Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Spolu s experty na psychologii a pracovní trh jsme zjišťovali, jak bude vypadat tzv. nový normál, do kterého se jednou, jak pevně věříme, vrátíme.
Práce na dálku je v některých firmách běžná už desítky let. Platí to zejména v oblastech, kde lidé pracují samostatně a nepotřebují mnoho kontaktu s kolegy. Developeři či programátoři tedy mohli být po nástupu prvního lockdownu v březnu 2020 mnohem méně překvapení a nepřipravení než zbytek pracujícího Česka.
Jak učit, motivovat, vést a udržet dohled na dálku? Dá se to vůbec? A co nás uplynulý rok naučil o tom, jak pracujeme, co potřebujeme změnit, a co se vlivem pandemie už změnilo, možná i navždy?
Spolu s experty na psychologii a pracovní trh jsme zjišťovali, jak bude vypadat tzv. nový normál, do kterého se jednou, jak pevně věříme, vrátíme.
Potřebujeme vůbec kanceláře?
Firmy už před pandemií začaly rušit pracovní místa; šetří to peníze a vzhledem k tomu, že mnohé z nich podávají obstojný výkon i během pandemie (alespoň v krátkodobém horizontu), nezdá se to na první pohled jako špatný nápad.
Pracovní stůl si musí v těchto firmách lidé například zarezervovat předem v online systému nebo nemají vždy stejné pracovní místo. Namísto toho si mohou sednout kamkoli v kanceláři a pracovat tam. Zaměstnanci po skončení pandemie tedy pravděpodobně budou muset být flexibilní nejen v čase, ale i v prostoru.
S takovými firmami pracovali i v konzultační společnosti BE–DNA, která pomáhá společnostem vytvořit moderní firemní kulturu. Podle slov zakladatelky Margaret Starka bude (fyzických) pracovních míst ubývat. Některé firmy totiž zjistily, že jim to funguje i z domu, jiné zas hledají kompromis a sahají po coworkingových prostorech.
Množství pracovních pozic však i po pandemii bude nadále záviset na týmové práci, kontaktu se zákazníky nebo dokonce manuální práci na pracovišti. Mnozí odborníci včetně psychologa Matloně varují, že ztrátou kancelářského prostoru můžeme přijít o hlavní aspekty, které práci přidávají další hodnotu — socializaci a pocit, že práce má smysl.
Adam Kelo, manažer z firmy Accenture, o tom na svém profilu na LinkedIn mluví otevřeně: „Už nyní lidé na home officech říkají, že chtějí jít do práce, aby měli sociální kontakt. Na každého to má jiný vliv a každý potřebuje jinou míru socializace. Co však nezměníme, je, že lidé jsou sociální tvorové.“ Předpovídá vznik jakýchsi technologických vesnic, kde bude koncentrace lidí z jedné branže, kteří budou bydlet v jedné městské části či oblasti.
Pracovní alternativou jsou i coworkingová místa, kde dochází ke zlepšení motivace a většímu počtu inovativních nápadů, řekli pro Refresher zástupci z HubHubu v Bratislavě Milada Balčáková a Robert Mészáros. Ty podle Mészárose dokáží přizpůsobit potřebám jednotlivých firem či členů, jejich přidanou hodnotou je především možnost spojovat se s lidmi z různých odvětví a také různých pozic.
Nutně tedy nepotřebujeme kancelářské prostory ve starém, zažitém významu. Možnost komunikace s jinými lidmi, přestávky, socializace a nové nápady, nic z toho si domů donést přece jen nemůžeme. Online platformy tyto možnosti plnohodnotně nenahrazují, podle šéfa společnosti LutherOne Jiřího Báče už vůbec ne ve firmách, které neinvestovaly do vlastní sociální sítě vytvořené na míru.
LutherOne je platforma, která sbírá a analyzuje data pro firmy. Dokáží s přesností na 95 procent předvídat, co v pracovním prostředí v příštích devíti měsících nastane. Vděčí za to podrobnému a neustálému sbírání dat z obrovského množství firem.
Báča je velkým zastáncem vlastních, interních sociálních sítí. V takové sociální síti se rozhovory s kolegy a hlášení pro nadřízené kombinují v přehledném a vizuálně pěkném proudu informací a konverzací. Na toto obyčejné MS Teams či starý intranet podle něj nemají.
V některých firmách zřejmě při práci z domu přejdou na sledování aktivity na počítači pomocí softwaru. Výkon zaměstnanců při dlouhodobé práci z domu totiž zůstává sporný. Nyní je výjimečná situace, ale nový pocit z koronaviru už pomalu opadává a údaje začínají ukazovat, že dělat pouze ze svého obývacího pokoje není ono — psychicky a často ani fyzicky, protože ergonomie musí ustoupit rozpočtu, volnému prostoru v domácnosti a někdy i dětem, psům a dalším rušivým elementům, které v kancelářském prostředí nezažiješ.
Tomu přizvukuje i Tomáš Pinka, marketingový manažer slovenského výrobce koření Mäspoma a zakladatel Pretlaku, pracovního portálu pro lidi z oblasti digitálního marketingu, designu, reklamy a IT. V rozhovoru pro Forbes řekl, že práce z domu je podle něj oxymoron. „Nelze pracovat a být doma. Někdy jsem to tak dělal, časem jsem si však uvědomil, že jsem byl stále v práci a vůbec nebyl doma.“
Design prostoru i rozdělení práce musí přirozeně pasovat lidem, ne naopak
Psycholog Michal Matloň, který se specializuje na prostory a architekturu, říká, že už před pandemií angažovanost zaměstnanců z domu stoupala. Angažovanost (v angličtině engagement) nezahrnuje jen pracovní výkon, ale i odhodlání, motivaci, postoje k práci a další faktory. Podle projektu Gallup se zdá, že tento engagement přímo souvisí se zpětnou vazbou, kterou zaměstnanci dostávají.
Lidé, kteří pracují z domu více než 80 procent svého pracovního času a komunikují se svým přímým nadřízeným několikrát týdně, mají podle datGallupu až 63procentní angažovanost. To je dvakrát více, než kdyby se jim manažer ozval s feedbackem jen párkrát do roka. Čím více jsou tedy v kontaktu s lidmi z práce (do té míry, že se mohou nadále koncentrovat na práci), tím lépe pro firmu. Zaměstnanec zůstane motivován, bude pracovat, bude spokojený a firma poroste.
Psycholog si nemyslí, že po skončení pandemie budeme pracovat výhradně z domu. Spíše předpokládá, že se změní způsob, jakým využíváme kancelářské prostory.
„Kanceláře sloužily v minulosti pro strukturování práce: byl to prostor, ve kterém se pracovalo a manažer měl nad lidmi kontrolu. My v theLivingCore pomáháme společnostem, aby vytvářely takové prostory, které práci umožňují,“ řekl pro Refresher. To nemusí znamenat jen stůl a židli nebo „dynamický kolektiv“, na které mnohé inzeráty lákají.
Tzv. enabling, tedy umožňování práce, z jeho pohledu znamená vytváření ideálních podmínek na takovou práci, kterou musí zaměstnanci vykonávat. Někdy je to dlouhodobý projekt v týmu, jindy potřebujeme prostor, kde se dokážeme soustředit, kde můžeme tvořit nebo vymýšlet. Tyto aktivity vyžadují různé podmínky.
„Kanceláře se mnohem více zaměřují na konkrétní aktivity,“ říká psycholog, který spolupracuje s firmami a pomáhá jim vytvářet lepší prostory pro jejich zaměstnance. Podle něj jsou tři hlavní důvody nebo faktory, kvůli kterým kanceláře nikdy neztratí své opodstatnění. V budoucnu očekává, že právě na ty se společnost zaměří. „Lidé tam budou chodit kvůli socializaci, kvalitní spolupráci a soustředění.“
V minulosti už pro Refresher vysvětloval, jak by z odborného hlediska mohl fungovat dlouhodobý home office, který nás v důsledku pandemie neminul. Mimo jiné zdůrazňoval i ergonomii a kvalitní prostor na soustředěnou práci. Ty jsou podle něj klíčové, když mluvíme o návratu do kanceláří, které se potřebují přetransformovat.
Mezi důležité potřeby zařadil okno a denní světlo v každé místnosti, kvalitní vzduch (v případě kanceláří by tedy každý prostor měl být napojen na ventilaci nebo mít otvíratelná okna) a doma i v kancelářích včetně nově vzniklých míst bychom měli mít stejné vybavení jako standardní pracovní místa, která známe. Znamená to kvalitní sezení a stůl (důraz na ergonomii) a technické zabezpečení.
„Měli bychom mít dostatek prostoru i na pohyb a možnost změnit polohu. Ať mohu přejít od stolu například na gauč a pracovat chvilku v jiné pozici. Kromě okna by ostatní stěny měly být plné a ne skleněné,“ pokračuje v odborných nárocích, které mnohé dnešní kanceláře lidem nenabízejí. Jsou však důležité, pokud si chceme z pandemie vzít ponaučení a zlepšit způsob, jakým pracujeme.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak konkrétně se může v budoucnu změnit rozložení kanceláří.
Zda nám zůstane open space.
Jaký je rozdíl mezi první a druhou vlnou pandemie, pokud jde o zaměstnance.
Proč už lidem nestačí vysoké finanční ohodnocení k tomu, aby zůstali motivovaní.
Co musí firmy zlepšit, aby byl návrat do práce po pandemii co nejhladší.
Na čem bude záležet víc než na pěkných prostorech.
U velkých firem je možné, že začne masivní decentralizace. O té říkají více odborníci na psychologii, HR či urbanismus, například i v tomto — během období home office natočeném — videu od Bloombergu.
Znamená to, že namísto centrální budovy, kam chodí všichni zaměstnanci, potkávají vždy stejné lidi a jsou vždy stejně odděleni od jiných oblastí ve firmě, vzniknou menší budovy, které budou více roztroušené po celé zemi, možná i v okrajových částech velkoměst či v menších městech. „Lidé si budou moci vybrat kancelář, do které budou chodit, a budou moci pracovat blíže k domu,“ říká Matloň.
Firmy budoucnosti: krásné prostory, hybridní pracovní čas a kvalitní komunikace
Jak si experti na pracovní trh představují návrat do práce po pandemii? V první řadě podle nich klesne počet lidí, kteří chodí pracovat do kanceláří, a tedy firmy budou vlastnit méně pracovní plochy (čili méně pracovních stolů). Důvody jsou ekonomické i ekologické, navíc část lidí za poslední rok zjistila, že z domu se jim i tak dělá lépe, a chtěli by doma zůstat i nadále.
Slovenské firmy hlásily v létě 2020 podle průzkumu firmy Profesia, že ve více než polovině případů se výkon nezměnil, v dalších téměř 20 procentech se dokonce zvýšil. Uvažovaly proto i nad tím, že rozšíří počet dní, během nichž budou zaměstnanci pracovat z domu. Necelých 10 procent uvažovalo i o přechodu na stoprocentní domácí režim.
Některé zahraniční technologické firmy, jako například Twitter, si to mohou dovolit naplno a zaměstnance již ve svých cool prostorách neočekávají. Jiné firmy šli cestou kombinace práce z domova a práce z nějakého kancelářského prostoru. Ale z jakého?
Je docela možné, že budeme mít, namísto typického open space, místnosti vyhrazené na konkrétní dlouhodobé projekty, říká psycholog Michal Matloň, který se zaměřuje na tvorbu kvalitních prostor pro firmy. Celý tým se podle něj bude vždy setkávat ve stejné místnosti, což mu umožní nechat si tam také všechny podklady, dlouhodobě plánovat, kreslit, navrhovat. Půjde o prostředí, které bude dostatečně stálé, poskytne fyzickou podobu projektu, ale zároveň bude lidi stimulovat a pomáhat jim v projektu pokračovat.
Matloň takový posun označuje za optimalizaci prostorů s ohledem na lidské potřeby. Lidskost se spolu s udržitelností v následujících letech stane ústředním stavebním kamenem pracovních prostor.
Měnit se může i pracovní čas, to je však úzce spjato s požadavky zaměstnavatele a s tím, zda zaměstnanec potřebuje během dne komunikovat s jinými. Je jedno že jsi noční sova, pokud potřebuješ během práce reagovat na jiné lidi, kteří pracují ve standardním čase. Podle expertů, se kterými jsme si povídali, v úvahu přichází spíše hybridní model: část týdne bychom mohli pracovat doma a část v kancelářském prostoru. Nemusí jít jen o prostory tvé firmy, do popředí se dostává i tzv. coworking.
Nyní jsme si však domácí režim vyzkoušeli v jakési zkušební verzi a ani zaměstnanci, ani zaměstnavatelé, psychologové a datový analytici nejsou ze situace nadšení. Důvodem není ani tak lidská neschopnost pracovat z domu. Pandemie jen nastavila zrcadlo firmám, které nemají dobré ani prostory, ani procesy — a jednoduše v nich věci nefungují. To, jak se se situací vyrovnají, bude skutečný důkaz jejich konkurenceschopnosti.
To nic, šéfe, chvilku to vydržíme... Ale ta chvilka trvá pomalu rok
V první vlně převládala ve společnosti poměrně jednotná nálada. Lidé se spojili a v rámci solidarity ten home office vydrželi. Byla to novinka, osvěžení. V období plném nejistot jsme byli soudržní a vytrvalí. Takto vnímají reakce na změny v pracovním prostředí a také v komunikaci v rámci firem mluvčí Profesie Nikola Richterová a šéf firmy LutherOne Jiří Báča. Ten vidí velký rozdíl mezi dvěma vlnami pandemie.
„Lidé to vnímali jako dočasný stav a byli ochotni omezit se. Pro mnohé to byla zároveň první zkušenost s home officem,“ řekl pro Refresher během hovoru přes Zoom Jiří Báča. Druhá vlna je však podle dat LutherOne jiná: převládá stres, nespokojenost, klesá spolupráce mezi kolegy, loajalita vůči firmě a dokonce se do pozadí dostal i zákazník, což je snad největší peklo prozákaznických firem.
Program Zoom se do popředí dostal i v důsledku koronavirové pandemie, ale na Slovensku firmy využívají i jiné komunikační kanály, různé intranety či platformy pro videokonference. Ty podle Jiřího Báči nestačí a data hovoří jasně: lidé jsou „přezoomování“.
Oproti první vlně plné ochoty a improvizovaných pracovních stanic v kuchyni se žehlicím prknem namísto pracovního stolu dnes už zaměstnanci tak nadšení nejsou. Jsou citliví i na nejmenší změnu v komunikaci, odměňování či obyčejném menu v kantýně.
Rozproudilo to debatu o tom, co nám vlastně doma chybí: jsou to lidé. Margaret Starka, zakladatelka firmy BE–DNA, tento trend přirovnává ke vztahu na dálku. Kdybychom měli na výběr, většina z nás si ho nezvolí. Ale pandemie nám na výběr nedala a tento „vztah“ nás začíná dohánět.
Ani vyšší výplata nedokáže navodit spokojenost, lidé potřebují vidět v práci smysl
I podle údajů firmy Profesia už v listopadu 2020 64 procent personalistů potvrdilo, že jejich zaměstnanci cítí, že jsou s kolegy propojení méně, než tomu bylo před vypuknutím pandemie. Samota a izolace vedou k menší angažovanosti a v dlouhodobém horizontu škodí celé firmě.
Peníze přitom na zvýšení motivace nestačí. Podle průzkumu Welcome to the Jungle, který ve spolupráci s projektem Ipsos měřil spokojenost Čechů v pracovním životě, se už skončily časy, kdy vysoká výplata stačila na spokojený pracovní život. Mezi sedm rozhodujících kritérií zařadili respondenti kromě výplaty i dobré vztahy s kolegy a nadřízenými — pokud je nemají, spolu s dlouhodobým stresem jde podle šéfa Welcome to the Jungle Honzy Klusoně o hlavní důvody odchodu z práce.
Na spokojenost má velký vliv i délka pracovní doby a náplň práce. „Už dávno je pryč doba, kdy se na zaměstnance pohlíželo jen jako na pracovní sílu. Manažeři musí zaujmout lidský přístup. Zaměstnanci potřebují vědět, proč by daný úkol měli dělat a proč je jejich práce důležitá,“ říká dále Klusoň. Je úkolem nadřízených, aby toto dobře odkomunikovali.
Podle Báči pandemie zvýraznila dvě extrémní skupiny mezi zaměstnanci. Jsou lidé, kteří i po druhém kole lockdownu makají a podávají nadprůměrný výkon. Ve stejných firmách však najdeš i takové, kteří postupně ztrácejí smysl pro organizovanost a odpovědnost pokud k práci přistupují až příliš pohodově. Nedokončují věci včas (pokud vůbec) a ztrácejí motivaci pracovat.
První skupinu pohled na takové flákače moc nemotivuje. Druhou skupinu musejí manažeři podchytit včas, jinak o ni přijdou. S tímto se budou muset firmy vyrovnat co nejdříve, protože čím déle jsou lidé doma, tím více se tyto rozdíly prohloubí.
Podle více zdrojů včetně LutherOne a mnoha psychologů přibývá v práci stres. V období pandemie je znásoben nejen strachem z nemoci a opatřeními, ale i izolací. Podepisuje se na nás i klimatická změna a s ní spojený tzv. ekologický stres. Navzdory všem trendům v designu či ve způsobu, jak se chovají lidé, se zdá, že jakékoliv smysluplné změny stojí a padají s naší pohodou.
Psychické zdraví musí také podle Margaret Starka dostat do centra dění. Nadřízení by měli podle jejích slov evidovat, pokud mají zaměstnanci jakýkoli problém, a procesy přizpůsobit tak, aby vyhovovaly konkrétním týmům lidí. Souhlasí s ní i Nikola Richterová z Profesie: stres je podle ní problém, který je třeba řešit, a to urgentně.
V rámci pandemie zejména ženám zřejmě zkomplikovalo pracovní život i vyučování dětí z domu. Při přechodu do nového normálu — ať už to pro tebe znamená úplný návrat do kanceláře, nebo nějaký mix práce z domova a z kanceláře — nesmíme vedle našem stresu zapomenout na stres dětí. Ty projdou další obrovskou změnou, rodiče opět nebudou dostupní během dne, nastavena pravidla v domácnosti se zřejmě budou znovu upravovat.
„Budoucnost bude do značné míry hybridní,“ řekl nám Báča z LutherOne. „Firmy ale musí změnit komunikaci s lidmi. Potřebují dobrý a moderní nástroj na motivaci a na feedback. Musí kontinuálně mapovat stav a náladu ve firmě.“ V momentě, kdy zaměstnavatel přestane zpětnou vazbu sbírat průběžně, v praxi ztratí přehled.
Podle dat, která nám Jiří Báča ukázal, dokonce nastává rozkol mezi tím, jak pozitivně vnímají situaci manažeři, a tím, jak unavení či frustrovaní jsou zaměstnanci. Jelikož se osobně nevidí, tyto věci jim unikají. V novém normálu by to podle něj mělo být jednoduše základním kamenem.
Namísto tzv. work–life balance mluví Jiří Báča i Margaret Starka o vědomém rozhodování se mezi prací a životem. Hodnotově se podle dat lidé posouvají a naplnění či štěstí už hledají i v práci. Musí jim dávat smysl, ale nemůže jim nahradit soukromý život.
Přestože náhlý přechod k práci z domu krátkodobě vymazal hranici, za kterou končí práce a začíná soukromí, po tolika měsících se situace otočila. Tyto hranice si je třeba stanovit jasně a za toto rozhodnutí je třeba také nést případné následky.
Takže v novém normálu bude více než kdy jindy důležité komunikovat s nadřízenými a ujasnit si povinnosti (a práva). Protože například na Slovensku se marně snaží legislativně vyřešit jakýsi konec pracovní doby z domu. Jde o náplast na problém, který v budoucnu budou muset firmy jednou provždy vyřešit.