Byl jsem se podívat v krematoriu na zpopelňování těl: „Je to hnusný byznys s mrtvolami,“ říká ředitel

V krematoriu nemusí těla nijak upravovat, přebírají je již ošetřená od pohřební služby. V minulosti se už ale prý stalo, že jim přivezli těla po nehodách ve stavu, kdy z rakve vytékaly tekutiny. Takové rakve ale krematorium nepřijímá.

Rakev vzplane okamžitě

Zajímavé je, že pobyt u pecí někdy znepokojí nebo znechutí i zaměstnance pohřebních služeb a zdravotníky. „Nevadí jim sbírat části těl u kolejí, ale když se musí podívat do pece, kde se tělo spaluje, to nevydrží,“ vypráví Ondřej.

Někdy to však není úplně snadné ani pro Ondřeje, který pec obsluhuje běžně. Zvlášť když ho vyruší nějaký zvuk. „Někdy tu pracuji sám, takže když něco zašustí, hned jsem na pozoru, jestli se mi v lednici neprobudil nějaký nešťastník.“ Když se ho ptám, kolik za svou práci dostává peněz, odpoví, že čistého asi 850 eur (21 tisíc korun).

Potom mi popíše poměrně jednoduchý proces spalování. Nejprve je potřeba připravit pec a vyčistit ji po předchozí kremaci. Následně se pec zapne a vloží se do ní celá rakev. Ta vzplane téměř okamžitě. Kremace obvykle trvá 80 až 90 minut, ale když probíhá spalování 250kilogramové rakve s těžší osobou, může to trvat i tři hodiny.

Po dokončení procesu putují ostatky rakve a těla do chladicí komory, bez níž by čekaly na vychladnutí do dalšího dne. Popel má totiž po vyjmutí z pece teplotu kolem 700 stupňů Celsia.

Nejzvláštnější nález? Nespálené knihy

Popel se ochlazuje také na vzduchu. Zajišťují jej tak, aby nedošlo k jeho rozfoukání. V této fázi se použije magnet, aby se z ostatků odstranily všechny nežádoucí předměty a kovové části. Může se jednat o hřebíky z rakve, osobní věci zesnulého nebo kovové části těla, například kyčelní klouby.

Šperky ale nenachází. Ty se roztaví a v ostatcích je identifikovat nelze. Lidé navíc pohřbívají své příbuzné se stále menším množstvím šperků. „Samozřejmě se občas najdou spekulanti, kteří tvrdí, že jsme šperky ukradli,“ dodává náš průvodce.

Podle pracovníků krematoria popel z pece dokonale vyčistit nelze, ale ostatky jiných těl tvoří zanedbatelné množství jedné urny. „Je to maximálně půl procenta,“ ubezpečuje nás Ondřej. Není se ani třeba obávat, že by se nějakou nešťastnou náhodou spálila dvě těla najednou. Výrobci navrhli pece tak, aby se do nich vždy vešla pouze jedna rakev.

I když je teplota pece 1100 stupňů, pracovníky krematoria může občas zaskočit něco, co přežilo peklo uvnitř. Na vlastní oči jsme například viděli pouzdro na brýle. Největším překvapením pro banskobystrické spalovače ale byly knihy. Člověk by čekal, že papír shoří jako první, ale v některých případech si prý můžete přečíst i několik stránek z knihy, kterou při pohřbu vložili pozůstalí do rakve.

Poté, co se popel vyjme z chladicí komory, je umístěn do nádoby zvané kremulátor, kde se jemně rozemele. Je to proto, že v rakvi zůstávají anorganické části lidského těla a další menší části. Zbytek jde rovnou do plastové urny.

Zobrazit galerii

(6)

Krematorium nabízí i organické, v zemi rozpustné urny, ale zatím o ně není velký zájem. O organické rakve také není velký zájem, protože jsou dražší. Města však používají levné kartonové rakve v případech, kdy musí zpopelnit osobu bez rodiny nebo bez domova. Když totiž někdo zemře v jurisdikci města a není nikdo, kdo by pohřeb nebo kremaci zaplatil, město musí proces finančně pokrýt.

Když není nikdo, kdo by popel převzal, používají se společné hroby. Tam se naskládají desítky uren s popelem na sebe a vedle sebe. Celkově jsou kremace a pohřbívání stále velmi neekologické. Například při kremaci z rakví zbyde spousta materiálu, zejména směs kovu a plastu, kterou krematorium nemá jak zlikvidovat a kupí se ve skladu.

Lidé stále častěji volí kremaci místo tradičního pohřbu. Podle vedoucího krematoria je to rostoucí trend. Již nyní registrují množství kremací a tradičních pohřbů v poměru 8 : 2.

Byznys jako každý jiný? 

Velkou výhodou kremace je cena. Když si člověk zaplatí pohřební službu, rakev a kremaci, stojí to přibližně 1200 eur (30 tisíc korun). Za pohřeb platit nemusí, protože si může urnu vzít domů nebo popel zesnulého někde rozprášit (i když to by se podle zákona nemělo dělat). Klasický pohřeb s obřadem a pěkným pomníkem může stát i pět až deset tisíc eur (120 až 240 tisíc korun).

Podle vedoucího krematoria vše nasvědčuje tomu, že pohřbívání do země bude ve vzdálené budoucnosti ještě výrazně dražší. Hřbitovy se nemohou rozšiřovat donekonečna, takže pohřebních míst bude ubývat. To ho trápí víc než skutečnost, že denně pracuje s mrtvolami. Uprostřed krematoria se o smrti zřejmě přemýšlí mnohem pragmatičtěji.

Podle pracovníků krematoria je takových zařízení teď na Slovensku sedm a stačí to. Otvírat nové není potřeba. „Především je to velmi drahé,“ dozvídám se. Podle vedoucího krematoria Jána Snopka by vybudování nového podniku, podobného tomu v Banské Bystrici a na stejném pozemku, vyšlo asi na tři miliony eur (76 milionů korun).

Ján Snopko říká, že v kremačním byznyse na Slovensku je také tvrdá konkurence. Krematoria si sama stanovují ceny. Zatímco v Banské Bystrici můžete za kremaci zaplatit 190 eur, v Košicích až 250 eur (tedy 4800 až 6300 korun). Provozovatelé soukromých krematorií někdy nabízejí služby i za poloviční ceny, než s jakými operují v Bystrici.

„Kremace je nechutný byznys s těly. Navíc po těchto zařízeních není dostatečně vysoká poptávka. Jednak je legislativa příliš komplikovaná na to, aby bylo možné snadno otevřít nové krematorium, a jednak není dostatek žádostí o kremaci těl,“ uvedl Ján.

A tak se stává, že krematoria jezdí po celé zemi pro mrtvé, jen aby vydělala peníze. „Funguje tu taková pohřební turistika. Často ten převoz přes celou zemi ani nesplňuje zákonné normy pro převoz ostatků. O tom, že jejich zesnulý cestoval přes půl země, pohřební služby pozůstalým ani neřeknou.“

150 těl měsíčně

Na závěr jsme se optali, jak se odvětví vypořádalo s obdobím covidu. Banskobystrické krematorium bylo mezi lety 2018 a 2023 zavřené, takže spalování prováděla okolní krematoria. I proto se nakonec těla během pandemie začala hromadit.

„Měsíčně zpopelníme až 150 těl, ale děláme jen osmihodinové směny. Během pandemie bychom jich samozřejmě zpopelnili mnohem více.“ Od října loňského roku však krematorium jelo na 100 procent a spálilo tisíce těl.

Zobrazit galerii

(4)

Na dobu covidu personál nevzpomíná rád, i když ho prý covidové regulace nijak zvlášť neomezovaly. Jinak to ale bylo s pozůstalými. Nařízení dopadala na ty, kteří měli velkou rodinu a mnoho sourozenců. „Teď si představte, že na rozloučení přijdou dva bratři a další dva musí zůstat doma, protože počet lidí na pohřbu nemůže přesáhnout osm lidí. Copak si můžete vybrat, kdo má právo přijít se rozloučit?“ ptá se na závěr našeho povídání Sopko.