Na YouTube figuruje již od dětství. Jeho vášní je móda, DIY doplňky, ale také rychlá auta a motorismus jako takový. Během své cesty se musel Lukáš Zachara alias Zachy potkat s řadou nenávistných komentářů i negativních reakcí na jeho tvorbu, které z něj ale udělaly silnější osobnost.
S Lukášem jsme si povídali o jeho cestě k úspěchu, českém vzdělávacím systému nebo české YouTube scéně. Když jsme rozhovor dělali, slavil Lukáš své 18 narozeniny. Dospělost prý ale pociťoval již dlouho před nimi.
Proč se nerad svěřuješ?Jak jsem říkal, než se svěřím, potřebuji to v sobě vyřešit sám. Svěřování je důležité a určitě pomůže v mnohém, ale osobně jsem klidný a střídmý člověk, který si vše vyřeší v sobě a okolí raději předá to hezké a pozitivní, protože chci na okolí působit jako pozitivní člověk.
Je pro mě třeba důležité i téma sebelásky, což pro mě znamená nejdřív si uvědomit, že se chci mít rád a že sebepřijetí je cesta na celý život, protože se celý život měníme. Souvisí s tím strašná spousta věcí a základ je si uvědomit, že život je cesta a je to krásná cesta. Je potřeba radovat se z maličkostí a být v životě trpělivý. S tím sám hodně bojuji, protože chci mít všechno hned a jsem pak kvůli tomu kritický sám k sobě. Se sebeláskou ale souvisí i nějaká osobní vize, po které jdu.
Raduješ se z maličkostí?Určitě. Proto dávám i na Instagram i všechny ty západy slunce a ostatní krásy dne, protože doufám, že to zlepší den i někomu dalšímu a pomůže mu uvědomit si, že je vše takové, jak má být. Ty jo, musíme dávat pozor, aby to nebylo moc sentimentální (smích).
Chtěl jsem se zeptat, jestli ty sám se máš rád, ale skoro to vypadá, že bych se ptal zbytečně…Fake it, till you make it!
Opravdu? Uvažuješ tímto způsobem?Určitě. Když jsem začal víc řešit seberozvoj, hodně lidí mi to radilo. Samozřejmě, že předstírat na sílu, že jsem někdo, kdo nejsem, je špatně, ale mně osobně pomáhá ventilace pozitivních věcí na lidi. V minulosti jsem zahlcoval okolí negativními věcmi, až jsem si řekl, že to přeci nejsem já. Když jsem se začal chovat pozitivně, okolí mě začalo považovat za pozitivního člověka a já se jím začal cítit. Takže u mě to funguje.
Kdyby sis teď mohl promluvit s mladým bělovlasým Zachym, který rozbaluje na kameru iPhone 7, co bys mu řekl?Že to bude dobrý. Taky bych mu řekl, aby odpočíval, protože jsem tou dobou hodně pracoval. A hlavně bych ho ujistil, že v patnácti bude mít to auto, protože to byl můj peak. Jak jsem říkal, miluju auta, i když to může působit materiálně. Od malička jsem bral rodiče na výstavy a zajímal jsem se o motorismus.
Pamatuješ si na první video, které jsi v životě natočil?To bylo moje první video na YouTube, když teda nepočítám, že jsem někdy omylem zmáčknul tlačítko nahrávat. Já totiž když něco dělám, tak chci, aby to mělo kvalitní výsledek, takže jsem se podíval, jak se natáčí, udělal si nějaký základní research a první video jsem hned zveřejnil. Bylo to myslím nějaké vyrábění DIY dekorací do pokoje. Ale teď už je asi soukromé.
A jak bys popsal content, který děláš teď?Já teď už na YouTube bohužel nejsem tak aktivní, jak jsem býval. Pořád jsem v médiích, ale už nemám tolik prostor být full-time youtuber. Proto si teď také užívám TikTok, kde mohu dělat kratší formáty.
Věnuji se ale pořád věcem, které mě baví, což se trochu mění s věkem, akorát že se teď snažím o nějaký přesah do veganství, well beingu, udržitelnosti a tak. To se ale stalo spíš přirozeně v rámci dospívání, než že bych chtěl cíleně svou tvorbu měnit. Byla ale chvíle, kdy jsem si řekl, že když mám takový vliv, jaký mám, tak se mohu aspoň pokusit mluvit o důležitých věcech.
Je hodně komunikované, že dnešní generace je přecitlivělá. Já se na to dívám tak, že díky smartphonům a sociálním sítím je pro nás snadnější pocity ventilovat, často tak děláme i právě na svých profilech, všem na očích.
Měl jsi někdy chuť s tvorbou skončit?Měl jsem teď asi půl roku období, kdy jsem skoro zapomněl, že vůbec YouTube mám. Nesledoval jsem komentáře, zhlédnutí, nic. Byl jsem dost soustředěný na jiné věci, jako jsou i jiné sociální sítě, ale pak jsem si brzy uvědomil, že YouTube mám fakt rád. Do jisté míry tam hrála roli i škola, ale na tu se nechci vymlouvat, protože věřím, že pokud bych chtěl, čas si najdu.
Často o tobě slyším, že máš rád vzdělání, že jsi byl talentované dítě a podobně. Je to tak?To mi hlavně moje mamka dělá všude takovéhle milé PR (smích). Ale jo, je to tak, vzdělávání miluju, teď studuji fotku a baví mě to víc, než dřív. Ale popravdě se těším, až dostuduji, protože vzdělání pro mě spočívá i v tom, že si pustím na cestě domů podcast s nějakou zajímavou osobou, která mě inspiruje a chci slyšet, co chce světu předat.
Jak se díváš na český vzdělávací systém?To je věc, která mě trošku tíží. Je hodně komunikované, že dnešní generace je přecitlivělá. Já se na to dívám tak, že díky smartphonům a sociálním sítím je pro nás snadnější pocity ventilovat, často tak děláme i právě na svých profilech, všem na očích.
O to víc mě pak mrzí sledovat na sociálních sítích lidi, které trápí škola. Sám to znám. Myslím, že tu chybí edukace učitelů v určitých oblastech. U těch by se mělo začít, popovídat si s nimi, co jim vadí, co by uvítali a co s tím systém může udělat, protože učitelé jsou nejdůležitější článek toho všeho. Možná totiž vědí, jak dělat práci lépe, ale nejsou mnohdy vyslyšeni.
Poslední dva roky byly velmi náročné pro většinu studentů. Co tobě jako studentovi distanční výuka dala a vzala?Vzal mi motivaci, drive a trpělivost. Vedle toho jsem se ale naučil zorganizovat si čas a možnost vystoupit z komfortní zóny a přejít na jinou školu. Asi bych to normálně neudělal, protože mám v sobě zajeté, že jsem právě ta silná osobnost a taky nosím určitý vzorec, že jsem ten jedničkář a chytré dítě. Nakonec jsem ale našel odvahu a během jednoho dne jsem ukončil studium na bývalé škole a přihlásil se na novou.
Obecně mě ale covid uklidnil, zastavil a poskytl mi pohled na to, jak společnost funguje. A vlastně jsem si zase řekl, že je v konečném důsledku vše tak, jak má.
Když se podíváš na influencery na československé scéně teď a měl bys je porovnat se scénou z tvých začátků, jak se scéna proměnila?To je strašně zajímavé sledovat. Za poslední tři roky se sítě změnily neskutečně. Bylo méně uživatelů, tvůrců, jiné algoritmy, méně spoluprací a takhle bych mohl pokračovat dál a každý aspekt se změnil k nepoznání. Třeba Instagram byl dřív spíš jen taková vedlejší síť, ale teď už je pro mnoho lidí primární. Ve srovnání s minulostí je teď potřeba být na všech platformách. Teď je také mnoho lidí, kteří se na sítích vyjadřují a jejich práce jim pomáhá a pomáhá to řešit i společenská témata. Kdyby před pěti lety někdo vystoupil na YouTube jako kluk, co se maluje a lakuje si nehty, tak sklidí daleko větší hate. A to je také největší pozitivní změna, že jsou lidé daleko přívětivější k jinakosti?
Zmínil jsi, že YouTube teď není primární síť. Myslíš, že YouTube v budoucnu zůstane? Nenahradí ho TikTok nebo Twitch?Za mě bude TikTok kralovat, protože doba se zrychluje a jako společnost jsme z hodinových reportáží přešli na patnáctiminutová YouTube videa až k patnáctivteřinovým videím na TikToku. YouTube ale určitě zůstane, protože je to hodně specifická platforma a divák tam tvůrce vidí v jiném světle než třeba na Instagramu nebo právě TikToku.
Kolik jako influencer trávíš času na obrazovce?Záleží, jestli jsem doma nebo ve škole, protože ve škole moc na mobilu nejsem. Snažím se to omezovat, ale v průměru to vychází na osm hodin denně.
V on-line prostoru, ale i v „reálném světě“ je mnoho rušivých vjemů. Děláš něco, aby ses jim bránil?Snažím se hodně utíkat do přírody. Jsem hodně citlivý člověk a je pro mě těžké i mít počítač přímo na kolenou, protože tam cítím nějaké vlny, což zní vtipně, ale prostě to tak mám. Když jdu třeba po rušné ulici, tak kolikrát musím vypnout hudbu, zastavit se a nadechnout.
K tomu mi pomáhá vlastní tělo, které mi dá najevo, kdy toho je moc a kdy je potřeba se zastavit. Také se snažím nekoukat do telefonu jen tak bezděčně a když jdu třeba na procházku, tak si teleofon nechám doma. Většinou začnu být paranoidní a pak se směju sám sobě, co všechno dokážu vymyslet za scénáře. Pak se vidím v Opravdových zločinech, kde rozebírají neobjasnějnou smrt Lukáše Zachary (smích).
Mamka o mé orientaci samozřejmě věděla a na video zareagovala přesně tak, jak jsem chtěl, protože řekla jen, že je to super a že se těší.
Nakousli jsme spolupráce. Jak si vybíráš společnosti, s nimiž spolupracuješ na sítích?Musí to být značky, kterým věřím, jsou kvalitní a stojí za to. To je pro mě aspekt číslo jedna, spolupracovat jen s těmi značkami, které bych i já osobně doporučil třeba kamarádovi. Důležitý je pro mě i přesah v tom, jak to bude vypadat. Přemýšlím, jak to nastyluju, jak to vyfotím, koho k tomu povolám a zvažuji, jestli se chci prezentovat. Nechci být banner, na který budou lidé věšet co chtějí.
Navíc si myslím, že divák má tak vytříbené oko, že pozná, jestli si a konkrétní spoluprací influencer stojí.
Přibližně před rokem jsi vydal coming outové video. Mluvil jsi o tom, že jsi svá videa hodně konzultoval s maminkou. Probíhala i u tohoto videa nějaká diskuse?Vůbec. Já jsem jí akorát hodinu před vydáním poslal nezveřejněné video a napsal jsem ji: „Nový video!“ Mamka o mé orientaci samozřejmě věděla a na video zareagovala přesně tak, jak jsem chtěl, protože řekla jen, že je to super a že se těší.
Takové veřejné coming outy na české scéně nebyly běžné, ale zahraniční youtubeři často říkají, že jim lidé píší pozitivní reakce a říkají, že jim podobná videa dodala odvahu udělat něco podobného. Měl jsi nějaké takové reakce také?Určitě. Já to video točil třeba šestkrát. Civěl jsem do kamery a nevěděl, kde začít. To nebylo jen kvůli emocím, ale i kvůli tomu, že jsem nevěděl, jestli to vůbec potřebuji vydávat jako samostatné video. Reakcí jsem ale dostal hodně a jsou pro mě největším highlightem celého toho. Navíc to bylo snad první video, které mělo víc pozitivních reakcí než negativních. Jsem strašně rád, že jsem to udělal.
Moc díky za hezkou odpověď. Moje poslední otázka zní, jestli půjdeš zase na bílo?Ježíš, to je hezké. Ale pozor, mám éru, kdy nevím, co dělat se svými vlasy. Moc nevím, jak to stylovat a vždy přemýšlím, co s tím. Nebudu lhát, ta bílá mi tam trochu skáče, ale zas když je zima, tak mi tmavá sedí trochu víc. Možná přemýšlím, že půjdu do něčeho, co jsem na hlavě ještě neměl. Kdo ví, ale je to možné. Léto se blíží (smích).
