Změna kalendáře je možná ještě drsnější než změna času.
To si takhle jdeš dát šlofíka a probudíš se o deset dní později. Přesně to se stalo lidem v říjnu roku 1582. Nestála za tím ale žádná obrovská party ani epidemie. Papež Řehoř XIII. totiž v tom roce zavedl gregoriánský kalendář, aby vyrovnal „papírové“ datum s tím, jak Země obíhá okolo Slunce.
V roce 45 před naším letopočtem zavedl Julius Caesar juliánský kalendář. Ten fungoval bez problémů, tedy až do té doby, než se objevil problém s výpočtem data Velikonoc. Ty totiž mají připadat na první neděli po prvním úplňku po jarní rovnodennosti.
Datum rovnodennosti bylo stanoveno na 21. března. O několik století později se ale ta skutečná rovnodennost od té na papíře výrazně vzdálila. Juliánský kalendář bral v potaz, že sluneční rok trvá déle než 365 dní, a pracoval s přestupnými roky podobně jako současný kalendář. Každý čtvrtý rok trval o den déle.
Nebral ale v potaz, že rok nemá 365,25 dne, ale jenom přibližně 365,242 dne. Tím pádem se juliánský kalendář každých 314 let odchýlil od slunečního roku o jeden den. Aby to Řehoř vyrovnal, posunul po konzultaci s matematiky kalendář o 10 dní dopředu.
Datum zvolil tak, aby posun nezasahoval do církevních svátků, a tak si šli lidé po svátku Františka z Assisi 4. října lehnout a probudili se 15. října. Gregoriánský kalendář od té doby implementovala drtivá většina světa.
