Nová škola, nový život. Jak zvládnout první dny na vysoké škole?

Jak si mohu zorganizovat čas?

Jistě, ovládnout čas je bez ohledu na to, co říká část koučů, nejspíš nemožné. Hodí se ale mít pod kontrolou, jak ho využíváš. Dobrý přehled ti pomůže předejít tomu, že budeš večer místo spánku ťukat seminárku, protože ti bude hořet termín. Time management u studentů je trochu jiný než například u freelancerů. Zadání úkolu se přece jen odmítá trochu hůř než nová zakázka od klienta.

Jedním z nejdůležitějších kroků je poznat, jak vlastně funguješ. Učí se ti líp ve dne, nebo jsi noční tvor? Jak se nejlépe dostaneš do pocitu flow? A především: jak dlouho ti trvá jednotlivé úkoly splnit? Poslední z otázek je jednou z nejdůležitějších a odpověď na ni ti do budoucna ušetří hodně trápení. Zkus si týden nebo dva stopovat a zapisovat, kolik času strávíš určitými činnostmi.

To se netýká jen školních povinností. Přehled se vyplatí mít i o tom, jak dlouho potřebuješ, než se ráno dostaneš z domu do školy (včetně toho, jak dlouho se sprchuješ, čistíš si zuby nebo připravuješ snídani), nebo o tom, kolik ti skutečně zabere trénink v posilovně. Ten se totiž neskládá jen z tréninku, ale i z dopravy, převlékání a návratu domů. Když budeš vědět, kolik času určitý den potřebuješ, snadněji naplníš volný čas dalšími aktivitami, aniž bys je musel*a posouvat.

K lepší organizaci času se ti budou následně hodit dva pomocníci. Kalendář a to-do list (je jedno, jestli využiješ papírovou klasiku nebo ti pomůže telefon). Do toho prvního si naplánuješ všechno dostatečně dopředu. Hned, jak se dozvíš termín odevzdání úkolu nebo zkoušky, poznamenej si ho. Hned máš o informaci, kterou jinak musíš držet v hlavě, míň. Do to-do listu si pak vypisuj všechno, co máš udělat konkrétní den, a to ideálně předešlý večer, aby se ti čas lépe plánoval. Důležité je vědět, které úkoly jsou důležité, a jim podřídit ostatní, méně důležité aktivity. Kolik toho stihneš udělat, by ti mělo být jasné, pokud věnuješ určitý čas výše zmíněnému trackování aktivit.

Time management se dá uchopit mnoha způsoby a metodami. Někomu bude vyhovovat bullet journaling, někdo vsadí na metodu GTD. Pamatuj, že máš dost času vyzkoušet si vícero metod a najít si, která ti bude vyhovovat nejvíc. 

Jak se mám správně učit?

Naprosto upřímně. Velká část z nás se na střední škole nenaučila nic moc o tom, jak se vlastně učit tak, abychom se necítili vystresovaní, a většinou jsme se uchylovali k přípravě na test do večerních hodin. Toto může fungovat na krátkodobém horizontu, ale o udržitelnosti se bavit nejde. O to spíš, když chceš, aby ti naučená látka v hlavě zůstala.

Základním tipem, jak se lépe učit, je přizpůsobit si svoje prostředí. Najdi si místo, kde se ti bude učit nejlépe. Tím by neměla být postel ani gauč, ale ideálně speciálně vyhrazená část domova. V tom si následně udělej systém, odstraň z něj rušivé prvky, vypni si notifikace na mobilu a připrav si k ruce snack, který ti pomůže nakopnout mozek. Pomáhá mu třeba hořká čokoláda, ovoce nebo ořechy. Pomoci ti může i káva, ale nezapomínej na to, že účinek kofeinu je jen krátkodobý a brzy jej vystřídá ještě větší únava.

Když se dostaneš do procesu učení, dávej si krátké a pravidelné pauzy. Dobře funguje například technika pomodoro, kdy střídáš dvacet minut práce a pět minut odpočinku. Když tento cyklus zopakuješ čtyřikrát, můžeš si dát delší pauzičku, třeba na půl hodiny, aby si tvoje hlava odpočala. Díky pravidelným pauzám se dokážeš soustředit delší dobu a nebudeš cítit takové vyčerpání.

Je ale dost možné, že únavu nebo nechuť pocítíš ještě předtím, než k učebnici vůbec usedneš. I to je v pohodě. Pomůže ti rozdělit si práci na menší celky a jednotlivé úkoly si přejmenovat. V praxi to může vypadat tak, že nejdeš napsat seminárku o dvaceti stranách, ale budeš pět minut psát a pak si klidně odpočineš. Začátek bývá vůbec nejtěžší částí úkolu. Rozdělení na menší celky ti pomůže počáteční nechuť překonat.

A pokud se nemůžeš soustředit po tom, co učení začneš, můžeš si zkusit pustit do sluchátek oblíbenou hudbu nebo vyzkoušet šum či binaurální beaty. Ty pomohou mozek dostat do správných vln, díky čemuž má pocit, že už je v nastavení pro výkon.

V neposlední řadě můžeš experimentovat s různými metodami učení. Efektivnější než opakované čtení je například zkoušení sebe sama, pokládání otázek, které pak hledáš v textu, nebo postupné zjednodušování informace až k jejímu jádru. Metod je mnoho a tu svou můžeš najít v tomto článku. Jedná se o vědecky ověřené metody, které ti pomohou soustředění posunout.

Z čeho se mám učit?

První zkouškové období, první seminárky a průběžné testy většinou provází silné zmatení z toho, že nemůžeš najít zdroje. Ideální je samozřejmě mít svoje kvalitní výpisky z přednášek, případně je dostat od hodných spolužáků.

Nejvíce informací a zdrojů najdeš pochopitelně ve školní knihovně. Tam se obvykle registruješ přes svůj studentský průkaz přímo u pracovníka za přepážkou. Případně tě tento člověk může odkázat na jiné místo. Knihoven má univerzita zpravidla více. Na stránkách své fakulty najdeš, kde se nachází ta, ve které najdeš nejvíc relevantních publikací ke svému oboru.

Kromě kamenných knihoven mívají univerzity také portál elektronických zdrojů, které můžeš využívat. Tady například najdeš ty od Univerzity Karlovy, zde je má Masarykova univerzita v Brně a tady Univerzita Palackého v Olomouci. Zdroje většinou najdeš na předních příčkách vyhledávání pod heslem: elektronické informační zdroje + název tvojí univerzity. Můžeš zkusit také rovnou zadat adresu ezdroje.strankyuniverzity.cz.

Užitečné vědecké články najdeš na portálu Google Scholar a mnoho zajímavých přednášek je také na YouTube. Mnoho učitelů svoje přednášky na YouTube sdílí, aby bylo možné pustit si je, kdykoliv bude potřeba.

Začátkem akademického roku školy také pořádají různé burzy a hrabárny, kde se studenti zbavují knih, které již nevyužijí. Informace bys měl najít na profilech fakult na sociálních sítích, nástěnkách nebo ve fakultních skupinách na Facebooku.

Jak vyjdu s penězi?

Je jedno, jestli si ke studiu najdeš práci, brigádu nebo dostáváš kapesné. Přehled o financích a dobré návyky je důležité si osvojit. A čím dřív začneš, tím víc se ti pak budou hodit. U rozpočtu platí to stejné jako u sledování času. Prvním krokem předtím, než se pustíš do spoření, investic nebo čehokoliv jiného, je vědět, za co utrácíš. Možná patříš k lidem, kteří si cestou do práce koupí kávu, cestou z práce další, na oběd se staví do bistra a večeři si objednají. 

Na tom samozřejmě není nic špatného. Problém nastává, když tyto drobné částky pustíš z hlavy a na konci měsíce zjistíš, že ti nezbývá ani na nákup potravin. Malé náklady často ignorujeme a utratit stovku sem, padesát korun tam se nám nejeví jako bůhvíjaká ztráta peněz. Pokud ale podobným způsobem utrácíš dlouhodobě, částka se nakupí a za pár týdnů můžeš zjistit, že jsi všechny peníze utratil*a hlavně za tyto nenápadné nákupy. Když budeš utrácet vědoměji a budeš vědět, kde peníze necháváš, pomůže ti to podobné výdaje osekat.

V momentě, kdy víš, za co utrácíš, si můžeš každý měsíc udělat rozpočet a podle něj rozdělit peníze. V tom ti může pomoci, když si peníze fyzicky vybereš a rozdělíš je do obálek nebo pokladniček. Jednu z nich budeš mít na zábavu, jednu na spoření, další na jídlo a podobně. Funguje například rozdělit si finance tak, aby ti šlo 50 % peněz na náklady (nájem, jídlo, doprava), 20 % na úspory a 30 % na zábavu, kterou představuje právě třeba káva po cestě do práce.

Samozřejmě, že s omezeným budgetem se spoří hůř, a pokud ti po zaplacení nákladů zbývá pár tisícovek, je dobré si určitou rezervu vytvořit. Zde platí pravidlo pay yourself first – hned po výplatě si dej stranou částku, kterou si chceš spořit, ideálně tam, kde na ni nebudeš moci sahat, když ti nezbydou peníze na nové oblečení nebo návštěvu restaurace.

Pokud ale vycházíš jen tak tak, měj alespoň na paměti, že důležité věci se platí jako první. To znamená, že hned, co ti peníze přijdou, si dáš na stranu něco na jídlo a věci do domácnosti a zaplatíš nájem, případně zálohy na energie. Ušetří ti to hodně stresu na konci měsíce. Daleko snáz totiž odmítneš party, než budeš vysvětlovat domácímu, že ti to tento měsíc nevyšlo.

První nákupní seznam

Mnoho věcí, které máš u rodičů, prostě používáš, aniž by sis uvědomil*a, že je někdo musel koupit. Tím neříkáme, že nevíš, že za věci se platí, a spoléháš na peněženky rodičů. Mnoho věcí se ale celý život doma prostě objevovalo a nikdy nezmizelo. Když tedy vyrazíš na první nákup, neměly by ti chybět následující položky:

• Houbičky a hadříky na uklízení a utírání prachu,
• pytle do koše,
• čisticí prostředky na kuchyň, koupelnu,
• prostředek na mytí nádobí,
• cukr, sůl, pepř a některé koření,
• káva, čaj,
• dóza na jídlo,
• základní léky,
• prodlužovačka,
• smeták, lopatka,
• prací prášek,
• zubní pasta, mýdlo na ruce i na tělo,
• kapesníky a toaletní papír,
• základní nářadí na drobné opravy (šroubovák, kleště, kladivo).

Do seznamu samozřejmě patří také jídlo, další potřeby k osobní hygieně nebo třeba nádobí a rychlovarná konvice. Výše uvedené položky jsou ale z těch, které dost lidí zapomíná.

Mám jako student*ka nárok na terapii?

Studium může být velmi stresové, o to spíš, když se spojí se zmíněným steskem nebo šokem z nového prostředí. Najít dobrého terapeuta je ale poměrně složité a ve větších městech stojí terapie buď poměrně dost peněz, nebo mají odborníci přeplněné kalendáře. Dobrou zprávou je, že existuje několik způsobů, jak dostat terapii zdarma.

Nejjednodušším způsobem je využít přímo služeb školního psychologa nebo poradce. Univerzity jich většinou mají více, jejich kapacity jsou volnější než kapacity terapeutů s vlastní praxí a jsou zdarma. Způsob, jak se na sezení objednat, najdeš na stránkách své univerzity. Třeba tady se dozvíš víc o poradenském centru Univerzity Karlovy, tady o centru na Masarykově univerzitě v Brně a tady o tom na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Pokud si ale myslíš, že školní psycholog není ten, komu se chceš svěřit, můžeš využít i příspěvků zdravotní pojišťovny. Například VZP přispívá až 5 tisíc na sezení u konkrétních terapeutů. Příspěvek můžeš čerpat na nového terapeuta a maximálně na deset sezení. Seznam zapojených terapeutů najdeš na stránkách VZP.

A jestli se ti nepoštěstí ani tady, ale nemůžeš se dostat k terapeutovi osobně nebo potřebuješ ušetřit peníze, mohou ti pomoci online terapie. Odborníci s volnými kapacitami nabízí svoje služby například na platformě Hedepy nebo Terap.io. Online terapie má podle studií stejné dopady jako ta v ordinaci a stojí často až o polovinu méně.

Chtěl*a bych najít nové kamarády, ale nevím, jak na to?

S vysokoškolským životem se často může pojit nejistota. Kamarádi, kteří s tebou trávili čas na střední, jsou najednou pryč a vidíš se s nimi jen velmi málo, pokud vůbec. Výška znamená velkou změnu i příležitost poznat spoustu nových a zajímavých lidí, kteří mají navíc dost často zájem o podobné věci jako ty.

Pokud tě ale nové prostředí stresuje, je možné, že se ti nové kontakty budou tvořit hůř. Společenská úzkost může přijít z nenadání a promluvit si s novým člověkem může být najednou úkol nadlidských rozměrů. 

Stejně jako u stesku mohou pocity sociální úzkosti přerůst ve velký problém, který je potřeba vyřešit s odborníkem, pod jehož křídly můžeš lépe pochopit vzorce svého chování a po malých krocích pracovat na nových. Existují ale způsoby, jak známou social anxiety překonat.

I tady je důležité se nejprve zaměřit na své pocity a jejich prožívání. Zkus si napsat, jak se v určitých situacích cítíš, a zamyslet se nad tím, co v tobě emoce vzbuzuje. Zamysli se, co tě vede k určitému chování. Pravidelné vedení deníku (stačí párkrát do týdne) ti může pomoci svým pocitům porozumět a pracovat s nimi.

V konkrétních situacích ti může pomoci rozdělit si „sociální výzvu“ na menší úkoly, ve kterých se nebudeš cítit tak špatně. Nemusíš být hned nejzábavnějším člověkem u stolu, bohatě stačí, když se například zeptáš na jednu otázku ohledně školy nebo koníčků druhých lidí. Když si s nimi už začneš povídat, zkus se vědomě zaměřit na to, co říkají. Náš mozek často dělá předčasné soudy, aniž by k nim měl důvod. Poslouchej jenom to, jak s tebou ostatní lidi komunikují a domněnkám nevěnuj pozornost. Když ti nějaká z nich přijde na mysl, uvědom si to. Řekni si v hlavě: „Toto je úsudek, který je nepodložený a nemusí být pravdivý.“

Uvědomění je prvním krokem ke zlepšení. Postupem času snadněji odlišíš to, co se skutečně děje od svých předpokladů.

Na seznamování jako takové můžeš využít hromadné akce školy, které se pořádají. Drtivá většina fakult, kateder i ročníků má svou skupinu na Facebooku, kde se podobná setkání organizují. Zkus se do podobné skupiny přidat a na akce chodit. Pomohou také různé události, kde se shromažďují lidé s podobnými zájmy, jako máš ty. Zajímavé přednášky pořádá například Skautský institut v Praze.

To je od nás do začátku všechno. Pokud tě zajímá určité téma ohledně studia, neváhej se nám ozvat.