Apple TV+ se vyplatí platit už jen kvůli seriálu Ted Lasso.
První sérii seriálu Ted Lasso jsme zhltli asi za jeden den. Jason Sudeikis je jako trenér amerického fotbalu, který přijme nabídku trénovat tým z britské Premier League v klasickém fotbale, nepředstavitelně charismatický. Seriál nám přirostl k srdci a každý jeho díl nám dokázal vyčarovat úsměv na tváři. Nemohli jsme se proto dočkat 2. série, která je v zásadě stejná, a přitom úplně jiná. Stále ale platí, že jde o jeden z nejlepších seriálů současnosti.
2. série sestává z 12 epizod, přičemž 2 z nich jsou bonusové a vyčleněné trochu mimo hlavní příběh. O těch si ale povíme později. Kostrou příběhu tentokrát není ani tak fotbal jako spíše interní démoni postav a jejich vztahy s ostatními lidmi. Hlavní postavou je stále Ted Lasso v podání famózního Sudeikise, ale seriál stojí na bedrech několika dalších postav rovnoměrným způsobem.
Je tak úplně jedno, jestli sledujeme příběhy fotbalistů, Rebeccy, Keeley, Roye, Higginse, trenéra Bearda nebo někoho úplně jiného . Každý segment je zábavný, místy emotivní a většinou ti na tváři dokáže vyvolat nevinný úsměv. Často jsme se i s chutí zasmáli. Šlo přitom o scény a vtipy, které by pravděpodobně v jiném počinu nepadly na úrodnou půdu.
Pohádka, ve které se dějí smutné věci, ale stále tě rozesmívá
Svět Teda Lassa je však jedna velká pohádka, ať už se bavíme o fungování fotbalového klubu, trénovaní nebo fotbale jako takovém a podobně. Tvůrci si příběh a pravidla upravili podle sebe, ale vůbec to nevadí. Právě díky tomuto unikátnímu přístupu je atmosféra seriálu tak úžasná. Je proto přirozené, že se nezamýšlíme nad logickým provázáním některých scén a událostí. Toto není seriál, kde by to bylo třeba řešit.
Už to ale není jen „feel good“ trip na fotbalovém pozadí. 2. série se hlouběji ponořila do postav a jejich problémů. Díky tomu se Keeley mohla charakterově posunout, zjistili jsme, jakým problémům čelí Ted ve své hlavě a ve svém srdci, a zajímavé byly také všechny epizody s Royem Kentem, který poznával sebe samého a také to, jak bude vypadat jeho budoucnost.
Roy Kent na hrad!
Roy se stal v průběhu 2. série hvězdou celého seriálu a my jsme zbožňovali každou jeho sekundu a každý dialog. Byl nesmírně vtipný a oživil každou scénu (ne že by to ostatní herci a jejich postavy potřebovali). Pokud za svůj výkon v první sérii získal Emmy, neumíme si představit, co by se muselo udát, aby vítězství nezopakoval i po 2. sérii. V případě Keeley a Roye nás vyrušila akorát jejich poslední scéna, jelikož vůbec netušíme, kam tvůrci jejich vztah směřují.
Užili jsme si i náhled do Tedovi osobnosti, což dovolilo seriálu trochu přitvrdit z dramatického hlediska. Na této vlně se svezl i Nate. Pokud se ti příliš nezdál jeho přerod z plachého a stydlivého chlapce na namyšleného cynika, který si myslí, že se svět točí kolem něj, nebyl jsi v tom sám.
Be curious, not judgemental
Finále nám však ukázalo, že to mělo důvod. Nata totiž nečekal klišé návrat mezi „dobré“ postavy. Sledovali jsme jeho přerod v záporáka a ten často bývá plný neodůvodněných činů a argumentů postavených na hlavu. Líbí se nám, že Natův vztah s Tedem ztroskotal i proto, že byl judgmental, instead of curious (čili nebyl zvědavý, ale soudil ostatní).
Nate se nezajímal, jaký je ve skutečnosti jeho vztah s Tedem, co Ted udělal s jeho fotkou a jak to funguje v trenérských týmech. Myslel si, že jeho pravda je ultimátní pravdou a že na všechno přišel, a vůbec se mu to nelíbilo. Jeho přerod v záporáka byl jako vytržený z monologu, který Ted použil při popisování lidí ze své minulosti. Lidí, kteří ho podceňovali.
Místo toho, aby byl tedy Nate zvědavý (curious), začal lidi kolem sebe odsuzovat, aniž by o nich věděl vše potřebné (judgmental). Tvůrci skvělým způsobem uzavřeli kruh a odůvodnili, proč je Natův přerod v záporáka v jejich světě autentický.
Pokud budeš Nata po 2. sérii nenávidět, je jasné, že jeho herecký představitel Nick Mohammed odvedl skvělou práci. A to se v podstatě dá říci o každém herci v seriálu. Všichni působí nesmírně přirozeně a autenticky. Je cítit, že své postavy milují a seriál pro ně mnoho znamená, takže se nesmírně snaží, díky čemuž z nich vyzařuje lidskost jako z málokterých vymyšlených postav v televizi.
Chybičky na kráse
2. série dle nás funguje lépe, pokud ji zhlédneš celou najednou. Ze začátku ti chování Nata nebude dávat valný smysl, ale nakonec se ukáže, že je to proto, že se mění na zloducha. Není to snaha tvůrců o zkomplikování jeho charakteru pro potřeby vytvoření dramatu. Hovoříme o kompletní otočce charakteru postavy, člověka, který okusil, jak chutná svět těch druhých, kteří se mu celý život vysmívali a podceňovali ho. I my jsme ale ve 2. sérii pocítili menší výkyvy kvality.
První tři epizody působily trochu nekonzistentně. Tvůrci prozradili, že se měly odvysílat najednou, což dává větší smysl a fungovaly by lépe, ale vedení Apple TV+ to změnilo. Trochu nám překážela i bonusová epizoda o trenéru Beardovi s pár mindfu*kovými prvky ve stylu Fight Clubu. Na rozdíl od Nata jsme se totiž v Beardově vztahu s Jane a celkově v jeho charakteru nedostali dostatečně hluboko.
Toxický vztah s Jane má v příběhu rozhodně místo, ale nejsme zrovna nadšeni z toho, že máme čekat další rok na to, než se někam posune. Druhá bonusová epizoda byla dobrá, ale v kontextu 2. série působila divně. Naštěstí to není případ první bonusové, vánoční epizody, během které jsme měli úsměv na tváři od začátku až do konce. Nic nám nedokáže navodit tak pohodovou a úžasnou náladu jako seriál Ted Lasso.
A to platí pro celou 2. sérii jako takovou. Máme dojem, že je z celkového hlediska o něco slabší než první, ale to není důležité, pokud se stále pohybujeme ve vysokých hodnoceních. 2. sérii totiž udělujeme osm a půl bodu z deseti a dáváme velký palec nahoru. Některé epizody byly prostě dokonalé, což se v takovém množství v seriálovém světě podaří jen málokterému počinu.
