Je to potřebné a důležité podnikání, ale je tak trochu tabu. Byli jsme zjistit, jak se provádí kremace těl, kolik stojí a co tě na tom všem překvapí nejvíc.
„Tolik zábavy jako tady jste ještě neviděli,“ vítá nás s úsměvem Ondřej, který pracuje v banskobystrickém krematoriu už 28 let. „Člověk si ten smutek musí nějak vykompenzovat, jinak by tady pracovat nemohl,“ vysvětluje.
Zaměstnanci krematoria si už na přítomnost mrtvých lidí zvykli. Výhodou prý je, že se díky tomu snáze vyrovnávají se smrtí lidí okolo sebe. „Pohřbil jsem tu polovinu své rodiny. Už to beru trochu jinak než většina lidí,“ uvádí nás Ondřej do kontextu.
Samozřejmě, není to práce pro každého a doléhá svým způsobem na všechny zaměstnance. Denně se setkávat se zesnulými i s truchlícími rodinami je náročné. Ale Ondřej, který mrtvé spaluje, s tím problém nemá. „Lidé, se kterými pracuji, už neprochází žádnými těžkými emocemi,“ vysvětluje s mírným úsměvem.
Skutečná, fyzicky náročná práce
Ondřejův úsměv prý opadá tehdy, když pohřební služba přiveze 150 nebo 200 kilogramů vážícího člověka. Na týmu v krematoriu je zesnulého vyložit a připravit manuálně ke kremaci. Nejsou na to žádné stroje, vše zajišťuje hrubá síla chlapů, kteří tu pracují. Lidé by se prý divili, jak moc je tato práce fyzicky náročná.
Humor se vypaří i tehdy, když je třeba zpopelnit děti, novorozence nebo i nenarozené děti, po přirozených či medicínsky provedených potratech. „Na to si člověk nikdy nezvykne,“ popisuje náš průvodce.
Vcházím do banskobystrického krematoria za slunečného dne a ne, ze žádného komína se nekouří. Tak tomu bylo pouze do roku 2017, teď se ale používá nová technologie a pece, díky kterým není nic vidět ani cítit. Jedna taková pec stojí 350 tisíc eur a v krematoriu mají dvě. Při pohledu na samotnou budovu mě zaráží její nadčasový design. Na to, že tu stojí už skoro 40 let, vypadá velmi dobře (i když by si zasloužila rekonstrukci uvnitř).
Největší pece v zemi
Když procházím celým komplexem krematoria, necítím žádné negativní emoce ani chmurné myšlenky. Atmosféra se ale změní, jakmile vstoupím do místnosti se dvěma obrovskými pecemi. Pokud by si člověk dosud díky vřelým pracovníkům a uspořádanému prostředí neuvědomil tíhu toho, co se tu odehrává, jakmile vstoupí sem, vše se mění. Moje oči hned potom spočinuly na obou pecích. Jsou označené čísly a také jmény – Štefan a Alžběta. „Je to takový zvyk, že pece pojmenováváme podle prvního člověka, kterého jsme v nich zpopelnili,“ říká nám Ondřej.
Bystrica má největší kremační pece na Slovensku. Proto právě k nim někdy přiváží i lidi s větší fyzickou konstitucí nebo s nadváhou. Nejtěžší člověk, kterého tu zpopelnili, prý vážil 330 kilo včetně rakve. Ján Snopko, vedoucí krematoria, upozorňuje, že takových těl navíc přibývá. Kremace 150kilogramových lidí není v dnešní době už nijak neobvyklá.
Co se dozvíš po odemčení?
- Jestli někdy odmítli těla ke kremaci.
- Jak dlouho trvá spalování těla.
- Co lidé dělají s popelem.
- O kolik je kremace levnější než klasický pohřeb.
- Jak se čistí a třídí popel od kovů a jiných nežádoucích látek, než se uloží do urny.
- Jaké předměty mohou přežít teploty 1100 stupňů v pecích.
- Zda se může stát, že se do urny dostane i popel jiné osoby.
