Rozhovor s Lukášem Vincourem z organizace Zvířata nejíme na téma chovu vánočních kaprů.
Kapr ke štědrovečerní tabuli v mnoha domácnostech neodmyslitelně patří. I přesto se ale jejich chov v nahuštěných kádích pro mnohé lidi jeví jako problematický. I když kapři nemluví, bolest cítí, připomíná iniciativa Zvířata nejíme na sociálních sítích a nabádá lidi, aby si zvolili soucit místo utrpení. Rostlinných alternativ se prý dá sehnat na vánoční stůl mnoho a zabíjení ryb je podle této iniciativy zbytečné.
Na problémy, které hnutí Zvířata nejíme v chovu kaprů spatřuje, jsme se zeptali jednoho z jejích členů Lukáše Vincoura. Zeptali jsme se, jak lze rybu na vánočním stole nahradit a jestli podobné pietní akty mohou lidi skutečně přimět k tomu, aby se masa nebo jiných živočišných výrobků vzdali.
Cítí kapři strach?
Ano. Dle nejnovějších výzkumů ryby pociťují nejen bolest, ale i strach. Strach mohou prožívat při už při výlovech, převozu, ale také při manipulaci v kádích, při zabíjení, atd. Dokazují to mnohé zahraniční studie vědců, kteří se věnují výzkumu ryb.
Přesto se tedy ale kapři stále v kádích objevují ve velkém, aby se dostali na sváteční stoly. Co je podle tebe hlavní problém při jejich chovu?
Při jejich chovu je problém stejný, jako nastává při chovu jakýchkoliv jiných živočichů pro lidský užitek. Zvíře se v nich stává jenom pouhým produktem nebo zbožím, které má hodnotu pouze v případě, že přinese nějaký „užitek”.
Podle mě je problematické už celkové nastavení mysli, které říká, že zvířata jsou tu pro nás, pro náš užitek a můžeme si s nimi tedy dělat, co se nám zlíbí. Já ale věřím tomu, že jako moderní a civilizovaná společnost bychom měli zvířata hlavně chránit, a ne jim ubližovat.
Pokud odložíme veganství stranou, vnímáš jako problém i menší nebo humánnější lov kaprů? Jak se stavíš k tomu, když někdo má vlastní rybník s přirozeným množstvím kaprů a na Vánoce prostě jednoho uloví?
Já nesouhlasím s žádným zabíjením zvířat lidmi. Jejich svalovinu k našim životům nepotřebujeme, proto nevidím žádný rozumný důvod, proč jim životy brát. O to spíš jej nevidím v době, ve které si klidně můžeme dát produkt, který chutná jako ryba chutná, ale při jeho výrobě nikdo nemusel zemřít.
Co chcete sdělit touto tichou uličkou? Co si od by měla tato forma protestu přinést?
Tichá ulička je pouze jednou z aktivit, kterou chceme upozornit na kruté zacházení a zbytečné zabíjení kaprů před Vánocemi. Vánoční svátky všichni prezentují jako svátky míru a lásky, což je dle mého názoru zcela v rozporu s tím, co nebo spíš koho mají lidé na štědrovečerní tabuli.
Kromě samotné tiché uličky jsou na místě navíc také aktivisté, kteří rozdávají kolemjdoucím tištěné informace o kaprech s receptem na rostlinnou verzi štědrovečerní večeře.
Ukazování veganských alternativ je určitě skvělou formou propagace veganství, ale pořád platí, že ne jedinou. Stejně jako protesty jsou pouze jednou z cest. Někoho mohou naštvat, jiného motivovat.
Čím tedy kapra na vánoční tabuli nahradit?
Veganská vánoční tabule může být velice pestrá. My doma máme plněný sójový řízek s bramborovým salátem. Pokud by někdo měl zájem, zveřejnili jsme náš nejoblíbenější rodinný recept na stránky iniciativy Zvířata nejíme.
Mimo něj ale existuje spousta výborných receptů a možností, co si na Vánoce i mimo ně uvařit. Samotným Vánocům se věnuje stránka vanocebeznasili.cz, kde lze najít řada dalších receptů. A pro ty, kterým se nechce vařit, není nic jednoduššího, než si v obchodě koupit nějakou již předpřipravenou veganskou alternativu.
Mohou vlastně podobné iniciativy situaci zlepšit?
Myslím si, že každá aktivita, která upozorňuje na zbytečné zneužívání zvířat, je důležitá. Ať jde o tiché protesty nebo ty hlasité. Jakékoliv informování večernosti, nabídnutí jiných možností nebo ochutnávky veganských jídel mají smysl.
Masožrouti často vnímají zvířata pouze jako jídlo a mají strach, že o něj přijdou. Jsou od tak zvaných hospodářských zvířat natolik odosobnění, že je pro některé těžké pochopit, že mohou mít nějaké city, emoce a právo na život.
Nemůže taková forma protestů lidi konzumující maso spíše utvrdit v jejich pozici?
To si nemyslím. Každý rok se uliček i jiných forem protestů účastní víc a víc lidí, stejně jako ohromně vzrůstá zájem o veganství. Za mě je důležité vydržet, protože čím víc nás bude, tím méně zvířat bude v budoucnu trpět.
Jsou ale takové protesty cesta ke změně nastavení mysli lidí? Není třeba lepši lidem spíš ukazovat veganské alternativy, což dělá ve velkém třeba Bosch.TV?
Bosch.tv neznám, ale děkuji za tip. Ukazování veganských alternativ je určitě skvělou formou propagace veganství, ale pořád platí, že ne jedinou. Stejně jako protesty jsou pouze jednou z cest. Někoho mohou naštvat, jiného motivovat. Proto si myslím, že je skvělé tyto činnosti kombinovat, aby tohle téma zasáhlo co největší množství lidí.
Diskuse mezi vegany a lidmi konzumujícími maso se často stává konfliktní, možná z obou stran. V čem je podle tebe problém, pokud se bavíme právě o diskusi na toto téma?
Já osobně v tom vidím přirozenou obranu veganů, protože možná víc vnímají, čím si zvířata prochází. „Masožrouti“ často vnímají zvířata pouze jako jídlo a mají strach, že o něj přijdou. Jsou od tak zvaných hospodářských zvířat natolik odosobnění, že je pro některé těžké pochopit, že mohou mít nějaké city, emoce a právo na život.
Co může člověk udělat, aby se na tomto průmyslu nepodílel, pokud necítí, že by chtěl být vegan, existují nějaká „mírnější řešení“?
Pokud se člověk opravdu nechce podílet na utrpení zvířat, neznám mírnější řešení, než je veganský způsob života.
Existují vedle chovu kaprů i nějaké další vánoční tradice, které vnímáš jako problematické?Já osobně se věnuji převážně tématu zneužívání zvířat a nejvíce jich trpí právě kvůli stravovacím zvyklostem. Zajímavým tématem k diskusi jsou také řezané vánoční stromky.
Jaké další protesty máte v plánu?
Tiché uličky pořádáme každý rok, stejně jako na podzim Uctění památky zabitých zvířat a na jaře Pietní akt za oběti vaječného průmyslu. V plánu máme také pochod proti zabíjení zvířat.
