Omezování času na telefonu může zlepšit kvalitu života. Víme, jak na to

Nastavit si hranice

Pro čtyřiadvacetiletou Roxanu není čas strávený na telefonu většinou užitečně strávený. A navíc – člověk je „buďto na telefonu, nebo tady a teď“. Mít telefon na dosah ruky každý den má podle ní negativní vliv především na její pozornost – nesoustředí se pak na práci, čtení či probíhající konverzaci. Podobně ji irituje, když si s někým povídá a daný člověk začne něco dělat na telefonu.

Nastavila si proto jasné hranice. Kdy na telefonu být a kdy ne. Snaží se na něm nebýt předtím, než jde spát, má vypnutá upozornění v podstatě na všech aplikacích, aby se jí s každým bliknutím obrazovky pozornost netříštila. „Když mám období, kdy se chci hodně snažit, hlídám si, abych na Instagramu nestrávila více než 30 minut denně. Občas si dám den úplně bez telefonu,“ popisuje pro Refresher. A co by podle ní mělo být samozřejmé, ale bohužel často není – telefon nepoužívá, když tráví čas s přáteli nebo rodinou.

Roxana si sice nemyslí, že jsou sociální sítě, technologie a telefony „zlo“, ale vnímá, že když celé dopoledne stráví koukáním do telefonu bez konkrétního cíle, má méně energie a elánu na jiné věci.

Mimo zjevné benefity – jako je třeba soustředěnější pozornost – Roxana pociťuje větší klid. Uvědomila si totiž, že není její povinností reagovat a odpovídat na zprávy okamžitě. Ať už na ty pracovní, které přichází po pracovní době, nebo ty od kamarádů a kamarádek, jenom proto, že ji viděli online.

I přes to, že čas online omezuje již delší dobu, si všímá dlouhodobých důsledků života po boku technologií.

Má totiž pocit, že lidé mají kvůli telefonům jakousi tendenci „hloupnout“. „Věci, které jsem si pamatovala předtím, než jsem měla chytrý telefon a data v mobilu, už si mnohdy pamatovat nemusím. Adresy svých přátel, které mám nyní uložené v poznámkách. Ať už jsem kdekoli na světě, nemusím si pamatovat, v kolik přesně hodin a z jakého nástupiště mi odjíždí autobus nebo kdy zavírá moje oblíbená kavárna. Taky už si nepamatuju, kdy jsem naposledy studovala nějakou trasu nebo po cestě dávala obzvlášť velký pozor, abych trefila zpátky, protože mám navigaci kdykoliv po ruce,“ zamýšlí se.

Na sociální sítě by ovšem nezanevřela úplně, jelikož pro ni mají i pozitivní přínos – jsou zdrojem inspirace, možností kreativního vyjádření a komunikace s blízkými. „Když jsme se s přítelem skoro půl roku neviděli kvůli uzavřeným hranicím během lockdownu, byla jsem za technologické možnosti, které máme, vděčnější než kdy dřív,“ dodává.

Momentálně proto našla balanc, který jí vyhovuje.

Sledovat nulu

Jakub (28) přirovnává sociální sítě k ohni: dobrý sluha, špatný pán. „Vnímám, jak je naprosto každý kolem mě ovládán a manipulován Instagramem. Cítil jsem to i u sebe, a proto jsem musel něco změnit. Jelikož i v dnešní praštěný době pořád věřím, že Instagram má i dobrou stránku, rozhodl jsem se, že ho ještě nesmažu. Místo toho jsem chtěl zamezit co nejvíc tomu, aby mě sociální sítě kontrolovaly,“ vzpomíná.

Jak se o to snažil? Zprvu vypnul veškeré notifikace sociálních sítí a zapnul časové omezení aplikací na 30 minut denně. Na ploše nemá žádné ikony aplikací, což je dělá méně dostupné a může to zamezit instinktivnímu kliknutí na aplikaci jen proto, že ji člověk vidí na ploše. Pokud ji chce skutečně otevřít, musí jít do vyhledávání a zadat ručně název aplikace. Jakub doporučuje, že také může pomoci vypnout i návrhy Siri a zobrazování posledních vyhledávaných aplikací. Případně občas cíleně „zapomíná“ telefon v autě nebo doma, aby „natvrdo zamezil plýtvání časem na sociálních sítích“.

Jak ovšem zjistil: „Tohle všechno byla jen rozcvička. Hlavní ‚souboj‘ jsem pořád prohrával. Stačilo totiž, abych otevřel Instagram a najednou jsem spadl do scrollovacího limba, aniž bych vnímal přítomný okamžik. Dlouho mi trvalo, než mi docvaklo, jak konečně převzít řízení,“ reflektuje. Otázka, kterou si následně položil, byla následující: „Co kdyby se zbavil ‚wall‘ a ‚stories‘ feedů?“

To ovšem znamenalo, že musel „unfollownout“ všech 1 200 lidí. „Instagram to má pojištěné, takže mi to zabralo asi dva týdny, každý den šlo totiž odstranit pouze omezený počet lidí,“ říká.

Nakonec bylo přece jen dokonáno: „Nejen že jsem ucítil obrovskou úlevu, ale najednou kromě feedu zmizely kompletně i reklamy! Je to skoro až nepopsatelný pocit. Najednou otevřete Instagram a vidíte jen svoji poslední fotku. Potřeba scrollovat je úplně fuč,“ přibližuje.

S „nulou“ fungoval pár měsíců, ale pak se rozhodl, že bude sledovat pár účtů, které zrovna souvisí s aktuálním děním v jeho životě. S cestováním, aktivitami v surfové komunitě nebo s prací. „A až to nebude potřeba, vrátím se zase na nulu. Stačí totiž sledovat alespoň jednoho člověka a bum, už tam máte zase reklamy a návrhy příspěvků‚ které by se vám mohly líbit,“ předkládá svůj budoucí záměr.

Na dva měsíce pryč

Sedmadvacetiletou Marii k distancování se od sociálních sítí už dříve motivovaly problémy s porovnáváním se, závistí a plýtváním času.

Finální rozhodnutí „být na sebe přísná a opravdu eliminovat čas strávený na Instagramu a v dalších aplikacích“ ovšem učinila až po konci dlouhodobého vztahu. Dramatický rozchod podle ní přiměje člověka pokusit se kontrolovat to, co kontrolovat do jisté míry může – a jednou z těch věcí byl pro Marii čas strávený online. „Chtěla jsem se opravdu zcela soustředit na sebe, a tudíž logickým řešením pro mě bylo deaktivovat co nejvíce sociálních síti to jde a odpojit se,“ říká.

Jakým způsobem tak činí?

Smazala si sociální sítě z telefonu a deaktivovala své účty, aby na ně nechodila ani z pracovního počítače. Ve věcech má ráda pořádek a k plnění cílů či ambicí jí pomáhá jasně stanovený plán, kterého se drží: většinou si proto stanovuje konkrétní dobu, po kterou se na sociální sítě nevrátí. „Prvotně to hned po rozchodu byly dva měsíce, posléze jsem si dávala různé cíle, dva týdny až měsíc. Chci se sem tam izolovat od sociálních sítí i nadále v pravidelných intervalech, například teď v novém roce jsem si dala za cíl vyloučit Instagram do února,“ popisuje.

Co díky tomu získala?

Klid. „Klid na sebe, na své povinnosti i koníčky, a hlavně na lidi, co v mém životě opravdu jsou. Hodně mi to také ulevilo od srovnávání se s ostatními. Například se mi zlepšil i vztah k mému vzhledu, protože nejsem stále zahlcena tím, jak vypadají a jak se prezentují ostatní. Také mi to vyhovuje v tom, že mám pocit soukromí. Nikdo kromě lidí, kterým na mně opravdu záleží a se kterými udržuji kontakt i bez sociálních sítí, nemají přístup do mého života a každodenních činností. A v tom vidím velkou svobodu a překvapivě to ve mně navozuje i jistý pocit bezpečí,“ svěřuje se.

Všímá si ovšem i odvrácené stránky takového rozhodnutí – odstup od sociálních sítí totiž znamená jistou izolaci od ostatních, která může způsobovat pocity osamělosti. „Hodně jsem si uvědomila, kolika lidem jsem ‚sešla z mysli‘, jakmile jsem nebyla na Instagramu pravidelně,“ popisuje.

Člověk se navíc může obávat, že o něco přijde. Něco mu uteče. Například důležité milníky v životech ostatních. „Ale pokud je vztah mezi lidmi opravdu blízký, tak se o důležitých věcech dozvím i bez sociálních sítí,“ zakončuje Maria.