Podle odhadů neziskových organizací pracuje v českém sexbyznysu 10 až 13 tisíc žen. Až 90 % z nich se přitom podle koordinátorky Spolku pro ochranu žen Zdeňky Pecharové sexuální práci věnuje kvůli sociálně motivovaným důvodům. Přestože je tak sexbyznys v mnoha zemích docela „běžným“ a regulovaným pracovním odvětvím, v České republice tomu tak není. Sexuální práce je odstrčena do šedé zóny a většinou jde ruku v ruce s ženskou chudobou.
Podle odborníků a odbornic se nicméně jedná o začarovaný kruh. Prostituce není v České republice legální, tudíž se stále spojuje se zranitelností a chudobou – prostituce je spojena se zranitelností a chudobou, jelikož není legální.
Podle současné legislativy není sexuální práce v Česku povolena, ale ani zakázána. Jak na svém webu upozorňuje organizace Rozkoš bez rizika, celonárodní právní předpis, který by tuto profesi a její provozování definoval, totiž neexistuje. Dle českého práva tak nemůže být sexuální práce oficiálním zaměstnáním či zdrojem podnikání. Stát se de facto (i de iure) tváří, že sex nikdo neprodává a nikdo si jej nekupuje. Většina sexuálních pracovnic se tak každý den v práci ocitá v právním vakuu. Některé ovšem situaci vyřešily založením živnosti například na modeling.
Osoby poskytující sexuální služby nemohou být trestně stíhány – pokud je zrovna nenabízí v blízkosti škol a dalších zařízení pro děti nebo na veřejném místě v obci, kde je sexuální práce zakázána vyhláškou. Trestní právo kriminalizuje pouze kuplířství. Toho se dopouští ten, „kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným“. Jak v rozhovoru pro Refresher popsala Pecharová ze Spolku pro ochranu žen, stíháni na základě tohoto paragrafu tak mohou být i partneři sexuálních pracovnic, kteří si od nich berou část výdělku.
Tím, že se stát tváří, že sexbyznys vlastně neexistuje, ale zvyšuje zranitelnost lidí pracujících v tomto odvětví. V zemích, kde není prostituce legální, zažívají sexuální pracovnice více násilí a je také pravděpodobnější, že jej nenahlásí. O právní řád se totiž, oproti jiným profesím, opřít nemohou.
Samotné sexuální pracovnice přesto o legalizaci své profese v Česku mnohdy nestojí. Aktuálně by pro ně totiž znamenala spíš represi a regulaci, nikoli ochranu. Návrh na úpravu prostituční legislativy z roku 2014 je například nutil se registrovat na úřadech či mít speciální zdravotní kartičky, které by prokazovaly, že daná žena nemá pohlavně přenosnou infekční chorobu.
Ženy zároveň nechtějí vystoupit z anonymity a obávají se stigmatizace a ztráty identity – dekriminalizace totiž automaticky neznamená destigmatizaci. Současné nastavení sexbyznysu pro ně zároveň mnohdy může být řešením finanční tísně. „Až polovina žen vstupuje do sexbysnysu v momentě, kdy má na krku mnoho dluhů a exekucí. V případě, že si najde zaměstnání (na zaměstnanecký poměr), tak jí exekutor obstaví výdělek. Takže sexbysnys se jeví jako jedna z možností, jak za svoji práci dostat odpovídající příjem,“ uvedl pro Refresher mluvčí Rozkoše bez rizika Pavel Ubrankowicz.
Přestože si sexuální pracovnice zaslouží stejnou právní ochranu jako kdokoli jiný, podle organizací pohybujících se v sexbyznysu většinou nestojí o paternalistické „zachraňování“, které se promítá do současného legalizačního narativu. Ten říká, že sexuální práce je vždy špatná, vždy znamená vykořisťování, vždy ji provozují morálně pokleslé ženy a vždy je nutné nápravné začlenění „nemravnic“ do společnosti. Tak tomu dle organizací pracujících se sexuálními pracovníky určitě není. Zákonodárci by proto měli vést debaty i s lidmi v sexbyznysu, nikoli pouze mezi sebou.
Na dotazy odpověděly tři vládní strany: KDU-ČSL, Piráti a TOP 09. ODS, STAN, ANO a SPD nereagovaly ani po výzvách. Názor uvnitř stran si tak lze jen těžko domýšlet skrze vyjádření z let minulých. Samozřejmě fakt, že by legalizaci podpořila část strany, ještě neznamená, že by se jednalo o jednotný stranický konsenzus. Na jedné věci se ovšem poslanci a poslankyně shodují – legalizace prostituce toto volební období jistě neprojde.
K tomu se přiklání i generální ředitelka organizace Rozkoš bez rizika Hana Malinová. „Já jsem poprvé připomínkovala regulaci prostituce v roce 1994. To jsem to ještě brala vážně. Dnes je rok 2022 a vidíte nějaký politický posun v této otázce? Navíc po covidovém období nemůže být nahlíženo na tuto skupinu žen jako na někoho, kdo by měl do státního rozpočtu přinést významnější částku, když se samy sotva uživí. Až 65 % z nich jsou totiž matky a starají se o děti,“ uvedla pro Refresher.
Více podobných článků můžeme dělat jen s tvojí podporou, přidej se do klubu Refresher+.
KDU-ČSL: Stát nemá být kuplířem
„Prostituce jako taková snižuje lidskou důstojnost, a proto KDU-ČSL její legalizaci odmítá. Nechceme být u žádných kroků či opatření, které by směřovaly proti integritě lidské osobnosti. Stát nemá být kuplířem. Stejně jako stát neprodává tvrdé drogy a nevybírá z nich daně, nemá se toto dít ani u prostituce,“ vyjádřil se poslanec za KDU-ČSL Marek Výborný. Dodal, že legalizace sexuální práce podle něj nemá žádná pozitiva.
Podle Výborného tak není reálné, že by k legalizaci došlo v budoucích několika letech. „Nic podobného není součástí programového prohlášení vlády. Naopak, vládní koalice se zavázala chránit základní principy lidské důstojnosti,“ řekl.
Výborný ovšem připustil, že na poli prevence a zdravotní péče je potřeba na „tyto ženy v mezních situacích více pamatovat“. „Je nutné, aby se stát postaral především o to, aby se mladí lidé nemuseli k prostituci uchylovat a aby tím neřešili své životní situace,“ uvedl. KDU-ČSL dle jeho slov rovněž prosazuje zvýšení ochrany a prevence mezi dětmi, které žijí bez rodin nebo v nepříznivých rodinných podmínkách.
Piráti: Nemůžeme se tvářit, že prostituce neexistuje, že je morálně špatná, že o ni není zájem
Diametrálně odlišný názor na sexbyznys mají oproti KDU-ČSL Piráti. Návrh na legalizaci prosazovali už v minulém volebním období. Stát podle nich sexuální pracovnice a jejich klienty zatím dostatečně nechrání. Současná legislativa je podle poslankyně Kláry Kocmanové vytlačuje na okraj společnosti, kde čelí diskriminaci, stigmatizaci, osobnostní devalvaci a dalším negativním jevům. „V první řadě by bylo třeba zrušit mezinárodní úmluvu o prostituci z padesátých let. Ta je totiž překážkou pro regulaci prostituce. Podle české legislativy není prostituce ani povolena, ani zakázána. Je to takové vakuum, a to nejen z hlediska práva. Ve skutečnosti ani přesně nevíme, kolik osob poskytujících sexuální služby v Česku máme,“ uvedla poslankyně Kocmanová.
Dodala, že by se především nemělo zapomínat na ochranu osob, které sexuální služby poskytují. Důležité je podle Kocmanové také adresovat problémy spojené s chudobou – například novým zákonem o podpoře v bydlení či zjednodušením oddlužení. „Abychom byli schopni řešit problémy s tím spojené, potřebujeme ale logicky právní rámec,“ uvedla.
Podle Kocmanové se není možné tvářit, že prostituce neexistuje, že je morálně špatná a není o ni zájem. „Kdyby o ni zájem nebyl, tak by tento trh neexistoval. Ne nadarmo se prostituci lidově říká ‚nejstarší řemeslo‘. Prostituci nelze vymýtit. A naší snahou by mělo být začlenění osob poskytujících sexuální služby do společnosti a omezit stigmata, která jsou s tím spojena. Prostituce je dnes legálním způsobem obživy v několika západních zemích,“ popsala s tím, že jedním z pozitiv legalizace by bylo nastavení jasných pravidel a s tím související omezení šedé ekonomiky. Podle Kocmanové by došlo také ke snížení trestné činnosti a násilí, včetně obchodování s lidmi.
Poslankyně vyjádřila jasnou důvěru v to, že legalizace by zmírnila stigmatizaci osob pracujících v sexbyznysu a vedla by k jejich větší finanční nezávislosti. „Samotný zákon samozřejmě nemůže vymýtit všechny negativní jevy spojené s prostitucí. K tomu je potřeba také osvěta společnosti, ke které ale změna zákona může velkou měrou přispět,“ uvedla Kocmanová. Důležité je podle ní také edukovat policii, a to hlavně městskou – právě ta je totiž často první, kdo přijde do kontaktu s obětí násilného činu.
Ani Kocmanová ovšem nepřipouští, že by k legalizaci sexuální práce v Česku mělo dojít v blízké době. „Vnímám, že tomuto tématu ještě ani nebyla věnována dostatečná pozornost, natož aby se o něm vedla nějaká seriózní diskuze. Proto je do budoucna potřeba vést aktivní dialog s širokou platformou odborníků, stejně jako pracovnic a pracovníků sexbyznysu. Všechny aktivity musí v první řadě vést k dekriminalizaci poskytovatelů sexuálních služeb,“ zdůraznila.
„Na druhé straně, když si vezmeme téma sexuální asistence, která má za cíl pomáhat se sexualitou handicapovaným lidem, ta podle stanoviska Ministerstva spravedlnosti mimo zákon nestojí. Když jsme se dokázali posunout v tomto ohledu, jistě se můžeme začít bavit i o prostituci,“ dodala Kocmanová.
TOP 09: Prostituce bude provozována, dokud bude existovat lidstvo
TOP 09 je dle slov poslance a radního Prahy 2 pro bezpečnost Michala Zuny pro legalizaci. „Prostituce je nejstarší živností světa a bude provozována, dokud bude existovat lidstvo. Tvářit se, že neexistuje, je pokrytecké,“ uvedl s tím, že když stát dělá, že živnost neexistuje, nedokáže její pracovníky ani dostatečně ochránit. Jako jedno z jejích pozitiv zmínil právě větší bezpečí pro sexuální pracovníky i klienty. Legální prostituce bude podle něj zároveň skrze daně přínosem pro státní rozpočet.
Dodal, že zásadní negativa v legalizaci sexuální práce nevidí: „Snad jen větší riziko sociálního stigmatu, pokud bude dohledatelné, kdo tuto živnost provozuje. Záleželo by ale na konkrétní legislativní úpravě.“ K jejímu navržení ovšem toto volební období nedojde, míní poslanec za TOP 09 Zuna.
Sněmovna se k legalizaci staví rozkolísaně. Nebo vůbec
K návrhu Pirátů na zrušení mezinárodní úmluvy proti obchodování s lidmi z roku 1950, která brání legalizaci a regulaci prostituce, se v minulosti připojili mimo jiné i poslanci a poslankyně z ODS a ANO.
Pro legalizaci dlouhodobě veřejně vystupoval například poslanec za ODS Bohuslav Svoboda. „Přikláním se k tomu, že prostituce by měla být legalizována. Tento způsob výdělečné činnosti tady prostě byl od nepaměti a nevěřím tomu, že nějakou přísnější represí by došlo k tomu, že by zmizel,“ řekl Svoboda v roce 2017 pro Deník s tím, že legalizace by s sebou nesla určitá úskalí, na která je třeba myslet.
Pirátský návrh na legalizaci prostituce podpořila i poslankyně za ANO Helena Válková. Lídr hnutí Andrej Babiš se k tématu v poslední době nevyjadřuje. Ještě v roce 2014 nicméně v rozhovoru pro iDNES prohlásil, že „prostituci v Praze je třeba určitě regulovat, je to téma do komunálních voleb v Praze“. K legalizaci prostituce se jednotně nevyjadřují ani zástupci STAN – návrh Pirátů tehdy ovšem přislíbil podpořit například bývalý politik Petr Hlubuček.
Šéf SPD Tomio Okamura označil záměr legalizace a její podporu ve sněmovně za „dost pozoruhodnou a ve třetím tisíciletí v Evropě za skandální přístup“. Na svůj Facebook tehdy v roce 2019 napsal, že místo toho, aby politické strany realizovaly řešení, které umožní samoživitelkám důstojně se uživit, přichází s nápadem, že by tyto matky měly mít legální možnost provozovat sexuální práci. „A nejen to – na těchto matkách by navrhovatelé formou zdanění rádi ještě nějakou korunu trhli,“ dodal Okamura.
Prostituce by dle něj měla dostat „nějakou legální kontrolovanou formu“, nicméně SPD vidí řešení údajně jinde než všichni ostatní. „Je potřeba nastavit sociální systém tak, aby byl solidární k matkám samoživitelkám. A zároveň je potřeba zarazit podporu tzv. nepřizpůsobivým lidem, kteří si v této souvislosti udělali ‚byznys‘ s rozením dětí,“ napsal. Jaké nepřizpůsobivé lidi měl na mysli, neupřesnil.
Cesta vede na Sever. Nebo ne?
Česko by si dle slov Malinové z Rozkoše bez rizika mohlo vzít příklad třeba z Austrálie, kde kuplířství řeší „svérázně“. „V České republice se někdo, kdo druhému shání klienty v sex byznysu, stává kuplířem. V Austrálii to řeší malým uskupením, spolkem do šesti lidí, v němž jsou bráni jako rovnocenní partneři, kde nikdo nikoho nevykořisťuje a využívají výhod z týmové práce. Platí si vše společně, mohou si pomoci, mohou se společně ochránit v případě napadení,“ popsala generální ředitelka organizace.
V mainstreamových debatách o prostituci je mnohdy vyzdvihován také tzv. „severský model“ – známý též jako „model rovnosti“. Tento přístup „dekriminalizuje všechny osoby, které se živí prostitucí; poskytuje jim podpůrné služby, které jim pomohou odejít; a obchodování se sexem považuje za trestný čin“. Teoreticky sice „dekriminalizuje“ sexuální pracovnice, ale pronásleduje jejich klienty. Dospělým lidem schopným konsensuálního rozhodnutí nařizuje, s kým a za jakých podmínek mohou mít sex. Model přijali ve Švédsku, Norsku, na Islandu, v Severním Irsku, Kanadě, Francii, Irsku a nejnověji v Izraeli.
„Prostituce poškozuje ty, kteří se jí věnují, nikdy nemůže být bezpečná a její existence činí z lidského práva žen na rovnost s muži vzdálený sen,“ uvádí příznivci modelu na svém webu. Rovnosti ovšem dle mnohých feministických teoretiků a teoretiček brání právě kriminalizace sexuální práce, regulace tělesné autonomie a pohlížení na tuto profesi (bez bližšího kontextu) výhradně jako na vykořisťování. Připojení termínu „rovnost“ k přístupu k zákonu o prostituci tak nutně nemusí znamenat, že bude konat v nejlepším zájmu sexuálních pracovnic. Zvláště pokud se na jejich názor nikdo nezeptá. Jak upozorňuje například organizace Human Rights Watch, kriminalizace dobrovolného a konsensuálního sexu mezi dospělými – včetně komerční výměny sexuálních služeb – je neslučitelná s lidským právem na osobní autonomii a soukromí.
Řešením tohoto začarovaného kruhu by mohl být takzvaný „novozélandský model“, kde je sexuální práce legální od roku 2003. Novozélandský zákon o reformě prostituce (PRA) stanovuje, že sexuální služby může prodávat – a kupovat – každý občan starší 18 let. Legální je jak pouliční prostituce, tak provozování nevěstince. Je však protizákonné, aby jakákoli třetí strana umožňovala osobám mladším 18 let provozovat sexuální služby. Je také nezákonné je provozovat na základě dočasného víza. Práva sexuálních pracovnic jsou zaručena právními předpisy v oblasti zaměstnanosti a lidských práv – nikdo (včetně provozovatelů nevěstinců) nesmí nutit sexuální pracovnici k sexu, a to ani v případě, že klient zaplatil.
Nový Zéland operuje s celou řadou orgánů, které mají odpovědnost za podnikání v sexbyznysu, stejně jako na jiných pracovištích. Mezi ně podle kolektivu sexuálních pracovníků NZPC patří například ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo pro inovace a podnikání, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, imigrační úřad, zdravotní lékaři, finanční úřad a policie. Zákony týkající se sexuální práce jsou v zemi stejné jako zákony týkající se jiných pracovišť.
U novozélandského modelu, zdá se, převažují pozitiva. Od počátku legalizace totiž nedošlo k nárůstu prevalence prostituce, a to ani v počtu osob poskytujících komerční sex, ani v počtu osob, které si jej kupují. Násilí páchané na sexuálních pracovnících a pracovnicích je častěji hlášeno policii, a úřady dokonce nezaznamenaly byť i minimální zvýšení obchodování s lidmi.
Kampaň Decriminalise Sex Work: Nový Zéland je jedinou zemí, kde jsou sexuálním pracovnicím přiznána lidská práva. Namísto toho, aby byly terčem útoků a stíhání, jsou nyní chráněny orgány činnými v trestním řízení.
Podobný přístup je ale v Česku zatím neaplikovatelný. Jak zdůrazňují odborné studie, sexbyznys je multidimenzionálním a velmi specifickým odvětvím, do kterého se promítají i kulturní specifika. Neustále se proměňuje a osoby v něm pracující nejsou homogenním celkem. Je nutné jej tak posuzovat individuálně, nikoli černobíle. (Dobrovolnou) sexuální práci z tohoto důvodu nelze označovat za automatické vykořisťování. Je to práce, která může některé lidi bavit a naplňovat, jiné zase ničit. Nová prostituční legislativa má ale před sebou v Česku ještě mnoho výzev, otevřením debaty se sexuálními pracovnicemi počínaje.
