dostal i do Česka a na Slovensko. „V prostředí fanoušků cosplaye, mangy a anime je K-pop již dlouho rozšířený,“ řekl nám na závěr Juraj Malíček.
U nás je však korejská hudba spíše jen na periferii a k mainstreamu má ještě daleko. Je však mezi fanoušky jiných korejských či dokonce japonských uměleckých děl oblíbená a často ovlivňuje i outfity fanoušků nebo jejich ochotu začít se učit korejsky. Po celosvětových úspěších, dokumentu na Netflixu a neutuchajících rekordech bude asi tento trend stále více v popředí.
