Vyzpovídali jsme tři známé české výtvarníky. Pojď se jim spolu s námi podívat pod štětec.
Ochucená piva Desperados vyostřená tequilou odjakživa podněcovala temperament a svobodu osobnosti. V tomto duchu piva Desperados inspirovala a podpořila také tři české výtvarníky, kteří své „já“ promítli do unikátních pestrobarevných maleb.
Nově vzniklá díla se inspirovala jednotlivými příchutěmi piva Desperados: Orignal, Mojito a letošní novinkou Sangré. Vyzpovídali jsme umělce zapojené do projektu Desperados a přinášíme exkluzivní pohled do zákulisí tvorby.
Máro, jaká byla vaše cesta za uměním?
Od dětství jsem kreslil, navštěvoval výtvarné kroužky a poté i střední uměleckou školu. Na vysokou uměleckou školu mě ani po několika pokusech nepřijali, a tak jsem se většinu musel naučit sám. Při studiu Karlovy univerzity jsem navštěvoval kurz Vladimíra Strejčka, který mi dal skvělý základ v ilustraci, které se věnuji dodnes.
Kde hledáte inspiraci?
Inspirace se dá najít naprosto kdekoliv. Já ji hledám v umění, historii, literatuře, ale i maličkostech všedního dne.
Jak se projevuje vaše osobnost při tvorbě a v samotných dílech?
Na to není jednoduchá odpověď a samotnému se mi hledá těžko. Řekl bych, že to může být v přístupu, jaký k tvorbě zaujímám. Rád experimentuji a snažím se stále posouvat, aby neustrnul na mrtvém bodě.
Jak nejraději tvoříte?
Jsem ranní ptáče, takže nejlépe se mi pracuje hned od rána. Hudba je pro mě důležitým faktorem při práci, i když bych rád poslouchal více audioknih. Začínám s uklizeným stolem, který je navečer plný rozházených pokreslených papírů.
Jaké je vaše nejoblíbenější dílo?
Pokaždé jiné. Kdybych se stále upínal jen k jednomu dílu, asi by bylo něco špatně.
Proč jste se zapojil do tvorby Desperados děl?
Byl jsem osloven studiem DRAWetc., abych se na projektu podílel. Byla to také příležitost, jak znovu pracovat s lidmi, se kterými spolupracuji již řadu let a jsme přátelé.
Co pro vás byla největší výzva při tvorbě Desperados děl?
Malovat spreji před kamerou...na plexisklo... pozpátku.
Co ve vás probouzí Desperados?
Žízeň.
Vladimíre, jaká byla vaše cesta za uměním?
Já jsem měl od dětství jasno v tom, že chci kreslit, a prostě jsem kreslil a nějak se mi povedlo se prokreslit až do dospělosti. Dokonce mi za to lidi i platí a mě to pořád baví, a ani nemám dojem, že je to práce. Samozřejmě mě cestou kromě radosti a občasných úspěchů potkávají i starosti a těžkosti, ale vždycky z toho nějak vybruslim/vykreslim.
Kde hledáte inspiraci?
Tak kreslení mi dává úžasnou možnost si vymýšlet co chci, nemít žádný hranice, omezení, prostě dělám, co mě napadá. Čtu knížky, komiksy, hodně sleduju, co kdo kde kreslí, hodně diskutuju s kamarádama, hodně si hraju se svýma dětma, a z toho všeho přichází, říkejme tomu třeba „inspirony“, a s těma dál pracuju.
Jak se projevuje vaše osobnost při tvorbě a v samotných dílech?
To musí posoudit lidé, kteří moje práce znají, vídají je. Já od své práce asi nemám takový odstup, abych na vlivy své osobnosti dokázal ve svých kresbách ukázat prstíkem. Ale to, že mám rád ženský a mužský těla, že mě baví komiksový žánr, anatomie, paleontologie, absurdita, vyprávění příběhů a že rád hecuju sám sebe, co ještě zmáknu, to v mých pracích možná vidět lze.
Jak nejraději tvoříte?
Mám rád „svý večery“, kdy se zavřu v ateliéru, všichni spí, já si pustím svůj repovej playlist, u toho si křepčim, napnu si papír, nebo si postavim plátno na stojan, a pustim se do „něčeho“ o čem do poslední vteřiny nemám ponětí, co z toho ve výsledku bude. Je to vždy dílo okamžiku.
Jaké je vaše nejoblíbenější dílo?
Miluju obraz Zdeňka Buriana, kdy tlupa neandrtálců u vstupu do své jeskyně shlíží na srstnaté nosorožce, kteří jim tam vešli do výhledu. No a vpravo dole je neandrtálský děcko, co si hraje s nějakou lebkou, asi jeskynního medvěda, já si pamatuju, že celý dětství jsem se vžíval do toho malýho kluka a chtěl zažít to co on, tu divokost a dobrodružství, jak jsem si to dětsky naivně v růžových barvách maloval. Miluju ten obraz dodnes.
Proč jste se zapojil do tvorby Desperados děl?
Pro mě byla velká výzva realizovat malbu na průhledné plexi, a ještě k tomu v obráceném pořadí, kdy přední detaily vznikají jako první a pozadí až nakonec, což je postup, který při běžné práci je opačný. A důležitý fakt taky byl, že mě Desperados oslovil.
Co pro vás byla největší výzva při tvorbě Desperados děl?
Velká výzva je vždy práce s barvama na živo, analog. A navíc v tomto případě se dělalo na plexi, které jsem měl k dispozici jedno a celý proces se točil, takže nebyl prostor pro jakoukoliv chybu, a to byla pro mě velká výzva. Nepokazit to, věřit si, vzmužit/zženštit se.
Co ve vás probouzí Desperados?
Pro mě jsou tyhle drinky trochu závanem exotiky. Často je nepiju, takže je to vždycky trochu překvapení, co za chutě se mi dostane do ruky.
Karle, jaká byla vaše cesta za uměním?
Nevím, jestli bych to, co dělám, nazval uměním. Spíš to cítím jako tvorbu, kterou bych nerad nálepkoval. Nicméně byla dlouhá a chvílemi i trnitá. Ale nikdy bych neměnil a svoji práci miluji.
Kde hledáte inspiraci?
Naprosto všude, ve všem a v komkoliv. Inspirace asi není něco, co bych aktivně hledal. Je pravda, že nad projekty neustále přemýšlím, ale řada věcí ke mě přichází sama. Nemám nikde zakopanou truhlu, kde mám inspiraci schovanou a chodím se na ni dívat.
Jak se projevuje vaše osobnost při tvorbě a v samotných dílech?
Pokud něco tvořím, mám určitě specifické postupy, je to zvláštní kombinace totálního chaosu a vědecké snahy o analýzu.
Jak nejraději tvoříte?
Rád tvořím v noci, mám pocit, že jsem míň vyrušován, méně e-mailů méně telefonů i vjemů. Když mám dostatek času, poslouchám hudbu, většinou soundtracky, trailerovou hudbu nebo elektro. Když se ale potřebuji soustředit, není nad ticho.
Jaké je vaše nejoblíbenější dílo?
Určitě nemám jedno. Jsou jich doslova tisíce a mezi ně určitě počítám i filmy a počítačové hry, které jsou pro mě velkým zdrojem inspirace.
Proč jste se zapojil do tvorby Desperados děl?
Přišlo mi to jako super příležitost zkusit něco novýho. Prostě výzva.
Co pro vás byla největší výzva při tvorbě Desperados děl?
Určitě malovat zrcadlově na plexi v opačném pořadí vrstev. Furt sem se u toho musel hlídat a kontrolovat si to.
Co ve vás probouzí Desperados?
Vzpomínky na Francii, kde jsem ho poprvé ochutnal. Bylo to tam super.
Probuď v sobě umělce s novinkou Desperados Sangré. Okusit jižanský temperament teď můžeš i v naší zeměpisné šířce, a to díky osvěžující novince Desperados Sangré. Pivo ochucené tequilou, červeným hroznovým vínem a směsí koření vlije pořádnou dávku živelnosti na každou letní párty nebo setkání s kamarády. Příjemná chuť zažene žízeň a rozproudí divokou zábavu. Dobře vychlazené je skvělou volbou pro horké večery a zachutná i těm, kteří pivu obvykle neholdují.
