Udržela si čtvrtá série kvalitu předchozích nebo jsme z konce napínavého příběhu zklamaní?
Po čtyřech sériích seriál Ozark od Netflixu končí a máme rozporuplné pocity. Na jedné straně jsme rádi, že vůbec vznikl a že ho tvůrci stihli dokončit (Netflix totiž ruší jeden seriál za druhým), na druhé straně nejsme naprosto spokojení s tím, jak se to událo. Děj druhé poloviny čtvrté série začíná přesně tam, kde skončil v první polovině.
Ruth je odhodlaná zabít Javiho za to, že zabil jejího bratrance Wyatta, ačkoli to zkomplikuje úplně všechno a vystaví ji to nebezpečí. Na druhé straně jsou Marty a Wendy Byrdovi, kteří řeší jeden problém za druhým a doufají, že z této situace dokážou uniknout živí.
Je fajn, že seriál už končí, protože začalo být stereotypní a víceméně přirozené, jak Byrdovým pokaždé něco kompletně pokazí jejich plány a oni nedělají nic jiného, jen to donekonečna řeší. Způsoby, jakými to dělají, jsou naštěstí docela zajímavé a vůbec jsme se při tom nenudili. Samotný koncept dramatizace děje však již začal být jemně stereotypní.
S tím se pojí další negativum, které seriálu vyčítáme už nějaký ten čas. Řeč je o postavě Martyho Byrda, který pokračuje v nastoleném trendu submisivního charakteru. Marty neustále ustupuje své ženě Wendy, i když ví, že Wendy dělá špatná, až nebezpečná rozhodnutí.
Kdysi nejinteligentnější muž v místnosti, ve které byly hlavy mexického kartelu a vyšetřovatelé FBI, se tentokrát nedokáže dostatečně připravit ani na triviální rodinný soud. Marty je už jen stínem svého já z prvních dvou sérií, zatímco dějová linie se zaměřuje primárně na postavu Wendy, která i nadále funguje na základě svého „power tripu“.
Je tedy až příliš ambiciózní a jedná na základě dojmu, že má vše pod kontrolou, ačkoli to vůbec není pravda a její okolí jí to dalo najevo už mnohokrát. Scénář tedy i u ní selhává ve schopnosti rozvinout charaktery postav. Děje se to i přesto, že příběh k tomu vytváří ideální podmínky.
V realitě by člověk své chování na základě podnětů zvenčí změnil, ale v příběhu se to neděje. V průměrném hollywoodském filmu by to moc nevadilo, ale v seriálu, který se tak precizně zaměřuje na postavy a jejich charaktery, je to problém.
Divák se z hlediska přerodu charakterů postav nedočká žádné satisfakce. Tvůrci docela rychle „uklidili“ i dějovou linii s Jonahem, který proti svým rodičům rebeloval, ale ve finále to naprosto nikam nevedlo, respektive nic významného to nezpůsobilo.
Je to tak trochu celkový problém seriálu, jelikož události a činy postav téměř nikdy nemají významné důsledky. Jako diváci jsme si už zvykli na to, že Byrdovi i tak „vše vyřeší“, takže tě vlastně nic nemusí trápit.
Seriál za celé čtyři série selhal i v zobrazení děje pro jeho sestru Charlotte, která ve čtvrté sérii nemá vůbec co dělat. Ozark je ve své podstatě charakterovou studií lidí žijících v extrémních podmínkách, kteří se snaží přežít ze dne na den. V závěrečné sérii však selhává v důležitých aspektech vyprávění děje. Vyvrcholí ve finále, které se nám zdálo až překvapivě nevýrazné.
V každé sérii umírají nějaké hlavní postavy a vzhledem ke konci seriálu tedy asi nikoho nepřekvapí, že se tomu příběh nevyhnul ani tentokrát. Zamrzí však, že dané scény působí ploše a nedokázaly v nás vyvolat absolutně žádné emoce, což jsme nečekali, jelikož některé postavy v tomto seriálu nám přirostly k srdci. Líbilo se nám, jak seriál skončil a kdo nepřežil, ale způsob, jakým to bylo natočeno a prezentováno, se nám zdál velmi slabý.
Finální epizoda se nám zdála uspěchaná a nepříliš dobře zrežírovaná. Je to škoda, protože zbytek čtvrté série se v tomto ohledu povedl. Ať už se bavíme o režii nebo kameře, Ozark se i při téměř celé čtvrté sérii stále řadí ke špičkově natočeným seriálům, které se mohou opřít o velmi kvalitní herecké výkony.
Obzvlášť herečka Laura Linney září v roli ženy, která nekontrolovatelně padá „do temnoty“. Vynikající však je i Jason Bateman jako Marty a herci hrající jejich děti či samozřejmě Felix Solis hrající Omara Navarra.
Tvůrci skvěle pracují se zvukem a hudbou a perfektně zakončují epizody, které nepůsobí jako levné cliffhangery, ale jako přirozené vyvrcholení daných dějových linií. Scénář jsme z hlediska jistých aspektů kritizovali, zdaleka však není špatný. Tvůrci zpracovali příběh velmi atraktivně a neustále bojovali o divákovu pozornost. Celou sérii provázely i skvěle napsané a zahrané dialogy.
Po prvních třech sériích jsme očekávali lepší poslední, přesto se nám Ozark celkově velmi líbil a stále se řadí k jedněm z nejlepších seriálů od Netflixu. Bohužel čtvrtá série zcela nenaplnila svůj potenciál. Přesto ji však už tradičně spolkneš během několika dní a s největší pravděpodobností budeš spokojený, akorát možná ne zcela nadšený. Čtvrté sérii proto udělujeme sedm a půl bodu z deseti.
