Zeptali jsme se poslaneckých klubů, jak relevantním tématem je pro ně legalizace sexuální práce v Česku.
Podle odhadů neziskových organizací pracuje v českém sexbyznysu 10 až 13 tisíc žen. Až 90 % z nich se přitom podle koordinátorky Spolku pro ochranu žen Zdeňky Pecharové sexuální práci věnuje kvůli sociálně motivovaným důvodům. Přestože je tak sexbyznys v mnoha zemích docela „běžným“ a regulovaným pracovním odvětvím, v České republice tomu tak není. Sexuální práce je odstrčena do šedé zóny a většinou jde ruku v ruce s ženskou chudobou.
Podle odborníků a odbornic se nicméně jedná o začarovaný kruh. Prostituce není v České republice legální, tudíž se stále spojuje se zranitelností a chudobou – prostituce je spojena se zranitelností a chudobou, jelikož není legální.
Sexuální práce v právním vakuu
Podle současné legislativy není sexuální práce v Česku povolena, ale ani zakázána. Jak na svém webu upozorňuje organizace Rozkoš bez rizika, celonárodní právní předpis, který by tuto profesi a její provozování definoval, totiž neexistuje. Dle českého práva tak nemůže být sexuální práce oficiálním zaměstnáním či zdrojem podnikání. Stát se de facto (i de iure) tváří, že sex nikdo neprodává a nikdo si jej nekupuje. Většina sexuálních pracovnic se tak každý den v práci ocitá v právním vakuu. Některé ovšem situaci vyřešily založením živnosti například na modeling.
Osoby poskytující sexuální služby nemohou být trestně stíhány – pokud je zrovna nenabízí v blízkosti škol a dalších zařízení pro děti nebo na veřejném místě v obci, kde je sexuální práce zakázána vyhláškou. Trestní právo kriminalizuje pouze kuplířství. Toho se dopouští ten, „kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným“. Jak v rozhovoru pro Refresher popsala Pecharová ze Spolku pro ochranu žen, stíháni na základě tohoto paragrafu tak mohou být i partneři sexuálních pracovnic, kteří si od nich berou část výdělku.
Tím, že se stát tváří, že sexbyznys vlastně neexistuje, ale zvyšuje zranitelnost lidí pracujících v tomto odvětví. V zemích, kde není prostituce legální, zažívají sexuální pracovnice více násilí a je také pravděpodobnější, že jej nenahlásí. O právní řád se totiž, oproti jiným profesím, opřít nemohou.
Samotné sexuální pracovnice přesto o legalizaci své profese v Česku mnohdy nestojí. Aktuálně by pro ně totiž znamenala spíš represi a regulaci, nikoli ochranu. Návrh na úpravu prostituční legislativy z roku 2014 je například nutil se registrovat na úřadech či mít speciální zdravotní kartičky, které by prokazovaly, že daná žena nemá pohlavně přenosnou infekční chorobu.
Ženy zároveň nechtějí vystoupit z anonymity a obávají se stigmatizace a ztráty identity – dekriminalizace totiž automaticky neznamená destigmatizaci. Současné nastavení sexbyznysu pro ně zároveň mnohdy může být řešením finanční tísně. „Až polovina žen vstupuje do sexbysnysu v momentě, kdy má na krku mnoho dluhů a exekucí. V případě, že si najde zaměstnání (na zaměstnanecký poměr), tak jí exekutor obstaví výdělek. Takže sexbysnys se jeví jako jedna z možností, jak za svoji práci dostat odpovídající příjem,“ uvedl pro Refresher mluvčí Rozkoše bez rizika Pavel Ubrankowicz.
„Když to pro ně bude mít výhody, budou na to přistupovat, pokud to budou jenom represe a ztěžování jejich životní situace, tak se tomu budou vyhýbat,“ dodal Ubrankowicz k legalizaci.
Přestože si sexuální pracovnice zaslouží stejnou právní ochranu jako kdokoli jiný, podle organizací pohybujících se v sexbyznysu většinou nestojí o paternalistické „zachraňování“, které se promítá do současného legalizačního narativu. Ten říká, že sexuální práce je vždy špatná, vždy znamená vykořisťování, vždy ji provozují morálně pokleslé ženy a vždy je nutné nápravné začlenění „nemravnic“ do společnosti. Tak tomu dle organizací pracujících se sexuálními pracovníky určitě není. Zákonodárci by proto měli vést debaty i s lidmi v sexbyznysu, nikoli pouze mezi sebou.
Jak se k legalizaci staví česká politická scéna?
Jednou za čas se legalizace sexuální práce – nebo spíše legalizace prostituce – otevře i na půdě Poslanecké sněmovny. Naposledy tomu bylo v roce 2020, kdy za legalizaci bojovali Piráti. Debaty ovšem upadly do stejné šedé zóny jako prostituce samotná. Redakce Refresheru zjišťovala, jak se politické strany aktuálně k tématu stavějí.
Na dotazy odpověděly tři vládní strany: KDU-ČSL, Piráti a TOP 09. ODS, STAN, ANO a SPD nereagovaly ani po výzvách. Názor uvnitř stran si tak lze jen těžko domýšlet skrze vyjádření z let minulých. Samozřejmě fakt, že by legalizaci podpořila část strany, ještě neznamená, že by se jednalo o jednotný stranický konsenzus. Na jedné věci se ovšem poslanci a poslankyně shodují – legalizace prostituce toto volební období jistě neprojde.
Po odemknutí se dozvíš:
- Marek Výbory, KDU-ČSL: Stát nemá být kuplířem.
- Klára Kocmanová, Piráti: Nemůžeme se tvářit, že prostituce neexistuje.
- Michal Zuna TOP 09: Prostituce bude provozována, dokud bude existovat lidstvo.
- Sněmovna se k legalizaci staví rozkolísaně – nebo vůbec.
- Ze které země by si Česko mohlo vzít příklad?
