Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
👇
Na začátku března jsme zaznamenali výročí, na které nejen Česko, ale celé lidstvo bude ještě dlouho vzpomínat. Konkrétně 1. března 2020 byly na území České republiky zaznamenány první tři případy nákazy nemocí Covid-19, jež se poprvé objevila v čínském Wu-chanu. Od té doby se strhla lavina událostí, jejichž následky velice reálně cítíme ještě dnes.
Virus mezitím dokázal zmutovat v mnohem nakažlivější typy koronaviru, se kterými se potýkáme právě nyní. I přes existence vakcín, které by měly ochraňovat očkované od těžkých průběhů nemoci, je boj s nemocí stáleaktuální. Jen v Česku se za poslední rok nakazilo koronavirem více než 1,4milionulidí, přičemž hospitalizovaných je skoro 9000. Viru podlehlo více než 23tisíclidí, a číslo nadále stoupá.
Zdá se, že se nové nemoci nepůjde jen tak zbavit. Musíme se s ní naučit žít a přizpůsobit tomu svůj život. REFESHER se proto zeptal Čechů, jak jim rok s koronavirem změnil jejich životy. Jakým způsobem jim ovlivnil pracovní i soukromý život. Může se podle nich vrátit všechno do normálu? A lze se z pandemie poučit?
David Poledník, lékař, Uherskohradišťská nemocnice
Zdroj: se souhlasem Davida Poledníka
„COVID-19 nás zasáhl v několika vlnách. U mě to bylo specifické i tím, že na jaře 2020 jsem byl ještě student medicíny, a měl před sebou těžké státnice. Lockdown nám tak neumožnil zúčastnit se několika stáží, což mě do teď mrzí. V tomto období nejistoty jsme nikdo z mých spolužáků a ani já nevěděli, zda to vůbec dotáhneme do zdárného konce.“
„V září jsem pak nastoupil do nemocnice jako lékař absolvent. Jelikož mě COVID-19 v profesním životě provází už od počátku mé kariéry, tak nemám srovnání, jak by to vypadalo v ‚normálním' režimu. Hned z kraje jsem byl nasazen na ‚covidové' služby na infekčním oddělení, kde s touto infekcí bojujeme dennodenně. Tento boj však vyžaduje fyzickou i psychickou odolnost, nicméně pořád vidím světlo na konci.“
Jestli si z toho můžeme vzít ponaučení, tak v tom smyslu, že bychom si neměli začít vážit věcí až v momentě, kdy o ně přijdeme.
„Co se týká osobního života, tak hodně, jelikož jsme byli nuceni se omezit v aktivitách, které běžně děláme. Hodně rekreačně sportuji, tak bylo nutné si najít alternativy. Na druhou stranu jsem tím objevil další možnosti, jak se zrelaxovat po dlouhém pracovním dni, což beru jako pozitivum.“
„Koronavirus za sebou určitě něco zanechá. Co se týká zdravotnictví, tak si myslím, že v nemocnicích bude povinností nadále nosit roušky či respirátory. Dále mám obavy s jakými diagnózami se budeme nadále potýkat kvůli zanedbávání diagnostiky a léčby civilizačních chorob včetně chorob onkologických, či odkládání neakutních chirurgických výkonů na dobu neurčitou. A taky, jaké další následky, zejména pozdní, bude mít COVID-19 na náš organismus.“
„Jestli si z toho můžeme vzít ponaučení, tak v tom smyslu, že bych si neměli začít vážit věcí až v momentě, když o ně přijdeme.“
Jakub Kozák, hasič, velitel čety HZS Moravskoslezského kraje
„V profesním životě má situace samozřejmě dopad už z podstaty mého povolání. Hasiči jsou jedni z těch, kteří se postavili do první linie při řešení následků pandemie a boji se šířením viru. Přibyly samozřejmě starosti s nastavováním bezpečnostních opatření nejen v rámci výkonu služby na stanici, ale především v terénu při zásazích.“
„Při těch se setkáváme s velkým množstvím lidí, jejichž historii ani přístup k pandemii neznáme, nevíme, zda měli rizikové kontakty nebo jsou oni sami bezpříznakově nemocní, navíc se pohybujeme v rozličných prostorech - uvnitř budov, bytů, automobilů při vyprošťování.“
Moje práce se vrátí k normálnímu životu, protože ona vždy kopíruje normální život. Mojí prací je reagovat na aktuální rizika vycházející ze situace, která je teď a připravovat se na situace, které mohou nastat.
„Výrazně se změnila i struktura zásahů. Začali jsme provádět dezinfekce budov, stavíme odběrová místa, provozujeme je, zajišťujeme zázemí zdravotníkům a hygienikům, řešíme trasování v případě výskytu nákazy uvnitř organizace a sami v některých případech cestou našich mobilních týmů odebíráme vzorky na COVID u veřejnosti.“
„Zasáhla nás samozřejmě i karanténa a nákaza u některých příslušníků, takže trávíme v práci více času při doplňování personálně oslabených směn. Na druhou stranu je na počtu ‚běžných' každodenních zásahů znát zpomalení života v zemi, zdrojem mimořádné události je často činnost člověka, a tento faktor je teď nízký.“
Je riziko, že donesu domů nákazu. Snažíme se ale chovat zodpovědně
„Každopádně nemám problém se sladěním osobního a profesního života, v tomto směru mě to nijak neovlivnilo. Samozřejmě zde existuje riziko, že nákazu ‚donesu domů', nicméně všichni se už z hlediska zachování akceschopnosti sboru, který prostě musí za každou cenu fungova, chováme v práci maximálně zodpovědně. Blíží se rovněž zahájení očkovací fáze, do které jsou zahrnuti i hasiči.“
„Moje práce se vrátí k normálnímu životu, protože ona vždy kopíruje normální život. Mojí prací je reagovat na aktuální rizika vycházející ze situace, která je teď a připravovat se na situace, které mohou nastat. Vždy ale prakticky řešíme mimořádné události dané doby, ať už je jakákoli a ať už z ní plynou jakákoli rizika a specifika. Pro nás hasiče je tedy normální život ten, kterým žije svět okolo nás.“
Rouška se stane normou
„Co za sebou pandemie zanechá, bude zřejmě zvýšená ochrana zasahujících hasičů před biologickými riziky. Dokážu si představit, že nějaká forma lehčí roušky či jiné, byť jen základní ochrany dýchacích cest, se pro nás v malých prostorech stane normou.“
„Ponaučení si vzít lze, dokonce by to mělo být samozřejmost. Opět se ukázala neskutečná síla přírody a to, že i zdravý jedinec – k nimž příslušníci Hasičského záchranného sboru patří už z principu – může být ohrožen něčím nepředstavitelně malým.“
„Covid mi osobní i profesní život změnil hodně - kvůli nemoci nejmladší dvouleté dcerky se už rok důsledně izolujeme a starší děti učíme doma. Od listopadu jsem přerušila rodičovskou dovolenou a už pátý měsíc jsem jako výpomoc na covid JIP/ARO, úplně mimo svůj původní obor, kterým je intenzivní péče v neonatologii.“
„Až se situace ve zdravotnictví uklidní, vrátím se zpátky na rodičovskou a po ní zase na novorozenecké oddělení, ke "svým" maličkým pacientům. A ponaučení? Já třeba "díky" tomu všemu přišla o poslední zbytky iluzí o lidstvu jako celku. Hloupost, bezohlednost a honba za penězi hýbe světem, na úkor zdraví a lidských životů. Smutné.“
Daniel Frýda, podnikatel v IT
Zdroj: se souhlasem Daniela Frýdy
„Změn je tolik, že je nelze asi všechny popsat. Pracovně jsem byl na začátku pandemie v existenčním stresu, protože i přes zákaz provozu všech mých živností jsme neobdrželi ani korunu státní pomoci, což se nezměnilo dodnes. Ale protože jedna z mých živností, IT servis, dostala poměrně brzy výjimku, znamenalo to, a stále znamená, plné nasazení od rána do večera. Jsem za to ale rád, protože vidím v okolí ty, kteří živnost nemohou provozovat. V osobním životě jsme logicky hlavně drasticky omezili kontakty s rodinou i kamarády.“
„Epidemie především obnažila nepřipravenost lidstva, ale především naprosto brutální diletantství, zkostnatělost a neschopnost české státní správy. Ukázalo se, že ta armáda byrokratů a stranických tlačenek je akceptovatelně funkční pouze v době klidu, ale v době krize kriticky nepoužitelná. Třešničkou na dortu je populistický STBák, s téměř neomezenými prostředky a mocí, který nefunkčnost státního aparátu ještě umocňuje.“
„Lidstvo bude obecně obezřetnější a opatrnější k potencionálním epidemiím. Problémy s rozvírajícími se nůžkami mezi bohatými a ostatními tu byly už před tím a epidemie to jen více nasvítila. Bude to znamenat více levicových nálad ve společnosti.“
„Po profesní stránce byla koronavirová situace náročná hlavně ze začátku, protože jsme nevěděli, jak se s tím vypořádat. Ukončila se nizozemská soutěž a všechno bylo nejasné. V současné době jsem rad, že fotbal k pandemii přistupuje zodpovědně a pravidelně jsme testování, což umožňuje konání zápasu. Po osobni stránce jsem si uvědomil priority, a tím je to, že zdraví rodiny a mých blízkých je to nejdůležitější.“
„Fotbal se změní v jediném. A to v tom, že konečně budou moct diváci na stadion. Na to se těším. Jinak ponaučení zní, že zdraví a staraní se o sebe samotné je velmi důležité, a nemělo by se nic podceňovat.“
Jaroslav Vojtěcký, řidič tramvaje Dopravního podniku hlavního města Praha
Zdroj: se souhlasem Jaroslava Vojtěckého
„Můj život se s příchodem viru změnil hlavně kvůli problémům z minulosti. Jsem člověk z ulice, nějakou dobu jsem bydlel v garáži, a tak mi závazky skončili v exekucích. Když jsem se potom u dopravního podniku před několika lety zase chytil, tak jsem si myslel, že vše bude už jen lepší. Jenže na jaře roku 2020 přišla pandemie.“
„Ze samotné výplaty kvůli brutálním srážkám ze mzdy a nesmlouvavými exekutory nezaplatím ani nájem. Musím mít ještě 2–3 brigády, abych se nějak rozumně uživil a přitom žil, ne přežíval. Jenže jednorázové brigády, které k práci potřebuji, najednou nebyly. Všude pozice obsadil personál zavřených restaurací, bylo velice těžké alespoň vyjít. Jsem si jist, že bez další pomoci přátel bych asi byl zase někde na ulici, protože stát na lidi v problémech, jako mám já, prakticky zapomněl.“
Byl jsem ve stresu, jestli nějak slepíme nájem
„V práci se situace změnila taky. Velké omezení provozu, seškrtání jízdních řádů... To celé se samozřejmě do osobního života muselo promítnout. Na jednu stranu jsem měl vážně hodně volného času, byli jsme méně vytížení v práci, a byl jsem podstatně více doma. V mé výše popsané situaci to má tu negativní stránku v nedostatku financí. I ve stresu, jelikož nevíme, jestli konkrétní měsíc nějak slepíme peníze na nájem a něco k jídlu.“
Obecně vzato, za tuto pandemii jsem i v mé složité situaci velice vděčný, právě kvůli zkušenosti pro nás všechny. Vnímám to jako test všech systémů moderní doby a snad i otevření očí všem, co si mysleli, že jsme tak výteční.
„Co se týká toho, jak to bude po pandemii v práci, myslím si, že se bude experimentovat a ze dne na den se do standardního provozu jako v lednu 2020 nevrátíme. Podle mého názoru zůstanou intervaly v linkách roztaženy, a bude se zkoušet, jaká je hranice nezbytnosti nebo jak ušetřit na provozních výdajích. Toto je vlastně super příležitost.“
Za pandemii jsem vděčný kvůli zkušenosti pro nás pro všechny, jen na stát se nemůžeme spolehnout
„Velké ponaučení je pro nás všechny to, jak důležitá je disciplína, a pro stát to, jak důležitá je komunikace a jak křehká je důvěra. Na jaře 2020 vláda omylem zakopla o správné řešení, měla i důvěru lidí, a tak jsem byli opravdu jedni z nejlepších ve zvládání situace. Jenže pak se to zvrtlo, odborníci byly na druhé koleji a neměli ty ‚správné' názory a nápady, které by se lidem chtělo dodržovat. To nás přivedlo do situace jakou máme dnes na jaře 2021.“
„Já doufám, že hlavním ponaučením bude zodpovědnost lidí, že se naučí i s chřipkou sedět doma. Že se převezmou základní návyky z asijských zemí, které na šíření takových rizik fungují. Reakce musí být opravdu rychlá a lidé musí spolupracovat. Pro mě není ani tak důležité věřit vládě, jako najít si relevantní zdroje informací a spolehnout se na sebe s ohledem na ostatní, ne se sobecky starat jen o sebe.“
„Obecně vzato, za tuto pandemii jsem i v mé složité situaci velice vděčný, právě kvůli zkušenosti pro nás všechny. Vnímám to jako test všech systémů moderní doby a snad i otevření očí všem, co si mysleli, že jsme tak výteční. Kdykoliv může přijít něco horšího a teď všichni vidíme, že pouze na systém a stát se spolehnout nemůžeme.“
„Během roku 2020 mě vládní protiepidemická opatření připravila přibližně o 70 % zisku. Vše pokračuje i tento rok a mé současné ztráty jsou za první tři měsíce na 90 %. Co se osobního života týče, ten na tom není o moc líp. Jen za poslední 3 měsíce jsem prakticky nevyšel z bytu. Vlastně není ani kam, pokud nepočítám vycházky do přírody.“
„V uklidnění situace lze zatím jen doufat. Rád bych, aby se od začátku června povolily akce do 100 osob. Víceméně na tom závisí celý můj zdroj obživy. V tuto chvíli však panuje velká nejistota. Nikdo neví, co bude.“
„Osobně mám pocit, že člověk nebude mít důvod si v budoucnu na cokoliv stěžovat. Když porovná problémy, jaké řešil před pandemií s těmi, jaké mají lidé nyní, uvědomí si, jak dobře vlastně bylo.“
