Samostatné pokračování dnes už kultovní animovaně–hrané komedie Space Jam z roku 1996 dopadlo poměrně rozpačitě.
Zapomeň na legendu týmu Chicago Bulls Michaela Jordana, který byl hlavní hvězdou původního filmu Joea Pytka z devadesátých let. Každá generace má svou basketbalovou ikonu a tou současnou je bezesporu šestatřicetiletý, přes dva metry vysoký LeBron James z Los Angeles Lakers, přezdívaný i King James.
Právě on kraluje v novince režiséra Malcolma D. Leeho s názvem Space Jam: Nový začátek z dílny společnosti Warner Bros a hraje sám sebe. Budeš si na ni moci zajít do kina už od 15. července. Pokud jsi milovníkem basketbalu, aktivně sleduješ NBA a právě LeBron James je tvým největším vzorem, pravděpodobně budeš z tohoto nového blockbusteru nadšený.
O něco horší to bude, pokud k těmto věcem nemáš příliš vztah, a ještě horší, pokud jsi náročnější divák hledající ve filmech něco víc než jen přímočarou zábavu.
Ve stopách jedničky
Pokud totiž spadáš do poslední zmíněné kategorie, je možné, že budeš často kroutit hlavou nad dost špatnými a umělými hereckými výkony (konec konců je vidět, že LeBron je primárně basketbalista, nikoliv herec) nebo budeš z kina odcházet unavený a znuděný, zejména kvůli přepálené stopáži plné zbytečných, nefunkčních a málo vtipných scén.
Space Jam: Nový začátek působí spíše jako reboot než pokračování. Jde o téměř stejný koncept jako v případě prvního Space Jamu s velmi podobnou scenáristickou výstavbou (od představení zloducha přes problémy hlavní postavy až po finální zápas). Fascinující na tom je, že právě na scénáři pracovalo až šest lidí: Juel Taylor, Tony Rettenmaier, Terence Nance, Keenan Coogler, Sev Ohanian a Jesse Gordon.
Otec vs. syn
Pár změn v rámci příběhu se ale přece jen podařilo. Pozornost je upřena zejména na vztah mezi LeBronem a jeho synem Domem (Cedric Joe). Zatímco LeBron by chtěl mít ze syna svou napodobeninu a nejlepšího basketbalistu všech dob, mladého Doma více než házet na koš baví tvorba vlastní basketbalové videohry, což otec příliš nechápe.