Patrik pracuje na lešeních v Německu: Mám tu tak dobrý plat, že do pár let chci nakoupit byty a vydělávat na pronájmu, říká

Po roce v Německu si vydělám kolem 4 000 eur (96 000 korun – pozn. red.) za turnus, tedy plus minus za měsíc. Když porovnávám Slovensko s Německem, tak je dost vidět rozdílný životní standard.

V Německu je to hezky vidět na potravinách, které jsou cenově naprosto stejně dostupné, ale o dost kvalitnější. Znát to je i na stavbách, protože když jdu na Slovensku kolem stavby, tak vidím velký rozdíl v přístupu, technice a kvalitě.

Ještě bych určitě zmínil opravu silnic, neboť v Německu stále opravují cesty, které ani nemusí být rozbité. Když pak přijedu zpátky na Slovensko, tak dokola opravujeme stejné cesty a stále nejsou hotové. Tam to jde extrémní rychlostí.

Jaký typ zakázek obvykle děláte? Stavíte lešení například u rodinných domů, nebo se soustřeďujete jen na větší budovy?

Zrovna teď pracujeme pro firmu, která má pouze státní zakázky. Naposledy jsme například dělali lešení u velmi pěkného kostela ve Stuttgartu, dříve jsme stavěli VIP stage na německém festivalu.

U takových zakázek musí být člověk velice opatrný. Na tom kostele ve Stuttgartu jsme například předělávali střechu, která byla tak vzácná, že jsme se jí nesměli ani dotknout, když jsme stavěli lešení.

Teď už máme nejnáročnější část za sebou, neboť příště nám zbývá už jen demontáž spodní části lešení, ale když jsme rozebírali lešení nahoře u věže, tak jsme to opravdu museli shazovat tak, abychom se nedotkli fasády kostela. Nebyla to nejjednodušší práce.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Pokud nám například přijde zakázka na týden stavění, tak první den přijedeme a musíme lešení založit a upevnit, abychom jej následující dny mohli postavit do výšky. Následně stavíme, dokud to nedokončíme.

Vždy předem dostaneme plán, jak má lešení vypadat, takže se řídíme podle toho, ale často se stává, že za námi přijde stavbyvedoucí a řekne nám, abychom něco upravili a přizpůsobili podle něj. Musíme dbát na to, že to lešení využívá několik různých lidí, neboť někdo přijde dělat fasádu, někdo okna a každému to je třeba trochu upravit.

Děláte i o víkendech, nebo pouze během pracovního týdne?

Většinou vždy děláme během pracovních dnů a v sobotu dopoledne, podle toho, jak nám spěchá stavba. Němci na nás vždy přísně dohlížejí, po stavbě stále chodí bezpečnostní technici a kontrolují nás, takže je třeba si dávat pozor na to, aby bylo všechno tak, jak má být. Musíš na sobě mít reflexní vestu i přilbu, ve výškách vždy připevněnou výstroj.

S jakými nejvyššími výškami máš dosud zkušenosti?

Například v Berlíně jsme dělali ve výšce 55 metrů nad zemí. Na nový turnus teď máme jít dělat na 57metrový kostel, kde máme rozplánovanou práci, takže to zase bude něco nového.

Začínal jsi jako lešenář tak, že si tě někdo vzal do party a zaučil tě?

Jasně, takhle jsem začínal v partě a stále tak pracuji. Ale dávám tomu možná dva měsíce, protože potom bych si chtěl založit vlastní partu. Je to docela dřina, nedá se říci, že by to nebylo obtížné, protože ne vždy vše vychází podle plánu.

Ten plán předem připravuje počítač, který neumí počítat se zcela všemi faktory přímo na stavbě, a tak si člověk musí poradit sám. Musíš se přizpůsobit budově a musíš kreativně přemýšlet, abys všechno udělal poctivě a tak, aby lešení bezvadně fungovalo.

Této práci na lešeních se věnuji něco přes rok, přičemž od začátku jsem zatím dělal jen s jedním typem lešení. Tento týden přestupuji na další typ, abych s ním uměl zacházet, a když se to naučím, tak už budu moci založit vlastní partu.

Co to v praxi bude znamenat, založíš-li si vlastní partu? Máš už za rok v byznysu kontakty, díky kterým si budeš moci hledat vlastní zakázky?

Vlastní parta je již ve stadiu řešení. Povedu svou partu, ale budu nadále dělat subdodavatele pod slovenskou firmou, která nám vyřeší vše od cesty až po ubytování. Pokud bych chtěl dělat sám na sebe, musel bych dělat přímo pro Němce a to už je mnohem komplikovanější.

Takto budu mít partu, půjdeme tam, kam nás pošlou, následně přijdu do firmy a německy se domluvím s vedoucím na tom, kam jdeme a co jdeme dělat. Na to je ta němčina skvělá. Turnusy jinak fungují podle dohody, ale my většinou dáváme čtyři týdny v Německu a týden doma. Pokud ale člověk potřebuje odjet na víkend domů, vždy se to dá domluvit.

Do jaké míry vám na stavbě pomáhají stroje?

Většinou si do výšky cca 12 metrů vše děláme sami bez pomoci, dáme si materiál pod sebe a „ručkujeme“ s ním vzhůru, ale na větších stavbách nám pomáhá například jeřáb. Jde o stavby, kde například pracujeme příliš vysoko a materiál bychom tam jinak nemohli dostat, tak nám pomůže právě jeřáb. Absolvovali jsme dokonce speciální kurz toho, jak s ním komunikovat.

Neměl jsi nikdy problém s výškami? Předpokládám, že pokud se někdo výšek bojí, práce lešenáře pro něj nebude ideální.

Já jsem s výškami neměl problém. Jakmile jsem se vrátil z prvních turnusů, tak jsem si na Slovensku udělal kurz paraglidingu, neboť výšky miluji. Pokud máš kvalitní vybavení a výstroj, tak se nemáš čeho obávat. Určitě se na tom nevyplatí šetřit, neboť na tom závisí tvůj život.

Vnímáš na lešení i rizika své práce? Je možné, že by lešení selhalo a spadlo?

Určitě nehrozí, že by lešení spadlo. To se kotví napevno do zdi, takže by se nic takového nemělo stát, pokud ho staví někdo zkušený a dodržuje bezpečnostní předpisy.

Zranil se už někdo na lešení za ten rok práce?

Neměl jsem zkušenost se zraněním a ani jsem zatím neslyšel o nikom, komu by se stalo něco vážnějšího. Je normální, když někomu oteče zápěstí, protože ho příliš namáhal, ale jinak nic. Dlouhodobá únava na mě zatím nepřišla, nepiji ani kofein a rád si po práci chodím zacvičit, takže po roce práce to ještě člověka tak neovlivňuje.

Zvykl sis už na turnusový životní styl, kdy celé týdny trávíš v Německu a týden doma?

První dva týdny na lešení byly otřesné, nemohl jsem ani hýbat rukama. Už jsem si ale zvykl a teď jsem tam možná raději než na Slovensku. Když přijedu na Slovensko, vždy hodně utratím, přičemž v Německu ani nemáme čas utrácet. Je to tam lepší, vyvinutější.

Vyhovuje ti, že jste v partě pouze samí Slováci?

My jsme tady parta kamarádů ze stejné nebo vedlejší vesnice, takže se známe odmalička. Nemáme žádný problém spolu dobře vycházet. Já vždycky říkám, že když si do party umíš natáhnout dobré lidi, tak je to parádní práce.

Zažil jsi už někdy negativní reakci na to, že jste parta pocházející ze Slovenska?

Jednou jsem se setkal s negativní reakcí. Něco nám německy říkal bezpečnostní pracovník, který byl Srb a nebylo mu dobře rozumět, protože si jen tak mumlal pod nos.

Vedoucí party mu moc nerozuměl, tak se Srb rozzlobil, že jak si to představujeme nerozumět německy, že kdyby někdo spadl, tak tam zemře, neboť si ani nebudeme umět zavolat záchranku. To byl nejhorší zážitek, když nám vynadal za jazyk, ale jinak nemám žádnou negativní zkušenost.

Když přijedeš z turnusu domů s plnou peněženkou, musíš v hospodě pozvat kamarády, nebo to je jen takový mýtus?

Nechodím do hospody, ale pozvu je do posilovny a na dobrý oběd. Ale v první řadě si vždy natankuji plnou nádrž. Já jsem byl ze začátku ten typ člověka, který si hned vydělané peníze užíval, ale poslední čtyři měsíce se snažím utrácet méně. Z té výplaty se dá dost ušetřit. Ale ze začátku jsem si hned koupil kurz paraglidingu, nové auto i monitor, který mi je nyní k ničemu. Tyto nákupy tě po čase přejdou.

Většina lidí pracujících v zahraničí se později plánuje vrátit domů. Máš už i ty takovou představu o budoucnosti?

Teď je mi 20 let a zpátky bych se chtěl vrátit, když mi bude kolem 28 let. To už bych chtěl mít doma něco rozjetého. V příštích osmi letech bych chtěl zainvestovat do nemovitostí, nakoupit pár bytů a dát je k pronájmu, protože z německého platu jde na akontace na úvěry rychle našetřit.