Co si představíš, když se řekne chemoterapie? Pravděpodobně plešatost, vyhublost, neustálé zvracení, únavu. Dnes už tomu tak ale v řadě případů vůbec nemusí být. Redaktorka Refresheru popisuje svou zkušenost s léčbou rakoviny.
„Když to bude nezhoubné, nádor odstraníme a dále vás budeme sledovat.“
„A když to bude zhoubné?“
„Pak vás pošleme na onkologii.“
Onko- cože? V pětadvaceti, když jsem byla celý život zdravá a rakovinu jsme (ťuk, ťuk, ťuk) v rodině neměli? A ještě ke všemu onemocnění, které zpravidla nejvíce ohrožuje muže o 30 let starší? Teď, když jsem dodělala školu a těším se, co mi „dospělácký“ život přinese?
No nebyla to zrovna životní trajektorie, kterou jsem očekávala.
Větu „Máte zhoubný nádor v tlustém střevě“ jsem si vyslechla v srpnu loňského roku. Ten den si pamatuji, snad asi jako každý onkologický pacient či pacientka, v každém malém detailu. Stačí, abych cítila vůni, kterou jsem měla tehdy na sobě, nebo si má hlava po miliontém přehrála onen „osudný“ telefonát z histologie, a jsem zpátky v srpnovém horkém dni.
To, že o onemocnění veřejně píšu a mluvím (najdeš mě například i na TikToku, kde se snažím šířit osvětu mezi mladými lidmi), vnímám jako jistou formu terapie. Stále to není jednoduché, ale každým článkem, videem nebo rozhovorem s člověkem, který si prochází něčím podobným, je to snazší.
Zatím si můžeš přečíst, jak jsem se k diagnóze dostala (spoiler: jednoduché to nebylo). Že tomu všemu předcházela kolonoskopie. A psala jsem také o tom, že rakovina tlustého střeva u mladých lidí je bohužel na vzestupu. Tentokrát se dozvíš, jak probíhá samotná léčba – chemoterapie.
Komůrka pod kůží
Poprvé jsem na onkologii zavítala asi dva týdny poté, co mi byl z těla chirurgicky odstraněn samotný nádor. Sezení v ordinaci bylo pro mě i můj doprovod emotivní. Mohu o svých zkušenostech mluvit, jak moc chci, ale některé jsou zkrátka nepřenositelné a nic tě na ně nepřipraví. Určité věci dokážou pochopit jen ti, kteří si prošli podobnou životní situací.
Na promoci v pražském Karolinu můj krk nezdobil hedvábný šátek či snad nějaký třpytivý náhrdelník, nýbrž jizva schovaná pod náplastí, která mě v jednom kuse svěděla. Prvním krokem před samotnou chemoterapií bylo totiž v mém případě zavedení centrálního žilního portu. To je taková malá plastová „komůrka“, kterou mám pod kůží blízko klíční kosti. Port má k sobě připojenou hadičku (katétr), která vede do centrální žíly.
Port mi šetří žíly na rukou, odkud se obvykle provádí vpichy nebo kam se zavádí kanyly. Ne všichni onkologičtí pacienti a pacientky tak logicky mají port. Mohou léčbu přijímat přes klasickou kanylu, kterou možná z nemocnice znáš i ty. Rozšířený je také tzv. PICC (periferní cestou implantovaná centrální kanyla), který je jako port pod kůží, ale většinou v paži.
Zavedení portu probíhá v lokální anestezii a trvá asi hodinu. Už jsem zažila příjemnější věci, ale na druhou stranu to alespoň nebolí. Dnes, půl roku po zavedení portu, o něm už vůbec nevím. Pod kůží pouze cítím malou nebolestivou „bouli“ a zákrok mi připomíná jizva.
Takže: port zaveden, rekonvalescence po operaci úspěšná, všechny krevní testy provedeny – chemoterapie může začít.
Upřímně, vůbec jsem nevěděla, co čekat. Jak to bude probíhat? Bude mi blbě? Mám se raději pořádně najíst? Noc před první chemoterapií jsem tak téměř probděla. Dnes už ale vím, že se nebylo čeho bát. O všech pocitech, obavách, myšlenkách, které člověka v takovou dobu provází, ale zase jindy.
Jak probíhá chemoterapie?
Můj ošetřující onkolog mi na začátku léčby sdělil, že budu muset podstoupit dvanáct cyklů chemoterapie. Jeden cyklus se uskuteční vždy jednou za čtrnáct dní s tím, že si nejprve odsedím tři hodiny na stacionáři a posléze si domů odnesu takzvanou „baxterku“, která mi bude kapat cca 48 hodin.
„Bojujeme teď s tak trochu neviditelnou nemocí. Nádor už sice nemáte, ale musíme odstranit rakovinné buňky, které vám v těle mohly zůstat,“ vysvětlil mi tehdy lékař.
Každá návštěva onkologie probíhala stejně. Ráno jsem se dostavila na odběry krve, z jejichž výsledků lékař určoval, zda je mé tělo schopno chemoterapii podstoupit. Následně jsem si šla „popovídat“ s onkologem, který mě i brzo ráno – rozespalou a unavenou – dokázal vždy rozesmát, a pak už jsem zamířila rovnou na stacionář. Tak se říká místu, kde probíhá chemoterapie.
– Jedná se o protinádorovou léčbu založenou na lécích označovaných jako cytostatika. Společným znakem této různorodé skupiny léků je jejich cytotoxický efekt, který způsobuje, že jsou schopny různými způsoby ovlivňovat růst a dělení nádorových buněk.
– Léky však ovlivňují i zdravé buňky, především ty rychle se dělící. Z toho vyplývají četné nežádoucí účinky chemoterapie, které se u různých typů léků liší.
Zdroj: Masarykův onkologický ústav
Možná si představuješ, že na stacionáři potkáš ztrhané, unavené, smutné a tragickým osudem zmítané lidi. I já jsem si to myslela, a dokonce jsem se bála, že pohled na takové neštěstí nebudu zvládat. Pravda ale je, že jsem se nikdy tak nemýlila.
Smích na onkologii a „chemo“ na doma
Co se dozvíš po odemknutí?
- Nemusí ti vypadávat vlasy ani nemusíš zvracet. Jak jsem chemoterapii prožívala já.
- Jak to vypadá na stacionáři, kde chemoterapie probíhá.
- Co si přeju, aby mi řekli, když jsem na chemoterapii nastupovala.
- Proč se – paradoxně – i na léčbu rakoviny lze těšit.
- Odemknutím článku podpoříš kvalitní autorskou tvorbu REFRESHER+. Zdravotním tématům včetně rakoviny se věnujeme delší dobu. Chceme tak šířit osvětu a vyvracet škodlivé stereotypy. Je to nicméně práce, která je časově i psychicky náročná, proto jde o placený obsah.
