Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Tereza se živí jako učitelka na mezinárodních školách po celém světě. Rodačka z Orlové sbírala první pracovní zkušenosti v Číně, pak v Kuvajtu a teď poslední dva roky žije a pracuje ve Vietnamu.
Refresher se Terezy zeptal, jak se k práci učitelky v zahraničí dostala, jak dobře si vydělává a jestli se vůbec někdy plánuje vrátit do Česka. Zároveň ti milovnice Beskyd, českého piva a cestování poradí, jak skloubit práci s poznáváním světa a dobře si vydělat. „Každý má v životě jiné sny a priority a já si ho bez cestování nedokážu představit,“ říká v rozhovoru Tereza.
Přečti si také rozhovor s Filipem, který pracuje jako svářeč ve Švédsku, nebo Martinem, jenž vyměnil košili za montérky a čištěním fasád si vydělá více peněz než analytik. Tyto a další články jsou přístupné bez reklam výhradně pro členy klubu Refresher+.
Tereza ve Vietnamu Zdroj: Tereza Pavelková/Refresher
Když ti bylo 22 let, odletěla jsi studovat v rámci Erasmu do Finska a do Česka se už pořádně nevrátila. Proč?
Je fakt, že Erasmus ve Finsku byl takový začátek. Cestování bylo vždycky mým snem už od základní školy a bylo příjemné spojit ho se studiem, které mě také bavilo. Takže když jsem se vrátila do Česka a dokončila školu, automaticky jsem začala hledat další stáže a možnosti cestování nebo práce. Narazila jsem na studentskou organizaci AIESEC a podařilo se mi získat roční stáž v Číně, kde jsem učila angličtinu na různých školách.
AIESEC je mezinárodní studenty plně řízená nepolitická nezisková organizace, která rozvíjí vůdčí schopnosti prostřednictvím leadership programů a zapojení studentů a absolventů do mezinárodního výměnného programu.
Po stáži jsem se vrátila domů a našla si práci v Olomouci, ale stále mě to táhlo do světa. Pak jsem se sbalila a zase odjela. Opět do Číny, do Kantonu, ale tentokrát na vlastní pěst, na turistické vízum. Prostě jsem zkusila štěstí a s životopisem v ruce hledala práci na místních mezinárodních školách. A nikdy jsem nepřemýšlela o tom, proč jsem se nevrátila do Česka. Když jsem se z Číny přestěhovala za prací do Kuvajtu a po pár letech do Vietnamu, brala jsem to tak nějak automaticky, jako když se člověk přestěhuje z Ostravy do Prahy. Naučila jsem se mít dva domovy, rodné Česko a ten, který si můžu vytvořit kdekoli na světě.
Mám tu dokonce českou hospodu, kde mají na čepu tmavé pivo, prodávají tučný sýr a naposledy jim na záchodě hrála dechovka.
Popsala bys, jak vypadá tvoje běžná pracovní náplň?
Pracovní zátěž je podobná té naší. Učím na prvním stupni základní školy všechny hlavní předměty – angličtinu, matematiku nebo přírodopis. Oba moji rodiče pracují na základní škole v Česku, takže mám hodně práce i s výukou. Jediný rozdíl je v tom, že pracuji v mezinárodní dvojjazyčné škole, takže děti mají všechny předměty v angličtině kromě výchovy, hudebky a vietnamštiny. Také pracovní doba je tu trochu jiná. V Česku, alespoň si to myslím, mají učitelé větší volnost, co se týče pracovní doby. Tady, i když mám liché hodiny, což znamená, že neučím, musím být ve škole. V práci jsem od půl osmé ráno do půl páté. Děti, ať už jsou v první, nebo druhé třídě, jsou ve škole taky stejně dlouho.
Jak to je s benefity ve tvé práci? S čím vším ti škola pomohla, platí ti něco?
Na všech mezinárodních školách jsou součástí pracovní smlouvy obvykle tzv. „výukové balíčky“. Podle mých zkušeností je to prakticky ve všech zemích, kde jsem pracovala, podobné. Škola mi k měsíčnímu platu poskytuje příspěvek, který mi více méně pokryje nájemné. Jednou ročně mám nárok na zpáteční letenku domů do Česka, platí mi zdravotní pojištění a pracovní vízum a povolení k pobytu. Kdybych měla rodinu, přenesly by se tyto benefity i na ni. Můžu zadarmo jíst ve školní jídelně nebo si vybrat, že dostanu peníze na obědy.
Mohla bys porovnat, jak si vyděláš ve Vietnamu a kolik by sis za stejnou práci vydělala doma?
Těžko se mi to srovnává, protože jsem nikdy nepracovala v mezinárodních soukromých školách v Česku a nemám v tuto chvíli velký přehled. Platy učitelů v soukromém sektoru jsou ale určitě vyšší než ve vietnamských státních školách. Soukromé školy, ať už ve Vietnamu, Číně, nebo Kuvajtu, si dobře uvědomují, že platy a benefity musí nastavit tak, aby tam lidé chtěli pracovat, učit, a hlavně zůstat. Takže platy jsou zde velmi příjemné a řekla bych, že i nadstandardní.
Kolik tě stojí živobytí ve Vietnamu?
Vietnam je jednou z nejlevnějších zemí pro expaty i cestovatele. Ale jako všude i zde samozřejmě existují rozdíly v cenách. V místní vietnamské pivnici na rohu dostaneš čepované pivo za 13 korun a jídlo za 30 korun, ale pak zajdeš do vyhlášené mexické restaurace a tam za půllitr zaplatíš 90 korun. V cenách je velký rozdíl podle toho, co očekáváš.
Tereza ve Vietnamu Zdroj: Tereza Pavelková/Refresher
Za pronájem dvoupokojového bytu v novém paneláku, plně zařízeného, zaplatím asi 12 tisíc. Motorku jsem koupila z druhé ruky od kamaráda za pár tisíc. Kino tu stojí podobně jako u nás. Když to srovnám, co vydělávám a že pracuju v soukromém sektoru, tak se tu dá hodně peněz ušetřit. Peníze vlastně ani nepočítám a můžu si koupit cokoliv.
Setkala ses ve Vietnamu s nějakou formou diskriminace, protože jsi žena? Přece jen je společnost tam dost tradičně založená.
Nesetkala, na vedoucích pozicích ve firmách a na školách pracuje mnoho žen.
Nevadí, že nejsi rodilá mluvčí? Nebyla to překážka získat práci učitelky na mezinárodní škole?
V současné době to určitě nevadí, ale samozřejmě záleží na tvojí úrovni angličtiny, a hlavně zkušenostech. A právě na to by ses měl při pohovoru rozhodně zaměřit. Sama jsem ušla docela dlouhou cestu – od učitelky angličtiny v mateřské škole, kde jsem děti učila prakticky jen slovní zásobu a stavbu vět, až po práci na British International School v Kuvajtu, kde jsem učila matematiku a fyziku v šesté třídě a další předměty. Na své angličtině stále pracuji, vždy je co zlepšovat. V práci a v kolektivu už neřeším, že nejsem rodilá mluvčí.
Co bys poradila ostatním, kteří by rádi také takto cestovali a pracovali jako učitelé, ale třeba mají obavy, že bude problém s tím, že nejsou rodilí mluvčí?
Jediná a asi nejlepší rada je nebát se a zkusit to. Začni jako lektor v anglickém centru, kde je angličtina jako druhý jazyk, to je rozhodně jednodušší. Pak to zkus třeba v mateřské škole. Když hledám práci v zahraničí, rozhoduji se, který kontinent nebo země se mi líbí. Zadám do Google Maps „international schools“ a pak už jen prohlížím jejich webové stránky a posílám životopisy. Čím více pohovorů, tím lépe. Získáš zkušenosti a pak si můžeš vybírat z nabídek.
Kromě dětí jsi určitě v kontaktu i s rodiči – jak moc se liší vietnamský přístup k výchově a výuce, když to porovnáš s Českem?
Nevím, jestli je to úplně srovnatelné, je to jiná kultura a jiný přístup ke vzdělávání. Vietnamští rodiče jsou ve svém přístupu ke škole a vzdělávání velmi starostliví a intenzivní. Nebo alespoň ti, se kterými se jako učitelka setkávám každý den ve škole. Mají na své děti vysoké nároky už od útlého věku. Vyžadují stále více domácích úkolů a domácích prací a děti mají obvykle po škole více doučování nebo hodin klavíru a dalších cizích jazyků. Čtení a čtenářská gramotnost se tu vyučují v mateřské škole, v druhé třídě už čtou a počítají zlomky. V Česku rodiče dávají dětem více prostoru, aby mohly být dětmi. Kroužky jsou spíše o zábavě nebo sportu.
Jací jsou Vietnamci a jak nás vnímají? Přece jen jich tu hodně žije.
Vietnamci, se kterými se tu denně setkávám, jsou pracovití a přátelští. Čechy vnímají pozitivně, a když zjistili, že jsem z Česka, nejednou jsem od nich slyšela i několik českých frází. Mám tu dokonce českou hospodu, kde mají na čepu tmavé pivo, prodávají tučný sýr a naposledy jim na záchodě hrála dechovka.
Tereza ve Vietnamu Zdroj: Tereza Pavelková/Refresher
Jak trávíš volný čas?
Pořád cestuju. A když zrovna necestuju, plánuju další výlety a dobrodružství nebo trávím víkendy s přáteli na motorkách v okolí Hanoje. Jako učitelka mám výhodu prázdnin a volna, to je jeden z důvodů, proč mě to, co dělám, tak baví. Před měsícem jsem se vrátila z Kolumbie a nedávno jsem si koupila letenky do Jihoafrické republiky, kde strávím Vánoce. Každý má v životě jiné sny a priority a já si ho bez cestování nedokážu představit.
Chystáš se vůbec někdy vrátit do Česka, žít tu a pracovat?
Česko mám moc ráda, jednou až dvakrát ročně se vracím domů a snažím se tam strávit alespoň měsíc. Chybí mi rodina, přátelé, Beskydy, české pivo nebo třeba jen víkend v zimě na lyžích. Ale jak jsem říkala, nikdy neplánuju moc dopředu. Před jedenácti lety jsem si myslela, že odjedu na rok, takže se mi ten rok trochu protáhl. Tady a teď zjišťuju, že nejdůležitější je pro mě být stále šťastná a spokojená, takže si čas v Hanoji, a hlavně práci užívám. Ale nikdy neříkám nikdy.
