Neděle večer na České televizi je zábavná jako vyšetření močových cest

Po televizním filmu Bezva zuby na zásnuby nás Jiří Vejdělek a Marek Epstein chtějí znovu uvelebit do pohovek, přikrýt dečkou, uvařit čajík a nechat hodinku dívat na poctivou českou prču. Přináší nám balíček ověřeného televizního humoru s Hynkem Čermákem a Eliškou Balzerovou v bakalářském snímku Ledviny bez viny, který jako by v hlavním vysílacím čase poskytoval možnost nemyslet na nic a nechat se unášet bodrými hláškami. Na tom by nebylo nic špatného, pokud by snímek jako komedie fungoval.

Doporučeno

Sex, drogy & opera. Il Boemo elegantně pluje po rozpadlém zevnějšku Vojty Dyka 4. března 2023 22:50

Nejde se nedomnívat, že film s takovým záměrem nevznikal. Jen těžko se můžeme ubránit představě, jak Marek Epstein a Jiří Vejdělek přijdou do České televize, laškovně mrknou na producenty Moniku Effenbergerovou a Jaroslava Sedláčka a praví: „Langoš tam bude dělat divný zvuky a Čermák bude čurat do kanystru. Bude to strašně vtipný, protože to je trapný, chápete, ne?“ Na to producenti bouchnou do stolu a za ohlušujícího zvuku si plácnou jako Carl Weathers a Arnold Schwarzenegger v Predátorovi. 

Takovou scénu z Kavčích hor alespoň naznačují první dva snímky ze série, kterou Bohdan Bláhovec trefně popsal slovy „skvělá telka od Vejdělka“. A jako skvělá telka s nostalgickým odkazem na Bakaláře (a novější Trapasy) pokračuje Vejdělkovo portfolio nemocných orgánů po Bezva zubech i v Ledvinách bez viny. Nutno přiznat, že Ledviny nabídly větší vzrušení než Zuby. Při sledování nám totiž výrazně více mozkových buněk podalo výpověď.

Našlapaný mustang a nadrcená Matylda jako nejlepší rekvizity

Břinkavé kytárky Jana P. Muchowa a Martina Ledviny nás na začátku opět uvádí do filmu, ve kterém bude zapeklitých vztahů víc než požehnaně. Maminka (Eliška Balzerová) smaží svému padesátiletému synovi Teovi (Hynek Čermák) vajíčka. Je pohublý, musí jíst. Stejně tak musí mít zapnuté všechny knoflíčky na košili a jako správný syn respektovat veškerá maminčina přání. Balzerová je zdánlivě milá a nebýt oslovení „maminko“, mohli bychom si klidně myslet, že se jedná o starostlivou manželku, která vypravuje policistu do práce.

To by ale bylo naivní. Ve světě Marka Epsteina totiž muži zpravidla nechodí s nikým, kdo nemá alespoň o deset let a kariérních příček méně. A tak se na scéně brzy objevuje Čermákova přítelkyně, stážistka Matylda (Jana Pidrmanová). Mimo to, že je zamilovaná do svého nadřízeného, má vystudovaný matfyz a svůj studentský projekt prodala do Francie za velkou spoustu peněz. Teď jezdí v našlapaném červeném mustangu, který je ve filmu podobnou rekvizitou jako Matylda samotná. Po Teovi chce vlastní případ a spokojený vztah. Toho druhého se ale kvůli opičí lásce jeho maminky dočká až po pár uměle naservírovaných trapasech. Nedělní večer u telky jak vyšitý.

Je to komedie. Vždyť tam hraje kytara!

Aby toho náhodou nebylo málo, opepřili tvůrci zápletku s dominantní matkou a laškovným flirtem na pracovišti ještě Čermákovým problémem s ledvinami. Poslední dobou chodí na toaletu častěji, než by si přál, je mu kolem padesátky, a vyšetření u urologa je tedy žádoucí. Trochu jako by Epstein s Vejdělkem nezapomněli ani na společenskou a edukační rovinu veřejnoprávní televize a měli nutkavou touhu šířit osvětu o chřadnoucím zdraví stárnoucích mužů. Přesah bychom tedy měli, jen je potřeba udržet komediální rovinu.

K popukání je třeba každá situace, kdy Teo močí. Ve skříni, na hřbitově, v autoservisu. Ještěže je nemocný a život mu nabízí tolik humorných situací. 

O to se v případě Ledvin bez viny stará všudypřítomné brnkání na kytaru, které jako by nás mělo ujistit, že stále sledujeme komedii. A to nejen ve smutných scénách, kdy se Čermák snaží vyprostit z matčina „teroru dobroty“. Muchow nás provází v podstatě na každém policistově kroku. A že jich našlapal! Když jde po schodech – hraje kytara a je to sranda, když jde k autu – břinká sladké dřevo, je to bžunda. A když jde k domu? Zpívá španěla a sólice a je to psina. „Marku, Jirko, a nebude těch humorných situací přece jen trochu málo?“ ptají se producenti. „Počkejte! To není všechno,“ odpovídají tvůrci a vyjmenovávají další řadu perel hodných Felixe Holzmana.

K popukání je třeba každá situace, kdy Teo močí. Ve skříni, na hřbitově, v autoservisu. Ještěže je nemocný a život mu nabízí tolik humorných situací. Stejně tak vtipné jsou scény, kdy se matka bojí o ztrátu svého dítěte, protože rodinná anamnéza příliš slibné vyhlídky na dlouhověkost mužů nepřináší. Je to sranda, protože kytara. K dokonalosti chybí už jen uklouznutí po banánové slupce. Ideálně během močení.

Podobně legrační je vlastně i celá zápletka filmu, kdy se nejrespektovanější policista oddělení a veleúspěšná matematička (která si svou kariéru „špatně spočítala“) bojí o svém vztahu promluvit s dominantní matkou. Ta totiž nerespektuje žádné synovo rozhodnutí a v některých chvílích ani soukromí. Těžko říct, jestli je taková situace vážně legrační, nebo spíš smutná. 

Muchowova kytara nás z reálného světa přenese do The Sims a budí v nás zlomyslné choutky. Toužíme postavičky zamknout v pokoji, nechat jídlo na plotně a počkat, až uhoří.

Detektivní linka, která se odehrává na pozadí hlavního ledvinového příběhu, bohužel není o moc lepší. Stážistka (nejlepší z ročníku) dostane svůj první případ, který vypadá jako brutální vražda a nebezpečné vyhrožování, aby zjistila, že se z něj postupně vyklube jenom žert dětí na internetu. A neboj, opravdu se nejedná o velký spoiler, detektivka je oproti obývákovému dramatu vážně jenom kulisou.

Scénky jako ze šablonky

Ledviny bez viny se totiž odehrávají v jakési alternativní realitě, kdy nadprůměrně inteligentní policistka zuří, když její šéf/milenec nechce vztah na pracovišti přiznat a Vojta Kotek může bez ostychu mluvit o této juniorní policistce jako o svém „dalším případu“. A to i před šéfem, který na rozdíl od Epsteina s Vejdělkem dokáže ženy vnímat i skrz jejich schopnosti a nejen přes jejich roztomilý půvab. Nejdůležitější konverzace, kterou potom superstar z matfyzu vede, se týká oblíbené snídaně jejího partnera. Bizarní scéna s alternativní léčitelkou, u které netušíme, jestli má být rande naslepo, už ani nepřekvapí.

Všechny tři dějové linky jsou neuvěřitelně plytké, realitu popírající a na rozdíl od ostatních komedií ani nemáme žádnou šanci ztotožnit se s jakoukoli z postav. Možná za to může i Muchowova kytara, která nás z reálného světa přenese do The Sims a budí v nás zlomyslné choutky. Toužíme postavičky zamknout v pokoji, nechat jídlo na plotně a počkat, až uhoří. Pokud by v nás tento pocit nevyvolaly komediální scénky jako ze šablonky, Teova věčná chůze po schodech se o to postará s veškerou spolehlivostí.

Druhou verzí této reality může být až trochu kafkovská metafora vyšetření u urologa, kterému jako by nás chtěli tvůrci zbytečně dlouhou stopáží, otravnými postavami a pitomou zápletkou podrobit.

Legrace už bylo ale dost a skončíme trochu seriózně. V údajně komediálním snímku jsme stejně nenapočítali ani jednu vtipnou scénu. Ledviny bez viny jsou jinak po vizuální stránce naprosto standardní nedělní (českou) televizí. Obsazení jednotlivých postav neurazí, střih i kamera většinu času odvádí dobrou službu svému žánru. Jenom je těžké se s tím spokojit v televizi, která má za letošní rok o 100–150 milionů vyšší příjmy, než očekávala. V takovém případě je asi fér, že my naproti tomu očekáváme o poznání kvalitnější pořady v top nedělním prime-timu.