Když si člověk dneska pustí tuzemské rádio, nemůže bohužel úplně čekat, že uslyší ty nejnovější hity. Ale docela nás překvapilo, že v éteru stále cirkulují pecky, které jsou v Česku dávno „plnoleté“. Připomeň si je s námi.
Rok, o kterém se bavíme, je 2004. Co se tehdy dělo? Když navážeme na nedávné události, konalo se fotbalové Euro v Portugalsku a česká reprezentace pod vedením kapitána Pavla Nedvěda vybojovala bronz. V kontrastu s dneškem se to zdá jako dávná historie.
Co se třeba politiky týče, Češi vstoupili do Evropské unie. V Americe, bojující v Iráku, obhájil prezidentský mandát George Bush. A kultura nemohla tušit, jak obrovský boom ji čeká s počátkem sociálních sítí a založením Facebooku.
Rok 2004 byl pro domácí hudební kulturu signifikantní zejména tím, že to byl Rok české hudby, jenž zároveň vyšel na sté výročí úmrtí Antonína Dvořáka. Svět ale dosud nebyl zvyklý na internetový hudební streaming, proto lidé mezi sebou neporovnávali Spotify Wrapped, nýbrž se se svými playlisty, které jim rotovaly v empétrojkách a discmanech, špičkovali ústně nebo přes ICQ. Na YouTube taky zapomeň, ten se narodil až o rok později.
Na to všechno reagovala hudební tvorba. Co jsme tehdy poslouchali? A jak zněly domácí a zahraniční hitparády?
Medúza a „Čágo bélo, šílenci“
Možná si vzpomeneš, že to, co bylo hudebně v kurzu, nám v roce 2004 sdělovaly zejména dvě televizní relace. Na České televizi k nám pravidelně promlouvala dvojice, která dnes prakticky nedává smysl – i když frontman kapely Kryštof Richard Krajčo asi ještě ano, ale místopředseda Poslanecké sněmovny za ANO Aleš Juchelka vůbec. Spolu uváděli hitparádu Medúza.
Dvojice propůjčila obličeje pořadu, který začal jako první hudební automat v Česku už v roce 1992. V novém tisíciletí se oni sami stali hnacími motory pořadu, který byl opravdu oblíbený. V roce 2009 se nicméně Krajčovi dařilo i s kapelou, jíž dal přednost a moderování nechal. Juchelka záhy taktéž Medúzu opustil.
Konkurenční televize Nova vysílala vlastní hitparádu Eso od roku 1994. Proslavila ji zejména Tereza Pergnerová svým pozdravem „Čágo bélo, šílenci“. Na moderátorském křesle se během devadesátých let vystřídala spousta známých lidí včetně kapely Lunetic nebo Yemiho A.D., v roce 2004 je před kamerou nahradil tehdy ještě rapper, jenž zde vydržel až do konce vysílání v roce 2009, Leoš Mareš. Eso bylo jedním z nejdéle vysílaných pořadů Novy.
Kromě těchto hitparád začala na českých obrazovkách získávat popularitu i první čistě hudební televizní stanice Óčko. Odstartovala v roce 2002 a se zaměřením na hudbu i lifestyle byla domácím unikátem.
Průlomovým obsahem bylo rotování videoklipů, posluchač tak nemusel čekat celý týden. Kromě toho mohli lidé při poslechu hudby komunikovat live mezi sebou přes SMS, které se objevovaly na obrazovce. Jindy se například mohli více dozvědět o žánrech, které nebyly zrovna mainstream, v moderovaných pořadech (5. element, Knokaut, Frisbee, Madhouse apod.)
Všechny výše uvedené pořady a stanice měly svá pravidla, hitparády, umístění, ale končily v nich jedny a ty samé zahraniční i domácí bangery. Obě skupiny si představíme.
American Idiot, moldavský megahit a Toxic Britney
K tomu, jak se vyvíjela politická situace ve Spojených státech, se začali vyjadřovat i hudebníci. Umírající hard rock v hitparádách střídal hip hop s R&B, přesto se hlas volající po ukončení vojenských intervencí akcentovaný elektrickou kytarou neztratil. Když se totiž řekne rok 2004, jako první nás napadne album American Idiot od skupiny Green Day.
American Idiot, Jesus of Suburbia, Boulevard of Broken Dreams, Holiday, Wake Me up When September Ends. Tyto videoklipy kolovaly v televizích jako divé, stažené písničky byly vypalovány do paměti CDček, aby bylo čím krmit discmany a mohli jsme se všichni cítit smutně.
Úzkostnou atmosféru doplňovaly hity od Evanesence (My Immortal), Linkin Park (album Meteora) nebo Limp Bizkit (Behind Blue Eyes), které ale vyšly o rok dříve. Neradi bychom zapomněli také na Simple Plan a Still Not Getting Any, kde mají svá pevná místa singly Welcome to My Life nebo Untitled.
Pokud by ale měl rok 2004 dostat přezdívku, bude to rok Ushera. Album tehdejšího krále R&B Confessions doslova ovládlo hitparády, ostatně leading singl a.k.a. klasickou klubovou konverzaci Yeah! s Lil Jonem a Ludacrisem si jednou za čas zanotujeme i dneska. Velký úspěch zaznamenaly i tracky My Boo s Aliciou Keys, Burn nebo Bad Girl.
Samozřejmě vydání písničky a zisk popularity nemusí mít stejný ročník, proto by se ještě hodilo zmínit hned dva singly s dřívějším datem vydání (2003), které zase zamávaly s popovými žebříčky. Prvním z nich byla Britney Spears v kostýmu letušky, jejíž single Toxic doletěl doslova na vrchol.
V Evropě jsme si zase oblíbili moldavskou raketu O-Zone. Boyband se uchytil se svým megahitem Dragostea Din Tei i v zahraničí. Tyto dvě písně shodou okolností využívají leteckou tematiku ve svých klipech. Náhoda? Nemyslíme si.
Pak už to byl ale zejména hip hop, jehož oblíbenost exponenciálně rostla. Eminem vydal v tomto roce desku Encore, pátou studiovku, na níž se vypisoval z depresivních pocitů, které mu vynesly čísla – Mockingbird, Like Toy Soldiers, Rain Man, ale také Just Loose It, Ass Like That a Never Enough s 50 Centem a Nate Doggem. Ten muž byl všude.
Neúnavně pracující Linkin Park nemohli vzrůst rapu ignorovat, pročež se rozhodli pro fúzi nu metalu a rapu a ještě před přestávkou způsobenou osobním projektem Mikea Shinody Fort Minor nahráli s newyorskou legendou Jay-Zm EP Collision Course s mixem společných písní. Asi nejvíc rezonovaly hity Numb/Encore.
Reise, Reise, Milionář i zrod moderního rapu
Někteří evropští hudebníci se tehdy vymezili vůči rostoucímu politickému vlivu i vlivu americké společnosti na světové trendy a dali o tom jasně vědět. Němečtí Rammsteini druhým singlem Amerika z alba Reise, Reise, který parodoval dokonalost života za oceánem, v hitparádách paradoxně zabodovali. Na čtvrtém albu kapely si dobře vedly i písně Ohne Dich nebo Mein Teil.
Tvrdému žánru se dařilo i jinde v Evropě, finští a u nás hodně oblíbení Nightwish vydali album Once, na kterém se nejlépe vedlo písni Nemo. Za zmínku ale stojí i dosah písně Wish I Had an Angel. Existoval i český ekvivalent rockového úspěchu? Dá se to tak říct. Asi víš, že frontman kontroverzní pravicové kapely Orlík Daniel Landa „šel sólo“ po jejím rozpadu a během roku 2004 vydal desku Neofolk. Písně Protestsong, Bílá hora nebo Táta pochází odtud.
Vznikly ale jiné kytarovky, které zpopověly trochu lépe. Respektive staly se přes rok populárními. Ono to totiž nebylo za hodinu jako dnes, když song získá popularitu na TikToku. Proto domácími hitparádami pulzovalo rok staré Malování od Divokýho Billa, Láska moja od Elánu nebo Nohavicův Milionář.
Čistě popové vlny zase nabraly na síle po oblevě ze svahů jednoho z prvních a dnes už kultovních filmů nové doby pro mladé, Snowborďáků, a jejich OST od Dana Bárty On My Head. A ani největší jména tuzemské pop music nemlčela. Reprezentovala je Lucie Bílá s albem Jampadampa a hity eSeMeS a Vokurky.
Taneční scénu zase statečně zastupovalo duo Verona. Píseň ze stejnojmenného alba Nejsi sám hřála srdce fanoušků celé léto, podobně jako její druhý singl Kde lásku brát. No a zbytek éteru se povedl okupovat první sérii soutěže Česko hledá SuperStar, která vyprodukovala hudební hvězdy typu Aneta Langerová či kontroverzní postavy jako Samera Issu.
Nostalgický výlet do minulosti bychom také rádi věnovali rapu, který v roce 2004 nebyl v Česku zdaleka tak rozšířený jako v zámoří. To však neznamená, že se ve stejný rok nepodařilo vyprodukovat důležitý milník.
Za základní kámen moderního českého rapu považuje spousta fanoušků právě desku Toxic Funk od kapely Supercrooo, kterou tvořili Hugo Toxxx a James Cole. My nebudeme lhát, Fotky z novin nebo Pulzní hajzl si taky čas od času rádi pustíme.
