Často můžeme mít pocit, že některé věci jsou tradiční a autentické pro danou zemi či kulturu. Nemusí tomu tak ale vždy být. Zvyky, jídlo i jazyk jsou ovlivněny migrací, historickými událostmi nebo kolonialismem.
Pro příklad nemusíme chodit příliš daleko, řadu jich můžeme objevit i u nás. Nepatří nám totiž ani pivo, jehož původní receptura pochází už od Sumerů, ani řízek, který je původně z Rakouska a o jeho původu se Rakušané dohadují s Italy. Dokonce nejsou naše ani ponožky v sandálech, které kvůli chladu začali nosit už staří Římané při tažení na dnešní území Velké Británie.
České země historicky nejvíce ovlivnilo Německo, a to jak v jídle, tak i v kultuře a jazyce. Kromě toho, že našim sousedům vděčíme za národní pokrm knedlo vepřo zelo, velká část slov, která dnes používáme, vychází z germanismů. Jedná se například o slova jako brýle, šnek, knoflík nebo fráze „mít kliku“. Z Německa se k nám navíc dostala i tradice vánočního stromečku, který se v českých zemích objevuje až od devatenáctého století.
Fenoménu míchání kultur se říká kulturní fúze a její příčiny jsou různé. Od válečných konfliktů přes kolonizaci až po prosté obchodní styky a náhody či alternace původních verzí.
Milé náhody i krveprolití
Kulturní fúzi a zahraničnímu vlivu se nevyhne téměř žádná země ani jazyk. Někdy může jít o vtipné a roztomilé náhody, jako je například italský přípitek cin-cin (čteno čin čin). Ten totiž vychází z původního mandarínského rituálního připíjení s frází qing qing, které se sice dnes v Číně už nepoužívá, ale Italům, kteří se s Čínou dostali během období renesance do kontaktu kvůli obchodu, se natolik zalíbilo, že jej používají dodnes.
Jindy je ale přesah mnohem temnější a v podobě současných jazyků se odráží ztracené životy mnoha lidí. Příkladem může být už jen současné rozšíření angličtiny, která by asi vůbec nebyla tak populární jako dnes, nebýt kolonizace. Právě kvůli ní bylo mnoho původních jazyků buď upozaděno, nebo úplně zaniklo a většina bývalých britských kolonií, jako je například Ghana či Jihoafrická republika, dnes mají jako oficiální jazyk angličtinu.
I když o promíchávání jazyků a nepůvodní historii tradic historici a etymologové polemizují neustále, vůbec nejčastěji se s kulturní fúzí v běžném životě setkáš v jídle. Některé na první pohled tradiční recepty tě totiž možná hodně překvapí.
Tradiční Asie z USA a Evropy se 70letou historií
Jedním z novějších případů může být třeba známá vietnamská bageta Báhn mi. Tato pochoutka tradičně podávaná s masem a nakládanou zeleninou totiž vznikla v období francouzské kolonizace Vietnamu ve 20. století. Francouzi k původním vietnamským ingrediencím přidali, jak už asi správně tušíš, svoji tradiční bagetu. Recept se uchytil, ale místní si ho bohužel moc neužili. Jelikož podmínky ve Vietnamu příliš nepřejí pěstování pšenice, Francouzi si bagety museli dovážet. Jejich cena se tím pádem vyšplhala tak vysoko, že si pochoutku kromě kolonizátorů nemohl nikdo jiný dovolit.
Z konfliktů na asijském kontinentu pochází i další tradiční pokrm, tentokrát korejský. Smažené kuře Dakgangjeong v pikantní sladkokyselé omáčce je jedním ze současně nejoblíbenějších receptů jihokorejské kuchyně. Jedná se ale ve skutečnosti o variantu amerického smaženého kuřete, které se do země dostalo spolu s vojáky Spojených států během korejské války v padesátých letech minulého století.