Jóga dokáže detoxikovat tělo a zklidnit nervovou soustavu, říká lektorka Anna Ribanská. Jak s jógou začít?

Jógové techniky pracují jak s fyzickým tělem, tak i s naším emočním světem a dalšími energetickými obaly našeho těla na jemnější úrovni. Mám ráda dynamickou fyzickou ásanovou praxi, kdy pak až téměř odpadnu vyčerpáním. (smích) Člověk nestíhá myslet na nic jiného, je to pro mě vlastně meditace v pohybu. Pak přichází prostor pro sebereflexi a zklidnění. Tělo začíná dýchat a prostě je. Je to i o práci s myslí, kterou si zapomínáme čistit. Myjeme si zuby, češeme si vlasy, sprchujeme se, ale s myslí zapomínáme pracovat.

Takže je jóga specifická i tím, že ji člověk může prožívat během téměř jakékoli jiné aktivity?

Ano. I třeba během procházky v lese, kde chodí a vnímá svět okolo. Uvědomuje si, že je součástí přírody. Vše, co nás obklopuje, je naší součástí, a my jsme součástí všeho kolem. Nejsme majitelé světa, ani jeho vládci, ačkoli se tak velmi často chováme. To je často následek toho odpojení od zdroje, který nás spojuje se světem a přírodou. Proto si myslíme, že s ním můžeme manipulovat. Ale ono se ukazuje, že to tak není. Příroda nám to dává jasně najevo.

V Pataňdžaliho jógasútrách se píše, že naše spojení se Zemí by mělo být pevné, stabilní, ale zároveň pružné a radostiplné. Tento vztah by měl být vzájemně prospěšný, nemůže jeden parazitovat na tom druhém. A tímto ideálním spojením se Zemí – navzájem prospěšným vztahem – se má na mysli i vzájemně prospěšný vztah se vším živým na Zemi.

Co vše obnáší praxe jógy?

Skládá se z více technik, nejsou to jen ásany – tedy to fyzické cvičení. Je to třeba i meditace, nebo pranajáma – tedy práce s energií, která prochází naším tělem, skrze dechové cvičení a velmi silné a efektivní čistící techniky krije.

Kolik minut stačí na dostatečnou praxi?

Během 15-20 minut se už dá něčeho dosáhnout. Udělat pár pozic, zadýchat si, pak si na chvilku sednout, zavřít oči a nechat plynout myšlenky. Lepší obden 20 minut než jednou za čtrnáct dní šílený hardcore, po kterém několik dní nemůžete chodit.

Čím je jóga pro praktikující prospěšná?

Na fyzické úrovni dokáže detoxikovat tělo, povzbudit imunitní systém, lymfatický systém, zklidnit nervovou soustavu. Zlepšit celkový zdravotní stav, třeba krevní oběh, nebo navýšení funkcí orgánové soustavy. U mě osobně se velmi zmírnily alergie – což je samozřejmě spojené dále například se stravou, ale i jóga to určitě zlepšila. Její zdravotní potenciál je velikánský, ale nic se samozřejmě nemá přehánět.

Postupně se zlepšuje i psychický stav. Díky józe můžeme více vnímat sami sebe, lépe se reflektovat. Můžeme lépe komunikovat sami se sebou a pak lépe komunikovat se světem. Intenzivnější praxe jógy dokáže skrze energii uvolňovat jakési energetické či psychické nánosy, zažité vzorce vnímání a psychosomatické následky, které si v sobě nese každý. Sleduji to na jógujících, ale spíše v dlouhodobějším horizontu.

Ale i po jedné lekci je člověk takový měkoučký, radostný a uvolněný, přitom před hodinou a půl do studia přiběhl ve stresu, celý v křeči, s pískáním v uších a zrychleným tepem. Najednou je připravený na to, že pokud se něco nebude dařit, tak se z toho nezblázní. A tento pocit se pak v dlouhodobějším horizontu kumuluje. Není to samozřejmě samo spásné, mohou přijít chvíle, zvraty či zážitky, které budou opravdu těžké, ale právě na ně nás praxe jógy může připravovat.

Má podobné benefity i v momentě, kdy ji má člověk pouze jako koníček a nehodlá jí zasvětit zbytek svého života či se pohroužit do studia starých hinduistických textů?

Určitě, od toho tady jsou lektoři. Aby jógu praktikantům předávali.

Ale je potřeba, aby praxe byla pravidelná?

S pravidelnou praxí se pak v životě můžou začít dít opravdu zajímavé věci. (smích) Ale je fajn, i když si člověk zacvičí jednou za týden, nebo za dva. Stejně jako je fajn, když si jednou za čtrnáct dní zajde do přírody.

Jak s jógou začít?

Najít studio, které mi bude sympatické. Studio, které je sympatické mně nebo tobě, nebude sympatické všem. Začala bych třeba kurzem pro začátečníky nebo hatha jógou. Tam se v pozicích setrvává určitou dobu, do pozic se navádí, nastavení těla se hlídá. Nebo Iyengar jóga by pro začátečníky také mohla být fajn. Já jsem ale před pětadvaceti lety třeba začínala s knížkou. Nyní člověk může využít i videa na internetu. Vřele mohu doporučit třeba Dalibora Štědroňského, ke kterému bych prakticky poslala kohokoli od sezónních nárazových praktikantů jógy po aspirující lektory či lektory již aktivní, nebo skvělou sekvenci 10 pozic Jivamukti jógy Magic Ten, která člověka dokonale rozhýbe v pár minutách. Nebo ty knihy, může to být klidně takovýto oldschool. (smích)

Můžeme si nevhodným praktikováním také uškodit? Jak se tomu vyvarovat?

Ano, určitě. Může se to stát z několika důvodů. Jeden z nich je, že nejsme dostatečně znalí našeho těla. Nevíme, kam až se můžeme ohnout, zaklonit. Skrze praxi pak poznáváme časem naše hranice. Který den si něco dovolit mohu, a který den je naše tělo unavené a nemůžeme po něm chtít, aby nám umožnilo dát si nohu za hlavu. A hlavně předtím, než se člověk začne do oněch ásán ohýbat, by se měl naučit dýchat. Když dobře dýcháme, tělo je okysličené a svaly zásobené.

A další věc je nesprávný výběr lektora, nebo druhu ásanové praxe, rozuměj jógy. Lektoři mívají občas přebujelé ego a zapomenou praktikujícím připomínat, aby především vnímali své tělo a pak až poslouchali je. Co platí pro mě, nemusí fungovat tobě. To mě naučil Dalibor Štědroňský, který svým žákům říká, aby vše, co je učí, nejdříve sami prověřovali na svém vlastním těle, aby mu slepě nevěřili. A také už na základě svých zraněních, nejenom z jógy, vím, že nemůžu jít k lektorovi, který s jógou nedávno začal. To Dalibor říká také. Radí, abyste si při výběru lektora našli toho největšího krypla v okolí, který už nějaká ta zranění má za sebou, protože budete vědět, že si dá sakra pozor, aby vás nezranil. (smích)

Získat lektorský certifikát je u nás zároveň poměrně jednoduché. Jak poznám učitele, kteří to s jógou myslí vážně a mohou praktikujícím skutečně něco předat, od těch, kteří do toho šli například s ideou romantičtějšího výdělku oproti práci v korporátu?

Netvrdím, že by takto nově certifikovaní učitelé byli špatní, je ale potřeba počítat s tím, že je možné, že na tobě budou experimentovat a učit se. Učit se učit.

Každopádně myslím, že dobrého učitele lze poznat podle toho, že vás naučí nejdříve dýchat, anebo to nebude opomíjet, stejně jako nebude opomíjet takzvané bandhy – energetické zámky. Bez správného dýchání je takzvaná ‚jóga‘ jen tělocvikem, a je jedno, jestli se postavím vzhůru nohama, zlomím v půli, zamotám jako preclík, nebo si strčím nohu za hlavu. A stejně jako u nového učitele jógy, tak i u toho otřelého je pro mě asi nejdůležitějším faktorem pokora a laskavost. Respekt k odlišnostem. Což ale člověk také nepozná hned.

Ani jógová komunita není ušetřena povrchnosti a falše. Instagram je toho plný

Dá se to tedy přirovnat třeba k terapii – musí člověk chvíli hledat, než najde správného člověka?

Ano, přesně.

Západní jógové komunity jsou často kritizovány za velkou míru přetvářky a pózy. Co si o tom myslíš?

Ani jógová komunita není ušetřena povrchnosti a falše. Instagram je toho plný, spíše tam fungují estetické fotky v legínách a super topu než text k zamyšlení. Avšak k tomu byl Instagram vytvořen, pro estetično. Stejně jako kdekoli jinde, tak i do jógového světa přichází lidé z různých sociálních skupin, s jinými životními zkušenostmi. Skrze tu vitráž, jak ráda říká Šárka Vojáčková (taktéž učitelka Jivamukti jógy a majitelka studia Jógovna, pozn. red.), jednají, vnímají, myslí, hodnotí a chovají se. Zároveň u všech lidí věřím v postupnou kultivaci, i já mám neustále na čem pracovat. Ale ano, je pár lektorů, kteří si neumí čichnout k vlastnímu zadku. (smích) Ale určitě je jich poměrem méně než CEOs v korporátech.

Lekce jógy jsou mnohdy poměrně drahé a zdaleka ne každý si je může dovolit. Nejde to proti některým jógovým principům?

Jde i nejde. Je potřeba si uvědomit, že pokud chceme, aby byl lektor dobrý, tak nemůže mít jen jeden 150hodinový kurz za dvacet tisíc. Současně to, že člověk má různé druhy kurzů v řádu x set hodin nezaručuje, že bude dobrým lektorem. Kvalitní kurzy, kde se člověk opravdu něco naučí, nestojí málo a je jim potřeba věnovat mnoho času, úsilí, lásky i obětí. Kdybych měla plný úvazek a do toho sem tam někde učila, budu mít mnohem méně času na přípravu i méně energie. Pokud se ale nad tím, co na lekci chci předat, mám možnost zamyslet, třeba mám čas zahrabat v jóģových skriptech, a vložím do přípravy lekce čas, energii a srdce, tak je to na lekci velmi znát. A pocítí to především ti, kteří na lekci přijdou.

Navíc lektor za týden nemůže odučit moc lekcí. Nebo může, samozřejmě to může sekat jak Baťa cvičky, ale jak dlouho to vydrží? Vždy dojde do bodu, kdy zjistí, že musí trošku zpomalit a nechat si nějakou energii pro sebe a své blízké. Ono se to nezdá, ale je to vyčerpávající práce – i po časové stránce. Naopak bych řekla, že v Čechách je ta práce podhodnocená. Některé měsíce se jógou uživím, ale některé ne. Mně to je naštěstí jedno, ráda učím zadarmo. Někdy bych zadarmo učila nejradši, což tedy samozřejmě nejde, protože mi to zabírá hodně času a rodina by byla naštvaná, že netrávím čas raději s nimi – zadarmo.

Dalajlámovi také někdo asi dává peníze, aby mohl fungovat. Nechci se k němu samozřejmě přirovnávat, ale pokud chceš, aby tvůj učitel mohl fungovat, tak bys ho měl podporovat. Aby mohl to, co dělá, dělat co nejlépe. A pokud jsi lektor, je dobré rozlišovat mezi tím, kdo si tu lekci může dovolit s prstem v nose a kdo ani omylem. Moje učitelka Angela Jervis-Read k tomu jednou řekla: ‚Existuje firma, kam jdu učit jógu. Přijde dvacet lidí, kteří zaplatí a dohromady to dá slušný obnos. A je to tak v pořádku. Ale pak je u mě v ulici kluk, který má zdravotní problémy a nemůže si lekce dovolit. Jeho učím zadarmo.‘

Nereprodukuje jóga v tom našem pojetí skrze sociální sítě, ale i komunity v jógových studiích zažitý ideál krásy? Nedochází tam například k latentní formě „fat shamingu“?

Obávám se, že ano, což je samozřejmě špatně. Ani sama v sobě to nemám vyřešené. Vždy jsem na sebe byla velmi přísná, což vychází i z toho, odkud pocházím. Vzhledem k tomu, že jsem i herečka, tak se ode mě vždy požadovalo, že budu nějak vypadat – že budu vypadat dobře. Bylo to ve mně pěstované už odmalička.

Takže je to těžké i pro mě. Nejen fat shaming, ale třeba i age shaming. To je také docela téma. Jasně, můžeš stárnout, ale vypadat musíš stále jako dvacítka. Podívejme se ale třeba na herečku Gillian Anderson, jak vypadala jako Scullyová (postava ze seriálu Akta X, pozn. red.) a jak vypadá teď? Ta se s věkem nepáře a možná, že díky tomu vypadá líp teď, než když byla mladší. Je to v hlavě.

Myslím, že to nejde úplně zvrátit, jsme kulturně vychovaní k tomu být k sobě přísní, mít na sebe nároky, jsme vedeni k výkonu a dokonalosti, ale hodně spoléhám na vaši generaci. V mnoha ohledech. Vnímám, že to máte jinak, než jsme to měli ve vašem věku my. I co se týče environmentalismu, vztahu ke zvířatům, ale i toho vztahu ke kráse. Postupně se to mění.

Zpátky na začátek. Co tě vedlo k tomu, že sis řekla: „Ano, toto chci dělat, toto chci lidem předávat dál, budu učit.“

Přišlo to postupně. Na začátku jsem necvičila pravidelně a měla jsem poměrně vypjaté životní tempo – DJing, koncerty, jsem maminka dvou dětí. Došla jsem do bodu, kdy mé tělo zkolabovalo, takže jsem si uvědomila, že asi musím něco začít dělat jinak, že musím věnovat čas sama sobě. Takže jsem začala cvičit pravidelně a občas se ke mně přidávali kamarádi. Jenže jsem přesně nevěděla názvy svalů, uvědomila jsem si, že o tom těle vlastně moc nevím. Proto jsem se rozhodla, že si udělám kurz, abych případně kamarádům mohla lépe popsat, co mají dělat. A abych je nezranila.

Později sis oblíbila Jivamukti jógu. Co ten přívlastek „Jivamukti“ znamená?

Je to metoda, která vznikla v 80. letech v New Yorku. Založili ji Sharon Gannon a David Life. ‚Jiva‘ znamená individuální duše. ‚Mukti‘ znamená osvobození. Je to obdoba budhistického ‚bódhisattva‘, u kterého dochází k takzvanému ‚osvobození‘ po smrti, zatímco ‚Jivanmukti‘ znamená osvobození duše, zatímco žijeme. Pak má ještě další rovinu, Jivamukti jóga se dá definovat jako ‚cesta k osvobození skrze soucit k ostatním bytostem‘, ke kterému může dojít už v tomto životě.

Mám takový zážitek – jako malá jsem byla na pískovišti a děti tam začaly zabíjet mravence. A pro mě to byl opravdu traumatizující moment. Snažila jsem se jim v tom zabránit, ale oni v tom pokračovaly. Běžela jsem přes dvůr a křičela: ‚Mami, pojď mi pomoct, děti tady zabíjejí mravence.‘ Připadala jsem si trochu jako mimoň. Ale Sharon v knize Yoga and Vegetarianism popisovala podobnou zkušenost, díky čemuž jsem si uvědomila, že mít takový přístup ke všem živým bytostem je vlastně dobře.

Jak ses k této metodě dostala?

Má cesta k ní byla pozvolná. Kdysi jsem šla poprvé do Jógovny na lekci Šárky Vojáčkové, a bylo tam všechno, co jsem očekávala, že by na lekci jógy mělo být. Každá lekce Jivamukti jógy by měla obsahovat pět pilířů – ásanovou praxi, mantry, filosofický aspekt, záměr, který je možná důležitější než samotná fyzická praxe. Záměrem můžeme energii, která při cvičení vznikne, věnovat někomu jinému než sobě. A je tam hudba, tedy základní vibrace. Vše, co je ve vesmíru, jsou vibrace. Energie, které tvoří určitý zvuk. Říká se, že existuje úplně primordiální zvuk, a to je óm, ze kterého vše vzniklo a do něj se pak vrací zpět. Je to vlastně ona ‚jóga‘.