Jako první dorazí Alfred Molina a jeho Doctor Octopus. Ten se postaral ve Spider-Man 2 o úžasného záporáka a dodnes tuto komiksovku vnímáme jako nejlepší Spider-Man film všech dob (možná s výjimkou animovaného Into the Spider-Verse, ale to se srovnává jen velmi těžko). K našemu překvapení ale Doc Oc a jeho herecký představitel něco ze svého charismatu ztratili.

Doc Oc byl pro nás menším zklamáním, ať už z hlediska dialogů nebo soubojů. Akce s ním je fajn, nechápej nás špatně, ale je smutné, že se ani 17 let po premiéře Spider-Man 2 nikdo nedokázal vyrovnat kvalitě akce, kterou odprezentoval režisér Sam Raimi. 

Ještě hůře jsou na tom Electro, Sandman a Lizard. Všichni tři jsou v podstatě jen na okrasu a ke ztížení situace pro Spider-Mana. Nemají žádný charakterový oblouk a emotivně ve filmu vůbec nefungují. Drhne Electro, který na konci filmu zcela bezdůvodně změní celou svoji osobnost a ty nedokážeš pochopit, co se stalo. Zda tvůrci odstřihli vydatnou část filmu, nebo je to jen jeden z mnoha momentů ve filmu, při kterém prostě nesmíš myslet.

K dalším takovým momentům se řadí Sandmanovo rozhodnutí bojovat proti Spider-Manovi, které absolutně nedává smysl. Sandman tím dokáže pravý opak jediné věci, po které touží. A mimochodem, záběry Rhyse Ifanse jako Lizarda v lidské podobě a Thomase Hadena Churche jako Sandmana jsou archivní z předešlých filmů, což je cítit.

Doc Oc je tedy „v pohodě“, Electro, Sandman a Lizard jsou zklamáním, ale je zde ještě jeden hráč. Willem Dafoe se vrací v roli Normana Osbourna aka Green Goblina a krade si pro sebe každou scénu. Nejenže zde maximálně funguje nostalgie, výborný, vtipný vzkaz, ale i samotná Goblinova role ve filmu.

Goblin má dostatek prostoru a postará se o jedny z nejlepších scén ve filmu. Jednak je to postavou a scénářem, jednak hercem. Willem Dafoe je v roli opět bezvadný. Jeho šílený smích, když dostává jednu ránu za druhou, jeho brutální a nemilosrdné činy, jeho pohnutky a dialogy, vše funguje dokonale. Dafoe si z hlediska záporáků krade celý film pro sebe a také v akčních scénách se svojí postavou dokazuje, jak je Goblin vlastně nebezpečný.

Z herců musíme pochválit i Zendayu a poněkud netradičně i Toma Hollanda. Ten v roli Petera Parkera a Spider-Mana opravdu vyrostl a podává zde zřejmě nejlepší herecký výkon ve své kariéře. Dokáže prodat hněv, smutek, lásku a je úžasný i ve scénách s ostatními postavami. Společně s tvůrci filmu se mu podařilo zachytit esenci toho, co dělá Spider-Mana Spider-Manem. 

No Way Home brutálním způsobem vystihuje podstatu Spider-Mana. J. Jonah Jameson (J. K. Simmons) ve svém životě o Spider-Manovi řekl mnoho lží, avšak, když z jeho úst zazní, že všude, kde se objeví Spider-Man, zůstává destrukce, smutek a smrt, nevymýšlel si. Spider-Man byl odjakživa hrdina, který častokrát způsobil katastrofy, ze kterých musel lidi zachraňovat.

Jistě, riskoval při tom vždy život, ale někdy by stačilo, aby více přemýšlel a nejednal tak zbrkle a neohleduplně. Tento film to zachycuje úžasným způsobem a dovoluje Hollandovi projít si klasickým Spider-Manovým vývojem, kdy musí hrdina čelit následkům svých činů a rozhodnutí. A filmu to moc sluší, jak z emocionálního, tak příběhového hlediska.

I proto, a samozřejmě i díky nostalgii, ti ty 2 a půl hodiny v kině utečou neuvěřitelně rychle a ty se budeš dožadovat delšího sestřihu. Doslova toužebně prosíme tvůrce, aby na fyzické nosiče a do bonusů přidali co nejvíce vystřižených scén a nevyužitého obsahu. 

Na to, že jsou marvelovky akční komiksovky, nás ale poněkud mrzí, že stále nedotáhly akci k dokonalosti. Podobně jako v seriálech Hawkeye a WandaVision, i zde platí, že si film nejvíce užíváš, když si postavou mezi sebou jednoduše povídají. Zmiňovali jsme to už u Doctora Octopuse. Akce je sama o sobě fajn a nabízí několik skvělých momentů, ale neděje se v ní nic takového, co by tě posadilo na zadek. Tento film by něco takového velmi potřeboval. 

Spider-Man: No Way Home je jednoznačně v top trojce nejlepších Spider-Man snímků historie. Má skvělé herce, několik skvěle zpracovaných postav a je přesně tím filmem, ve který jsme všichni doufali.

Dokáže být emotivnější než předchozí dva snímky, vynikajícím způsobem využívá nostalgické prvky k budování charakteru a příběhu současného Spideyho a oplývá i hned několika momenty, při kterých bys nejraději jako dlouholetý fanoušek Marvelu a obzvláště Spider-Mana jako takového vyskočil ze sedačky.

Snímek má ale chyby a nezpracoval záporáky zcela ideálně. A tvůrci ani teď nevymysleli dobrý způsob, jak odklidit Doctora Strange. Ten je tak silný, že na konci filmu jen celou dobu drží Multiverse pohromadě. V opačném případě by záporáky zřejmě vyřídil během pár minut i úplně sám. 

Takže běž do kina, nech doma mozek a nepřemýšlej nad některými divnými věcmi ve filmu. Vem si ale srdíčko a své vzpomínky na bývalé Spideyho filmy. No Way Home je extrémní, ale zároveň povedený fan service. Jednoznačně silnější a více potěšující než Avengers: Endgame, i když je zase o trochu slabším filmem. Udělujeme mu tedy osm a půl bodu z deseti. 

P. S. – Až na jednu scénu s Goblinem v jeho kostýmu ze začátku filmu jsou vizuální triky omlazující Dafoea a Molinu téměř dokonalé. Častokrát si ani neuvědomíš, že je počítače omladily o 20 let.