Univerzitní plavkyně Lia Thomas vybudila v americkém plaveckém světě debatu o tom, jak férová je účast transgender plavkyně v závodech.
Americké ženské plavání má novou hvězdu. Dvaadvacetiletá Lia Thomas trhá univerzitní rekordy a jak se zdá, na březnovém šampionátu v plavání bude patřit k favoritkám. Její rekordy s sebou ale nesou jedno velké ale – Thomas je totiž transgender plavkyně, která sice podstoupila dvouletou hormonální proceduru, nicméně její fyzická vybavenost ji může přinášet výhodu oproti ostatním závodnicím. A plavecká veřejnost se nyní ptá, zda jsou její starty vůbec fér.
Jak píše The Washington Post, ještě předtím, než Thomas podstoupila hormonální přeměnu, závodila tři roky v mužském plaveckém týmu Pensylvánské univerzity. Nejde však o zkušenosti, které získala ještě jako muž, spíše se jedná o fyzickou vybavenost, jež je lépe uzpůsobena k vrcholným výkonům. Někteří rodiče psali na univerzitu dopisy s tím, že chtějí pro své děti pouze „férovou šanci“, a že Lia je „přímým ohrožením ženského sportu jako celku.“
Na druhou stranu je ale pravda, že Lia Thomas žádná pravidla neporušuje. Podle regulí univerzitního sportu pro transgender závodníky může transgender žena závodit v ženských soutěžích po roční hormonální proceduře, což splňuje. Thomas ji podstupuje již dva a půl roku, což se podle ní prokázalo na úbytku síly a rychlosti. Někteří odborníci však tvrdí, zvláště po úspěších Thomas, že jeden rok zkrátka není dost.
Thomas do ženského sportu nepatří, myslí si Navrátilová
Po jejích úspěších, kdy dvakrát zlomila univerzitní rekord a dokonce zaplavala národní rekord, se jejího příběhu chytla pravicová média. I někteří sportovci, v čele s česko-americkou tenistkou Martinou Navrátilovou nebo tenistka Chris Evert, uvedli, že Thomas nemá v ženském sportu co dělat. Podobný názor měla i olympijská medailistka Erika Brown, která si na Instagram napsala, že „několik let blokování testosteronu neznamená, že nebude mít silnější svaly, větší srdce a větší kapacitu plic“.
Pensylvánská univerzita se však za svou studentku postavila. V prohlášení uvedla, že bude pokračovat ve „vytváření inkluzivního prostředí pro všechny závodníky, trenéry a další, kteří ke sportu patří.“ Podobné vyjádření napsalo i sportovní sdružení osmi elitních soukromých univerzit na severovýchodě USA Ivy League.
„Ivy League by ráda všechny ujistila, že neotřesitelně stojí za vytvářením inkluzivního prostředí pro všechny sportující studenty a zároveň odsuzuje všechny transfobické a diskriminační tendence,“ stálo ve vyjádření na Twitteru. Jenže odpůrci hovoří o tom, že důvod, proč Thomas v ženském sportu nechtějí, nesouvisí s jejím genderem.
Výkonná ředitelka ženské sportovní asociace Champion Women Nancy Hogshead-Makar se domnívá, že si školy vybraly jednoduchou cestu ven tím, že „nafoukly“ ženskou kategorii. „Nafouknutí ženské kategorie není řešení. Akorát to znehodnocuje ženský sport,“ uvedla.
Řešení v nedohlednu
Thomas tak momentálně závodí v ženské kategorii díky pravidlům inkluze Národní vysokoškolské sportovní asociace (NCAA) pro transgender sportovce, které uvádí, že „jakékoliv rozdíly mezi ženou a transgender ženou, ať už se mluví o síle nebo vytrvalosti, se mažou zhruba po jednom roku estrogenové terapie nebo terapie potlačování testosteronu“. Jenže, jak se zdá, pravidla z roku 2011 se nemusí úplně vztahovat na dnešní dobu.
„Vědecká komunita ještě stále nedošla ke konsenzu,“ uvedla ve videu z dubna ředitelka sportovního lékařství NCAA LaGwyn Durden. „Ještě nemáme jasnou odpověď. Chybí nám hranice.“ Nutno také podotknout, že transgender sportovci, kteří závodili před Thomas, nikdy svými výkony nevytvořili takový rozruch.
Dle některých je tak řešení ve vytvoření jasných pravidel, za kterých budou moci sportovci soutěžit. Podobně, jak se vytváří pravidla například ve sportu tělesně postižených nebo v jasně daných fotbalových regulí. „Dávalo by to smysl i v tomto případě. Pokud by muž nebo žena soutěžili v jisté kategorii, nemohli by poté přejít do druhé,“ uvedl ředitel centra sportovního řízení Coloradské univerzity Roger Pielke junior.
