PS5 zažívá úžasné období.
Kena: Bridge of Spirits je debutový titul studia Ember Labs, které v minulosti vytvářelo krátké animované filmy. Své zkušenosti přetavilo do vytvoření nádherných příběhových animací, které tě pohladí na duši a vykouzlí úsměv na tváři.
Kena měla původně vyjít už v roce 2020, tvůrci ale projekt několikrát odložili, aby ho dotáhli k dokonalosti. Šlo o jejich první projekt, a tak chápeme, že nedokázali správně odhadnout, kdy ho dokončí, obzvláště v době pandemie. A my stále nemůžeme uvěřit, že jde o jejich herní debut.
Kena totiž působí jako titul od zkušených vývojářů, kteří se vyznají v designu levelů, animacích a dokáží vytvořit zábavnou, i když zcela prostou hratelnost. V rozmezí 12—20 hodin — podle toho, zda hledáš všechny předměty, nebo děláš jen hlavní mise — se v kůži Keny pokusíš pomoci ztraceným duším překročit hranice našeho života a spokojeně se odebrat na věčný odpočinek.
Vůbec to však nebude jednoduché. Duše jsou často posedlé a velmi nebezpečné. Hned na začátku nás překvapilo, že Kena není hra pro děti. Ačkoliv má velmi pohádkový vizuál a až pixarovskou animaci a prezentaci, moje 9letá sestřenice se občas nedokázala dostat přes některé překážky.
V titulu se totiž nacházejí zcela komplexní hádanky a řešení zablokovaných cest, u kterých musíš zapojit svůj um i dovednosti na ovladači, protože jsou často časově limitované. Není to příliš náročné, jsou to spíš docela rozumně navržené hádanky, které osvěžují souboje a zkoumání prostředí.
Právě to je na hře asi nejkrásnější. Studiu Ember Labs se podařilo stvořit bez přehánění nádherný svět ve fantasy příběhu. Tvůrci se nesnažili o fotorealistickou grafiku. Namísto toho vytvořili unikátní výtvarný styl, který dokáže vyniknout i na PS4, ale na PS5 a PC je naprosto kouzelný. Charakterizují ho syté a živé barvy, lesy jsou plné cestiček, hustého zeleného porostu a krásných přírodních úkazů.
Kena není v žádném případě malá hra. Zabere ti klidně i 15 hodin, během kterých navštívíš centrální oblast opuštěné vesnice, ze které se můžeš dostat do tří větších oblastí. Každá z nich se dostatečně odlišuje od té předešlé, přičemž máme dojem, že se design levelů neustále zlepšoval. Většinu času strávíš v lesním prostředí, takže tě bude obklopovat hodně zeleně, ale dostaneš se i do zamrzlých oblastí, exteriéru plného vody a budeš i šplhat.
Nejednou jsme se zastavili a sledovali nádherné herní prostředí, ať už šlo o lidské příbytky, obrostlé staré stavby, mýtické předměty nebo jednoduchou přírodu, která ovšem vypadala nádherně. Tvůrci si dali záležet na tom, aby se hráč cítil jako v pohádce, což se jim podařilo na jedničku.
Pocity z dětských pohádek tě ale rychle opustí, když se postavíš před první těžší nepřátele. Při takzvaných boss fightech se zapotí i zkušený hráč dobrodružných her s pohledem třetí osoby. Samozřejmě je řeč o nejtěžší náročnosti (po dohrání se odemkne ještě těžší, ale ta už je v rámci boss fightů slušný masakr na úrovni soulsborne her). Není to ovšem náročné jen proto, že ti nepřátelé uberou jedním úderem polovinu života.
Styl boje každého bosse je originální, jiný než styl toho předešlého, takže pokaždé musíš hledat slabiny a soubor pohybů a útoků, kterými boss disponuje. Šlo o velmi milé překvapení. Opravdu jsme nečekali, že Kena nabídne sofistikovanější výzvu, ale jsme nesmírně rádi, že to tvůrci okořenili.
Souboje s obyčejnými menšími protivníky jsou totiž až příliš snadné, takže bossové představovali nejen zábavné osvěžení hratelnosti, ale i potřebnou výzvu, která hráče vytrhla z letargického opojení pohádkového světa.
Na Kenině hratelností přitom není nic revolučního. Postava skáče, má dva základní styly útoků a několik speciálních pohybů, které si musíš odemknout postupně, zatímco procházíš hrou. K dispozici máš i magický štít a schopnost odrážet útoky, ale načasování odrážení je poměrně náročné. Bohužel zde neexistují v podstatě žádné kombo útoky, což by ještě více přidalo komplexnosti soubojů.
Vzhledem k náročným boss fightům by to zřejmě i bylo vhodné. Po několika hodinách oživí hraní přidání luku, měli jsme však dojem, že v rámci soubojů není jeho zakomponování až tak propracované, abychom ho chtěli používat (jedině na létající nepřátele).
Samotný pohyb je ale plynulý a animace jsou pěkně udělané, i když nejsou nijak výjimečně složité. Vadilo nám jen to, že sprintování dokáže přerušit kotoul, výskok či jakýkoli jiný pohyb, a tlačítko sprintu je potom třeba aktivovat znovu. Takových mini chyb najdeme ve hře několik, ale jsou to vskutku zanedbatelné nedostatky.
Zmínit můžeme ještě to, že jsou bytosti Rot někdy velmi pomalé. Jde o malá černá stvoření z trailerů, která Keně pomáhají jak v boji, tak při řešení hádanek. Mají více funkcí a někdy například přenášejí důležité předměty. Pokud musíš daný předmět přenést na velkou dálku, přijde ti čekání na ně nekonečné. To je ale asi to jediné, co můžeme Rotům vyčítat. Mají své postavení v příběhu, přinášejí úsměv na hráčovu tvář a jsou skvělou součástí hádanek a soubojů.
Celkově je jich po světě skrytých 100. Někdy je najdeš jednoduše, jindy si zase bez internetové pomoci neporadíš. Na PS5 se ti najednou dokáže zobrazit všech 100, na PS4 jen 20. Jistá část Rotů tě vždy následuje, zbytek se neustále objevuje na větvích stromů a podobně, takže jsi stále obklopen svými malými přáteli.
Součástí herní smyčky je i hledání truhlic, sbírání vtipných čepic, které můžeš nasadit na hlavu svým Rotům, jakožto i objevování malých svatyň a dalších míst, která ti zvyšují zdraví a dávají body. Za ty si v první řadě kupuješ vylepšení svých útoků.
Kena se skvěle ovládá, skvěle vypadá a překvapila nás i svou rozlehlostí. Herní svět je dostatečně pestrý a nabízí několik možností, jak se zabavit a vyplnit si čas vedle dokončování hlavní mise. Nečekej ale žádný open–world ani vedlejší úkoly, spíše menší odbočky, které zpříjemňují cestu od začátku mise po její konec.
Děj se poměrně vydařil a pěkně uzavřel příběh, který místy dokáže být docela emotivní. Hra ti to sice nastíní již od samého počátku, ale přiznáváme se, že nám až příliš pozdě došlo, co se děje s ostatními postavami ve hře. V té chvíli na nás emotivní příběh a dialogy postav zabraly.
Napomáhají tomu i příběhová videa v kvalitě, za jakou by se opravdu nemusela stydět ani zkušená animační studia hollywoodských pohádek. Mohla by však být akčnější a pohyblivější. Až na finále se nám jevila jako příliš statická, ať už v rámci jednotlivých scén prostředí, nebo pohybu postav. Celkově je ale audiovizuální stránka famózní.
Musíme pochválit i hudbu. Je velmi výrazná jak v boji tak v oddechových částech hry, kdy zkoumáš prostředí. Je dostatečně různorodá a dokonale sedí na koncept hry. Co se týče technické stránky, čas navíc hře očividně prospěl. Setkali jsme se jen s minimálním počtem bugů, z nichž žádné nepředstavovaly velký problém.
Na závěr už jen zmíníme zahrnutí revolučních funkcí ovladače Dualsense pro PS5. Haptický feedback jsme až na schopnost Pulse moc necítili (Pulse vytvoří štít, ale funguje také jako vlna modré záře odhalující svět kolem), ale adaptivní tlačítka (R2 a L2) již byla lepší.
Cítili jsme v nich napětí obzvláště při střelbě s lukem či při speciálních útocích. Pokud bychom implementaci funkcí ovladače Dualsense měli v Keně porovnat s Death Stranding: Director’s Cut, Ghost of Tsushima: Director’s Cut nebo Astro Botem, Returnalem či Ratchetem, Kena by určitě prohrála. Obecně však jde o zcela milý bonus.
Kena: Bridge of Spirits působí jako moderní verze oblíbených „skákaček“ a adventur z éry PS2. Nabízí nádherný rozlehlý svět v opojném grafickém zpracování a jednoduché, ale pěkné animace. Příběh je průměrný, ale dokáže navodit emoce a má sympatické postavy, přičemž nemůžeme zapomenout na roztomilé bytosti Rot. Souboje s bossy jsou nečekaně náročné, což je velkým plusem, ale užili jsme si i dokončování volitelného obsahu a hledání skrytých předmětů.
Kena má navíc zcela originální a svěže působící pasáže s hádankami, skvěle využívá hardware PS5 a svým audiovizuálním zpracováním se ti dostane pod kůži. Je to absolutní povinnost, jedna z nejlepších her tohoto roku a neuvěřitelně povedený debut v podání Ember Labs. Proto si od nás odnáší osm a půl bodu z deseti.