Ženy prožily negativní sexuální zkušenost – ať už nekonsenzuální, nebo konsenzuální, pro kterou by se ovšem za střízliva nerozhodly.
„Konfrontovala jsem ho s tím, že to nebylo správně. Několikrát jsem mu řekla, že mi zničil život, že to byl nejhorší den mého života a že kdybych měla možnost se vrátit do minulosti, ani vteřinu neváhám ohledně toho, co bych změnila. On to vyvracel a říkal mi, že jsem to chtěla a že na tom nevidí nic špatného. Že jsem byla taková poddajná. Že jsem si to užívala,“ popisuje dvaadvacetiletá Dana.
Její zkušenost není ojedinělá. Muži často považují za normální opíjet ženy s vidinou pohlavního styku, případně využijí situace, kdy je žena pod vlivem alkoholu zranitelná. To ilustruje i scéna z filmu Bobule, kdy jedna z mužských postav pronáší repliku: „Jedna je pro tebe, abys byla povolnější, a dvě pro mě na kuráž.“
Agresorem samozřejmě nemusí být pouze muž a obětí se nemusí stát pouze žena, ale vzhledem k tomu, že sexualizované násilí je do velké míry podmíněně genderem, se v textu primárně soustředíme na tyto případy.
Jak připomíná zakladatelka organizace Konsent Johanna Nejedlová, ohrožení nepředstavuje alkohol samotný, ale lidé, kteří sexualizované násilí páchají. „K tomu, aby se ho dopustili, mohou alkohol využívat. Na ženy totiž působí silněji, protože mají často drobnější postavy, takže když toho vypijí stejně jako muži, mohou být opilejší. Pak může být snadnější zneužít jejich bezbrannou situaci,“ popisuje.
Ten pláč – to je jedna z mála věcí, které si z toho pamatuji
S Danou z úvodu textu sedíme v kavárně, zatímco popisuje události, které se odehrály před šesti lety. Na jedné party tehdy potkala o několik let staršího kluka. O několik dní později ho kontaktovala, zda by jí nepomohl s angličtinou. Od té doby ji začal zvát ven. Měla tehdy hodně kamarádů, tudíž jí na tom nepřišlo nic zvláštního nebo podezřelého. Na kafe šli do jejího oblíbeného podniku, kde byla ten večer vernisáž a víno zadarmo. Začali tedy pít, v průběhu večera jí ovšem začal kupovat i tvrdý alkohol.
Po několika hodinách oznámil, že už mu domů nejede žádný spoj. Dana byla zvyklá, že u ní občas kamarádi přespali – v pokoji měla dvě oddělené postele. Nabídla mu tedy tu možnost. „Celou dobu jsem byla naivní, myslela jsem, že je to kamarádské,“ popisuje. Vizuálně ji navíc nepřitahoval, a tak ji ani nenapadlo, že by si to celé mohl vykládat jinak než ona.
Když dorazili domů, byla již hodně opilá. Zde se její myšlenky trousí, následující události si nepamatuje v celé jejich komplexitě. Vybavuje si ovšem několik věcí – v jiném pokoji se převlékla do pyžama. „Nebyla jsem v kalhotkách, že bych se mu třeba chtěla ukázat,“ říká. Nejdříve si pustili film s tím, že se jde spát. Poté, nepamatuje si, jak přesně, „k tomu došlo“. Byla to její první sexuální zkušenost.
Do Danina hlasu v ten moment vstupuje rozrušení. „Vím, že jsem během toho brečela. Asi to bylo i bolestí, ale myslím, že moje tělo chápalo, že to není dobře. Že jsem to vnitřně nechtěla. A je to jedna z mála věcí, které si z toho pamatuji. Ten pláč. Nebyl to fňuk, opravdu jsem brečela. Vyspat se s někým, když vidím, že brečí… to mi nepřijde v pohodě,“ říká.
Nedokázala jsem to pochopit. On měl evidentně pocit, že je vše v pořádku, ještě něco zkoušel. Odstrčila jsem ho a v podstatě jsem ho vyhodila z bytu. Řekla jsem mu, že mi zničil život.
Když příběh vypráví, občas se zastaví, zamyslí a kouká do dáli. Zjevně se probírá myšlenkami. „Ráno jsem z toho byla vyjevená, nedokázala jsem to pochopit. On měl evidentně pocit, že je vše v pořádku, ještě něco zkoušel. Odstrčila jsem ho a v podstatě jsem ho vyhodila z bytu. Řekla jsem mu, že mi zničil život,“ popisuje. Následující dny se ho snažila konfrontovat i přes zprávy – jakoukoli vinu odmítal. Na tom, co se stalo, neviděl nic špatného.
„Říkal, že jsem byla taková poddajná, že jsem si to užívala. To si nepamatuju, byla jsem opilá, neříkám, že to tak nebylo,“ dodává. Pak si ho ovšem zablokovala, nechtěla s ním mít nic společného. V jejím hlase je znatelný vztek – a ten k němu i doteď cítí. „Kdybych ho potkala, zmlátím ho. Vyloženě bych mu chtěla fyzicky ublížit,“ říká rozrušeně.
Když se tehdy svěřila svojí mámě, bylo jí řečeno, že si za to může sama, protože ho pozvala k sobě domů. Jak ovšem říká, v ten moment neměla žádné předchozí zkušenosti ani nikoho, kdo by ji mohl před něčím takovým varovat.
Právě přenášení viny na člověka, kterému bylo ublíženo, je podle Nejedlové velký problém. „Takhle by to fungovat nemělo. Je pravda, že když člověk bude sedět doma a nikoho tam nepustí, tak se mu nic nestane. Přece ale chceme mít normální životy, ve kterých se budeme cítit bezpečně, i když se třeba zrovna víc napijeme. Je dobré se bavit o tom, že nadměrná konzumace alkoholu není prospěšná, ale když je na někom spáchané sexuální násilí, rozhodně by za to neměl být zostouzen,“ říká.
Událost má na Danu vliv dodnes. „Vrací se to, když třeba začnu nový vztah. Trvá mi, než mužské tělo příjmu po fyzické stránce, občas jsem mívala blok,“ popisuje. Někdy se po pohlavním styku dokonce rozbrečela, aniž by přesně věděla proč. „Asi v tom hrála roli ta první zkušenost. Na mých dalších vztazích se podepsala. Myslím, že už navždy bude hrát nějakou roli,“ dodává.
Od té doby je prý obezřetnější. Vědomější si rizik, kterým jsou ženy pod vlivem alkoholu vystaveny. Mužům prý od té doby již tolik nedůvěřuje.
Křičela jsem, že nechci, že je to znásilnění. Stejně si vzal to, co chtěl
Svůj příběh s námi sdílela i třiadvacetiletá Marie Anna. I v něm sehrál alkohol důležitou roli. „S tím klukem jsme se poprvé potkali na večírku. Jsem člověk, který si rád zaflirtuje, ale nikdy to neposouvám na další level. Flirtovala jsem i s ním. Věděla jsem, že má přítelkyni, takže jsem se nesnažila o žádný fyzický kontakt. Když ta akce skončila, tak jsme spolu stáli venku na ulici. Kvůli alkoholu si to moc nepamatuji, ale skončili jsme u mě doma,“ vzpomíná.
Nejdříve se bavili a tancovali. Následně se spolu vyspali. Marie Anna konstatuje, že v té chvíli se stykem souhlasila. „Bylo to iniciované i z mé strany. Ale jak jsme byli opilí, nešlo nám to, tak jsme šli spát,“ popisuje. Okolo deváté jí zvonil budík – měla ten den home office. Do postele si vzala notebook a chtěla začít pracovat.
„Pořád jsem byla dost opilá. On se taky vzbudil a začal se po mně plazit,“ sděluje Marie Anna. V tu chvíli se ovšem cítila jinak než v noci. Za tím, co se mezi nimi stalo, chtěla udělat tlustou čáru. „Říkala jsem mu, ať mě nechá, že nemám zájem, není mi dobře a musím pracovat. Pořád dokola opakoval, že to chci, a byl hrozně dotěrný. Hádala jsem se s ním. Pak mi chytl ruce, vůbec nevnímal, že nechci. Dokonce jsem v jednu chvíli začala křičet, že to je znásilnění. Ale on si prostě vzal to, co chtěl,“ vzpomíná. Situace se několikrát opakovala – muž ji donutil k sexu, následně ji nechal pracovat a usnul. Takto to šlo asi čtyřikrát nebo pětkrát.
Pocit, že si za to můžu sama
Muži podle Nejedlové v takové situaci zneužívají bezbrannosti z více důvodů. Zaprvé to podle ní souvisí se zažitými stereotypy, které ve společnosti kolem navazování vztahů, i těch sexuálních, panují. „Ten nejzásadnější je ten, že muži mají ženy usilovně dobývat, mají se dožadovat sexu, který jim ženy nechtějí nebo by neměly chtít dát,“ vysvětluje Nejedlová.
Podle ní by pomohlo, kdybychom tento stereotyp odbourali a nechali ženy svobodněji rozhodovat o své sexualitě, kterou by mohly volně projevovat. Zároveň je podle ní třeba dekonstruovat mýtus, že všichni muži musí mít sex, který má být jejich cílem a důkazem jejich maskulinity. Někteří lidé podle ní ovšem pouze vědomě zneužívají situace, která se jim tímto způsobem naskytne.
Ze začátku jsem si říkala – wow, já jsem spala s tímhle člověkem. Pak mi došlo, že to, co se stalo, vlastně nebylo dobré ani příjemné. Že to není v pohodě. Začala jsem se cítit nechutně. Měla jsem nepříjemné stavy, nemohla jsem se na sebe podívat.
Marii Anně trvalo pár dní, než si plně uvědomila, co se stalo. Myslí si, že velkou roli sehrál i fakt, že je daný muž mediálně známou osobností. Je to karta, na kterou podle ní hodně sází. „Ze začátku jsem si říkala – wow, já jsem spala s tímhle člověkem. To ale trvalo první dva dny. Pak mi došlo, že to, co se stalo, vlastně nebylo dobré ani příjemné. Že to není v pohodě. Začala jsem se cítit nechutně. Měla jsem nepříjemné stavy, nemohla jsem se na sebe podívat,“ myslí si.
Byla přesvědčená, že kdyby nebyla opilá, tak se to nestalo. „Měla jsem pocit, že si za to můžu sama. Nejdřív jsem si říkala, že kvůli tomu nemám právo říkat, že mě znásilnil. O pár měsíců později jsem ho konfrontovala. Říkala jsem mu: ‚Víš o tom, že jsi mě normálně znásilnil?‘ A on mi odpověděl, že se mi to přece líbilo a že jestli mi to vadí, mám ho dát k soudu,“ popisuje Marie Anna.
Marie Anna se poté začala více hlídat, nyní téměř nepije. „Vím, že když jsem opilá, jsem víc lísavá. Nejsem to já, jsem introvert, nemám ráda doteky. Když jsem pod vlivem alkoholu, tak mi to nevadí a druhý den mám výčitky, morální kocovinu,“ říká závěrem.
Podle Nejedlové je důležité všechny lidi bez ohledu na gender varovat před tím, že jim může být ublíženo a mohou se dostat pod sexuální nátlak. Zároveň je ale nezbytné upozorňovat na to, že chyba je vždy pouze na straně toho, kdo udělal něco špatného.
Důležitá je podle ní i solidarita s ostatními. Pokud se ocitneme třeba na večírku a uvidíme někoho ve zranitelné pozici, měli bychom mu pomoci. „Třeba když jdete na studentský večírek a vidíte, že je tam hodně opilá dívka. Měli bychom jí pomoci, aby se jí něco nestalo, a ne ji v tom nechat s tím, že je to její problém a neměla se takhle opít,“ dodává.
Kam se obrátit?
Podle Dany je důležité, aby v takové situaci člověk nezůstal sám. Aby vyhledal pomoc a svěřil se. „Mně hrozně pomohla moje kamarádka. Nebýt jí, nevím, co bych dělala. Pomohla mi se s tím vypořádat,“ říká.
Odbornou pomoc nabízí například organizace pomáhající obětem sexualizovaného násilí: Profem či Persefona. Oběti se na ně mohou obrátit, ať už kontaktovaly policii, či nikoli. Existují také svépomocné skupiny, kam se ženy mohou jít svěřit – jednu z nich organizuje například Konsent. Podle Nejedlové je ideální vyhledat i terapeutickou podporu. Ta u nás ovšem zatím není plně hrazená pojišťovnou a tím pádem není dostupná všem.
Podle Nejedlové si mnoho lidí neuvědomuje, v čem může být sex pod vlivem návykových látek problematický. V České republice podle ní v tomto směru chybí osvěta. Pokud je někdo příliš opilý, se sexem je lepší počkat na druhý den, nikoli se snažit takové situace využít. „Je to považované za normální, ale nemělo by,“ dodává.
