Co si představíš, když se řekne chemoterapie? Pravděpodobně plešatost, vyhublost, neustálé zvracení, únavu. Dnes už tomu tak ale v řadě případů vůbec nemusí být. Redaktorka Refresheru popisuje svou zkušenost s léčbou rakoviny.
„Když to bude nezhoubné, nádor odstraníme a dále vás budeme sledovat.“
„A když to bude zhoubné?“
„Pak vás pošleme na onkologii.“
Onko- cože? V pětadvaceti, když jsem byla celý život zdravá a rakovinu jsme (ťuk, ťuk, ťuk) v rodině neměli? A ještě ke všemu onemocnění, které zpravidla nejvíce ohrožuje muže o 30 let starší? Teď, když jsem dodělala školu a těším se, co mi „dospělácký“ život přinese?
No nebyla to zrovna životní trajektorie, kterou jsem očekávala.
Větu „Máte zhoubný nádor v tlustém střevě“ jsem si vyslechla v srpnu loňského roku. Ten den si pamatuji, snad asi jako každý onkologický pacient či pacientka, v každém malém detailu. Stačí, abych cítila vůni, kterou jsem měla tehdy na sobě, nebo si má hlava po miliontém přehrála onen „osudný“ telefonát z histologie, a jsem zpátky v srpnovém horkém dni.
To, že o onemocnění veřejně píšu a mluvím (najdeš mě například i na TikToku, kde se snažím šířit osvětu mezi mladými lidmi), vnímám jako jistou formu terapie. Stále to není jednoduché, ale každým článkem, videem nebo rozhovorem s člověkem, který si prochází něčím podobným, je to snazší.
Zatím si můžeš přečíst, jak jsem se k diagnóze dostala (spoiler: jednoduché to nebylo). Že tomu všemu předcházela kolonoskopie. A psala jsem také o tom, že rakovina tlustého střeva u mladých lidí je bohužel na vzestupu. Tentokrát se dozvíš, jak probíhá samotná léčba – chemoterapie.
Komůrka pod kůží
Poprvé jsem na onkologii zavítala asi dva týdny poté, co mi byl z těla chirurgicky odstraněn samotný nádor. Sezení v ordinaci bylo pro mě i můj doprovod emotivní. Mohu o svých zkušenostech mluvit, jak moc chci, ale některé jsou zkrátka nepřenositelné a nic tě na ně nepřipraví. Určité věci dokážou pochopit jen ti, kteří si prošli podobnou životní situací.
Na promoci v pražském Karolinu můj krk nezdobil hedvábný šátek či snad nějaký třpytivý náhrdelník, nýbrž jizva schovaná pod náplastí, která mě v jednom kuse svěděla. Prvním krokem před samotnou chemoterapií bylo totiž v mém případě zavedení centrálního žilního portu. To je taková malá plastová „komůrka“, kterou mám pod kůží blízko klíční kosti. Port má k sobě připojenou hadičku (katétr), která vede do centrální žíly.
Port mi šetří žíly na rukou, odkud se obvykle provádí vpichy nebo kam se zavádí kanyly. Ne všichni onkologičtí pacienti a pacientky tak logicky mají port. Mohou léčbu přijímat přes klasickou kanylu, kterou možná z nemocnice znáš i ty. Rozšířený je také tzv. PICC (periferní cestou implantovaná centrální kanyla), který je jako port pod kůží, ale většinou v paži.
Zavedení portu probíhá v lokální anestezii a trvá asi hodinu. Už jsem zažila příjemnější věci, ale na druhou stranu to alespoň nebolí. Dnes, půl roku po zavedení portu, o něm už vůbec nevím. Pod kůží pouze cítím malou nebolestivou „bouli“ a zákrok mi připomíná jizva.
Takže: port zaveden, rekonvalescence po operaci úspěšná, všechny krevní testy provedeny – chemoterapie může začít.
Upřímně, vůbec jsem nevěděla, co čekat. Jak to bude probíhat? Bude mi blbě? Mám se raději pořádně najíst? Noc před první chemoterapií jsem tak téměř probděla. Dnes už ale vím, že se nebylo čeho bát. O všech pocitech, obavách, myšlenkách, které člověka v takovou dobu provází, ale zase jindy.
Jak probíhá chemoterapie?
Můj ošetřující onkolog mi na začátku léčby sdělil, že budu muset podstoupit dvanáct cyklů chemoterapie. Jeden cyklus se uskuteční vždy jednou za čtrnáct dní s tím, že si nejprve odsedím tři hodiny na stacionáři a posléze si domů odnesu takzvanou „baxterku“, která mi bude kapat cca 48 hodin.
„Bojujeme teď s tak trochu neviditelnou nemocí. Nádor už sice nemáte, ale musíme odstranit rakovinné buňky, které vám v těle mohly zůstat,“ vysvětlil mi tehdy lékař.
Každá návštěva onkologie probíhala stejně. Ráno jsem se dostavila na odběry krve, z jejichž výsledků lékař určoval, zda je mé tělo schopno chemoterapii podstoupit. Následně jsem si šla „popovídat“ s onkologem, který mě i brzo ráno – rozespalou a unavenou – dokázal vždy rozesmát, a pak už jsem zamířila rovnou na stacionář. Tak se říká místu, kde probíhá chemoterapie.
– Jedná se o protinádorovou léčbu založenou na lécích označovaných jako cytostatika. Společným znakem této různorodé skupiny léků je jejich cytotoxický efekt, který způsobuje, že jsou schopny různými způsoby ovlivňovat růst a dělení nádorových buněk.
– Léky však ovlivňují i zdravé buňky, především ty rychle se dělící. Z toho vyplývají četné nežádoucí účinky chemoterapie, které se u různých typů léků liší.
Zdroj: Masarykův onkologický ústav
Možná si představuješ, že na stacionáři potkáš ztrhané, unavené, smutné a tragickým osudem zmítané lidi. I já jsem si to myslela, a dokonce jsem se bála, že pohled na takové neštěstí nebudu zvládat. Pravda ale je, že jsem se nikdy tak nemýlila.
Smích na onkologii a „chemo“ na doma
Ve skutečnosti byl na stacionáři slyšet (mnohdy VELMI hlasitý) smích, dědové tu flirtují s babičkami a nabalují je na historky a svalnaté fotky z mládí, v televizi běží filmy – a vždycky tu někdo spokojeně chrápe v daleké říši snů. Pacienti a pacientky tu klábosí o všem možném, a někteří dokonce – jako ve škole – vyžadují místo vedle svého oblíbeného „onkoparťáka“.
Nikde jinde než na onkologii v Nemocnici Na Homolce jsem také nepotkala tak hodné a empatické zdravotní sestry. Nehledě na věk odsud každý po chemoterapii odchází s obrázkem na náplasti – a s obejmutím od sestřičky. Pamatují si, co jste jim minule vyprávěli, a mluví s vámi, jako byste byli rodinní známí.
Jednoho nedělního večera jsem se tak přistihla, že se tam těším. Těšit se na návštěvu onkologie? Existuje snad větší oxymóron?
To, že ti můžu zprostředkovat tuhle zkušenost, je pro mě velmi důležité. Kdyby mi to totiž někdo takhle popsal tehdy v září, když jsem nastupovala na léčbu, obavy z neznámého by byly podstatně menší.
Na stacionáři jsem strávila vždy kolem tří hodin. Nejprve totiž sestra proplachem ověřila průchodnost a funkčnost portu, posléze mi do žíly pumpovaly různé minerály a vitaminy, které měly léčbu podpořit. Až poté jsem domů odcházela s infuzorem naplněným cytostatiky.
Tuto „baxterku“ (pojmenovanou po firmě, která infuzory vyrábí) jsem měla uloženou buď v přenosné ledvince, kterou jsem dostala v nemocnici, nebo v pouzdře, které mi uháčkovala má sestra. Fungovala jsem s ní zhruba 48 hodin, tedy i během spánku nebo například sprchování. Když léčebná látka dokapala, odvezla jsem „baxterku“ zpět do nemocnice, kde mi ji zdravotní sestra odpojila z portu. Následně jsem si už jen doma píchala „injekce“ na podporu tvorby bílých krvinek (ovlivnění krvetvorby totiž patří mezi jeden z hlavních nežádoucích účinků chemoterapie).
Takže nejenže jsem zažila spoustu srandy na stacionáři a těšila se tam, ale ani jsem nemusela kvůli chemoterapii spát v nemocnici. Prostě jsem si ji pohodlně vzala domů. Mezi další překvapení patřil fakt, že mi ani nevypadaly vlasy a ani jednou jsem nezvracela. První dva dny po odpojení jsem sice byla unavená, ale jinak jsem byla schopna normálně fungovat – pracovat a třeba i sportovat.
Může být podávána za hospitalizace v nemocnici, ambulantně ve stacionáři nebo doma. Vždy záleží na druhu chemoterapie. Ta totiž není pro všechny stejná, ve skutečnosti dnes existuje nespočet druhů.
Hustý, co? Vždyť takhle se o rakovině vůbec nemluví. Plešatost, zoufalství, smrt – takhle přece rakovinu rámují média.
Nechci vůbec implikovat, že rakovina není závažné onemocnění a léčba je procházka růžovým sadem. Tak to samozřejmě není. To, že jsem mohla relativně normálně fungovat, nezvracela jsem a nevypadaly mi vlasy, zdaleka není realitou všech onkologických pacientů a pacientek. Záleží na druhu chemoterapie, typu rakoviny, věku a celkovém zdravotním stavu.
Z mé zkušenosti ale můžeš vidět, že dnes už je léčba naštěstí mnohem dál a podstoupit chemoterapii nemusí být tak děsivé, jak se na první pohled zdá. Rakovina už totiž není jednoznačným rozsudkem smrti, jak tomu bylo dříve. A ano, pokud pracují správní lidé na správných místech, na onkologii se lze i těšit.
