V moderní historii Česka a Československa neexistuje moc známějších zločinů než ten, který se odehrál 10. července 1973. Shrnujeme pro tebe mrazivá fakta k tomuto tragickému výročí. Věděl*a jsi, že podle Hepnarové se vraždilo i po revoluci?
Přesně před padesáti lety najela Olga Hepnarová nákladním vozidlem do skupiny lidí na Strossmayerově náměstí a osm z nich zavraždila. Masový útok velmi dobře plánovala a na místě činu měla čekat dostatečně dlouho, než se tam objeví „dost lidí“. Máme pro tebe pět faktů o životě a odkazu Olgy Hepnarové, ze kterých tě bude mrazit.
Žhářka Hepnarová
Kvůli osobním i rodinným problémům a frustracím, které ji v životě doprovázely, se mladá Olga odstěhovala na chatu v Olešku. Ani tam se ale její vztah s rodinou příliš nezlepšoval. Hepnarová kvůli pokřiveným vztahům ve svém nejbližším okolí málem spáchala první masovou vraždu ještě tři roky před nechvalně známým 10. červencem 1973.
Improvizovanou zápalnou lahví podpálila dveře jiné chalupy své rodiny v Zábrodí. Uvnitř spala její sestra a manželé Hetnerovi, které vznikající oheň vzbudil a téměř okamžitě jej uhasili. Z potenciálně hrůzného upálení tak vznikla škoda jen za pár desítek korun. Olgu tehdy z trestného činu nikdo nepodezíral. Sama se k němu přihlásila až při vyšetřování známé masové vraždy.
Vykolejit vlak, střílet do lidí
I když dnes na zločin Olgy Hepnarové nahlížíme jako na velmi krutý, její původní plány byly ještě o poznání drastičtější. Aby se pomstila společnosti „za všechno, co jí kdy způsobila“, chtěla Olga vykolejit vlak nebo odpálit bombu na veřejném prostranství s velkým množstvím lidí.
Kvůli technické náročnosti obou „misí“ se ale rozhodla pro méně kreativní způsob vraždění. Svou pomstu si v druhé fázi představovala jako střelbu do náhodných lidí na Václavském náměstí. Olga se přihlásila do kroužku střelby, kde začala své schopnosti pomalu pilovat. Její druhý plán ztroskotal na strachu, že ji masa lidí během akce zlikviduje, a na velmi omezené možnosti automatickou zbraň sehnat.
Trabant jako blízký přítel
Bez ohledu na to, jak cynicky to může znít, Hepnarová řízení milovala. Přestože v práci jako řidička často chodila pozdě, používala vozidla k soukromým cestám a pravidelně ignorovala nařízení svého zaměstnavatele, auta jí pravděpodobně suplovala mezilidské vztahy.
Na začátku roku 1973 Olga prodala chatu v Olešku a za vydělané peníze si pořídila trabant. S ním často vyrážela na okružní jízdy, prostě jen tak. Své vozidlo naprosto milovala a ještě v den svého osudného činu se s ním jela projet na svá oblíbená místa. Těsně před útokem shodila svou bakelitovou lásku ze skály, aby se později nedostala do rukou jinému majiteli.